Německý stíhací letoun - prototyp
doba vzniku 1917
Společnost Schütte-Lanz byla před válkou a během války známá především stavbou vzducholodí pro armádní potřeby. Takto vzniklo více jak dvě desítky těchto velkých obrů nebe, jejichž bojová hodnota v průběhu války ale začala pomalu zaostávat za stoupajícími výkony letadel. Německé ministerstvo letectví pobízelo celou řadu výrobců, aby vyvíjeli a stavěli nová letadla včetně společnosti Schütte-Lanz. Její dva první modely D.I a D.II se nedostali do sériové výroby, ale hlavní konstruktéři neztráceli naději a rozhodli se přijít s dalšími prototypy stíhacích dvouplošníků.
SCHUTTE-LANZ D.III
Na základě modelu D.II začal inženýr H.Becker navrhovat nový stíhací letoun. Vedení společnosti se rozhodlo postavit hned dva prototypy, aby se zvýšila šance na výběrové řízení nového německého stíhacího letounu. Samozřejmě základem bylo úspěšné složení zkoušek zadaných Inspektorátem vzdušných sil (Idflieg). V létě 1917 byl dokončen první prototyp označený Schül D.III/1 a zalétán zkušebním pilotem von Schevenem. Tento první let absolvoval letoun ještě bez výzbroje, ale později byl přidán standardní pár synchronizovaných kulometů. Během pilotovaných testů bylo zjištěno, že těžiště letounu nebylo dobře vypočteno. Před dalšími lety bylo potřeba posunout těžiště do správné polohy. Rovněž bylo potřeba vyřešit problémy s přehříváním motoru a také s nedostatečnou tuhostí draku letounu a řídícím systémem.
Druhý mírně upravený prototyp D.III/2 měl delší kapotáž vrtule. První let se uskutečnil v listopadu 1917, ale problémy, které se vyskytli u prvního prototypu se opakovali rovněž u tohoto přepracovaného. Během jednoho ze zkušebních letů musel pilot nouzově přistát, přičemž došlo k poškození podvozku. Během zimy 1917/1918 se pracovalo na odstranění výše uvedených nedokonalostí, aby oba prototypy byly připravené k plánované soutěži. Ta probíhala v Adlershofu od 20. ledna do 12. února 1918. V soutěži létal druhý prototyp D.III/2 již s výzbrojí dvou synchronizovaných kulometů Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Kulomety se instalovaný na standardním místě na horní části trupu motoru tak, aby závěry zbraní byly v kokpitu pilota, který je ovládal. Lety na druhém prototypu prováděl zkušební pilot Armin, který chválil rychlost a stoupavost letounu. Zklamán byl ale z dalších letových vlastností, které nesplňovali jeho představy. Během letu 5.února došlo k nehodě při přistávání a prototyp byl těžce poškozen, což zřejmě ve finále rozhodlo o vyřazení modelu z dalšího průběhu soutěže. V dubnu téhož roku dostalo vedení společnosti Schütte-Lanz oficiální vyjádření z Idfliegu ohledně neúspěchu jejich letounu v soutěži.
Schütte-Lanz D.III byl jednomístný stíhací dvouplošník postavený převážně s dřevěnou konstrukcí trupu a kovových trubek, přičemž horní i spodní křídlo mělo stejné rozpětí a jejich vzájemná poloha byla taková, že horní bylo lehce předsazené. V příhradovém trupu byl v přídi instalován motor Mercedes D.III o výkonu 120 kW (160 k). Jednalo se o vodou chlazený šestiválcový řadový letecký motor ze společnosti Daimler Motoren Gesellschaft, který se používal u celé řady německých letounů z průběhu První světové války. První verze s výkonem 160 k vznikly již v roce 1914 a některé pozdější série z let 1917/1918 měli výkon zvýšený na 170 k až 180 k. Tento motor byl konkurentem motorů BMW IIIa, kterých ale v průběhu války byl nedostatek. Ve srovnání s motory u spojeneckých letounů lze říci, že verze D.III byla celkově již zastaralá, což německé letouny oproti těm spojeneckým znevýhodňovalo.
Spojení křídel bylo provedeno pomocí vzpěr ve tvaru písmene „N“. Hlavní palivová nádrže se nacházela ve spodní části trupu za motorem, nádrž na chladící kapalinu, chladič a horní palivová nádrž byly umístěny nad motorem. Podvozek se skládal ze standardní pevné zadní ostruhy částečně odpružené svazky gumy, přední ze samostatných vzpěr s mezikolovou nápravou a koly s gumovým kordem.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.III
První vzlet: 1917
Posádka: 1
Délka: 6,5 m
Rozpětí křídel horní: 8 m
Rozpětí křídel dolní: 8 m
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 650 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 860 kg
Pohonná jednotka: 1x šestiválcový vodou chlazený motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 195 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu: 2,61 m/s
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 2 ks prototypů
SCHUTTE-LANZ D.IV
Model D.IV byl vyvíjen souběžně s modelem D.III, ale společného měly opravdu jen málo. Verze D.IV měla trup vyrobený z dřevěné překližky, stupňovitě uspořádaná křídla se vzpěrami ve tvaru „N“. Stroj poprvé vzlétnul koncem roku 1917¨, ale během zkoušek bylo konstatováno, že má horší výkony, než model D.III. Proto bylo rozhodnuto postavit ještě jeden prototyp označený D.IVa, který měl drobná vylepšení včetně přepracovaného předního chladiče a podvozku. Jako motor byl navržen Mercedes D.III vybavený kompresorem Brown Bouvari, který nesl nové označení D.V. V květnu 1918 bylo rozhodnuto, že ani tento prototyp nebude dále rozvíjen. Podle některých zdrojů zůstala verze D.Iva jen v papírové podobě.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ D.IV
První vzlet: koncem roku 1917
Posádka: 1
Délka: 5,8 m
Rozpětí křídel horní: 9 m
Rozpětí křídel dolní: 9 m
Výška:
Plocha křídel:
Prázdná hmotnost: 695 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 886 kg
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený pístový motor Benz Bz.IIIbo V-8
Výkon pohonné jednotky: 160 kW (220 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 195 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu: 5.000 m za 14 minut
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 2 ks prototypů
Zdroj:
Index of /enc/fww1
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
