Lloyd 40.08 Luftkreuzer

[Rase]

Bombardér Lloyd 40.08 Luftkreuzer

Po kontaktu s ruskými těžkými bombardéry Ilja Muromec a italskými bombardéry Caproni, rozhodlo se, v polovině roku 1915, požadovat vlastní bombardér i rakousko-uherské letectvo, k.u.k. Luftfahrtruppen. Mělo se jednat o trojplošník s nosností 200 kg pum a vytrvalostí 6 hodin. Pohon měl tvořit jeden hlavní motor Austro-Daimler s tlačnou vrtulí a dva slabší v bočních trupech. Obrana letounu měla být poměrně silná, v podobě dvou kulometů v hlavním trupu a dvou dalších ve vedlejších trupech. V srpnu 1915 byly osloveny firmy Lloyd, Oeffag a Phönix, kterým byly poskytnuty prostředky ke zkonstruování dvou prototypů. Jako první, v lednu 1916, dodala výkresovou dokumentaci společnost Ungarische Lloyd Flugzeug und Motorenfabrik AG. Jednalo se o Luftkreuzer I (typ LK I), později přejmenovaný na Lloyd 40.08 a Luftkreuzer II (typ LK II), známý jako Lloyd 40.10. První prototyp byl dokončen 20. června a připraven ke zkouškám na letišti v Aszódu. Křídla byla potažena dýhou vyleštěnou do vysokého lesku. Prostřední křídlo bylo přichyceno ke spodní části hlavního trupu, horní a dolní bylo neseno systémem vzpěr a výztuh. Pod hlavním trupem byla umístěna aerodynamicky tvarovaná gondola, ve které byl usazen bombometčík. V přední části bylo stanoviště dvou střelců, kteří měly vynikající výhled do všech stran. Za pracovištěm střelců byl pod horním křídlem umístěn kokpit pilota, který měl ale omezený výhled. Vedlejší trupy byly vytvořeny z upravených trupů letounů Lloyd C.II, osazené motory Daimler o výkonu 160 hp. V každém z trupů byl usazen jeden kulomet s obsluhou. Ocasní plochy byly tvořeny dvěma horizontálními křídly a čtyřmi vertikálními plochami umístěnými mezi záděmi vedlejších trupů. První zkoušky ale ukázaly, že letoun je příliš těžký na příď, dokonce došlo k jeho převrácení a lehkému poškození konstrukce. Podvozek byl ale rychle upraven, v říjnu byl připraven k letovým zkouškám, které měl provést Oberleutnant Antal Lányi-Lanczendorfer. Výsledek nových zkoušek byly ale neuspokojivé. Komise (Fliegerarsenal) zvažovala snížení požadavku na nosnost pum, ale vývojové práce byly výrazně omezeny. V únoru 1917 byla konstrukce opět upravena, ale příštího roku došlo k zastavení všech prací na letounu. Kostra bombardéru Lloyd 40.08 byla uskladněna a začátkem příštího roku převezena do Chebu, kde měla být zlikvidována.

Technické parametry:
Název: Lloyd 40.08 (Luftkreuzer I)
Výrobce: Lloyd AG
Typ: bombardér
Osádka: 4-5
Délka: 9,5 m
Výška: 5 m
Rozpětí: 23,26 m
Šířka: 2,40 m
Plocha křídel: 110 m čtverečných
Uspořádání křídel: trojplošník
Hmotnost: maximálně 4 840 kg
Pohon hlavní: 1x Austro-Daimler V-12 (300 hp)
Pohon vedlejší: 2x Austro-Daimler V-6 (160 hp)
Výzbroj: 4x kulomet Schwarzlose M7/12 ráže 8 mm
Nosnost: 200 kg pum

Zdroj:
Grosz Peter, Austro-Hungarian Army Aircraft of World War One, Flying Machines Press (2002)
http://forum.valka.cz/topic/view/66002/Lloyd-40-08
http://www.wwiaviation.com/Lloyd.html
http://www.dieselpunks.org/profiles/blo ... ir-made-in
https://en.wikipedia.org/wiki/Lloyd_40.08_Luftkreuzer
https://elpoderdelasgalaxias.wordpress. ... s-delight/

[Zemakt]

Kde jsi vyškrábnul tuhlentu "nádheru" Rase . Vytvořit toto, vynaložit na to tolik úsilí, tři motory, početnou posádku a chtít po tom jen nosnost 200 kg? To je fakt unikum.
Nicméně díky za připomenutí, za krásnou barevnou fotku a za sebe bych tě požádal o link na tu likvidaci v Chebu, to jsem fakt netušil .

[Martin Hessler]

V únoru 2017 byla konstrukce opět upravena...

Předpokládám, že v únoru 1917. Ale jinak pozoruhodný výtvor. Ono vůbec letectvo R-U bylo v letdch WW1 technicky na úrovni a nebránilo se smělým projektům. Dokonce vznikl (rovněž nepříliš úspěšný, protože těžko ovladatelný) prototyp námořního letounu, který měl nést 66mm kanon k ostřelování lodí.

[Hans S.]

Čtyřmístný třímotorák se vzletovou hmoností druhoválečné jednomotorové stíhačky . Sranda, jak ta letadla za pár let zmohutněla .

[Martin Hessler]

Čtyřmístný třímotorák se vzletovou hmoností druhoválečné jednomotorové stíhačky . Sranda, jak ta letadla za pár let zmohutněla .

Také "zmohutněly" výkony motorů. Letecký vidlicový dvanáctiválec Cadillac Liberty dosahoval v r. 1918 výkonu 400 hp, o pětadvacet let později už to byl běžně trojnásobek.

[Skeptik]

Čtyřmístný třímotorák se vzletovou hmoností druhoválečné jednomotorové stíhačky . Sranda, jak ta letadla za pár let zmohutněla .

1903 ... Wright Flyer ... 48 km/h
1954 ... F-104 Starfighter ... 2.120 km/h

Padesát let. Prostě vývoj

[Rase]

Zemakt:
o té likvidaci v Chebu se píše v každém ze zrojů, co jsem uvedl, tak si stačí jen vybrat. Pokud někoho zajímají ony průběžné úpravy podvozku, tak je toho docela dost sepsáno, ale přišlo mi zybtečné je vyjmenovávat, když stejně nefungovaly

Martin Hessler:
Mno v některých odvětvích bylo c.a k. letectvo na vysoké úrovni, námořní, pozorovací, ale pokud jde o konstrukce bombardérů, tak bych byl opravdu zdrženlivý. Přeci jen prakticky všichni soupeři na tom byli mnohem lépe a vznikaly zde opravdu promakané stroje, konvenční konstrukce - hlavně funkční Na ten námořní letoun se kouknu, tyhle slepé uličky se mi líbí - posobný letoun vznikl i ve Francii

[kenavf]

Čtyřmístný třímotorák se vzletovou hmoností druhoválečné jednomotorové stíhačky . Sranda, jak ta letadla za pár let zmohutněla .

1903 ... Wright Flyer ... 48 km/h
1954 ... F-104 Starfighter ... 2.120 km/h

Padesát let. Prostě vývoj

1966... SR-71....cca 3500km/h

A teraz 2017 padesát let poté...a nič.

[skelet]

kenavf: rekord udělala SR-71 v roce 1976 (jen lehké upřesnění)
jinak rok 2010 letoun X-43 , maximální rychlost 12 144km/h (ale jinak máš pravdu 40let se u pilotovaných letadel nic neděje )

[kenavf]

kenavf: rekord udělala SR-71 v roce 1976 (jen lehké upřesnění)

(ale jinak máš pravdu 40let se u pilotovaných letadel nic neděje )

Preto som tam dal "cca 3500km/h" pretože ako píšeš ,SR-71 urobilo svoj rekord v r.1976 3529km/h
A SR-71 a F-104 sa dajú považovať za "sériovo vyrábané" pilotované lietadlá ktoré sa v takej rýchlostnej hladine "bežne" pohybovali a neboli to experimentálne stroje.

[Zemakt]

1903 ... Wright Flyer ... 48 km/h

Ten se za experimentální ale považovat dá

[Alfik]

kenavf: rekord udělala SR-71 v roce 1976 (jen lehké upřesnění)
jinak rok 2010 letoun X-43 , maximální rychlost 12 144km/h (ale jinak máš pravdu 40let se u pilotovaných letadel nic neděje )

A nic se dít nebude - až do vynálezu "energii do štítů pane Sulu". Ona se totiž SR-71 pohybovala na samé hraně termické bariéry. I aerodynamika, stejně jako teorie relativity, má svou mezní rychlost
I ten rekord byl možný jen proto, že ve výšce kde se letadlo pohybovalo, je velký rozdíl mezi IAS a TAS. Ve výškách kde se pohyboval Lloyd 40.08 Luftkreuzer by se SR-71 jen tak vlekla. I když, samozřejmě, rychleji než on

PS: Mimochodem, před časem jsem četl zajímavý článek - porovnání vztahu rychlosti a hmotnosti živých čichů a letadel - aneb "proč Concorde vyhynul" máte jej (českou verzi) zde: http://www.osel.cz/7706-proc-vyhynul-na ... corde.html - to je Hansi pro tebe a tvůj podotek o nárůstu hmotnosti letadel

[kacermiroslav]

Projekt Lloyd 40.08, známý také pod označením Luftkreuzer I, nevznikl jako ojedinělý experiment, ale jako součást širší iniciativy rakousko-uherského vojenského letectva z let 1915–1916, jejímž cílem bylo získání těžkého bombardovacího letounu s dlouhým doletem a významnou nosností pumového nákladu. Fliegerarsenal tehdy oslovil několik domácích výrobců s požadavkem na vícečlenný, silně vyzbrojený letoun schopný působit hluboko v týlu protivníka. Lloyd Flugzeug- und Motorenfabrik reagoval nejambicióznějším návrhem, který byl interně označen jako typ 40.08, přičemž paralelně vznikaly i studie dalších variant Luftkreuzeru.

Konstrukčně šlo o mimořádně odvážný návrh. Letoun měl trojplošné uspořádání s nestejným rozpětím jednotlivých křídel, přičemž horní křídlo bylo výrazně největší a spodní naopak nejmenší. Toto řešení mělo optimalizovat vztlakové rozložení při vysoké hmotnosti stroje, avšak v praxi přineslo složité aerodynamické chování a vysoký odpor. Pohonný systém tvořily tři motory – centrální dvanáctiválcový Austro-Daimler v tlačné konfiguraci a dva menší motory umístěné v bočních trupových nosnících, které byly konstrukčně odvozeny z průzkumného letounu Lloyd C.II. Tento hybridní přístup ukazuje snahu urychlit vývoj využitím již existujících konstrukčních prvků a motorů.

Trup letounu byl řešen jako vícedílný celek s centrální gondolou, v níž se nacházela část posádky, pumovnice a plánovaná střelecká stanoviště. Bombardér měl mít relativně komfortní pracovní prostor s bočními okny, což bylo na svou dobu pokročilé řešení. Výzbroj byla koncipována velkoryse – projekt počítal s několika kulomety Schwarzlose rozmístěnými tak, aby poskytovaly téměř kruhové palebné pokrytí, a dokonce se uvažovalo o instalaci reflektoru pro noční operace. To vše potvrzuje, že Lloyd 40.08 byl zamýšlen jako skutečný „vzdušný křižník“, nikoli jen zvětšený průzkumný letoun.

Pozemní zkoušky, zahájené v létě 1916 na letišti v Aszódu, však rychle odhalily zásadní problémy. Letoun trpěl nevhodně zvoleným těžištěm, které bylo příliš vysoko a posunuto dopředu. Při pojíždění se stroj choval nestabilně a měl tendenci přepadávat na příď. Během jednoho z raných testů došlo dokonce k poškození přídě, když se letoun při pojíždění převrátil. V reakci na tyto potíže konstruktéři navrhli úpravy podvozku, včetně přidání další opěrné nohy, aby se zabránilo překlápění, avšak šlo spíše o dílčí zásahy než o systémové řešení problému.

Pokus o první vzlet následoval až na podzim 1916. Zkušební pilot, Oberleutnant Antal Lányi-Lanczendorfer, se několikrát pokusil letoun odlepit od země, avšak kombinace vysoké hmotnosti, nedostatečného výkonu a nepříznivého rozložení hmoty způsobila, že se stroj nikdy skutečně nevznesl. Záznamy Fliegerarsenalu hovoří o neschopnosti dosáhnout bezpečné vzletové rychlosti a o obavách z dalšího strukturálního namáhání draku.
V následujících měsících se ještě diskutovalo o možnostech radikální přestavby, včetně omezení bombového zatížení a změn v uspořádání posádky, avšak tyto úpravy by zásadně snížily zamýšlenou operační hodnotu letounu. Na jaře 1917 bylo rozhodnuto projekt dále nerozvíjet a prototyp byl následně odstaven do skladu, kde byl pravděpodobně v průběhu roku 1918 rozebrán.

Z dnešního pohledu je Lloyd 40.08 cenný především jako ukázka toho, kam až sahaly ambice rakousko-uherského leteckého průmyslu během První světové války. Přestože se projekt ukázal jako slepá vývojová větev, přinesl řadu poznatků o limitech vícemotorových letounů, rozmístění posádky a významu správného těžiště, které byly později zohledněny u úspěšnějších konstrukcí. Luftkreuzer tak zůstává zajímavým svědectvím doby, kdy se teprve hledala podoba strategického bombardéru.