Lloyd FJ 40.05

[Rase]

Stíhací letoun Lloyd FJ 40.05

Již během prvních leteckých bojů v průběhu roku 1914 se ukázalo, že nejúčinnějším způsobem boje stíhacích letounů je míření celým letounem a střelba zbraněmi namontovanými v jeho ose. Letouny v té době ale měly příliš křehkou konstrukci na to, aby zbraně mohly být umístěny v křídlech, navíc tehdejší nedokonalé zbraně vyžadovaly přímou obsluhu - drobné opravy a nabíjení. Ve výstřelu z místa poblíž pilota ale bránila vrtule. Francouz Eugène Gilbert (1889-1918) se rozhodl vyřešit střelbu okruhem vrtule tím, že vrtuli osadil ocelovými klíny, které měly zabránit poškození vrtule. Zmíněné řešení spomalovalo letoun, poškozovalo motor i samotnou vrtuli, ale bylo funkční. V létě 1915 zkonstruoval Anthony Fokker (1890-1939) mechanický synchronizátor, kdy kulomet střílel mezi listy vrtule. Mělo se jednat o revoluci v leteckých bojích, ale nepředbíhejme. Dalším způsobem, využívaným u dvojplošníků, bylo osadit kulomet nad horním křídlem, ale zde bylo komplikované nabíjení a přístup k samotné zbrani. V Rakousku-Uhersku se ale rozhodli pro šalamounské řešení, kdy ke kulometu usazenému nad horním křídlem, posadili samotného střelce. Tyto práce probíhaly ve společnosti Lloyd, celým jménem Ungarische Lloyd Flugzeug und Motorenfabrik AG. Vzhledem k tomu, že se jednalo o maďarskou společnost s výrobnou ve městě Aszód, bude vhodné úvést i název Magyar Lloyd Repülőgép és motorgyár Részvény-Társaság. Zde roku 1915, konstruktéři Wizina a von Melczer, navrhli velice neobvyklý experimentální stíhací dvojplošník Lloyd FJ 40.05. Nejprve si rozebereme samotný název. Začíná jménem výrobce, následuje typ FJ - Flugzeugjäger, tedy stíhač a posledním je číslo přidělené od k.u.k. Luftfahrtruppen. Bohužel v případě tohoto letounu se revoluce v letecké technice nekonala a stroj měl více vad než předností. Letoun poháněl vodou chlazený šestiválec MAG-Daimler, o výkonu 160 koní. Křídla byla potažená dýhou a celá přední část trupu, mezi oběma křídly, byly vyplněna vyvýšenou nástavbou pro pozorovatele / střelce, který měl vynikající výhled kolem letounu a mohl vést palbu i přes lopatky vrtule. K tomuto účelu byl letoun osazen kulometem Schwarzlose M07/12 ráže 8 mm. Patrně ale nepřekvapí, že mnohem horší výhled mě samotný pilot, který byl usazený v zadní části trupu. Prototyp byl představen v lednu 1916, ale zástupci letectva neprojevili o tuto konstrukci zájem. Zástupci společnosti Lloyd se ale nevzdali a letoun překonstruovali na jednomístný stíhač osazený dvěma kulomety Schwarzlose. Ani tato verze ale nevzbudila kýženou reakci a nikdy nebyla uvedena do sériové výroby. Není se čemu divit, přeci jen Fokker již na jaře 1916 vyrobil více jak stovku stíhacích letounů se synchronizátorem střelby. Na druhé straně se sice podařilo vyřešit vlastní synchronizaci až v průběhu roku 1916, ale tou dobou již byl stíhací letoun Lloyd FJ 40.05 zastaralou konstrukcí, která již byla více než překonanou.

Technické parametry:
Název: Lloyd FJ 40.05
Typ: Flugzeugjäger
Posádka: 2 (později 1)
Délka: 6,92 m
Rozpětí: 11,17 m
Výška: 3,1 m
plocha křídla: 25 m²
Hmotnost: 962 kg
Motor: 1x MAG-Daimler
Výkon: 120 kW (160 hp)
Dosah: 500 km
Dostup: 5 000 m
Vyzbroj: 1x kulomet Schwarzlose (později 2x)

Zdroj:
Grosz Peter, Austro-Hungarian Army Aircraft of World War One, Flying Machines Press (2002)
http://www.dieselpunks.org/profiles/blo ... ir-made-in
http://airspot.ru/catalogue/item/lloyd-40-05
https://en.wikipedia.org/wiki/Lloyd_40.05
https://cs.wikipedia.org/wiki/Synchroni ... %C5%99elby
http://air.wz.cz/40-lloyd/40.htm

[kacermiroslav]

Prototyp Lloyd FJ 40.05 uskutečnil první let v lednu 1916, krátce poté, co konstrukce opustila montážní haly v Aszódu u Budapešti a byla převezena na testovací středisko v Aspernu. Krátká série zkušebních letů rychle odhalila dvě klíčové slabiny:

První slabinou, která se projevila, byl extrémně omezený výhled pilota, který vedl k častým obtížím při přiblížení k cíli a při přistání, zejména v podmínkách rušného provozu na frontových letištích. Druhou byly neuspokojivé letové výkony, které se ani při různé konfiguraci motorů a letové zátěže nepřiblížily standardům stíhacích typů jiných mocností.

Podle oficiálních reakcí z Flars (Fliegerarsenal – leteckého arzenálu), které byly zaznamenány během prosincové prezentace na vojenské letecké výstavě v Budapešti v roce 1916, experti konstatovali:

„Ve svých rozměrech a přestavěné formě 40.05 nevypadá jako základ pro konkurenceschopný stíhací letoun. Pokud se neprokáže dobrý výkon, další práce by měly být zastaveny.“

To se také stalo, a projekt se brzy uzavřel a plány na sériovou výrobu či nasazení nových strojů této koncepce zanikly, aby uvolnily cestu jiným úspěšnějším konstrukcím, jako byl například Lloyd D.I (Series 45), který však rovněž nakonec nepostoupil do výroby.