Discovery: No, PR... spíš wiki-based nesmysly (nebo horší, než wiki). V tom dokumentu o repasi Abramsů se například nechali slyšet, že je Abrams "jediný tank na světě, poháněný plynovou turbínou" (sic!). Podobné bláboly ale byly i v jejich dokumentu o Su-35 (starému a.k.a. T-10M1), který pro změnu prezentovali jako lepší F-22 nebo vůbec čekumokli záapdnímu. Tihle novináři prostě všechno prezentují jako prodejci ojetin - tedy bez chybičky jako nejlepší na světě. To samé moderní populární literatura - chvilku jsem odebíral ty karty o letadlech a stačilo mi to.
Ohledně toho střetu - tehdy nemohli vědět, v čem je ten který stroj lepší a tedy co by měli dělat - na to museli přijít sami. Jinak je pěkný paradox, že si američané s MiGy prakticky prohodili role - v Koreji měly Sabres lepší manévrovatelnost horizontální a MiGy se hodily pro energetický boj ve vertikále, zatímco v Namu to bylo s Phantomy a sedmnáctkami právě naopak
Jinak ohledně toho zmíněného tlačení se Phantomů - ty to pro změnu provedly tak, že tlačený vysunul záchytný hák a tlačící si ho "opřel" o neprůstřelný čelní díl překrytu kabiny. Byl prý naprasklý; mám ale dojem, že to snad oba dotáhly na základnu, každopádně ale určitě mimo bojovou zónu a osádky obou přežily.
Já si přihodím tohle: oba letouny letěly tak nízko nad zemí, že výfukové plyny MiGu vířily písek a kamení; pilot Sabru sám řekl " ... otřískalo mi to celé letadlo ... " a na GE jet ta sprška vůbec neúčinkovala ...
Brulda píše:Nebudu tu opakovat to co tu ostatní už zmínili, ale ještě jedna připomínka na adresu hrdinství amerických pilotů: Utočit se 4 proti 16, to už chce koule a američtí piloti je maj takový že se divím že se s něma vešli do kokpitu:).
Z neznalosti věci s odpuštěním plácáš nesmysly. Co takhle 3.červen 1940 ve Francii a František Peřina útočící sám na 60(!) Messerschmittů Bf 110? Jak zhodnotíš jeho? A podobných případů jsou desítky.
hydrostar píše:Jinak poslední číslo, 560 x cca 70, tož to je podle mě kec, hlavně když tvrdili, že tam bylo kolem 500 Migů. Vezmemeli v úvahu cca 1000, tak je to víc jak půlka. To pochybuju, že tam bylo tolik mrtvých hončů....
Podle tebe protože máš ten pocit, nebo podle nějakého zdroje? Ale souhlasím že tu něco smrdí, protože záznamy z fotokulometů Sabrů jsou dodnes Top Secret.
V L+K vycházel seriál o válce v Koreji a tam se člověk dočte jak přeháněly obě strany. V "dokumentu" prostě citovali jen jednu. Nebo jste chtěli v TV slyšet, že"rudí" sestřelili v Koreji tolik B-29, že jich snad tolik ani nebylo vyrobených (jak tvrdí KLDR)? Byla by tady pak debata o lhářích z Koreje, nebo o americkém debaklu?
neznalost prokazuješ spíše ty. Peřina na ně zaútočil, v sebevražedném útoku. Ani neuvažoval o tom, že by přežil. Obětoval se, aby ty bombardéry, co doprovázel, mohly uniknout.
Američtí piloti takhle v Koreji, ani ve vietnamu nepřemýšleli. Nehrají si na hrdiny. Účelem je nepřítele zabít za minimálního rizika, to je ten výcvik ve kterém měli navrch oproti korejcům a číňanům.
neznalost prokazuješ spíše ty. Peřina na ně zaútočil, v sebevražedném útoku. Ani neuvažoval o tom, že by přežil. Obětoval se, aby ty bombardéry, co doprovázel, mohly uniknout.
Děkuji za uvedení na pravou míru. Konečně vím, že se obětoval aby NĚMECKÉ bombardéry které měl sestřelit mohli uniknout. Teď vážně - jeho útok byl naopak promyšlený a měl zaměstnat doprovod aby jiná stíhací letka mohla napadnout bombardéry. A že počítal se smrtí když šel proti takové přesile, já se mu nedivím. Ale určitě ten útok nebyl sebevražedný, chtěl přežít. Ale chápu jak to myslíš, dám jiný příklad -
10.května 1940, Francie - Dvojice Peřina Accart osamocená zaútočila na cca tucet Bf 110. Další sebevražedný útok?
Chci tím říct, že útok na početně silnějšího nepřítele nemá nic společného s nějakým falešným americkým hrdinstvím, ale že se to stávalo běžně ve všech válkách, na všech stranách. Není nutné tady teda probírat kdo má jaký koule.
Skoro by se chtělo vám sdělit, že je čas ukončit klinč a jít do rohů. Pánové ono je to skoro jedno. Pan Peřina v roce 1996 na besedě s letci a pozemním personálem na základně v Přerově na přímý dotaz odpověděl, že nikdy ho ani nenapadlo se pokoušet o sebevražedný útok. Že nejednou útočil i na mnohonásobnou přesilu a počítal s tím, že může zemřít. Ale nikdy do boje nešel s tím, že by vyhledával smrt.
Zdůvodnil to tím, že měl jediný cíl - vrátit se domů do svobodné země ke své největší lásce, manželce.
Myslím si, že o sebevražedných útocích můžeme mluvit jen v případě Japonců a to o programově řízených obětích shora, u sovětů kde to bylo spíše individuální ale ne ojedinělé.
Jinak se to mohlo vyskytnou spíše jako exces nebo výraz naprosté beznaděje. To jednání daných pilotů neshazuje, ale nebylo to jinde zvykem.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tak jsem se díval na "létající tygry", nějak ale zazdili ten začátek. Nějak jim tam hapruje pár let, nejdřív mluví o roku 1937 a naráz je rok 1941... Ale možná jsem jen blbě slyšel. Možná by tam neuškodila nějaká zmínka o působení sovětů, snad by to divák přežil.
Ještě jsem si všiml u Ki-27 výzbroje, bylo tam snad 1x7,7 + 1x12,7 mm, to se jim nějak nepovedlo, mělo by tam být snad 2x7,7 mm. U Hajabusy tam bylo uvedeno 2x12,7, to se snad montovalo až v pozdějších verzích.
Ale to jsou jen nepodstatné pindy jednoho rýpala, nebudu obdivovatelům kazit zážitek z dokumentu
sa-58, no s TTD té P-40B, hodně přestřelili. Nejvyšší rychlost 610 Km/h.......,1200 koní........nevím. P-40E má 1150 koní a nejvyšší rychlost v 4500 metrech kolem 570 Km/h. V 1500 metrech 539 Km/h. Co jsem našel, tak maximálky 608 Km/h dosahoval typ P-40N-1-CU v cca 3000 metrech.
V Korei létali Číňané a Korejci na základní verzi MIG15, rusové létali na MIG15bis. Američani tam měli na začátku také základní verze F86, až ke konci začali létat na F86F.
Co se týče střeleckých radiolokátorů na Sabrech tak rusové nepovažovali jejich neexistenci na svých letadlech za nevýhodu, dle toho co psali tak byl problém korektně zaměřit radarem manévrující cíl a stejně se střílelo v podstatě podle oka.
Jinak ráže kulometů na Sabrech byla asi opravdu slabinou tohoto letounu.
Přišel čas na trochu rozsáhlejší (a nudnější) rozbor. Se zájmem jsem shlédl Létající tygry a zkusil najít i něco z druhé strany. Kupodivu toho je dost, téměř ke všem střetnutím.
- první bitva 20.12.1941 u Kunmingu. AVG napadne 10 bombardérů, 4 sestřelí. To celkem sedí, jen napadenými bombardéry nebyly Ki-21, ale lehké Ki-48
- Dva velké vánoční nálety na Rangún. Bohužel jen zmínili 11 a 24 sestřelů. To mě trochu zklamalo, doufal jsem, že právě tyto nálety budou rozebírat. Asi nesehnali žádného veterána.
23.12.1941 - K Rangúnu přilétá 30 Ki-27, 27 Ki-30 a 60 Ki-21. Proti nim se postaví 12 P-40 a 15 britských Buffal. AVG ztrácí 4 P-40 a nárokuje 11 sestřelů, Britové 3. Japonci ohlásili ztrátu 7 Ki-21.
25.12.1941 - Tentokrát přilétlo 25 Ki-43, 32 Ki-27, 27 Ki-30 a 65 Ki-21. Potkávají 13 P-40 a 14 Buffal. Britové jsou zaskočeni ještě během stoupání, ztrácí 4 Buffala a sestřelují 3 Ki-27. Zato Američané jsou úspěšní, sestřelují 24 (nebo 25) letadel a ztratí jen 2 P-40. Japonští stíhači nárokují 17 sestřelů, ztrácí 2 Ki-43, 3 Ki-27 a 5 Ki-21.
- leden 1942 a "přenesení bojové iniciativy nad území protivníka" náletem 3 P-40. Tohle vyjádření mě dost pobavilo. Zvlášť po zjištění, že japonští letci, se kterými se střetli, se právě vraceli z podobného náletu od Moulmein. Mé nadšení poněkud opadlo, když se Ki-27 objevily na scéně. Naivně jsem doufal, že když už si někdo dá tu práci a pro dokument vytvoří celkem pěkný model letadla, tak by si mohl zjistit, jak asi vlastně vypadalo. Podivné barevné schéma bych přešel, ale co znak na ocase? Podle něj stroje patřily 113. Šimbutai, sebevražedné jednotce z konce války. Ve skutečnosti patřily 77.sentai. I když, tvůrci možná jen použili model vytvořený někým jiným pro jiný účel, kdo ví.
Zpátky k bitce. Tvůrci si asi hodně oblíbili efektně vybuchující Ki-21, nikdo jiný nezmiňuje jejich přítomnost na onom letišti. Navíc Raheng bylo předsunuté letiště, které stíhačky využívaly k doplnění paliva. Američané v bitce sestřelili 3 Ki-27 a další 3 zničili na zemi. Japonci nárokují 2 sestřely a přiznávají ztrátu 1 Ki-27 ve vzduchu a 2-3 na zemi.
- 30.7.1942 Japonci jsou znechuceni působením AVG a snaží se je zničit velkým náletem a nasazením nejmodernějších Ki-43, ale po divoké bitvě s 10 P-40 se jako spráskaní psi vracejí zpět a nechávají za sebou 15 sestřelených kamarádů. Tolik dokument. Skutečnost je poněkud odlišná. Ano, AVG poprvé potkávají Ki-43 - v Číně. Ovšem dávno už jej znají z Barmy, kde se s ním pravidelně potkávají. Opět nesouhlasí znak jednotky, tentokrát odkazuje na 11.sentai. Ta v té době pobývá v Japonsku a s novými stroji se teprve seznamuje. Protivníkem Američanů je ve skutečnosti 24.sentai. Ta nárokuje 3 vítězství a přiznává jedinou ztrátu. Poměr 15:1 je dost pozoruhodný, těžko říci, zda jedni blbě koukali nebo druzí na pár svých druhů zapomněli. V dokumentu také ve vší skromnosti opomenuli zmínit jednu ztracenou P-40.
- 31.5.1943 Poslední bojový let Johna Alisona. 9 B-24 a 9 P-40 útočí na I-čang, kde potkávají 20 Ki-43. V nastalé bitce Japonci odepisují 5 Oskarů a spojenci jednu čínskou P-40. Alisonův letoun je těžce poškozen a přichází o většinu směrovky. Docela by mě zajímalo, jak se s tím dokázal vrátit.
Protivníkem spojenců byla 33.sentai, která dosáhla 2 vítězství. Jedinou ztrátou byl Yasuto Ohtsubo, který tak zle poškodil Alisonův P-40, než ho zabil čínský pilot Tsang Hsu-Lan.
A co na závěr? Celkem se mi líbí snaha o podrobné zobrazení bojových akcí a poměrně vhodný výběr historických záběrů. Na druhou stranu je to takové nekriticky jednostranné až poněkud propagandistické.
Podle mě je to nezpochybnitelně seriál se zkreslenými údaji. Sem tam u sebe ubereme a u nich něco přidáme a je to. Otázka je jak moc resp. málo, ale o tom asi nemá cenu se dohadovat.
Nicméně počítačové simulace jsou zajímavé a člověk se tu a tam dozví něco novýho. Samozřejmě pokud se chce přiblížit pravdě je potřeba si to ověřit z více zdrojů.
Letecké situace jsou třeba velice efektní, ale jak dalece jsou vlastně pravdivé. Vezmi si třeba to pronásledování MiGu 15 ve vyschlém řečišti, kdyt zvířený bordel a kameny bombardují F-86. Podle těch obrázků by nasál tolik svinstva do motoru, že musel zničit celý motor. Prostě nemožné už podstatou...
Podle knížky "křídla nad Koreou" vělkou většinu z jednotek na Mig-15 vytvářeli právě regulerní ruské stíhací pluky, včleněné do 64.IAK (64. stíhací sbor) který operoval z Mandžuska. U tohoto sboru se postupně střídali různé pluku sovětského stíhacího letectva, činnost čísnkých a severokorejských pilotů byla až do léta 1952 spíše symbolická, rozhodující roli až do konce války hráli sovětské stíhací pluky. V prvním období (listopad 1950 - jaro 1951) bylo na ruské straně nasazeno několik zkušených pluků, které američanům pěkně zatápělo. V létě 1951 byly nahrazeny pluky, které byly teprve nedávno přezbrojeny na Mig-15 a jich bojové výkony tak byly o poznání horší. Celkově se v rámci 64.IAK nad koreou vystřídalo asi dvacet pluků, mnohdy různé kvality (do stavu 64.IAk byl začleněn i jeden severokorejský pluk). Od přelomu 1951/1952 se začali nad koreou objevovat převážně Mig-15Bis. Ruský 64.IAK za korejskou válku přiznává ztrátu 335 Migů ze všech příčin. Severokorejci a Číňané pak asi 150 kusů (Čínské jednotky začali hrát větší roli až během roku 1952). Sovětský 64.IAK si nárokuje sestřelení asi 300 Sabrů a mnoha dalších spojeneckých letadel. Výsledný poměr tady dle mého názoru byl 3:1 až 4:1 pro Sabre.
Mělo se jednat o posledního střelce. Vypl sem to v okamžiku, kdy neustále sestřeloval raketami a ne tím, co ho mělo dělat posledním střelcem, tedy těmi kanóny...
