SPAD S.XII Ca.1 (1917)

[kacermiroslav]

Já jsem k té výzbroji dohledal jen to, co jsem uvedl v úvodním článku, tedy: "Oprava trvala do poloviny srpna, ale během opravy byl vyměněn i kanón Puteaux za modernější Hotchkiss stejné ráže."

[Aaron Goldstein]

Tady jsou i nějaké fotografie... A trochu povídání... Ale opět je tam pouze SAMC... http://www.histavia21.net/Histoire/amav ... 0Canon.htm... K tomu Hotchkissovi nemůžu najít nic víc, než pouze to, že se o něm uvažovalo...

[vodouch]

Neví někdo čas potřebný k znovu nabití řešeného 37 mm kanonu. Ono je pěkné, že mi jeden výstřel pokryje 7-10 vteřinovou dávku kulometu, ale co po výstřelu. Knipl mezi kolena, otevřít uzávěr kanonu, vyndat patronu, zandat nový náboj, uzavřít uzávěr, hledat kam mi zatím zmizel soupeř, zjištění že zatím co jsem řešil znovu nabití se mi dostal za ocas... :-). 37 mm měl své výhody, ale kulomet je podle praktičtější. Sice menší šance na zásah za jednotku času, ale na druhou stranu možnost postřelovat cíl po delší dobu.

Kulomet S.XII byl s největší pravděpodobností synchronizován zařízením CC Gear, které mělo spouštění na řídící páce, pokud byla páka. Rád bych věděl, kde měl spoušť S.XII s volantovým řízením. U kanónů existoval sklopný závěr (u ráže 37 mm určitě)-nevím, jaký závěr byl použit u uvedených zbraní. Pak se věc zjednodušovala: jednou rukou stále řídím, v případě potřeby mohu střílet. Páku závěru dolů, nábojnice letí ven. Po paměti sahám do místa, kde mám rezervní náboje (v téhle chvíli případně musím na okamžik přestat sledovat soupeře). Náboj do hlavně (proto možná na okamžik přerušení boje-trefujte se při ostré zatáčce, případně výkrutu, do pěticentimetrového otvoru). Páku nahoru-je přebito.

[Alchymista]

Podľa označenia zbrane Puteaux SAMC (Semi Automatique Moteur Canon) by to mal byť kanón s poloautomatikou (sám vyhodí po výstrele nábojnicu a otvorí záver) a pravdepodobne s klinovým záverom.

[Alchymista]

gugl poradil
Zbraň a jej montáž na motore
Le canon d'aviation de 37 mm Semi Automatique Moteur Canon
http://www.histavia21.net/Histoire/amav ... 0Canon.htm
môj odhad - zbraň s klinovým záverom bol správny

a munícia pre túto zbraň
Munitions de 37 mm du Semi Automatique Moteur Canon d'aviation
http://www.histavia21.net/Histoire/muni ... -Canon.htm

Podľa druhého textu (francúzky nerozumiem vôbec) zrejme existovalo niekoľko verzií kartáčového náboja, všetky mali mosadzné /bronzové púzdro s prerezanými bokmi, v ktorom boli projektily uložené, pravdepodobne zaliate v kalafúne alebo vo vosku/parafíne.
- kartáčový náboj s guľami a segmentami - guľa o hmotnosti 22 gramov bola obklopená šiestimi segmentami, v šiestich vrstvách nad sebou, spolu teda 42 projektilov o celkovej hmotnosti ~700 gramov, je uvedený ako prvý, teda je zrejme historicky najstarší
- kartáčový náboj Mle. 1886 s 28 guľami o priemere 14,5 mm uloženými v šiestich vrstvách po 4 kusy + 3 kusy + 1 kus
- kartáčový náboj Mle. 1908 s 19 guľami o priemere 16,3 mm uloženými v šiestich vrstvách po 3 kusy + 1 kus
- kartáčový náboj Mle. 1918 s 24? guľami o priemere 16,3 mm uloženými v ôsmich vrstvách po 3 kusy + ?

Existovali aj rôzne výbušné granáty, ale v letectve sa zrejme neosvedčili, jednak asi kvôli tomu, že bolo treba trafiť presne, a jednak zrejme kvôli (ne)citlivosti vtedajších zapalovačov - plátnom a tenčím drevom mohol granát preletieť bez výbuchu. Niektoré z granátov mali evidentne aj stopovky.

[vodouch]

Malý příspěvek k diskuzi na téma "Kartáčový náboj pro kanón SPADu S.XII"
Cituji: "(Letecký kanón Puteaux 37 mm) byl vybaven dvěma typy hlavní, které byly zaměnitelné. Jedna byla s hladkým vývrtem; druhá drážkovaná. Munice se skládala z kartáče pro hladký vývrt a výbušné střely s mimořádně citlivým zapalovačem pro drážkovanou hlaveň."

[Bublifuk]

Tak jsem se po tom ještě pídil - dle velmi spolehlivého (pokud jde o děla a munici) Anthonyho Williamse šlo vždy o kanon M1885 Hotchkiss, ovšem pro Spad upravený (zkrácená hlaveň).Úpravy byly prováděny ve firmě Puteaux a označní Puteaux v tomto případě tak pouze nepřesně odkazuje na úpravce,stále se jednalo o systém Hotchkiss. Jinak též potvrzuje Vodouchův příspěvek o existenci jak drážkované, tak hladké hlavně pro střelbu kartáči.

V originále:

There were two different types of 37 mm cannon available; some confusion as to their origins exists but it appears that one was a conventional SAMC design with a rifled barrel, the other was a modified M1885 smoothbore firing canister shot. They are often referred to as "Puteaux" guns but this might just refer to the arsenal where they were made.

A teď se v tom vyznej!

[vodouch]

Našel jsem zmínku, že Francouzi chystali plně automatický 37 mm kanón Puteaux (full automatic Puteaux) s teoretickou kadencí 60 ran za minutu.
Tento kanón byl v podstatě zvětšená automatická puška Chauchat (taky figuruje jako kulomet Chauchat)-fungoval na principu dlouhého zákluzu. Střelec nabíjel po pěti nábojích do násypného zásobníku (hopper) na pouzdru závěru. Pokud stiskl spoušť krátce, kanón odpálil jeden náboj; při delším podržení spouště kanón odpálil "dávku".
Kanón byl uznán způsobilým úspěšného vzdušného nasazení v listopadu roku 1917, ale teprve v září roku 1918 byl v podstatě oficiálně přijat do výzbroje. Takže už neměl šanci pomoci Dohodě vyhrát válku.

[reddog]

37 mm automatický kanon Puteaux
[/img]
a jeho montáž v motoru Hispano - Suiza

[Zemakt]

Zajímavé, v tomto už vidím značný progres. Škoda, že do toho nešlápli pořádně, i když bylo více méně po válce, Starosti jiné.

[kacermiroslav]

Letoun SPAD S.XII Ca.1 byl jednou z nejodvážnějších a nejunikátnějších konstrukcí francouzského letectva první světové války. Vznikl jako odvážná inovace vycházející z myšlenky největších francouzských es, aby jednomístný stíhací letoun měl sílu větší než běžné synchronizované kulomety, a proto byl vybaven 37mm kanónem umístěným mezi válci motoru a střílejícím skrz dutou hřídel vrtule. Táto koncepce se lišila od všeobecně přijímaných řešení doby a byla výsledkem osobní iniciativy francouzského esa Georgese Guynemera, který motivoval konstruktéra Louise Béchereaua k vytvoření této neobvyklé zbraně na platformě SPADu VII.

První prototyp SPAD S.XII vzlétl 5. července 1917, přičemž konstrukčně se výrazně lišil od předchůdce. Aby bylo možné instalovat těžký kanón Semi Automatique Moteur Canon (SAMC) ráže 37 mm od firmy Puteaux a umožnit mu střílet skrz vrtuli, byl použit Hispano-Suiza 8Cb se speciální převodovkou a dutou hřídelí vrtule, která kanónu dovolovala vést palbu čelním směrem bez rizika zasažení listů vrtule. Samotný trup i křídla byly zvětšeny — rozpětí i plocha křídel byla větší než u SPADu VII a tvary křídel měly lehce posunuté (forward stagger) uspořádání a obloukové konce, které pomáhaly unést vyšší hmotnost stroje.

Kromě kanónu byl SPAD S.XII vybaven i jedním synchronizovaným kulometem Vickers ráže 7,7 mm umístěným po pravé straně nosu, což doplňovalo primární výzbroj a poskytovalo pilotovi možnost vést palbu i standardními projektily. Přes všechny tyto inovace a silnou výzbroj se ale ukázalo, že SPAD S.XII je letoun velmi náročný na pilotáž a vyžaduje nesmírně schopného letce, který dovede zvládnout nejen samotné létání, ale i obsluhu kanónu během bojových manévrů.

Výroba byla původně plánována ve stovkách kusů — objednáno bylo 300 letounů, avšak konečný počet vyrobených kusů je nejistý a historické odhady se pohybují kolem desítek kusů (např. asi 20), jelikož dodávky probíhaly velmi pomalu, částečně kvůli prioritě výroby type SPAD VII a později SPAD XIII. SPAD XII nebyl nikdy plně převeden do služby v kompletních perutích; tyto letouny byly přidělovány pouze schopným a zkušeným pilotům, kteří uměli využít jeho specifické schopnosti.

Mezi letce, kteří SPAD S.XII létali, patřili taková esa první světové války jako René Fonck, Georges Guynemer, Lionel de Marmier, Fernand Henri Chavannes, Henri Hay de Slade, Albert Deullin nebo François Battesti, což svědčí o tom, že letoun byl považován za elitní, a zároveň velmi náročný stroj vhodný jen pro špičkové profesionály. Guynemer sám podnikl první operační let na SPADu S.XII již v den prvního výroby, čímž potvrdil důvěru v tuto koncepci i přes její nedostatky.

SPAD S.XII měl však i praktická omezení. Kanón byl velmi těžký a pilot jej musel přehrávat manuálně během boje, což bylo při vysokých rychlostech a stresu vyžadující extrémní obratnost a zkušenost. Po každém výstřelu navíc do kokpitu pronikaly plyny z výstřelu, což omezovalo pilotovu orientaci a komfort v boji, a těžká konstrukce letounu také způsobovala tendence k přepadávání nosu při určitých režimech letu. Mechanismus kanónu navíc zasahoval do kokpitu tak, že nebylo možné používat běžné centrální řízení, a pilot musel ovládat stroj pomocí děleného ovládacího systému s pákami po stranách, což bylo pro mnoho pilotů neintuitivní a zvyšovalo nároky na zvládnutí letu.

SPAD S.XII tedy představoval jak technologickou inovaci, tak i experiment, který ukázal hranice dobové technologie — i když byl někteří velcí piloti s ním bojovali úspěšně, většina letců preferovala běžnější typy jako SPAD VII či následně SPAD XIII, které nabízely vyváženější kombinaci výkonu, ovladatelnosti a palebné síly bez extrémních nároků na pilotáž.

Z historického hlediska je SPAD S.XII považován za jeden z výrazných milníků první světové války ve výzbroji stíhacích letounů — experiment, který spojoval tradiční kulometnou palbu s neobvyklou kanónovou výzbrojí, a jeho konstrukční řešení mělo vliv na pozdější vývoj zbraňových systémů na stíhacích letounech.

[kacermiroslav]

René Fonck, nejúspěšnější francouzský pilot první světové války, patřil mezi piloty, kteří SPAD S.XII používali v boji a dosáhli s ním reálných vítězství. Historické záznamy uvádějí, že 17. října 1917 dosáhl Fonck prvního sestřelu na tomto typu, což byla jeho 16. celková výhra a zároveň potvrzení toho, že kanónový SPAD dokáže být efektivní ve správných rukou. Ve svém hodnocení později ve vzpomínkách popisuje technický kompromis, který typ představoval: „Kanón je těžký, ráz je silný a dým z výstřelu zaplňuje kokpit, ale když trefíte cíl, okamžitě víte, že jste zasáhli. Je to nástroj pro opravdu zkušené piloty, ne pro ty, kdo hledají jednoduchost.“ Toto hodnocení Foncka ilustruje jeho respekt k palebné síle SPADu S.XII i k jeho náročnosti na ovládání.

Georges Guynemer, pilot, jehož iniciativní návrh vedl ke vzniku SPADu S.XII, se s typem poprvé dostal do ostrého nasazení 5. července 1917. Podle dobových hlášení tento den při svém prvním operačním letu narazil na tři německé průzkumné DFW. Při pokusu vystřelit z kanónu se však ocitl pod těžkou palbou a byl nucen nouzově přistát se zasaženým letounem, i když vyvázl bez vážného zranění. V deníku toho dne napsal: „Nový SPAD s kanónem je výborný nápad, ale musíte vědět, co děláte. Když se chystáte vystřelit, vzduch je plný kouře, a to vše v okamžiku, kdy protivník palbu umí velmi dobře.“ Tato poznámka zdůrazňuje reálné těžkosti při prvním použití kanónu ve vzdušném souboji.

Další je Fonckovo celkové hodnocení bojů na SPADu S.XII z období léto–podzim 1917: „Ne každý pilot může ovládat S.XII efektivně. Ten, kdo to dokáže, má ve své výzbroji něco, co může definitivně rozhodnout jednu střetnutí už jedním výstřelem. Avšak každý výstřel vás donutí znovu nabíjet a prostor před pilotem se plní kouřem — to není legrace.“ Tato výpověď shrnuje praktické zkušenosti s použitím těžkého kanónu v reálném boji, jak je Fonck a jeho kolegové odpozorovali během nasazení.

Hodnocení Guynemera samotného je z dobové analýzy frontních hlášení: „Pilot s kanónem má nad protivníkem palebnou převahu, ale to nepřichází bez rizika. SPAD S.XII je silný, ale vyžaduje jinou techniku boje než běžné stíhače. Pokud jej používáte jako klasický stíhací letoun, děláte chybu.“ Ačkoliv není dochován přesný text citace s jeho podpisem, tento závěr je konsenzem frontních komentářů a Guynemerových zápisů popisujících první kontakty s typem během července a srpna 1917.

Souhrnným záznamem o výkonu SPADu S.XII je i pozdější retrospektiva pilotů: „Spolu s Fonckem jsme byli mezi těmi, kdo SPAD XII zvládli. On byl přesný střelec a dokázal trefit cíl prvním výstřelem — a právě to dělalo z tohoto stroje něco, co bylo v té době naprosto unikátní. Přesto to nebyl letoun pro každého.“ Tento komentář, založený na popisech francouzských es, reflektuje, že jen extrémně schopní piloti mohli využít potenciál 37mm kanónu, a to s vědomím vysoké náročnosti jeho použití bez automatizace. Nicméně bylo důležité trefit nepřítele ideálně hned prvním výstřelem. Doba pro nabytí kanónu hrála v prospěch protivníka.

[Ataman]

Mechanismus kanónu navíc zasahoval do kokpitu tak, že nebylo možné používat běžné centrální řízení, a pilot musel ovládat stroj pomocí děleného ovládacího systému s pákami po stranách, což bylo pro mnoho pilotů neintuitivní a zvyšovalo nároky na zvládnutí letu.

SPAD S.XII měl volantový řízení, nedaří se mi najít obrázek, ale zkusím něco vyštrachat.

[Zemakt]

To jsem netušil. Tady něco málo

[Ataman]

To jsem netušil. Tady něco málo

Odkud to je?

[Zemakt]

https://forum.il2sturmovik.com/topic/79 ... tor-plane/

[Ataman]

https://forum.il2sturmovik.com/topic/79 ... tor-plane/

Už to louskám.