Jsou to dva odlišné konflikty, které spojuje ruská snaha o regionální dominanci a podcenění protivníka.
Vojenský analytik Michael Kofman často rozebírá strukturální problémy ruské armády, které se opakují napříč staletími.
Bitva u Cušimy vs. potopení křižníku Moskva. Političtí analytici zkoumají, jak neúspěšné války destabilizují Kreml.
Zpovídám jednoho z nejlepších velitelů ukrajinských jednotek pro útočné drony.
https://x.com/KofmanMichael
Kultura velení: V obou případech dominovala neschopnost flexibilně reagovat na bojišti a rigidní hierarchie, kde se podřízení bojí hlásit pravdu velitelům.
Technologická iluze: Rusko spoléhalo na moderní zbraně a papírovou sílu flotily (před sto lety i v moderní éře), ale chyběla reálná bojová připravenost a koordinace. Ukrajina měla informace od NATO, námořní rakety, a jiné viz bitva o Hadí ostrov.
Historie se sice někdy hezky rýmuje, ale ne se zcela opakuje. Dnes Ruská federace disponuje největším jaderným arzenálem na světě.
Tehdejší Rusko mělo překvapivě silný disent, legální opoziční tisk a rodící se dělnické hnutí. To v dnešním Rusku NEPLATÍ.
Dnešní Rusko také není tolik izolované jako tehdy, i když sankce na něj dopadají, má podporu Číny a dalších zemí. Problém však je, že bojuje neúspěšně na moři, ale částečně také na pozemní frontě.
Válka na Ukrajině (od 2022)
Snaha Ruska zastavit prozápadní směřování Ukrajiny a obnovit velmocenský vliv. Konflikt přerostl v opotřebovací válku s dosud nejasným výsledkem.
Rusko-japonská válka (1904–1905)
Spor o vliv v Mandžusku a Koreji. Pokořující prohra Ruska. Vznikla revoluční vlna v roce 1905.
Z hlediska politického Rusko po této válce prošlo vážnou vnitropolitickou krizí. Tato krize se v ruském povědomí udržela a vedla k poměrně nevalným výsledkům v bojích za Velké války, která pro Rusko skončila dvěma revolucemi.
Britové, kterým toto oslabení Ruska v této době vyhovuje ale odmítají působit na Japonce, aby se mírnili ve svých podmínkách k uzavření mírové smlouvy s Ruskem.
Zlé jazyky dodnes tvrdí, že by jim v té době pokračování války mezi rivaly velmi vyhovovalo. Rusko by se vyčerpalo na Dálném východě a to by oslabilo jeho pozici v Evropě.
Japonsko by utrpělo také - stalo by se velkým dlužníkem a nemohlo by moc mluvit do britských aktivit kolem Singapuru a Hongkongu.
„Mír je dobrý pro všechny. Pro Japonce. Pro Rusy. A možná i pro mne.“
Mírová smlouva je tedy konečně podepsána. Rusko uznává, že Korea patří bezvýhradně do zájmové sféry Japonska.
Je ustaveno, že Rusko přenechává Japonsku nájemní práva na přístavy Port Arthur a Dalnyj.
Byla to první mezinárodní válka ve 20. století. Bylo to dáno tím, že sice na bojišti se zabíjeli vojáci dvou národů ale politické a ekonomické reprezentace dalších zemí ji pomáhaly financovat, dodávaly zbraně a podle svých sympatií k jednomu nebo druhému protivníkovi mu pomáhaly politicky.
I když mám pocit, že Rusku pomáhalo asi jen Německo a ještě velmi opatrně.
Šlo o první střetnutí velmoci Západu s velmocí Východu tak, jak to bylo chápáno v té době.
Zde prosím nezaměňovat, jak to bylo chápáno ještě nedávno díky rozdělení světa po II. Světové válce.
Na tomto nic nemění ani skutečnost, že Rusko se tehdy jevilo jako vojensky velmi silné- z pohledu počtu vojáků a výzbroje, ale jinak bylo v reálném pohledu ekonomicky a sociálně zaostalé.
Rozhodná koloniální expanze Japonského císařství orientovaná na asijský kontinent, která nakonec vedla k děsivým válečným událostem, se ale projevila až mnohem později, ve třicátých letech 20. století.
Tento nekončící útok zákonitě narazil na bariéru britských a amerických zájmů ve východní Asii.