Dvoufázový spánek
Ve středověku lidé praktikovali tzv. dvoufázový spánek. Důkazy naznačují, že lidé ve středověku skutečně nespali celou noc. Spánek si dělili na dva úseky. Tato praxe vyšla v posledních letech znovu najevo díky výzkumu historika Rogera Ekircha, autora knihy Noc v dobách minulých. "Obě fáze spánku trvaly zhruba stejně dlouho, přičemž jedinci se probouzeli někdy po půlnoci, než se vrátili k odpočinku." K první fázi spánku se lidé uvelebili již od 21:00 zhruba do půlnoci, s cílem na několik hodin usnout. O několik hodin později se lidé začali probouzet z této první fáze spánku. Noční bdění trvalo obvykle od zhruba půlnoci do jedné hodiny ranní. To podle toho, v kolik hodin šli skutečně spát. Buzení uprostřed noci pak nebylo iniciováno žádným druhem budíku. Místo toho se probouzení dělo zcela přirozeně, stejně jako ráno. A jak se ukázalo, dvoufázový spánek lidem skutečně prospíval.
Bdělosti, která následovala, se říkalo "hodinky". Bylo to překvapivě užitečné okno, v němž byli lidé poměrně výkonní. Jak uvádějí záznamy, lidé po probuzení z prvního spánku dělali prakticky cokoli. Za slabé záře Měsíce, hvězd či olejových lamp se věnovali všem běžným úkonům. Přikládali dřevo do ohně, uklízeli či pracovali na tom, co předchozí den nestihli (na venkově se chodilo k dobytku). První fáze totiž všechny zbavila největšího vyčerpání, a tak se následně zbaveni únavy měli čas věnovat jeden druhému. Povídání nebo sexu. Hodinky ale byly i dobou pro modlení. Druhá fáze spánku pak byla více relaxační. Jakousi přípravou na další den. Tento další krok byl považován za "ranní" spánek a mohl trvat až do svítání, nebo dokonce ještě déle.
Dvoufázový spánek byl široce praktikován v celém předindustriálním světě. Ve Francii byla počáteční fáze spánku známá jako "premiérem somme", v Itálii "primo sonno". Ve skutečnosti Eckirch našel důkazy o tomto zvyku v lokalitách tak vzdálených, jako je Afrika, jižní a jihovýchodní Asie, Austrálie, Jižní Amerika a Střední východ. A zdaleka nešlo o nějakou zvláštnost středověku, Ekirch začal mít podezření, že metoda byla dominantním způsobem spánku po celá tisíciletí - zdědili jsme ji po našich prehistorických předcích. První záznam, který Ekirch našel, byl z 8. století před naším letopočtem, v řeckém eposu Odysea, zatímco poslední náznaky existence dvoufázového spánku se datují do počátku 20. století, než celá praxe upadla do zapomnění. Důvodem upuštění od této praxe ale byla již průmyslová revoluce a posun směrem k závislosti na hodinovém čase (a následný rozmach umělého osvětlení).
Pro zajímavost uvedu, že ve středověku lidé obvykle spali pospolu (často i s úplnými cizinci), což vedlo k řadě přísných společenských konvencí, jako je vyhýbání se fyzickému kontaktu nebo příliš velkému neklidu, a byly také přesně určeny polohy (zasedací pořádek). Například děti by obvykle ležely na straně postele u stěny, následované matkou a otcem, pak následovaly mužské děti (opět uspořádané podle věku) a na konci nerodinní členové.
Historik Roger Ekirch se jedné noci roku 1995, během svého dvoufázového spánku, věnoval čtení, když v tom objevil článek v New York Times o jen pár let starém spánkovém experimentu. Výzkum tehdy provedl Thomas Wehr, spánkový vědec z Národního ústavu duševního zdraví, a zapojilo se do něj 15 mužů. Po úvodním týdnu pozorování jejich normálních spánkových vzorců byli v noci zbaveni umělého osvětlení z obvyklých 16 hodin na pouhých 10. Zbytek času byli zavřeni do ložnice bez světel nebo oken a plně zahaleni do temnoty. Přičemž byli vybízeni k odpočinku a spánku. Na začátku experimentu měli všichni muži normální noční návyky – spali v jednom nepřetržitém bloku, který trval od pozdního večera až do rána. Pak se stalo něco neuvěřitelného. Po čtyřech týdnech se jejich spánkové vzory změnily – už nespali v jednom bloku, ale ve dvou zhruba stejně dlouhých polovinách. Ty byly přerušovány na 1-3 hodiny, během kterých byli vzhůru. Měření spánkového hormonu melatoninu ukázala, že se upravily i jejich cirkadiánní rytmy, takže jejich spánek byl změněn i na biologické úrovni. Wehrovi se tak podařilo obnovit tzv. dvoufázový spánek. Ekirch později uvedl, že čtení o experimentu bylo "jedním z pravděpodobně nejvíce vzrušujících okamžiků v mém životě."
Zdroj:
https://www.bbc.co.uk/future/article/20 ... asic-sleep
https://www.dotyk.cz/magazin/bifazovy-s ... NjEALw_wcB
