Britský těžký stíhací letoun
Prototyp z roku 1917
WW1
VÝVOJ
Potřeba zajistit ochranu britských ostrovů před útoky německých vzducholodí vedla ke konstrukci bizardního těžkého stíhací letounu Supermarine P.B.31E Nighthawk (noční jestřáb).
Německé útoky vzducholodí na anglická města a hlavně pak na Londýn vedlo britské velení k zadání práce na speciálním letounu, který by dokázal hlídkovat po mnoho hodin na přístupových trasách k britským ostrovům a napadat vzducholodě. Myšlenka samo o sobě to byla zajímavá, protože německé Zeppeliny prakticky bez ohrožení mohli provádět především noční nálety na velkoplošné cíle, jakým byl například Londýn a z velké výšky, mimo dosah letadel bombardovat. Šlo tedy jen o to pokusit se sestrojit těžkého stíhače, který nemusí být nijak moc obratný, ale musí mít slušný dostup a hlavně vytrvalost letu. Zeppeliny se svou délkou hravě přesahovali hranici sta metrů a trefit se do stodoly, když před ní stojíte opravdu nějaké velké manévrovací schopnosti nevyžaduje.
Za tímto účelem byl oprášen ne příliš úspěšný projekt Pemberton Billing P.B.29E, který navrhla málo známá firma z Woolstonu, Pemberton-Billing Ltd., v jejimž čele stál hlavní konstruktér a pozdější politik Noel Pemberton Billing. Tento projekt byl připraven za pouhých sedm týdnů a tak vznikl P.B.29E, který měl sice řadu zajímavých konstrukčních řešení, ale výkony nijak neoslnil.Ocas měl například zdvojenou směrovku i výškovku a pohon byl zajištěn dvojicí motorů Austro-Daimler o výkonu 67 kW se čtyřlistými tlačnými vrtulemi. Prototyp byl dohotoven na přelomu let 1915-1916, ale ještě během zimy roku 1916 havaroval.
P.B.29ENicméně projekt P.B.29E, jehož předností byla velká vytrvalost v letu, Admiralitu zaujal a ta rozhodla o stavbě jeho nástupce, který dostal označení P.B.31E. Společnost Pemberton-Billing Ltd. tedy navrhla nový, mohutný, dvoumotorový čtyřplošník s lomenými křídly pro 3 až 5 člennou osádku (většinou 2 piloti a dva střelci). Prototyp byl stavěn v roce 1916 a na přelomu roku 1917. V prosinci roku 1916 však prodal Noel Pemberton Billing svůj podíl v továrně společnosti Huberta Scott-Paina a vrhnul se plně na politiku. Nový název společnosti se tak změnil na Supermarine Aviation Works Ltd. a pod názvem této firmy se také pokračovalo na projektu P.B.E31.
Prototyp byl stavěn v roce 1916 a na přelomu roku 1917. V únoru 1917 pak byl připraven k prvnímu zkušebnímu letu, kterého se zúčastnil i jeden z ideových otců Clifford Prodger (*1889 - +1920). Aby osádka vydržela dlouhý a namáhavý let, který mohl trvat 9 až 18 hodin, měla k dispozici zasklenou vyhřívanou pilotní kabinu, ve které se počítalo i s lůžkem pro odpočinek jednoho z členů posádky. Navíc před pilotem bylo ještě jedno rezervní sedadlo, které se opět dalo použít pro odpočinek. Protože velká vytrvalost v letu umožňovala provádět mnoha hodinové hlídkové lety na předpokládaných příletových trasách německých vzducholodí i v noci, byl letoun od samého počátku vybaven světlometem na přídi, který obsluhoval přední střelec ze svého střeliště.
Výzbroj
Pro primární roli, ničení vzducholodí, se počítalo s těžkou výzbrojí, kterou měl zajišťovat 37 mm bezzákluzový kanón typu Davis se zásobou 20 střel na palubě, který byl umístěn nad horními křídly ve střelecké gondole. V této gondole byl ještě umístěn kulomet Lewis ráže 7,7 mm, který byl v zadní části střeliště a mohl tak postřelovat prostor za letadlem. Druhý kulomet Lewis stejné ráže pak byl umístěn v předním otevřeném střelišti na přídi letounu před pilotní kabinou. Oba kulomety byly umístěné na otočném kruhu typu Scarff.
Pohon
O pohon bizardně vyhlížejícího stroje se starala dvojice dvouhvězdicových desetiválcových motorů British Anzani, umístěnými mezi středními páry křídel a majících každý výkon 78 kW (105 k). Jejich síla se přenášela na dvě tažné čtyřlisté vrtule. Letoun měl celkem devět palivových nádrží, které posádka mohla libovolně a kdykoliv odpojit od palivového systému. Konstruktéři se důkladně věnovali i ochraně letadla a tak všechna palivová potrubí, táhla a lanka byla pancéřována a dřevěné části konstrukce, které procházeli kabinou, byly obaleny látkou, aby v případě zásahu třísky nezranily osádku. O elektrický proud na palubě se staralo 2,25 kW dynamo, které bylo poháněno pomocným dvouválcovým motorkem ABC, který se také staral o vyhřívaní pilotní kabiny.
P.B.31ESLUŽBA
Letoun byl nakonec vyroben pouze v jednom exempláři a druhý stavěný prototyp nebyl nikdy dokončen. Zkoušky s prvním prototypem totiž ukázali, že letoun je i proti vzducholodi příliš pomalý a rozhodně nedosahuje rychlosti „jestřába“ :-) Prototyp dosahoval pouze max. rychlosti 97 km/h (kalkulovaná rychlost byla 121 km/h), a nevynikal ani dostupem ani stoupavostí. Vzducholoď se mohla v případě setkání s tímto strojem zbavit zátěže a dostat se do výšky, kam „Nighthawk“ neměl šanci se díky svým slabým motorům dostat. Proto již koncem roku 1916, tedy před dokončením prvního prototypu, byl vývoj zastaven a po neúspěšných zkouškách byl dne 23.července 1917 definitivně zrušen.
TTD – Supermarine P.B.31E Nighthawk
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 3-5 mužů
* Rozpětí: 18,29 m
* Délka: 11,28 m
* Výška: 5,38 m
* Nosná plocha: 89,37 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 1.667 kg
* Vzletová hmotnost: 2.787 kg
* Maximální rychlost: 121 km/h
* Výzbroj: 1x bezzákluzová kanón Davis ráže 37 mm
2x kulomet Lewis ráže 7,7 mm
* Dostup: 3.050 m
* Stoupavost: 3.048 m / 1 hod
* Vytrvalost: 9 hod (maximálně 18 hod)
* Motor / Výkon: 2x British Anzani / 78 kW (105 k)
* Vyrobeno kusů: 1 prototyp
* Uživatelé: Velká Británie
P.B.31EZdroje:
Vojenská letadla 1 - Václav Němeček – 1989
www.century-of-flight.net
www.earlyaviators.com
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
