Byť se Berlín a Paříž rozhodly formálně ukončit práce na projektu FCAS, ministři obrany Německa a Francie nyní dostali za úkol v nadcházejících dnech vypracovat plán budoucí spolupráce. Je totiž pravděpodobné, že bojový cloud (Combat Cloud) – tedy výpočetně-informační síť propojující pomocí algoritmů umělé inteligence všechny prvky systému FCAS – a výkonné proudové drony (Remote Carriers) budou i nadále vyvíjeny společně. Minimálně práce vykonaná na těchto projektech nebude ztracena a najde využití v jiných programech. Stejně tak je možné, že francouzský Safran a německý MTU budou pokračovat ve společném vývoji proudových motorů a že senzory budou nadále vyvíjet francouzská společnost Thales a španělská společnost Indra.
Generální ředitel společnosti Dassault se před francouzským Senátem zasazoval o národní strategii odchodu od společnosti, nebo strategii s partnery, ale pod jasným vedením, po rozchodu s Airbusem. https://defensayseguridad.es/trappier-f ... el-rafale/
Jorge Estévez-Bujez
Generální ředitel společnosti Dassault včera ve francouzském Senátu
Éric Trappier vystoupil 1. července před Výborem pro zahraniční věci, obranu a ozbrojené síly francouzského Senátu a přednesl sdělení mnohem jasnější, než je u podobných slyšení typické – ačkoli ne od sebe, protože ve svých prohlášeních bývá obvykle poměrně otevřený. Předseda představenstva a generální ředitel společnosti Dassault Aviation se zúčastnil jednání o budoucnosti francouzského bojového letectva po pozastavení programu SCAF/FCAS a především o pilíři NGF , stíhačce nové generace, který má v rámci francouzsko-německo-španělského programu nahradit Rafale. Program Senátu naplánoval slyšení na 10:00 s názvem „ Budoucnost bojového letectva “.
Intervence ponechává stranou hlavní myšlenku, že pro Dassault již FCAS v jeho původní koncepci nenabízí schůdnou cestu vpřed. Trappier neprezentoval rozdělení jako prostý technický spor, ale jako zhroucení v průmyslovém řízení. Podle svědectví publika byl výkonný ředitel v popisu stavu vztahu s Airbusem přímočarý: „ Airbus nám řekl: vypadněte .“ Dodal další větu, která dokonale shrnuje situaci programu: „ Nemůžu vám říct, kde se nacházíme, protože mosty jsou přeříznuty .“
Drsnost těchto slov nepřekvapuje nikoho, kdo v poslední době alespoň trochu pozorně sledoval vývoj programu FCAS. Jak DYS zdůraznila ve svých nejnovějších analýzách FCAS, program nahromadil napětí, které bylo obtížné sladit: průmyslové vedení, rozdělení pracovní zátěže, francouzská technologická suverenita, odlišné provozní potřeby a politické pozadí, v němž Francie, Německo a Španělsko nikdy nenašly společnou řeč. Francouzská média, jako například La Tribune, již dříve zasadila konec programu FCAS do kontextu hlubokých neshod mezi společnostmi Airbus a Dassault ohledně řízení programu a poznamenala, že projekt zůstal zastaven ve fázi 1B a že přechod do demonstrační fáze nebyl nikdy odblokován.
„Super Rafale“ neboli „evoluce Rafale“ jako plán B
Když se Trappiera zeptali na alternativu, byl stejně jasný: „ Plán B je evolucí Rafale .“ Toto prohlášení by nemělo být zaměňováno za automatické upuštění od vývoje budoucího stíhacího letounu a sám generální ředitel společnosti Dassault okamžitě upřesnil: „ To neznamená, že nebudeme vyvíjet budoucí stíhací letoun .“
Vzorec navržený přední osobností francouzského letectví poukazuje na Rafale F5 jako na zásadní evoluci francouzského letadla v příštím desetiletí. Nešlo by o pouhé prodloužení jeho životnosti, ale o významnou modernizaci, která by udržela francouzskou technologickou převahu, zatímco se Paříž rozhoduje, zda spustit národní program, hledat partnery nebo kompletně překonfigurovat průmyslovou architekturu po FCAS. Lze se proto domnívat, že „plán B“ by byl Super Rafale, otevřený zahraničním partnerům pro budoucí letadlo, ale pod jasnějším řízením.
Trappier také představil ekonomický aspekt a argumentoval, že tento vývoj Rafale by byl levnější než vývoj „ toho masivního stíhacího letounu, který má údajně vzlétnout v roce 2035 “, s narážkou na NGF. Trappier samozřejmě naznačil, že problém FCAS nebyl jen politický nebo průmyslový, ale také problém velikosti, nákladů a rizika.
Spolupracovat ano; společně řídit ne
Nejednalo se o vyloženě nacionalistický ústup, Trappier nezavřel dveře nové spolupráci. Naopak, tvrdil, že Dassault může spolupracovat s partnery, a to i mimo Evropu, pokud budou pravidla stanovena od samého začátku. Jeho slovy: „ Zvládneme to sami, to je možné, nebo si můžeme najít partnery .“ A dodal: „ Neříkám, že na to nutně máme finanční prostředky .“
Společnost Dassault podle svého generálního ředitele neodmítá spolupráci. Odmítá spolupráci, v níž je průmyslové vedení oslabené a nejednoznačné. Tento postoj lze vnímat jako konzistentní s tím, co Trappier tvrdí již léta: že z jeho pohledu se stíhací letoun nevyvíjí prostřednictvím trvalého kolektivního řízení, ale spíše s hlavním dodavatelem schopným činit rozhodnutí, nést odpovědnost a dosahovat výsledků.
Méně diplomaticky řečeno, realita je taková, že Francie tvrdí, že je ochotna sdílet náklady a schopnosti, ale odmítá se vzdát kontroly nad konstrukcí svého dalšího stíhacího letounu, pokud by to ohrozilo francouzskou operační logiku. Pro Dassault má precedent Rafale stále značnou váhu. Francie odstoupila z programu Eurofighter, zaplatila cenu za samostatný vývoj svého letadla a nakonec získala plně suverénní, exportovatelnou platformu přizpůsobenou jejím potřebám, včetně palubního letectva a jaderného odstrašování. Myšlenka, že Paříž nebude schopna tento experiment zopakovat s budoucím stíhacím letounem, nepatří mezi proměnné, které Trappier zvažuje.
Francouzské vzdušné boje po FCAS
Základní otázkou je, co Francie nyní udělá. „Vyvinutý Rafale“ neboli „Super Rafale“, jak jej nazvala některá francouzská média, sice může získat nějaký čas, ale nevyřeší otázku nástupce. Nabízí však cestu ke kontinuitě, která není bezvýznamná z hlediska udržení francouzského průmyslového ekosystému při životě, vývoje senzorů, motorů, elektronického boje, zbraní, konektivity a schopností kolaborativního boje a zamezení mezery mezi současným Rafalem a budoucím letounem nové generace.
Trappierova kritika konceptu „ bojového mraku “ byla také významná. Podle zpráv o jeho vystoupení generální ředitel použil ironii, když prohlásil, že „ mrak je jen vodní pára “, než trval na tom, že základním prvkem je kompletní systém velení a řízení. Kromě zamýšleného vtipu poznámky jeho slova odrážejí neskrývanou nedůvěru k určité technologické rétorice, která bez solidní vojenské architektury za sebou riskuje budování technologické budoucnosti na příliš éterických principech, postrádajících fyzické nuance hmatatelného.
Když už mluvíme o bojovém cloudu FCAS, jednom z původních 7 pilířů, a o údajně 6 přeživších, kteří by pokračovali ve své práci i přes selhání NGF, stojí za to zde dodat zprávu, kterou před týdnem zveřejnil server politico.eu a která podrobně popisovala pokrok Německa v této oblasti:
„ Německo potichu buduje národní systém, který propojuje stíhačky, drony, satelity a senzory , poté, co zrušilo společný projekt s Francií a Španělskem na výrobu stíhačky šesté generace. Interní dokumenty německého ministerstva obrany, které vidělo server POLITICO, ukazují, že Berlín připravuje kontrakt v hodnotě 580 milionů eur se společností Helsing, mnichovskou obrannou společností, na vývoj základního softwaru a testovací architektury pro Combat Fighter System Core neboli CFSN.“
V tomto bodě je nutné zopakovat, že po celé týdny, konkrétně od zrušení FCAS, se zdůrazňovalo, že selhání NGF neznamená automaticky konec ostatních souvisejících projektů (zbývajících šesti pilířů), které tvoří součást architektury FCAS. Navíc ze všech projektů představoval Combat Cloud největší snahu o realizaci a slouží jako hlavní evropský program na podporu jejich společného rozvoje. Pravdou je, že po zprávě Politico je velmi obtížné tvrdit, že cokoli z FCAS může přežít jeho debakl ve sdílené podobě. V DYS jsme na to naše čtenáře varovali od okamžiku, kdy jsme informovali o ukončení programu, a to navzdory opakovanému naléhání zdrojů programu a partnerských vlád.
Ať už je to jakkoli, Francie skutečně čelí delikátnímu rozhodnutí. Může přistoupit k zásadní modernizaci letounu Rafale nebo vyvinout budoucí stíhačku s vybranými partnery; pokud to rozpočet dovolí, mohla by také zvolit národní přístup. Po dnešní tiskové konferenci se zdá méně pravděpodobné, že Dassault souhlasí s návratem k modelu spolupráce, kde má Airbus moc blokovat nebo předefinovat francouzské vedení v programu stíhaček.
Evropské selhání s velmi konkrétními ponaučeními
Kolaps FCAS neznamená, že Evropa není schopna obranné spolupráce. Existují příklady, které svědčí o opaku. Ve skutečnosti to znamená něco přesnějšího a mnohem skličujícího: Evropa spolupracuje špatně, když od začátku nedokáže definovat, kdo má na starosti, kdo navrhuje, kdo přebírá riziko a kontrolu a kdo je zodpovědný v případě selhání programu. Nebo, pokud ano, špatně a opožděně interpretuje podmínky definované v původní dohodě. V obou případech obě formy selhání zdůrazňují na jedné straně složitost těchto programů a na straně druhé omezenou vyjednávací sílu partnerů.
V případě FCAS měly politické ambice vždy přednost před průmyslovým plánováním . Cílem bylo představit velkolepý evropský program, než se určí, zda Francie, Německo a Španělsko skutečně chtějí stejné letadlo, se stejnými požadavky a pod stejným vedením. Výsledek byl předvídatelný. Příliš mnoho očekávání, příliš mnoho červených čar a příliš mnoho nahromaděné nedůvěry nakonec pohřbily veškeré předchozí závazky.
Trappier nepřišel do Senátu, aby se vyjádřil k evropské obraně. Včera přišel vyjádřit svůj postoj. A Dassaultův postoj lze shrnout následovně: Francie potřebuje kontinuitu v bojovém letectví, protože Rafale má podle nich stále budoucnost a protože vývoj Rafale by mohl část mezery zaplnit. Ať je to jakkoli, jakýkoli budoucí program se musí vyhnout společnému řízení , které nakonec pohltilo FCAS.
Den poté, co FCAS začíná, tedy zaznívá poměrně střízlivé pozorování: Francie se nezdá být ochotna nechat se bez vlastní stíhačky, která by zachránila spolupráci, jež již nefunguje. A ani Dassault se nezdá být ochotný vyvíjet budoucí francouzskou stíhačku ze sedadla spolujezdce.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Takže nejdřív Dassault odfákne všechny společníky že si FCAS zvládne vyvinout sám, ať mu do toho nekecají. Když teda odejdou, tak najednou zjistí že nemají prachy a sami to nezvládnou. Tak přijdou s tím, že překopou Rafale na něco jako 5. generace (můj konstrukt). Zdánlivě to dává smysl, jelikož bude velký jako Rafale, tedy v pohodě pro službu na letadlových lodích, a celá infrastruktura půjde použít. Koupí ale v budoucnu takovýto letoun někdo v zahraničí (kdo nemá Rafale na LL)? Navíc když tou dobou budou létat stroje 6. generace?
Němci chtěli velký "kontinentální" letoun co doletí třeba nad Moskvu, takže tam by asi šlo o něco skoro jako bombardér. Chápu tedy že tady se velmi rozcházeli v rozměrech i schopnostech. Moc ale nechápu že Trappier uvádí, že Airbus Dassault odpálkoval - možná až poté, co min Dassault neustále okopával kotníky a kadil na hlavu.
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
K "Super" Rafalu: tento postupný vývoj jednotlivých typů, krůček po krůčku, model od modelu je pro Dassault vcelku typický. Již od dob Ouraganů přes Mystére atd. atd.
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
ten Super Rafale vznikne tak jako tak .. Francouzské letectvo má okolo 150 kusů, přičemž další budou přicházet. Nástupce přijde do služby nejdříve v roce 2040, takže Rafale bude sloužit tak do roku 2050.
Rafale F5 má vstoupit do služby přibližně ve druhé polovině 30. let (kolem let 2035–2038) a má jít o velmi hlubokou modernizaci současného Rafale. Vlastnostmi už má být blízky F-35, ale bez tak pokročilého stealth - klidně bych ho ale srovnal s 5. generací. Takže ten ještě další Rafale NG / F6 nebo jak ho nazvat, půjde ještě dál. Pokud ho hodně překopou, dají motor s proměnlivým tokem, chytrý povrch a zahodí ocas (a vznikne i volitelně bezpilotní verze), tak by to i mohla být 6. generace. Ať se splní ono módní řazení.
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Otázka jak jsou v tom projektu daleko. Je to věc priorit, peněz a času. Dassault by asi zvládl pohnout a celý projekt posunout na vyšší level (náhrada za FCAS), jen to bude o kus déle trvat, nebo víc stát. Osobně jsem si myslel že F5 stačí v podstatě jen začít vyrábět (do pár let) a jde jen o poměrně malý krůček dopředu. K datumům jsem toho moc nenašel.
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Technologický vývoj: Standard F4. Provozní relevance je udržována prostřednictvím agresivních cyklů modernizace. Současný standard F4.1, schválený v roce 2023, uvedl Rafale do éry kolaborativního boje. Mezi klíčová vylepšení patří softwarově definovaná rádiová soustava Thales CONTACT, zaměřovací modul TALIOS s dlouhým doletem a integrace displeje Scorpion montovaného na helmu. Tato vylepšení se silně zaměřují na konektivitu a výměnu dat, což umožňuje Rafale sloužit jako uzel v síťovém bojovém prostoru, nikoli pouze jako samostatný střelec.
Modernizace F5: „Super Rafale“ Standard F5, který je v současné době ve vývoji, by měl být zaveden do služby na začátku 30. let 21. století. Vzhledem k potřebě Francie udržet jaderný odstrašující systém až do 50. let 21. století představuje F5 skok ve schopnostech. Bude vybaven novým „nervovým systémem“ s optickými vlákny, který zvládne obrovskou šířku pásma dat vyžadovanou novým radarem RBE2-XG, jenž využívá technologii nitridu galia (GaN) k detekci stíhaček stealth, jako jsou Chengdu J-20 a Suchoj Su-57.
Zásadní je, že standard F5 zavede možnost ovládat Collaborative Combat Aircraft (CCA) – novou rodinu věrných dronů typu wingman odvozených z demonstračního letounu nEUROn. Tyto drony budou zvládat vysoce rizikové mise potlačování nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD), čímž se rozšíří dosah senzorů letounu Rafale a zároveň se pilotovaná platforma nedostane do nejnebezpečnějších zón střetu. Pro pohon těchto systémů budou motory Safran M88 modernizovány tak, aby poskytovaly o 20 % vyšší tah bez zvětšení rozměrů motoru, čímž se zabrání nutnosti větších úprav motorového prostoru letounu Rafale.
Výhled S výrobním horizontem sahajícím do roku 2035 a jasným technologickým plánem pro standard F5 se společnosti Dassault podařilo umístit Rafale tak, aby oslovil národy hledající špičkový stíhač bez všech podmínek spojených s konkurenčními letouny, zejména americkými Lockheed Martin F-35A a Boeing F-15EX. Zpoždění programu FCAS by mohla časem vést k novým objednávkám na Rafale, což by potenciálně prodloužilo výrobu až do 30. let 21. století.
