Po zhroucení čínského realitního trhu v roce 2021 se Peking snaží najít nový motor růstu, ale dosavadní model zůstává nefunkční a jeho důsledky dopadají nejen na Čínu, ale i na zbytek světa. Tradiční pilíře – masivní infrastruktura a levná výroba pro export – už nejsou schopné zajistit dlouhodobý růst. Domácí spotřeba, která by mohla být náhradou, je v Číně mimořádně nízká: v roce 2024 tvořila jen 40 % HDP, tedy o 20 procentních bodů méně než světový průměr. Pro srovnání: Jižní Korea je na 48 %, Japonsko na 55 %.
Ačkoli čínští lídři veřejně mluví o potřebě zvýšit spotřebu, odmítají zásadní krok, který by to umožnil – výraznou redistribuci bohatství a rozšíření sociálního systému. Sociální síť je přitom dlouhodobě podfinancovaná: národní penzijní fond může být vyčerpán do roku 2035, zdravotní pojištění má nízké úhrady a zhruba 300 milionů vnitřních migrantů nemá plný přístup k veřejným službám. Obavy z "latinskoamerikanizace" – tedy zadlužení kvůli sociálním programům – vedou Peking k tomu, že sociální výdaje navyšuje jen velmi pomalu, i když státní deficit už v roce 2025 dosáhl 4 %, nejvíce za tři dekády.
Místo toho se Čína soustředí na strategii "nových kvalitních produktivních sil", tedy na technologický posun a modernizaci průmyslu. Cílem je vyrábět pokročilé produkty s vyšší přidanou hodnotou, od biotechnologií po elektrická vozidla, a zároveň si udržet i tradiční odvětví pomocí robotizace a umělé inteligence. Tato kombinace však vede k prudkému růstu průmyslové kapacity. Čína už v roce 2023 tvořila 27 % světové průmyslové produkce a podle odhadů OSN může její podíl do roku 2030 vzrůst až na 45 %. Domácí trh takové množství zboží nedokáže absorbovat, což znamená ještě agresivnější orientaci na export.
Tento model však vytváří napětí ve světové ekonomice. Vyspělé země, zejména Německo, čelí konkurenci levnějších a technologicky vyspělých čínských výrobků. Rozvojové státy zase ztrácejí možnost růst prostřednictvím levné práce – cestou, kterou kdysi prošla sama Čína. Paradoxně ale model nefunguje ani doma: v první polovině roku 2025 rostl čínský HDP o 5,3 %, ale daňové příjmy se propadly o 1,2 %. Důvodem je nadkapacita, která tlačí ceny i zisky dolů, brzdí růst mezd a zvyšuje nejistotu pracovníků.
Ekonomové proto dál vyzývají k přechodu na růst tažený spotřebou, ale Peking se vydává opačným směrem. Čína bude potřebovat ze zahraničí hlavně suroviny, luxusní zboží, cestování a několik špičkových technologií – zbytek chce vyrábět sama a vyvážet. Zda se jí podaří "zvětšit koláč" dříve, než jej začne spravedlivěji rozdělovat, zůstává otevřenou otázkou.
https://archive.ph/VRBKg
