(*250-240 - † 202 př.Kr)
Hasdrubal, zvaný Gisgo (lat. Hasdrubal Gisco, někdy též Hasdrubal syn Gisgův), patří mezi nejvýznamnější, ale zároveň nejkontroverznější kartáginské velitele druhé punské války. Na rozdíl od Barkidů nebyl členem vládnoucí vojenské dynastie, přesto se dokázal prosadit jako jeden z hlavních velitelů kartáginských sil v Hispánii a později v Africe. Jeho vojenská kariéra, zakončená porážkou u Velkých plání (203 př.Kr.) a nepřímou odpovědností za katastrofu u Zamy, dobře ilustruje strukturální slabiny kartáginského válečnictví i politického systému.
O Hasdrubalově raném životě víme jen málo. Antické prameny neuvádějí přesné datum jeho narození; většina moderních historiků jej klade do poloviny 3. století př. n. l., pravděpodobně kolem let 260–250 př. n. l. Pocházel z významné, avšak nebarkidovské aristokratické rodiny, což mělo zásadní vliv na jeho vztahy s Hannibalovou rodinou i na pozdější politické intriky v Kartágu. Polybios jej řadí mezi „muže vysokého postavení a značného vlivu“, ale zároveň naznačuje, že jeho autorita nebyla v armádě nikdy tak přirozená jako u Barkidů.
Hispánie – paralelní válka se Scipiony (218–206 př.Kr.)
Hasdrubal Gisgo vstupuje do dějin výrazněji po roce 218 př.Kr., kdy se Hispánie stala druhým klíčovým bojištěm války. Zatímco Hannibal táhl do Itálie, Římané pod vedením bratří Publia a Gnaea Cornelia Scipionů zahájili ofenzivu právě zde, aby Kartágu zabránili v posílání posil přes Pyreneje.
Kartáginské velení v Hispánii bylo od počátku roztříštěné. Vedle Hasdrubala Barky zde působil Hasdrubal Gisgo a Mago Barca, přičemž každý měl vlastní armádu a vlastní politické zázemí. Polybios tuto situaci hodnotí kriticky a upozorňuje, že „Kartáginci bojovali se třemi vojsky, ale bez jednotného velení“ (Polybios, Hist. III, 95).
Vrchol kartáginského úspěchu přišel roku 211 př.Kr., kdy se Hasdrubal Gisgo podílel na koordinované operaci proti římským armádám. V sérii střetnutí na řece Baetis byli oba Scipionové poraženi a zabiti. Livius líčí, že „Římané byli obklíčeni silami, které na ně udeřily z několika stran současně“ (Ab urbe condita XXV, 32). Přestože antické prameny připisují zásluhy spíše Hasdrubalovi Barkovi, je zřejmé, že bez Gisgova vojska by ke katastrofě Římanů nedošlo.
Tento úspěch se však ukázal jako poslední velké kartáginské vítězství v Hispánii. Po příchodu Publia Cornelia Scipiona (Africana) roku 210 př.Kr. se situace rychle obrátila. Dobytí Nového Kartága (209), porážka u Ilipy (206) a kolaps spojenecké sítě znamenaly konec kartáginské moci na Pyrenejském poloostrově. Hasdrubal Gisgo se stáhl do Afriky, zatímco Mago byl vyslán do severní Itálie a Hasdrubal Barca padl již dříve u Metaura.
Afrika – poslední naděje Kartága (206–202 př.Kr.)
Po návratu do Afriky se Hasdrubal Gisgo stal hlavním architektem kartáginské obrany proti Scipionovi. Jeho klíčovým politickým krokem bylo spojenectví s numidským králem Syfaxem, zpečetěné sňatkem s Hasdrubalovou dcerou Sofonisbou. Livius věnuje tomuto manželství mimořádnou pozornost a líčí Sofonisbu jako ženu „vynikající krásy a neobyčejného vlivu“ (Liv. XXX, 12), což však moderní historici chápou spíše jako literární motiv než faktografický popis.
Vojensky se Hasdrubal pokusil čelit Scipionovi kombinací kartáginské pěchoty, žoldnéřů a numidské jízdy. Výsledkem byla bitva u Velkých plání (203 př.Kr.), kde však římsko-numidské síly Scipiona a Masinissy kartáginsko-syfaxskou armádu drtivě porazily. Polybios hodnotí porážku jednoznačně: „Kartáginské vojsko nebylo poraženo statečností nepřítele, ale vlastní nejednotností a slabou disciplínou“ (Polyb. XIV, 7).
Po této porážce se Hasdrubal stal v Kartágu politicky neúnosným. Ztráta Syfaxe, který padl do římského zajetí, a zhroucení africké fronty vedly k jeho odsouzení. Podle Livia byl Hasdrubal donucen k sebevraždě, aby se vyhnul veřejné popravě (Liv. XXX, 15). Jeho smrt roku 202 př.Kr. symbolicky předchází konečné porážce Kartága u Zamy.
Kritická poznámka k pramenům
Obraz Hasdrubala Gisga je silně ovlivněn římskou perspektivou. Polybios jej líčí střízlivěji, jako schopného, ale politicky svázaného velitele, zatímco Livius jej často staví do kontrastu se Scipionem jako méně schopného protivníka. Je třeba mít na paměti, že žádný kartáginský narativ se nedochoval a Hasdrubal je v římských pramenech částečně obětním beránkem za systémové selhání Kartága. Moderní historiografie (Goldsworthy, Hoyos) jej hodnotí spíše jako kompetentního generála omezeného roztříštěným velením a politickými zásahy senátu.
Závěr
Hasdrubal Gisgo nebyl ani vojenským géniem Hannibalova formátu, ani bezvýznamným politikem. Byl produktem kartáginského systému, v němž se vojenská schopnost ne vždy rovnala skutečné moci. Jeho kariéra, sahající od vítězství nad Scipiony v Hispánii až po porážku u Velkých plání, ukazuje, že Kartágo mělo schopné velitele – ale postrádalo jednotné velení a strategickou kontinuitu. V tomto smyslu je Hasdrubal Gisgo jednou z klíčových postav, bez nichž nelze druhou punskou válku pochopit v celé její složitosti.
Hasdrubal Gisgo – časová osa života a vojenských operací
• cca 250–240 př.Kr. – narození Hasdrubala Gisga (přesné datum neznámé; pocházel z významné kartáginské aristokratické rodiny, nikoli z rodu Barkidů).
• 218–215 př.Kr. – pravděpodobně první vyšší vojenské funkce během počáteční fáze druhé punské války; Kartágo jej nasazuje do Hispánie jako jednoho z hlavních velitelů.
• 215–212 př.Kr. – působení v Hispánii jako jeden z kartáginských vrchních velitelů vedle Hasdrubala Barky a Maga Barky; koordinace operací proti římským armádám Scipionů.
• 211 př.Kr. – účast na kartáginském vítězství v Hispánii, při němž padli Publius a Gnaeus Cornelius Scipio; Hasdrubal Gisgo zde velel samostatnému svazu vojsk.
• 209 př.Kr. – ztráta Nového Kartága (Carthago Nova) po překvapivém útoku Publia Cornelia Scipiona; Hasdrubal Gisgo nebyl schopen město ubránit.
• 208–207 př.Kr. – pokračování bojů v jižní Hispánii; snaha obnovit kartáginskou kontrolu nad oblastí a doplnit vojska místními spojenci.
• 206 př.Kr. – bitva u Ilipy; rozhodující porážka kartáginských vojsk vedených Hasdrubalem Gisem a Magem Barkou od Scipiona Africana; kolaps kartáginské moci v Hispánii.
• 206–205 př.Kr. – ústup Hasdrubala Gisga do Afriky; konec jeho působení v Hispánii.
• 203 př.Kr. – jmenován jedním z hlavních kartáginských velitelů v Africe; spolupráce s Hannibalem po jeho návratu z Itálie.
• 203 př.Kr. – politický sňatek jeho dcery Sofonisby s numidským králem Syfakem; pokus o vytvoření silné protřímské koalice v severní Africe.
• 203 př.Kr. – porážka u Velkých plání (Campi Magni) římsko-numidskými silami Scipiona Africana a Masinissy; definitivní zhroucení kartáginské africké armády.
• 203–202 př.Kr. – zajetí Hasdrubala Gisga Římany po pádu Syfaka.
• po 202 př.Kr. – Hasdrubal Gisgo převezen do Říma;
• cca 202–201 př.Kr. – smrt v římském zajetí, pravděpodobně sebevražda (podle antických autorů si vzal život, aby se vyhnul veřejnému ponížení při triumfu).
Zdroje:
Polybios – Historiai;
Titus Livius – Ab urbe condita;
Cornelius Nepos;
Adrian Goldsworthy – The Punic Wars;
Dexter Hoyos – Mastering the West;
B. H. Warmington – Carthage
Livius.org.
www.palba.cz
www.wkipedia.org
