obležení hradiště Dowina (864)

[kacermiroslav]

Rostislav nevytáhl proti Ludvíkovi Němci do pole, protože k tomu jednoduše neměl podmínky. V okamžiku, kdy se franské vojsko objevilo u Dowiny, byl zjevně zaskočen rychlostí postupu a nacházel se v pevnosti pouze s běžnou hradištní posádkou a svou knížecí družinou. V takové situaci by výpad z hradiště proti početně silnějšímu, organizovanému karolínskému vojsku znamenal téměř jistou porážku a osobní riziko zajetí či smrti panovníka, což by mělo fatální důsledky pro celý moravský stát. Zůstat za hradbami bylo tedy racionální a odpovědné rozhodnutí, nikoli projev slabosti či pasivity.

Jakmile bylo hradiště obklíčeno a přístupové cesty kontrolovány, Rostislav musel zároveň počítat s tím, že čas pracuje proti němu. Zásoby na Dowině nebyly dimenzovány na dlouhodobé obléhání a franské vojsko disponovalo dostatečnými silami k udržení blokády, aniž by riskovalo přímý útok. Únik z obklíčení byl prakticky nemožný, a to jak kvůli terénu u soutoku Dunaje a Moravy, tak kvůli kontrole okolí franskými oddíly. V této fázi se situace změnila z vojenské na politickou.

Rozhodnutí vyjednávat proto neznamenalo kapitulaci ve vojenském smyslu, ale volbu nejméně nákladného řešení. Rostislav zachoval vlastní život, udržel kontinuitu vlády a zabránil zničení klíčové pevnosti, přičemž formální přísaha věrnosti a vydání rukojmích odpovídaly standardní karolínské praxi a nebyly nevratným aktem. Ostatně další vývoj ukazuje, že moravská autonomie nebyla tímto aktem zrušena a konflikt s Franky pokračoval i v následujících letech.

Odhad možných vojenských sil

Frankské obléhací vojsko – cca 4 500 bojovníků
(plnohodnotná karolínská polní armáda schopná izolace hradiště a dlouhodobější blokády)

Hradištní posádka Dowiny – cca 500 bojovníků
(stálá posádka pevnosti, odpovídající významnému, ale nikoli metropolitnímu hradišti)

Knížecí družina Rostislava – cca 300 elitních bojovníků
(osobní garda panovníka, vysoce kvalitní, ale početně omezená)