Zajímavé, možné to je, jen pro to není nějak toliko důkazů, kolik by jsme potřebovali...
Teplá voda má asi nějakou energii. Když ji vystavíš mrazu, její snaha dosáhnout bodu anomálie a následné krystalizace je mnohem prudší a dynamičtější než u vody vlažné, která je „stagnující“.
Schauberger by řekl, že voda ztratila svou vnitřní strukturu a chce rychle do svého stavu. Je v ní obrovský potenciál pro změnu. Z pohledu fyziky má teplá voda silnější teplotní gradient.
Tento rozdíl funguje jako motor, který vyvolává agresivnější proudění.
Voda, která má možnost tvořit víry (vortexy), si udržuje svůj vnitřní náboj a je schopna reagovat na změny okolí mnohem pružněji – podobně jako ta teplá voda v Mpembově jevu.
U vzduchu je to podle Schaubergera v podstatě stejný princip, jen v jiném „uspořádání“. Ale co je tornádo?
V posledních letech (zejména kolem roku 2019–2020) začali fyzici aplikovat principy Mpembova jevu na granulární systémy a plynné částice, což nás přivádí k temné hmotě. Pokud je temná hmota tvořena částicemi (např. WIMP nebo axiony), musí se nějak ochlazovat a shlukovat, aby vytvořila galaxie. To, co tyto dva jevy skutečně spojuje, je snaha fyziků najít univerzální zákon pro systémy mimo rovnováhu.
Většina fyziky, kterou se učíme, popisuje věci v klidu nebo v rovnováze. Jenže, když je něco v rovnováze, tak se toho obvykle moc neděje, jak v mezilidských vztazích, tak v jiných systémech. Existuje i tzv. Inverzní Mpembův jev, kdy se studenější systém ohřeje rychleji než ten teplejší.
Když se podíváš na ten jeho motor
REPULSINE, tak ten se snažil toho nějak využívat. Nahoře měl "kompresor", Schauberger mu říkal spíše sací turbína, který vzduch stlačoval, ale hlavně mu dá směr (vortex).
Imploze (Bod anomálie): Vzduch se v tomto prudkém pohybu začne ochlazovat a smršťovat. Místo aby se ohřál třením (jako v běžném motoru), Schauberger věřil, že správný tvar lopatek způsobí pokles teploty.
Levitační síla: Vznikne podtlak (vakuum), který celý stroj táhne vzhůru. Je to stejná síla, která v tornádu zvedá domy – není to tlak zdola, ale tah shora.
Proč to "stagnující" vzduch neudělá?
Pokud bys do Repulsiny pustil vlažný, energeticky "chudý" vzduch, nic se nestane. Ten motor potřebuje ten teplotní gradient.
Klasická fyzika: Říká, že když vzduch stlačíš kompresorem, tak se zahřeje (adiabatický ohřev).
Schauberger: Tvrdil, že pokud ho stlačíš v spirále (vortexu), tak se ochladí. To je ten revoluční (a dodnes vědecky kontroverzní) prvek.
Pro spuštění samočinného procesu (tzv. „volné energie“ nebo trvalé imploze) nepotřebuješ tisíce stupňů, ale správné naladění.
Prototypy: Repulsina měla dosahovat zhruba 10 000 až 20 000 otáček za minutu.
Bod zlomu: Schauberger věřil, že existuje „kritická rychlost“, po jejímž dosažení se proces obrátí. Místo aby motor vzduch hnal (spotřebovával elektřinu), začne ho nasávat (začne energii vyrábět). V tu chvíli bys mohl odpojit startovací motor a Repulsina by „levitovala“ díky energii okolního tepla.
Často experimentoval s mědí nebo drahými kovy, protože věřil, že mají lepší „biomagnetické“ vlastnosti pro vedení té energie.
Pokud by teorie fungovala, po dosažení kritických otáček by se teplota výstupního vzduchu prudce propadla (třeba o 30 °C) a stroj by vyvinul tah v řádech stovek kilogramů. Nezdá se, že by tohoto bylo možné dosáhnout mechanicky, ale možná elektromagneticky. Jenže to se dostáváme k problému, kde brát tolik energie pro takové zařízení, pokud se nepodaří získat jaksi volnou energii z okolí.
Věda říká, že k tomu, abys vzduch takhle
ochladil a vytvořil vakuum, spotřebuješ vždycky víc energie na to točení, než kolik získáš z toho tahu. Schauberger ale oponoval, že příroda to tak nedělá – tornádo taky nikdo „nestartuje“ motorem, ono se krmí teplem z okolí.
Faktem je, že v současnosti se znovu připouští, že kolem nás je obrovské množství jakési temné hmoty, ale zatím ji nedokážeme pozorovat, ani nějak využít pro energetické účely a zařízení.
Temná hmota s běžnou hmotou (i se vzduchem) téměř nijak neinteraguje. Prolétá skrze nás neustále, aniž bychom si toho všimli. Pokud by se podařilo částice temné hmoty srazit, došlo by k jejich anihilaci a k uvolnění energie. Temná hmota je ale extrémně rozptýlená. Abychom získali rozumné množství energie, museli bychom ji "nasát" z obrovského prostoru a stlačit do malého objemu, což zatím neumíme, protože ji neumíme ani chytit. Pokud by to ale někdo dokázal, tak by to byl svatý grál fyziky.
SHRNUTÍ MYŠLENEK
Schauberger věřil, že vír je způsob, jakým příroda koncentruje energii. Galaxie a červí díry to dělají možná podobným způsobem.
Hlavní rozdíl je v tom, že zatímco tornádo čerpá energii z obrovských teplotních rozdílů v atmosféře (vlhký teplý vzduch stoupající vzhůru), Schaubergerova Repulsina se snažila tento proces vyvolat mechanicky v malém měřítku.
A to byl zřejmě ten problém, že v malém se to prostě těžko povede, protože k tomu jsou potřeba větší síly. Aby se proces stal samoudržitelným, musel by stroj z okolního vzduchu extrahovat mnohem více energie a nasávat více vzduchu.
Schaubergerův koncept imploze (koncentrace a ochlazení) je teoreticky elegantní, protože se snaží jít "s proudem" přírody.
Pokud by prostor nebyl prázdný (vakuum), ale vyplněný médiem (ať už mu říkáme éter, temná hmota nebo kvantové fluktuace), pak by Repulsina nebyla strojem na "volnou energii", ale tepelným čerpadlem, které čerpá energii z tohoto média.
Zmiňuji, že mechanicky to možná nejde, ale elektromagneticky ano. To je směr, kterým se ubíraly experimenty jako Searlův efekt nebo různé pokusy s rotujícími supravodiči (tzv. gravitomagnetismus). Pokud rotující objekt vytvoří specifické elektromagnetické pole, mohlo by to teoreticky ovlivnit lokální strukturu prostoru (setrvačnost).
Schauberger byl vizionář, který viděl v přírodě geometrii (spirálu), kterou my dnes začínáme objevovat v mikrosvětě i v měřítku galaxií.
Kdyby nacisté použili např. zdokonalenou Ranque-Hilschovo trubici, nebo Die Glocke, mohlo to mít o něco lepší efekt.
Možná používali v talířích proudové motory BMW, ale ty nebyly dostatečně výkonné. Přitom by stačilo jen pár extrémně výkonných motorů rozdělující proud vzduchu do trysek. Jenže to jsme principiálně zase tam, kde jsme byli. Vyplatilo by se spotřebovat tolik energie pro získání nějaké další energie nebo efektu
Někteří teoretici spekulují, že pokud by se podařilo vytvořit extrémně výkonnou vortexovou trubici (například s použitím plazmatu nebo jiných médií než jen vzduchu), mohl by vzniknout tak silný energetický gradient, který by mohl mít vliv na okolní prostor nebo gravitaci.
Pokud by vortexová trubice dokázala roztočit superhusté plazma na relativistické rychlosti, teoreticky by mohlo dojít k lokální distorzi metriky prostoru. Ovšem zatím neexistuje materiál, který by udržel pohromadě plazmový vír o hustotě a rychlosti potřebné pro prokazatelný gravitační efekt.
Pokud by se podařilo vytvořit stabilní elektromagnetický vortex, možná by se Ranque-Hilschův princip stal základem pro úplně nový druh pohonu.
Plazmové motory typu
VASIMR s vortexy částečně pracují. Princip spočívá v tom, že plyn (obvykle argon) se postupně mění v extrémně horké plazma, které je následně "vystřeleno" ven magnetickou tryskou. Pomocí iontové cyklotronové rezonance se do plazmatu "pumpuje" energie. Ionty se díky magnetickému poli točí v kruhu a absorbují energii rádiových vln. Protože žádný materiál by takové horko nevydržel, plazma je drženo a usměrňováno magnetickým polem.
Problém je optimalizovat přesný návrh vrtule nebo trysek, tak trupu, který je speciálně optimalizován z hlediska dynamiky tekutin.
