Francie
WW1 (WW2)
Statický průběh bojů v průběhu První světové války, poté co se pohyb na západní frontě koncem roku 1914 zastavil, si vyžádal velkou palebnou sílu na prolomení obranných linií. Obranné linie jedné i druhé válčící strany se v průběhu bojů neustále zdokonalovali a pouhý útok pěšáků, který třebaže byl podpořen i mnoha hodinovou dělostřeleckou podporou, nedokázal důmyslné linie, zákopů, kulometných hnízd a bunkrů prolomit. Lidské ztráty neustále narůstali do neúnosných mezí, a válka se stávala stále více neoblíbenou jak přímo na frontě, tak v důsledku lidských ztrát a nedostatků surovin i v zázemí.
I z tohoto důvodu se ve Francii rozhodli použít děla větších ráží, než v té době nejrozšířenější polní dělo ráže 75 mm (Cannon de 75 modéle 1897). Jeho kadence 15 ran za minutu byla sice velice slušná, ale ničivý účinek 7 kg těžkého projektilu v cíli byl na dobře chráněného nepřítele příliš slabý. Hodil se spíše k ostřelování hustých linií ostnatých drátů, lehkých opevnění, mělkých zákopů a celkově díky své pohyblivosti se více hodil k dynamičtějšímu pojetí bojů, což jak bylo v případě zákopových bojů. Vedení francouzské armády z toho vyvodilo jediný závěr, použít námořní dělo z bitevních lodí, umístit jej na železniční podstavec a s ním provádět palebný přepad míst těžké nepřátelské obrany.
Za tímto účelem bylo vybráno dělo ráže 305 mm model z roku 1906. Umístit toto dělo na nově zkonstruovaný železniční podstavec bylo vcelku jednoduché, nosnost kolejí i podvozku to umožňoval. Ovšem problém nastal v případě řešení zákluzu. Nicméně francouzští technici se s tímto poprali rychle. Vzali si příklad ze starých námořních děl a upevnili dělo do jednoduché ocelové krabice, kterou pak umístili na železniční podvozek. Co se funkčnosti týče, tak stačilo dělo prostě po železnici poslat na místo, odkud měl být veden palebný přepad. Poté byl odstraněn železniční podvozek a dělo umístěné v krabici tak přímo dosedlo na kolejnice. Protože dělo nemělo žádný zákluzový systém, posunulo se i s krabicí ve které bylo umístěno po každém výstřelu o 1 – 2 metry směrem dozadu. Po pár výstřelech bylo ovšem potřeba ložnou krabici znovu posadit na podvozek a posunout na původní místo. Poté se vše opakovalo. Tento systém nepřinášel sice velkou přesnost střelby, ale vzhledem k tomu, že ta byla vedena na značnou vzdálenost (i více jak 30 km), tak se s rozptylem palby muselo tak jako tak počítat.
Samozřejmostí je, že Francie stejně jako další válčící země umisťovala na železniční podvozky mnohem více typů děl, než pouze toto 305 mm dělo. Francie tedy používala děla ráže 164,7 mm (model 1893/96), ráže 194 mm (model 1870/93), ráže 240 mm (model 1893/96), ráže 274 mm (model 1917), ráže 293 mm (model 1914), ráže 320 mm (model 1870/80/84/93), ráže 340 mm (model 1893), ráže 370 mm (model 1915), ráže 400 mm (model 1915/16) a dokonce i ráže 520 mm (model 1916). Dá se tedy říct, že i Francie měla takovou svou „Tlustou Bertu“ jakou mělo i Německo, ale s tím rozdílem, že byla umístěna na železničním podvozku.
Po WW1 válce
Těžké dělo se za bojů velké války osvědčilo a zůstalo ve výzbroji francouzské armády až do bojů v Druhé světové válce. V květnu 1940 bylo mobilizováno kolem 100 železničních děl od ráže 164mm do ráže 520 mm. Z toho bylo 6 děl Cannon de 305 Mle 1906. Po kapitulaci Francie, se těchto děl zmocnilo Německo, které je zařadilo do své armády pod označením 30.5 cm Kanone (E) 637 (f). Po obsazení Francie spojenci v roce 1944, ukořistila několik těchto děl americká armáda.
TTD - Cannon de 305 Mle 1906
--------------------------------------------------------
* Země původu: Francie
* Ráže: 305 mm
* Výrobce: Schneider
* Délka hlavně: 14 m (L/45,9)
* Hmotnost projektilu: 308 kg
* Počáteční rychlost střely: 900 m/s
* Náměr: +2° - +38°
* Odměr: ne
* Kadence: cca 1 rána / min
* Dostřel: 34 km
* Hmotnost (bez podvozku) 208 tun
Zdroje:
www.forum.axishistory.com
www.landships.freeservers.com
www.deuxiemeguerremondia.forumactif.com
