Sopwith Triplane

[kacermiroslav]

Jedním z nejčastěji citovaných svědectví o vlastnostech Sopwithu Triplane jsou vzpomínky pilotů Royal Naval Air Service, kteří tento typ používali v bojích nad západní frontou v roce 1917. Letoun na ně zapůsobil především mimořádnou obratností a schopností rychlého výstupu, což se opakovaně objevuje v jejich zápiscích i pozdějších pamětech.

Kanadský stíhací pilot Raymond Collishaw, velitel slavné „Black Flight“ u No. 10 (Naval) Squadron, vzpomínal na Triplane jako na stroj, který pilotovi poskytoval zásadní taktickou výhodu:

„Triplane byl letoun, který dokázal dělat věci, jaké žádný jiný stroj té doby neuměl. Ve stoupání jsme byli schopni nechat Albatrosy hluboko pod sebou, i když měly náskok. V zatáčkách jsme je dokázali obejít, jako by stály na místě. Pokud jste si udrželi výšku, měli jste boj pod kontrolou.“

Collishaw zároveň zdůrazňoval, že Triplane nebyl pouze technicky dobrý, ale také velmi příjemný na pilotáž, což zvyšovalo pilotovu sebedůvěru v boji:

„Letoun reagoval jemně a přesně. Nepůsobil těžkopádně ani nervózně, ale měl pocit lehkosti, který vám dovoloval soustředit se na boj místo na samotné řízení stroje.“

Podobně se vyjadřoval i Roderic Dallas, další významné eso RNAS, který Triplane považoval za ideální stíhací letoun pro manévrový boj:

„Sopwith Triplane byl výborný bojový stroj. V horizontální zatáčce i při prudkém výstupu měl navrch nad čímkoli, co proti nám Němci v té době poslali. Mohl jste si dovolit držet plyn otevřený a stroj vás nikdy nezradil.“

Dallas však zároveň upozorňoval na omezení výzbroje, která se v delších soubojích mohla stát slabinou:

„Jedním kulometem jste museli střílet přesně. Nebyl prostor na plýtvání municí, ale pokud jste se dostali do správné pozice, Triplane vám ji dokázal dát.“

Britský pilot Ellis Reid, rovněž sloužící u námořního letectva, popisoval rozdíl mezi Triplanem a předchozími typy, na nichž létal, především v oblasti výhledu a kontroly situace:

„Poprvé jsem měl pocit, že skutečně vidím, co se kolem mě děje. Horní křídlo mi nebránilo ve výhledu a dolů jsem měl přehled, jaký jsem u žádného jiného stroje nezažil. V boji to znamenalo, že vás protivník jen těžko překvapil.“

Zajímavé jsou také nepřímé dobové ohlasy z německé strany, zaznamenané v pamětech a poválečných výpovědích pilotů Jagdstaffeln, kteří se s Triplanem setkali v boji. Německé hodnocení často zmiňuje jeho neobvyklou obratnost a schopnost rychle měnit výšku. Jeden z pilotů Jasty 11 později uvedl:

„Britský trojplošník stoupal jako ďábel. Když jsme se domnívali, že ho máme pod kontrolou, jednoduše vyrazil vzhůru a během několika okamžiků měl výhodu.“