Německé stíhací letadlo z WW1 - prototyp
doba vzniku 1917 a 1918
Společnost byla založena v Berlíně-Johannisthalu koncem roku 1909 Enno Waltherem Huthem jako Albatros Werke AG. Prvním letadlem, které společnost vyrobila, byl francouzský jednoplošník Antoinette, který vyráběla v licenci. Poté se vyrobilo několik verzí jednoplošníku Etrich Taube a také dvouplošník Doppeltaube, který používal stejný základní půdorys. Byla také postavena a zalétána řada dalších dvouplošníků s konvenčnějšími tvary křídel. V roce 1912 bylo vyrobeno pět letounů Albatros F-2. Jednalo se o vývoj francouzského dvouplošníku Farman III (odtud písmeno F) s gondolou pro posádku a řadovým motorem Argus namísto původního rotačního motoru Gnome Omega. Čtyři byly prodány do Bulharska, kde se aktivně účastnily balkánských válek v letech 1912–1913. Dne 16. října 1912 jedna z nich vykonala první bojovou misi nad Evropou. Během první světové války vyrobila společnost Albatros Flugzeugwerke asi 10 300 letadel, včetně stíhaček, bombardérů a průzkumných letadel. Po válce se uskutečnila výroba různých civilních typů.
Společnost Albatros byla rovněž ve své době ovlivněná módním trendem v podobě stavby trojplošníků. Stejně jako ostatní, i zde platilo, že chtěli u svých letounů vyzkoušet to, co fungovalo u britského Sopwithu a německého Fokkeru, tj. přidat třetí křídlo pro zvýšení obratnosti a stoupavosti. Nicméně jak už to bývá, tato cesta nemusí nutně vést k tomu, že najednou vznikne dokonalé letadlo. Konec konců, i v případě známého Fokkeru Dr.I se vždy hovořilo, že není určen jen tak pro někoho. Jeho letové vlastnosti byly sice velice dobré a v obratnosti na nebi ve své době asi neměl konkurenta, ale na druhou stranu si to vyžadovalo za kniplem mít velice šikovného a zkušeného pilota. Pro začátečníka tento letoun rozhodně určen nebyl. Tudíž aby vznikl dokonalý stíhací letoun, tak to vyžadovalo mnohem vyváženější koncepci, než jen přidání křídla navíc. A s tím se měl setkat i Albatros, když se rozhodl postavit model Dr.I. a nejen ten. Ve stejné době totiž boomu tříplošníků podlehlo nejméně 15 německých a rakousko-uherských leteckých společností, které jak houby po dešti začali navrhovat trojplošníky, často jen tím, že vzali běžný dvouplošník a přidali třetí křídlo.
ALBATROS Dr.I
Tento stíhací trojplošník vycházel z úspěšného stíhacího modelu D.Va., kde se ke stávajícímu trupu napojilo jedno křídlo navíc a to v místě poloviny průřezu trupu. Toto prostřední křídlo bylo napojeno přímo na trup. Ve většině ostatních parametrů se jednalo de facto pořád o letoun D.Va. Stroj byl poháněn řadovým motorem Mercedes D.III se dvěma upravenými chladiči Teves und Braun umístěnými v horním profilu. V létě roku 1917 byl dokončen prototyp pod označením L.36 a zkoušen bok po boku se stávajícím dvouplošníkem D.Va. Během těchto testů se nějaké zásadní rozdíly u dvoj a tří plošné verzi neprojevili. Sice se o něco zlepšila obratnost, ale na druhou stranu poklesla rychlost díky většímu čelnímu odporu tří křídel. Navíc v září 1917 došlo k přehřátí motoru a letové testy nebyli ani dokončené. Konstruktéři se rozhodli dále tento koncept nerozvíjet, protože žádná rozpoznatelná větší výhoda se nekonala. Projekt byl ukončen ve fázi prototypu.
Technická specifikace – ALBATROS Dr.I
První vzlet: 1917
Posádka: 1
Délka: 7,33 m
Rozpětí křídel horní: 8,7 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost:
Vzletová hmotnost:
Výška: 2,42 m
Pohonná jednotka: 1x 6válcový motor Mercedes D.III řadový chlazený vodou
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k) při 1400 ot/min
Poměr výkonu/hmotnost:
Vrtule: dvoulistá
Rychlost maximální:
Doba výstupu:
Výzbroj: 2x kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
ALBATROS Dr.II
Přestože první trojplošník Albatrosu nesplnil očekávání do něj kladená, rozhodli se konstruktéři pokračovat ve stavbě a postavit zcela nový letoun. Uvědomili si, že jen přidáním jednoho křídla k existujícímu modelu D.V se asi nedocílí toho, co očekávali. Místo krátké a jednoduché cesty tak museli zvolit složitější. Důvodem ke stavbě nového prototypu byly nejen srovnávací zkoušky s modelem D.Va, ale také vědomí, že proti spojeneckým letounům S.E.5 nebo SPAD S.XIII byl model Albatros Dr.I nepřinesl nějaké zlepšení. Proto padlo rozhodnutí o stavbě zcela nové konstrukce.
Albatros Dr.II vycházel z letounu D.X vyráběný stejnou společností. Oproti modelu Dr.I konstruktéři zmenšily profil křídel, aby čelní odpor byl co nejmenší. Napojení křídel bylo pomocí vzpěr ve tvaru písmene „I“. O pohon se postaral 8válcová vidlicový motor Benz Bz.IIIbo s dvojicí předních chladičů umístěných na obou stranách trupu mezi horním a středním křídlem. Výkon motoru byl 143 kW (195 k). Na jaře roku 1918 byl postaven prototyp, který byl rovněž vybaven dvojicí synchronizovaných kulometů LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Během srovnávacích zkoušek s modelem Albatros D.X bylo zjištěno, že i přes všechna vylepšení se nepodařilo čelní odpor zásadním způsobem zlepšit. Výkony letadla neoslnili a práce na prototypu byly přerušeny.
Technická specifikace – ALBATROS Dr.II
První vzlet: jaro 1918
Posádka: 1
Délka: 6,18 m
Rozpětí křídel horní: 10,0 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 26,6 m2
Prázdná hmotnost: 676 kg
Vzletová hmotnost: 915 kg
Výška: 3,34 m
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený Benz Bz IIIbo V8
Výkon pohonné jednotky: 143 kW (195 k)
Poměr výkonu/hmotnost: 0,16 kW/kg
Zatížení křídla: 25,4 kg/m2
Vrtule: dvoulistá
Rychlost maximální:
Doba výstupu:
Výzbroj: 2x kulomet IMG 08 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1x prototyp
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
