Německý bombardovací/experimentální letoun - prototyp
doba vzniku 1915
V průběhu Velké války disponovalo císařské Německo velkým množstvím společností, které vyvíjeli a dokázali do sériové výroby přetavit svá letadla v množstvích, která byla významná a měla dopad na evropských bojištích. Vedle těchto úspěšných společností ale figurovala i celá řada těch, které neuspěli. Na pomyslných předních příčkách pak dle aktuálních informací, které mám, vidím společnost Schütte-Lanz. Jen málokterá firma se tolikrát pokoušela prosadit na poli stavby letadel, a přitom tak neúspěšně. To samozřejmě nemusí nutně znamenat, že se jednalo o špatné stroje. Společnost Schütte-Lanz dokonce hraje v německé konstrukční škole prim, když jako první postavili stíhací dvouplošník, ale zřejmě neměli takové štěstí, nebo takové možnosti tahat za pomyslné nitky v zákulisí, jako například Anthony Fokker. Model bombardéru Schütte-Lanz G.I tak opět patří do toho seznamu neúspěšných pokusů.
Německý inženýr Wilhelm Hillmann navrhnul v průběhu roku 1914 v Mannheimu-Rheinau dvoumotorový stroj, který měl ambice se stát bombardovacím stroje. Původně se mělo jednat o kategorii strojů s označením „K“ (Kampfflugzeug), tedy do kategorie vyhrazené pro těžké vojenské letouny. Nakonec byl ale stavěný model přeřazen do kategorie „G“, která se vztahovala na dvoumotorové stroje. Prototyp, který se vznesl někdy v průběhu roku 1915, neměl dlouhou životnost. Při jednom z prvních letů se rozbil o přistávací plochu na firemním letišti poté, co údajně zapadl do králičí nory. Přitom byl poškozen podvozek a částečně i vrtule od motorů a spodní část trupu.
Při pohledu na fotky stroje bude asi každému jasné, že letoun vznikl v době, kdy letecký průmysl byl ještě v plenkách a svou cestu teprve hledal. V mnoha směrech letoun vypadá jak přerostlý pták, což v té době bylo běžné, jelikož konstruktéři kromě jiného hledali technické inovace u ptáků. Tento dvoumotorový letoun byl postaven jako dvouplošník pro zajištění dostatečného vztlaku, což dvě křídla o celkové ploše 100 m2 měla poskytnout. Křídla byla v lehkém šípovém tvaru, přičemž horní výrazně přečnívalo přes spodní. Spojení proběhlo systémem vzpěr, na okrajích vykloněných šikmo aby se spojil okraj horní i spodního křídla. Trup byl vyroben převážně z kovových trubek a byl poměrně široký. Co asi nejvíce připomínalo ptáky byl ocas, který s náběžnou hranou sahal až skoro do poloviny trupu. Naproti tomu směrovka byla poměrně malá. Profil trupu ve spodní části připomínal hydroplán.
Za pohonnou jednotku byl vybrán osvědčený motor Mercedes D.III o výkonu 120 kW (160 k), který byl v počtu dvou kusů instalován v prostoru mezi křídly. Co je ovšem zajímavé, že se jednalo o tlačnou verzi. Dřevěné dvoulisté vrtule s pevným stoupáním byly umístěné za odtokovou hranou křídel. Přestože se uvádí, že stroj byl dvoumístný, tak podle nákresů soudím, že pilotní kabina umožňovala sezení pro dva členy posádky vedle sebe. Na přídi bylo stanoviště pro třetího člena, který ovládal kulomet Parabellum MG14 ráže 7,92 mm, používající munici 7,92x57 mm Mauser a s teoretickou kadencí 600-700 ran za minutu.
Podvozek byl masivní s dvojicí kol na každé poloose to z důvodu, aby se těžký stroj nebořil do travnaté plochy letiště. Podvozek byl k trupu a křídlům napojen vzpěrami ve tvaru „V“. Zadní část podvozku bylo tvořená ostruhou.
Bližší informace se mi k tomuto prototypu nepodařilo dohledat. Jen z dat se dá usuzovat, že i přes použití moderních motorů nebyla rychlost letounů nijak závratná ani na první polovinu Velké války. Co však stojí za úvahu je vytrvalost v letu až 6 hodin a také rozdíl mezi prázdnou a plnou vzletovou hmotností, která činila 1.250 kg. Když si odečtu hmotnost posádky, jejich výbavu, výzbroj, pohonné hmoty atd., tak se dostáváme k docela solidní nosnosti. Přestože je letoun někdy uváděn jako experimentální, tak se podle mě dá bez problémů ve skutečnosti mluvit o bombardérů s nosností pumového nákladu kolem 300-500 kg.
Poškozený prototyp nebyl nikdy opraven a stroj tak neměl šanci změřit své výkony s konkurencí. Vedení společnosti Schütte-Lanz se rozhodlo dále peníze nevkládat do modelu G.I, ale zahájili práce na pokročilejší verzi G.II, která ale nikdy nepřekročila fázi papírového projektu.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ G.I
První vzlet: 1915
Posádka: 2 (3?)
Délka: 12 m
Výška: 4,2 m
Rozpětí křídel horní: 22 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 100 m2
Prázdná hmotnost: 1.850 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 3.100 kg
Pumový náklad:
Pohonná jednotka: 2x šestiválcový vodou chlazený motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: každý motor o výkonu 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: 2x dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním, tlačná
Rychlost maximální: 125 km/h, cestovní rychlost 105 km/h
Dolet: 6 hod letu
Dostup:
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 1x kulomet Parabellum MG14 v přídi
Postaveno strojů: 1 ks prototyp
www.airwar.ru
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
