Bitva u Thermopyl

[Rosomak]

Dnešní údaje hovoří o tom, že cca 400 transportních a k tomu 200 bojových lodí bylo schopno přepravit 20.000 pěšáků a 5.000 příslušníků jízdy.
40.000 mužů pak tvořilo posádku flotily, tj. 66 námořníků na loď.

[kacermiroslav]

Kdo říká, že takový případný taktický ústup na cizí území by byl proveden mírovou cestou. Mentalita je jedna věc, ale zemřít v beznadějném boji, nebo si zachránit život a vést další boje proti okupantům je věc druhá. Řekl bych, že se tady na Řeky nahlíží pod dojmy ze spartského vojska. To by nejspíše na nějaký ústup skutečně nepřistoupilo, ovšem je tu podstatný rozdíl v řízení a mentalitě spartského městského státu a vojska v porovnání s ostatními řeckými státy. Zde by jsme jistou formu ústupu nalezli v mnoha případech. Stačí se podívat i na zmedializovanou bitvu u Thermopyl, kde před závěrečnou fází byla většina řeckého vojska odeslána pryž. Na místě tak zůstalo jen spartské vojsko s několika dalšími spojenci.

[Hektor]

To Kačer: máš pravdu asi ma trošku ovplyvnili médiá. Nesmieme zabúdať že v Grécku vznikla demokracia (a to je jeden ústupok za druhým).
Ústup do Macedónska (bez súhlasu Macedóncov) je nepravdepodobní aj pre to že by si tým len pridali ďalšieho súpera.

[Sturmovik]

Napríklad v peloponézskej vojne, sa pri spartských nájazdoch celé obyvateľstvo Attiky stiahlo do Athén.

Zmedializovaná bitka pri Thermopylách? Tak pred nakrútením 300 sa o nej vôbec nevedelo, ..okrem tých ktorých to trochu zaujíma

[Hektor]

Dnešní údaje hovoří o tom, že cca 400 transportních a k tomu 200 bojových lodí bylo schopno přepravit 20.000 pěšáků a 5.000 příslušníků jízdy.
40.000 mužů pak tvořilo posádku flotily, tj. 66 námořníků na loď.

v takom prípade to vychádza na transportnú loď 50 bojovníkov (dosť málo)
otázka je či sa s jazdou viezli aj koňe.

Sturmovik: Attika je oblasť okolo Atén takže sa vlastne len stiahli za hradby svojho vlastného mesta.

[Sturmovik]

Presnejšie polostrov. Nie moc veľký, ale ani moc malý. Ale ľudí tam bolo dosť. Sparťania podnikali každé leto na Attiku výpravy, pri ktorých ju spustošili (vytínali olivovníky, vypalovali...), Preto sa títo obyvatelia počas nájazdov schovali za Athénske hradby, ktoré boli viacmenej nedobytné.
V takejto situácií bolo mesto preľudnené a dochádzalo aj k epidémiam. Tak zomrel aj Perikles. Teda není to len okolie mesta, tých miest tam bolo viacej. Napr. Marathón. Ale tiež nehovorím že je to veľké územie.

[Kamikaze]

Sice pozdě ale přece: berte taky v úvahu tehdejší mentalitu, náboženství a znalosti. Neřeknu nic moc světoborného, ale víte že Xerxés nechal !zbičovat moře! proto, že ho neposlouchalo a odporovalo mu a potápělo mu jeho lodě? Jeho kat tehdy vysázel několik ran na mořskou hladinu! :-D To by byl další důvod pro přesun armády po souši. Ale opravdu asi jenom jeden z mnoha a my se už nejspíš nikdy nedozvíme všechny důvody. A budeme se tady o tom pouze dohadovat. Ale je to zábava to číst! :-)

[Tkuh]

Neřeknu nic moc světoborného, ale víte že Xerxés nechal !zbičovat moře! proto, že ho neposlouchalo a odporovalo mu a potápělo mu jeho lodě?

Tak co jiného s ním měl dělat

[Rosomak]

No to je jednoduché. Když neměl dostatek lodí na přepravu armády, tak musel udělat nějakou státnickou komedii, aby vojáci šlapali pěšky. U pobřeží Magnésie při tři dny trvající bouři přišel o více než třetinu lodí. Udává se jejich počet mezi 1.000 až 1200, tj. ztráta 400 lodí by odpovídala následným počtům v námořních bitvách...

[ALPER111]

bitva u Thermopyl...kdyby vojáci utekli bylo by doma ve Spartě popraveni!

[kacermiroslav]

Níže je popis bitvy u Thermopyl z roku 480 př.Kr. od otce dějepisu Hérodota (asi 484 – 430 př.Kr.). Ve světle faktů, které nyní o bitvě známe je pak zajímavé srovnávat tato fakta s popisem Hérodotovým.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Historické dokumenty

Bitva u Thermopyl
rok 480 př.Kr.

Hérodotos
Když tedy Peršané, pokoušejíce se o průsmyk, nebyli s to nic získat, … stáhli se zpátky (…) Když si král nevěděl rady…, přišel k němu ke slyšení Efialtés, … mysle, že se mu od krále dostane něčeho velikého, a vyzradil mu stezku, která vedla pohořím do Thermopyl; tím zničil Řeky, kteří v těch místech stáli. … (Když Řekům došla zpráva), že Peršané stezku obešli, … rozdělili se … Říká se, že Leónidas sám odeslal, dbaje, aby nezahynuli; naopak prý pro něho a přítomné Sparťany by bylo nečestné opustit místo, které už jednou přišli hájit. (…) Xerxés … začal s útokem… Tedy barbaři s Yerxém se blížili a Řekové s Leónidasem, táhnouce na smrt, šli jim vstříc ještě dále než původně, na širší místo sedla… Tentokrát, utkavše se mimo soutěsku, padali barbaři ve velkém množství; vzadu vůdcové oddílů s důtkami v rukou bičovali každého muže, neustále ho nutíce dopředu. Mnoho jich padalo do moře a tam utonuli, ještě mnohem více jich bylo zaživa ušlapáno od vlastních lidí… Řekové u vědomí, že je čeká smrt od těch, kteří obchází pohoří, osvědčovali proti barbarům největší možnou silou, až k bezohlednosti… V tomto zápase padl Leónidas, osvědčiv se mužům výtečným, a s ním jiní slovutní Sparťané… vyzvěděl jsem jména všech těch tří set… Když Řekové zvěděli, že se blíží ti s Efialtem, tu už dostal zápas jinou tvářnost; ustupovali totiž zpátky do těsnin průsmyku, a minuvše hradbu, došli na pahorek a obsadili ho… Ten pahorek je při vstupu, tam, kde nyní stojí kamenný lev ke cti Leónidově. Na tomto místě, kde se bránili noži, pokud je ještě měli, a holýma rukama i zuby, je barbaři zasypali střelami, jedni přitrhnuvše rovnou za nimi a strnuvše ochrannou hradbou, druzí přišedše oklikou a obklíčiv je ze všech stran.


Zdroje:
Evropa do roku 1914, Historie v dokumentech – Jan Kvirenc – Dialog 2005

[jarl]

Bitva u Thermopyl ani po 2500 letech nepřestává inspirovat umělce z rozličných žánrů:

[Geo]

Bitva u Thermopyl byla bitvou až poslední den. Do té doby to byl jen útok do neprůchodného postavení. Tím by neprošel ani Bonaparte. Přestaňte si hrát na válku. Válka, je vážná věc,.

[Dzin]

Tedy v podstatě bitva. To, zda to byla nebo nebyla bitva se nedá soudit podle zvolených taktických řešení pro boj. Maximálně by to mohlo být hodnoceno dle intenzity boje a počtu zůčastněných sil. Oboje ale i zde mluví jednoznačně pro bitvu od začátku do konce, případě o sérii bitev, podle toho, jak si to určíme.

[Rase]

Bitvy normálně trvají a trvaly i tehdy i třeba víc dní, s přestávkami a podobně, na tom není nic zvláštního. Zkrátka dokud jedna ze stran nebyla nucena vyklidit pole a stáhnout se.

[kacermiroslav]

Bitva u Thermopyl (480 př.Kr.)

Bitva u Thermopyl patří k nejznámějším střetům starověku, přesto bývá často redukována na zjednodušený obraz „tří set Sparťanů proti milionům Peršanů“. Ve skutečnosti šlo o promyšlenou zdržovací operaci, součást širší spojenecké strategie řeckých měst, která měla zabránit rychlému perskému postupu do středního Řecka a zároveň získat čas pro evakuaci Athén a přípravu námořního střetu u Artemisia a později Salamíny.

Po neúspěchu perské výpravy roku 490 př.Kr. (Marathón) připravil král Xerxés I. rozsáhlou invazi s cílem definitivně zlomit odpor řeckých poleis. Perská armáda postupovala po souši přes Thrákii a Makedonii, zatímco flotila sledovala pobřeží Egejského moře. Řecká obrana byla od počátku kompromisem mezi politickou roztříštěností a vojenskou nutností: Sparťané prosazovali obranu na Peloponésu, Athéňané se snažili o aktivní odpor severněji. Volba Thermopylského průsmyku nebyla náhodná. Šlo o jedno z mála míst, kde mohl být perský početní náskok neutralizován terénem – úzký koridor mezi horami Kallidromu a Malijským zálivem, místy široký jen několik metrů.

Řecké vojsko nebylo tvořeno pouze Sparťany. Podle Hérodota se obrany účastnily oddíly z více než deseti poleis, celkem přibližně 6 000–7 000 hoplítů. Jádrem byl spartský kontingent 300 hoplítů pod velením krále Leónida, doplněný perioiky a spojenci z Thespie, Théb, Korintu, Fókaie či Arkádie. Významnou roli sehráli Thespijští, kteří zůstali po boku Sparťanů až do konce. Antické prameny, zejména Hérodotos, uvádějí extrémně vysoké počty perských sil – až několik milionů mužů. Moderní historiografie tyto údaje považuje za nadsazené. Reálné odhady se pohybují kolem 100 000–200 000 vojáků, z toho bojově nasaditelná pěchota tvořila menší část. Perská armáda byla mnohonárodnostní, zahrnovala Médy, Peršany, Baktrijce, Skythy i řecké vazaly z Malé Asie.

První dva dny bitvy se nesly ve znamení opakovaných frontálních útoků perské pěchoty. Médové a později elitní jednotky „Nesmrtelných“ narážely na disciplinovanou řeckou falangu, která díky těžké výzbroji, štítové hradbě a terénu udržela pozice s minimálními ztrátami. Hérodotos poznamenává, že Peršané bojovali „bičem hnáni vpřed“, zatímco Řekové postupovali střídáním jednotek, aby zabránili vyčerpání. Thermopyly zde fungovaly jako násobič řecké bojové efektivity. Zlom nastal až po zradě místního obyvatele Efialta z Trachíny, který Peršanům ukázal horskou stezku Anópaja, umožňující obejít řecké postavení. Perský oddíl pod velením Hydarna obešel průsmyk a objevil se v řeckém týlu.

Po zjištění obchvatu Leónidas propustil většinu spojenců. U průsmyku zůstali Sparťané, Thespijští a část Thébanů. Následoval poslední boj, vedený již mimo původní obrannou linii. Leónidas padl, jeho tělo se stalo předmětem prudkých bojů, a perské ztráty zde byly podle Hérodota mimořádně vysoké. Řekové byli nakonec obklíčeni a zničeni, avšak jejich odpor splnil strategický účel.

Z vojenského hlediska šlo o taktickou porážku, strategicky však o úspěšnou zdržovací operaci. Řekové získali čas, perská armáda utrpěla ztráty i psychologický otřes a mýtus o perské neporazitelnosti byl narušen. Bez Thermopyl by sotva došlo k organizované obraně u Salamíny.

Předpokládané složené řeckého vojska
Spartans: 300
Mantineans: 500
Tegeans: 500
Arcadian Orchomenos: 120
Ostatní Arcadians: 1 000
Corinthians: 400
Floians: 200
Mycenaeans: 80
Thespians: 700
Thebans: 400
Phocians and Opuntan Locrians: 1 000
CELKEM: 5 200 mužů

Prameny a jejich limity
Základním zdrojem je Hérodotos, jehož líčení kombinuje svědectví, tradici a literární stylizaci. Přesnosti terénních popisů se často potvrzují archeologicky, zatímco číselné údaje je nutné brát kriticky. Pozdější autoři (Diodóros, Plútarchos) mýtus dále rozvíjeli, zejména v morální rovině spartského hrdinství.


Thermopyly a Artemision
paralelní operace řecké obrany roku 480 př. Kr.

Řecká obrana proti perské invazi roku 480 př. Kr. nebyla sérií izolovaných bitev, ale vědomě koordinovanou kombinací pozemní a námořní operace, jejímž cílem nebylo Persii porazit v rozhodné bitvě, nýbrž zabrzdit její postup, rozbít její tempo a vynutit strategické chyby. Klíčovým prvkem této koncepce byla souběžná obrana průsmyku Thermopyly a námořního prostoru u mysu Artemision, která tvořila jediný operační celek. Řekové si byli vědomi, že perská převaha v počtech znemožňuje otevřený manévrový boj. Proto zvolili obranu v místech, kde mohli neutralizovat perské silné stránky – jízdu, početní převahu a manévrovací prostor – a naopak maximalizovat vlastní výhody, především těžkou pěchotu a znalost terénu.

Základní plán, připisovaný především Themistoklovi a spartskému velení, spočíval v jednoduché, ale promyšlené logice: Thermopyly bez Artemisia jsou neudržitelné, Artemision bez Thermopyl bezcenné. Pokud by perské loďstvo obeplulo řecké pozice a vylodilo se v týlu, pozemní obrana by se zhroutila. Naopak bez pozemního zadržení Peršanů by řecká flotila musela ustoupit, nebo by byla donucena k boji v otevřených vodách, kde by čelila obklíčení. Herodotos výslovně uvádí, že Řekové chápali obě operace jako vzájemně podmíněné:

„Řekové drželi lodě u Artemisia proto, že pěší vojsko zadržovalo Peršany u Thermopyl, a pěší vojsko setrvávalo proto, že flotila zůstávala na moři.“ (Hdt. VIII, 15)

Výběr Artemisia nebyl náhodný. Úžiny mezi Eubojí a pevninou omezovaly perskou flotilu, podobně jako úzký průsmyk Thermopyl omezoval perskou armádu. V obou případech šlo o boj v prostoru, nikoli o pouhé střetnutí sil.

Řecká flotila čítala přibližně 270–280 trirém, zatímco perské loďstvo mohlo mít po ztrátách v bouřích kolem 600–800 lodí. Přesto Řekové opakovaně dokázali zasadit Peršanům lokální údery, právě díky omezenému manévrovacímu prostoru. U Artemisia se bojovalo po tři dny v sérii dílčích střetů, které měly charakter opotřebovávací války, nikoli rozhodného námořního střetu. Hlavním cílem paralelních operací nebylo vítězství, ale získání času. Každý den, kdy Thermopyly odolávaly, znamenal den, kdy perská flotila nemohla volně operovat v Egejském moři. Každý den, kdy řecké lodě držely Artemision, znamenal den, kdy Xerxés nemohl obejít pozemní obranu.

Z vojenského hlediska šlo o zdržovací operaci na strategické úrovni, která měla umožnit evakuaci Athén, dokončení příprav na obranu Peloponésu,– politickou konsolidaci řecké koalice. V tomto smyslu byly Thermopyly i Artemision úspěchem, přestože obě pozice byly nakonec vyklizeny.

Zásadní je skutečnost, že ústup od Artemisia byl přímo vázán na pád Thermopyl. Jakmile se řecké loďstvo dozvědělo o Leonidově porážce a perském průlomu, bylo setrvání u Artemisia strategicky nesmyslné. Řekové se stáhli k Salamíně, kde se připravili na rozhodující námořní bitvu. Herodotos k tomu poznamenává, že řecké velení považovalo ztrátu Thermopyl za signál k přechodu do další fáze války, nikoli za konec odporu. To potvrzuje, že Thermopyly nebyly slepou obětí, ale plánovaným zdržením.

Moderní popularizace Thermopyl často vytrhává bitvu z kontextu a prezentuje ji jako izolovaný akt hrdinství. Ve skutečnosti však šlo o součást komplexní operační koncepce, v níž hrála námořní síla zcela klíčovou roli. Bez Artemisia by Leonidův odpor postrádal strategický smysl; bez Thermopyl by Artemision bylo neudržitelné. Z vojensko-historického hlediska představuje tato koordinace jeden z nejstarších doložených příkladů společných operací pozemních a námořních sil v dějinách válčení.