Německá kolonie
WW1
Poloha přístavu Čhing-taoPřed vypuknutím Velké války mělo císařské Německo ve vzdálených vodách celou řadu svých válečných i civilních plavidel na ochranu svých kolonií a držav s tím, že nejsilnější „Východoasijská eskadra“ křižníků hraběte von Spee byla dislokovaná v čínském přístavu Čching-tao. Ta však v červnu 1914 vyplula na několikaměsíční plavbu po německých tichomořských državách (Karolíny, Bismarckovo souostroví atd.). Další německá válečná plavidla se nalézala v Atlantiku (lehké křižníky Dresden a Karlsruhe), u břehů Německé Východní Africe pak operoval lehký křižník Konigsberg. Další německé kolonie byly chráněny již jen menšími plavidly, dělovými čluny a pomocnými loděmi. Všechna německá plavidla měla však jeden společný problém v době vypuknutí války a to zásobování potřebným materiálem a především pak uhlím. Bez něho hrozilo lodím jejich znehybnění. Této německé Achillovy paty si byly Dohodové země vědomy a proto se hned na začátku války staly německé základny cílem útoků.
Obléhání Čching-taa
Hlavní německou námořní základnou mimo domovské vody, byl čínský přístav Čching-tao, který leží na Šantungském poloostrově u zátoky Ťiau-čou v Číně. Tento pro Němce strategicky významný přístav byl proměněn v silnou pevnost, která byla ze směru od moře chráněna řadou baterií těžkých a středních děl:
Tab.č. 1 – Seznam těžkých a středních děl v přístavu ze směru od moře
4 x 280 mm houfnice
2 x 210 mm
7 x 150 mm
4 x 88 mm
Samozřejmě stavitelé pevnosti počítali i s rizikem ohrožení přístavu z pevniny, tak jak se to například stalo ruskému přístavu Port Arthur v době rusko-japonské války (1904-1905). Proto bylo do vnitrozemí namířeno celkem 68 těžkých a středních děl.
Tab.č. 2 – Seznam těžkých a středních děl v přístavu ze směru z pevniny
2 x 210 mm
5 x 150 mm (z toho 2x houfnice)
8 x 120 mm
2 x 105 mm
18 x 90 mm
11 x 88 mm
22 x 77 mm
Kromě těžkých a středních děl pak bylo v celém přístavu 61 malorážních rychlopalných děl ráže 37 mm. Posádka pak byla tvořena asi 4.500 vojáky. Vrchním velitelem byl guvernér Ťiau-čou a námořní kapitán Meyer-Waldeck.
Po odplutí německé „Východoasijské“ eskadry křižníků zůstaly v přístavu jen slabé námořní jednotky a to jmenovitě dělové čluny Iltis, Jaguar, Luchs, Tiger a Cormoran a torpédoborec S 90. K tomu ještě minonoska Lauting a starý torpédoborec Taku. Dále zde kotvil spřátelený rakousko-uherský chráněný křižník Kaiserin Elisabeth (třída Kaiser Franz Joseph I), který tak byl i nejsilnější jednotkou v Čching-tau. Na řece Jang-c´-ťiang působily německé říční dělové čluny Vaterland (r. 1903, výtlak 213 t, výzbroj 1x88 1x50), a Otter (r. 1909, výtlak 262 t, výzbroj 2x52 mm), v Kantonu kotvil dělový člun Tsingtau (r. 1903, výtlak 213 t, výzbroj 1x88 1x50). Ovšem tato tři posledně jmenovaná plavidla byla po vyhlášení války internována čínskými úřady.
Tab.č. 3 – Německé námořní síly v přístavu
Přístav Čhing-tao v roce 1912Nejsilnější německá jednotka, lehký křižník SMS Emden, opustila přístav 31.července 1914 a vydala se na svou úspěšnou korzárskou plavbu, na jejímž konci bylo 16 potopených obchodních lodí (70.825 BRT) a zničení ruského chráněného křižníku Žemčug. Kromě toho Emden zajal již 4.srpna 1914 ruskou obchodní loď Rjazaň, kterou pak poslal do Čching-taa, kde byla 7.srpna zařazena do služby jako pomocný křižník Cormoran (výtlak 5.200 t). Posádka byla složena z námořníků z dělových člunů Iltis a Cormoran (dělový člun i pomocný křižník byly stejného jména). Druhým pomocným křižníkem, který byl v Čching-tao vystrojen, byla původně německá pasažérská loď Prinz Eitel Friedrich (výtlak 16.000 t), která za svou kariéru dokázala poslat ke dnu 11 obchodních plavidel o celkové tonáži 33.424 BRT. Její posádka byla složena z námořníků dělových člunů Tiger a Luchs. Krátce po vystrojení opustila obě plavidla Čching-tao a vydala se plnit rozkazy admirála von Spee (velitel „Východoasijské“ eskadry).
Poté co do války vstoupila Velká Británie, začali Němci ihned zaminovávat vody v okolí svého přístavu. Jako první položila 143 min minonoska Lauting a to do ústí zátoky Ťiau-čou, později tuto operaci opakovala a zvýšila tak celkový počet min v zátoce na 292 ks. Protivníky Němců v dané lokalitě byly nepříliš silné britské, ruské a francouzské námořní síly, které se tou dobou nalézaly na území Číny. Všechny tyto Dohodové země sice disponovaly řadou námořních sil, ale v srpnu 1914 musely řešit bezprostřední ohrožení svých hranic a tak zatím nemohly na Dálný východ poslat větší námořní síly. Vše se však změnilo po intervenci Japonského císařství, které se 12.srpna 1914 obrátilo na Německo s ultimátem požadujícím bezpodmínečné opuštění oblasti Ťiau-čou. Po vypršení ultimáta 23.srpna Japonsko Německu vyhlásilo válku.
Ovšem již den před tím, než Japonsko Německu vyhlásilo válku, došlo u Čching-tao ke střetnutí mezi německým torpédoborcem S 90 a britským Kennetem (22.srpna 1914). Němci dokázali přesnou palbou britský torpédoborec poškodit a donutit ustoupit. O den později (23.srpna) najela německá minonoska Lauting na minu, byla ale schopna se vrátit zpět do přístavu. Japonské císařství krátce po svém vstupu do války přistoupilo od 27.srpna 1914 k blokádě německých držav a o dva dny později již byla zřízena i pozorovatelská stanoviště na ostrůvcích u ústí zátoky Ťiau-čou. V noci na 31.srpna mělo Japonsko první ztráty a to v důsledku nehody, když ztroskotal v bouři u pobřeží Šantungského poloostrova jejich torpédoborec Širotae. Aby se jeho vrak přeci jenom nedal použít, byl v následujících dnech rozstřílen německým pevnostním dělostřelectvem a dělovým člunem Jaguar.
Od 2.září do 5.září 1914 provedlo Japonsko výsadek na Šantungském poloostrově o síle 23.000 Japonců a 1.500 Britů, kterým veleli Sadakichi Kato a Kamio Mitsuomi, a do 28.září se jim podařilo odříznout německou pevnost od okolí a zahájilo obléhání. Do bojů proti obléhacím japonským jednotkám se aktivně zapojil rakousko-uherský křižník Kaiserin Elisabeth a také dělový člun Jaguar a torpédoborec S 90. Ostatní německé dělové čluny nebyly boje schopné a proto je raději odzbrojili, děla použili pro pozemní jednotky a samotná plavidla byla vlastní posádkou potopena. Tak dne 28.září 1914 klesly na dno přístavu dělové čluny Luchs, Iltis a Cormoran, dále již nepotřebná minonoska Lauting (další miny v přístavu již nebyly), starý torpédoborec Taku, který byl na přelomu století ukořistěn v boxerském povstání roku 1900.
Ke zničení přístavní pevnosti bylo potřeba těžkého dělostřelectva. Za tímto účelem Japonci k Čching-tau přesunuly své řadové lodě Suwo, Tango a Iwami (vše kořistní ruské bitevní lodě z doby rusko-japonské války 1904-1905) a Britové poslali řadovou loď Triumph. Tato bojová eskadra řadových lodí zahájila odstřelování Čching-tao dne 28.září 1914. Jejich palbu koordinoval japonský křižník Tone. Toto odstřelování se pak v následujících šesti týdnech ještě opakovalo jedenáctkrát, přičemž bylo vystříleno více jak 2.000 granátů od ráže 190 mm a více. Ovšem účinek na německé pobřežní baterie neodpovídal vynaložené energii. Naopak Němcům se podařilo 14.října granátem ráže 210mm tak šťastně zasáhnout řadovou loď Triumph, že ta poté musela odplout na opravu do Wejhawej. Žádný velký efekt nemělo ani letecké bombardování, při kterém bylo na prostor přístavu svrženo celkem 120 pum.
Jelikož se však situace přece jenom pro Němce nijak dobře nevyvíjela, byli nuceni v přístavu potopit tři parníky, které byly naložené uhlím pro „Východoasijskou“ eskadru a které neměli šanci proniknout blokádou ven. Jednalo se o Ellen Rickmers, Durandart a Michael Jebsen. Zároveň dostal torpédoborec S 90 (kapitán-poručík Brunner) rozkaz proniknout blokádou a pokusit se doplout do Šanghaje, kde se měl nechat internovat neutrální Čínou. Torpédoborec vyplul z přístavu večer 17.října 1914. Přibližně kolem půlnoci posádka zpozorovala dvě japonské lodě a to křižník Takačihó a dělový člun Saga. Kapitán Brunner se rozhodl zaútočit na hodnotnější cíl a tak se vydal nepozorovaně k lehkému křižníku. Postupně ze vzdálenost 900, 500 a 300 metrů vypálil na cíl tři torpéda. Všechna torpéda zasáhla japonský křižník, který se po explozích během krátké chvíle potopil, přičemž zahynula celá jeho posádka. Torpédoborec S 90 se po úspěšném útoku pokusil proniknout blokádou, ale nakonec byl kapitán nucen svou loď v ranních hodinách 18.října u pobřeží potopit vlastní posádkou poté, co bylo jasné, že blokádou nepronikne. Posádce se však podařilo dostat se na břeh, kde byla Číňany internována.
Na konci října a počátkem listopadu byla situace obležené pevnosti Čching-tao již zcela beznadějná a posádka tak byla nucena potopit i zbývající válečná plavidla. 31.října klesl ke dnu dělový člun Tiger, o pár dní později 2.listopadu jej následoval rakousko-uherský chráněný křižník Kaiserin Elisabeth a jako poslední šel ke dnu 7.listopadu dělový člun Jaguar. Ve stejný den se posádka po hrdinném mnohaměsíčním boji vzdala.
ZÁVĚR
Posádka německého přístavu Čching-tao se vzdala 7.listopadu 1914 po hrdinném dvou a půl měsíčním odporu, kdy byla pevnost zcela odříznuta od přísunu jakýchkoliv zdrojů a zásobování a byla pod velkým lidským i materiálním tlakem Dohodových mocností a zejména pak japonských námořních sil. Po vstupu Japonska do války bylo jasné, že udržet tento strategický německý přístav je bez rychlého vítězství v Evropě beznadějné. Přesto se Němci spolu s rakousko-uherskou posádkou křižníku Kaiserin Elisabeth rozhodli nevzdat bez boje. Pokud pak byli nuceni vzdát se svých válečných plavidel, odzbrojili je a zbraně s municí použili na obranu pevnosti. Tím se jim podařilo zvýšit bojeschopnost posádky Čching-tao a vzdorovat o něco déle. Dá se říct, že spojenci i přes svou obrovskou lidskou (23.000 Japonců + 1.500 Britů) a materiální převahu nedokázali odpor pevnosti zlomit přímým útokem a ani jedenáct útoků vedených těžkými hladinovými loděmi tomu nedokázalo moc pomoci. Naopak německý torpédoborec S 90 dokázal jako jediný ze zúčastněných plavidel potopit nepřítele v bojové akci. Dohodové země za dobytí přístavu zaplatili 248 mrtvými vojáky + 271 mrtvými námořníky a 1.335 raněnými. Německo Rakousko-Uhreské ztráty čítaly 199 mrtvých a 504 raněných. Internovaná německá posádka se vrátila zpět do Německa po válce v únoru 1920 na palubě japonské lodě Kofuku Maru.
Tab.č. 3 – Ztráty při obléhání Čching-tao
Německo (Rakousko-Uhersko)
Luchs - dělový člun - potopen vlastní posádkou 28.9.1914
Iltis - dělový člun - potopen vlastní posádkou 28.9.1914
Cormoran - dělový člun - potopen vlastní posádkou 28.9.1914
Lauting - minonoska - potopen vlastní posádkou 28.9.1914
Taku - torpédoborec - potopen vlastní posádkou 28.9.1914
Ellen Rickmers – obchodní loď - potopen vlastní posádkou 16.10.1914
Durandart – obchodní loď - potopen vlastní posádkou 16.10.1914
Michael Jebsen – obchodní loď - potopen vlastní posádkou 16.10.1914
S 90 - torpédoborec - potopen vlastní posádkou 18.10.1914
Tiger - dělový člun - potopen vlastní posádkou 31.10.1914
Kaiserin Elisabeth – chráněný křižník – potopen vlastní posádkou 2.11.1914
Jaguar - dělový člun - potopen vlastní posádkou 7.11.1914
- 199 mrtvých
- 504 raněných
Japonsko (Dohodové země)
Širotae - torpédoborec - ztroskotal v bouři 31.8.1914
Takačihó - lehký křižník - potopen 18.10.1914 torpédy z S 90 (+ zahynulo 271 mužů)
1x torpédový člun
2x minolovka
- 702 mrtvých (16 Britů)
- 1.335 raněných (53 Britů)
Japonský křižník Takačihó
Rakousko-Uherský křižník Kaiserin ElisabethZdroje:
Velká válka na moři (1) – Jaroslav Hrbek - 2001
Válečné lodě (3) – Hynek, Klučina, Škňouřil
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.warshipsww2.eu
www.wikipedia.org
