Čechy - Majestát Rudolfa ll.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Čechy - Majestát Rudolfa ll.

Příspěvek od kacermiroslav »

Rudolfův Majestát (Majestát Rudolfa II.)


Majestát na náboženskou svobodu (obvykle známý jako Rudolfův Majestát) byla listina vydaná Rudolfem II. 9. července 1609. Tato listina potvrzovala svobodu náboženství v Českém království. Zároveň potvrzovala Českou konfesi, kterou jeho otec Maxmilián II. slíbil pouze ústně, a to v roce 1576.

Podle Majestátu nikdo nesměl být nucen ke katolickému ani jinému vyznání. Platil pro královská města, šlechtu i poddané. Listina byla zanesena do zemských desk jako zákon platný pro všechny země Koruny české.

Rudolf vydal a podepsal tuto listinu pod nátlakem českých stavů kteří její podpis vyžadovali výměnou za podporu kterou mu poskytli v konfliktu s Rudolfovým bratrem Matyášem. V něm málem Rudolf přišel o českou korunu, díky podpoře stavů se pouze vzdal Uher, Rakous a Moravy ve prospěch Matyáše když s ním podepsal libeňský mír. Později Rudolf svého podpisu litoval a pokusil se toto své rozhodnutí zvrátit. Vpád vojsk jeho bratrance, pasovského biskupa Leopolda, do Prahy v roce 1611 urychlil Rudolfův pád. Rudolf byl nucen abdikovat a přenechat český trůn svému bratrovi Matyášovi.

Platnost Majestátu zrušil císař Ferdinand II. po porážce českého stavovského povstání v roce 1620, a to tak, že jej rozstřihl a spálil jeho pečeť. V roce 1627 uzákonil katolické náboženství jako jediné povolené.








Majestát Rudolfa ll.


My, Rudolf Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel Říše, a uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, arcikníže rakouský, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., k věčné paměti známo činíme tímto listem všem:
Jakož jsou toho všickni tři stavové království našeho Českého, tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí přijímací, věrní Naši milí, na sněmu, kterýž léta Páně lisícího šestistého osmáho, již pominulého, v pondělí po neděli Exaudi na hradě pražském držán a téhož léta v pátek po památce svatého Jana Křtitele zavřen byl, při Nás, jakožto králi českém, toho se vší ponížeností a poddaností snažně vyhledávali, aby při té obecní konfesí české, kterouž někteří augšpurskou jmenují, na sněmě obecném léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého sepsané a Jeho milosti císařské císaři Maxmiliánovi slavné a svaté paměti, pánu otci Našemu nejmilejšímu, podané (kteráž tak, jakž jsme toho jistou zprávu vzíti i také z psaní, vlastní rukou Jeho císařské milosti pana otce našeho nejmilejšího psaných vyrozuměti ráčili, ano i některé hodné paměti při deskách zemských toho se vynašly, i hned tehdáž od Jeho milosti povolena byla), i při tom mezi sebou v předmluvě též konfesí obsaženém porovnání, ano také i při jiných svých, v témž sněmu zejména doložených a náboženstvím jich se dotýkajících žádostech zůstaveni byli, a též náboženství své křesťanské pod obojí volně a svobodě, bez překážky každého člověka, provozovati mohli, to vše aby od Nás jim stavům dostatečně potvrzeno bylo, jakž týž artikul a žádost jich, do dotčeného sněmu a týž sněm v desky zemské od kvaternu sněmův obecných zeleného léta tisícího šestistého osmého v pondělí po neděli Exaudi pod literou K. 8. slovo od slova vložený a vepsaný, to v sobě šíře obsahuje a zavírá: My pak nemoha na onen čas pro jiné veliké potřeby, pro kteréž tehdáž ten sněm rozepsán byl, kteráž žádného odkladu trpěti nemohly, toho potvrditi, odkladu do budoucího sněmu ke čtvrtku před svatým Martinem tehdáž nejprv příštím terminovaného, k dalšímu těch všech věcí zavírání jsme milostivě žádati a mezi tím, dokudž by koliv se to tak na sněmu obecním nevykonalo, je stavy pod obojí, aby své náboženství volně provozovati mohli a do vyřízení a na místě postavení téhož artikule k žádným artikulům, což by tak v proposici od Nás stavům přednášeno bylo, přistupovati, je uvažovati, ani o nic jednati povinni nebyli, opatřiti ráčili jakž taž milostivá žádost a opatření naše olnější svědčí. Podle kteréhožto předešlého zůstání sněmovního když sněm k témuž dni, totiž ke čtvrtku před svatým Martinem, položený z jistých příčin od nás odložen a potom jináý sněm ke dni outernímu po svatém Pavlu na víru křesťanskou obrácení mandátem naším rozepsán a na hrad pražský položen byl, a dotčení stavové pod obojí, podavše Nám znovu dotčené konfesí a snešení své společné, nepřestávali toho při Nás, jakožto králi a pánu svém, netoliko skrze své snažné poddané a ponížené prosby, ale i skrze znamenité a vzácné přímluvy vyhledávati, abychom k žádosti týchž stavův pod obojí věrných milých poddaných Našich, milostivě povoliti ráčili.

Majíce My to vše s nejvyššími ouředlníky a soudci zemskými a radami Našimi království českého v Našem císařském a královském bedlivém uvážení, nepominuli jsme na poníženou a poddanou prosbu týchž pánův, rytířův, Pražan a jiných vyslaných z měst ze všech tří stavů království tohoto Našeho českého, pod obojí tělo a krev Pána Ježíše Krista přijímajících a k též konfesí se přiznávajících, věrných poddaných svých milých, všem třem stavům po neděli, jenž slove Rogationu,, jinak Křížová, léta tohoto tisícího šestistého devátého mandáty svými královskými rozepsati, na hrad pražský položiti a v týchž mandátích vůbec vyšlých mezi jinými toho zjevně doložiti, že při tomto sněmu ten artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postavení, do proposicí sněmovní položiti, a kterak by všickni i jeden každý obzvláštně, jak strana pod jednou tak i pod obojí, a kteříž se k též konfesi, nám předešle od nich podané, přiznávají, náboženství své beze všech překážek a outiskův ode všech lidí buď duchovních anebo světských vykonávati mohli, je v tom náležitě opatřiti chtíti ráčíme, jakž tíž mandýtové Naší, jichž jest datum na hradě pražském v sobotu na neděli Jubilate léta tohoto tisícího šestistého devátého v tom artikuli to v sobě obsahují a zavírají.

K kterémuž obecnému, tak od nás rozepsanému sněmu, když jsou se všickni tři stavové poslušně a poddaně najíti dali, a My podle Naší milostivé zámluvy, v témž mandátu Našem doložené, jsme v proposici Naší sněmovní předně ten artikul o náboženství položiti ráčili, tu jsou často dotčení všickni tři stavové sjednocení pod obojí žádost svou předešlou v spisu, Nám od nich podaném, obnovili a za dostatečné opatření i jim toho deskami zemskými potvrzení poddaně prosili.
V Praze dne 9. července L. P. 1609.,

Rudolf ll.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pozorovatel-signalista
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 150
Registrován: 17/12/2008, 19:12
Bydliště: Umbara
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Pozorovatel-signalista »

Tak osobně jsem celkem překvapená, že jsem si konečně mohla přečíst Rudolfův Majestát. Přece jenom, přijde mi, že se o téhle listině, dle mého názoru pro české dějiny poměrně významné, v hodinách dějepisu učitelé zmiňují dost okrajově a spíš jen proto, že to mají v osnovách, jinak by jimto snad ani za tu jedinou malou zmínku nestálo.

Jenom malá otázka - chápu, že čeština téhle doby je odlišná od moderního jazyka, ale všimla jsem si, že v jednom okamžiku se tu píše "...kterýž léta Páně lisícího šestistého osmáho..." a pak je tam zas "...léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého..." To l/t je tam úmyslně, nebo ses lehce uklepl?
Uživatelský avatar
sedlacm
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 23/7/2006, 11:37

Příspěvek od sedlacm »

Pozorovatel-signalista píše:Tak osobně jsem celkem překvapená, že jsem si konečně mohla přečíst Rudolfův Majestát. Přece jenom, přijde mi, že se o téhle listině, dle mého názoru pro české dějiny poměrně významné, v hodinách dějepisu učitelé zmiňují dost okrajově a spíš jen proto, že to mají v osnovách, jinak by jimto snad ani za tu jedinou malou zmínku nestálo.

Jenom malá otázka - chápu, že čeština téhle doby je odlišná od moderního jazyka, ale všimla jsem si, že v jednom okamžiku se tu píše "...kterýž léta Páně lisícího šestistého osmáho..." a pak je tam zas "...léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého..." To l/t je tam úmyslně, nebo ses lehce uklepl?
to znamená 1575 :).
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pozorovatel-signalista píše:Jenom malá otázka - chápu, že čeština téhle doby je odlišná od moderního jazyka, ale všimla jsem si, že v jednom okamžiku se tu píše "...kterýž léta Páně lisícího šestistého osmáho..." a pak je tam zas "...léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého..." To l/t je tam úmyslně, nebo ses lehce uklepl?
Samozřejmě je to tisková chyba
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pozorovatel-signalista
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 150
Registrován: 17/12/2008, 19:12
Bydliště: Umbara
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Pozorovatel-signalista »

sedlacm píše:to znamená 1575 :).
Asi mi to nebudeš věřit, ale to mi došlo :wink:

kacermiroslav - tisková jako v původní verzi? Já jen, jestli to chápu správně. Mimochodem, nemáš někde na skladě i znění Zlaté buly sicilské?
Uživatelský avatar
sedlacm
vojín
vojín
Příspěvky: 10
Registrován: 23/7/2006, 11:37

Příspěvek od sedlacm »

Pozorovatel-signalista píše:
sedlacm píše:to znamená 1575 :).
Asi mi to nebudeš věřit, ale to mi došlo :wink:

kacermiroslav - tisková jako v původní verzi? Já jen, jestli to chápu správně. Mimochodem, nemáš někde na skladě i znění Zlaté buly sicilské?
trochu hledání :) :
Fridrich, z boží milosti volený císař římský a po všechny časy rozmnožitel, král Sicílie, vévoda Apulie a kníže Capue.

Poněvadž ozdoba a moc císařská předchází náš stav, že nejen hodnosti ostatních knížat, ale také královská žezla uděluje náš majestát, považujeme za slavnou a velikou věc, že v tak velikém dobrodiní naší štědrosti i jiným vzrůstá přírůstek královské důstojnosti, aniž by tím naše vznešenost trpěla nějakou újmu.

Proto my, přihlížejíce k přeslavným službám oddanosti. které veškerý lid Čechů od dávného času věrně i oddaně prokazoval císařství římskému, a že jejich jasný král Otakar od začátku mezi jinými knížaty, zvláště před ostatními, nás zvolil císařem a při naší volbě ustavičně a užitečně setrval; jako milý náš strýc, zbožné paměti král Filip, učiniv poradu se všemi knížaty, ustanovil svým privilegiem, i my jej králem ustanovujeme a potvrzujeme, a tak posvátné a důstojné ustanovení schvalujeme a České království svobodně a beze všeho vymáhání peněz i obvyklé spravedlnosti dvora našeho jemu a jeho nástupcům na věky propůjčujeme. Chtějíce, aby kdokoli od nich bude zvolen králem, k nám nebo našim nástupcům přijel a náležitým způsobem odznaky královské přijal. Také povolujeme, aby on a jeho nástupcové drželi všechny hranice, které zmíněnému království patří, ať by jakkoli byly odcizeny. Také jemu a jeho dědicům úplně povolujeme právo a moc potvrzovati biskupy jeho království; avšak tak, aby se těšili té svobodě a bezpečnosti, kterou mívali od našich předchůdců. Ustanovujeme potom z nadbytku naší štědrosti, že řečený jasný král nebo jeho dědicové nejsou povinni choditi na žádný náš sněm, než který bychom svolali do Bamberka nebo do Norimberka. Pokud bychom nařídili konat sněm v Merseburku, jen tehdy jsou povinni přijíti, jestliže kníže polský, jsa pozván, přijde a mají mu poskytnout doprovod, tak jako předchůdcové jeho, kdysi králové čeští, činívali. Avšak tak, aby jim napřed byla určena lhůta šesti neděl k příchodu ke zmíněným sněmům. S tou však výhradou, kdybychom my nebo naši nástupci byli v Římě korunováni, ponecháváme na vůli řečenému králi Otakarovi nebo jeho nástupcům, zda nám pošlou tři sta oděnců nebo zaplatí tři sta hřiven.

K trvalé paměti a moci tohoto našeho ustanovení a potvrzení poručili jsme toto privilegium napsati rukou Jindřicha z Paříže, notáře a věrného našeho, a naší zlatou bulou utvrditi, roku, měsíce a indikce níže psaných.

Této věci svědkové jsou tito: arcibiskup z Bari, biskup z Tridentu, biskup z Basileje, biskup z Kostnice, biskup z Churu; opat z Reichenau, opat ze St. Gallen, opat z Weissenburgu, Bertold z Neuffen, protonotář královského dvora; hrabě Oldřich z Kiburku, hrabě Rudolf z Habsburku a lantkrabě z Alsaska, hrabata Ludvík a Heřman z Froburku, hrabě Werner z Hohenburku, šlechtic Arnold z Wartu, fojt Rudolf z Rapperswillu, Rudolf z Ramensberku, komorník Albero z Tanenhausu a mnoho jiných velmožů a šlechticů a svobodníků. jejichž svědectvím je toto privilegium potvrzeno.

Stalo se léta od vtělení Páně tisícího dvoustého dvanáctého, v měsíci září, v patnácté indikci. skutečného království pána našeho Fridricha, nejjasnějšího zvoleného císaře římského a po všechny časy rozmnožitele říše, krále Sicílie, roku patnáctého.

Dáno ve vznešeném městě Basileji rukou místoprotonotáře Oldřicha dvacátého šestého září šťastně. Amen.

zdroj: http://www.psp.cz/eknih/snemy/bula.htm
Odpovědět

Zpět na „ostatní“