Československá armáda v první polovině dvacátých let

Československá předválečná a současná výzbroj, tanky, letadla, děla.
Odpovědět
Uživatelský avatar
jakomi
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Československá armáda v první polovině dvacátých let

Příspěvek od jakomi »

Obrázek

„Vojáci, vy všichni, kteří národ náš stavíte nade vše, kteří chcete mít celou vlast svobodnou a šťastnou, pojďte ještě v poslední hodině války chránit a zachránit Slovensko. Vojáci, do zbraně!“


Toto provolání zveřejněné v listopadu 1918 Národními listy bylo určené vojákům vracejícím se z dosud nejhoršího válečného konfliktu.

Vraceli se z Velké války, které se za pár let bude říkat 1. světová.

Vraceli se do nového státu, který měl již od začátku problémy se sousedními státy.

Vraceli se do nově vzniklého Československa v němž velká část (především německého) obyvatelstva nechtěla žít a dávala to silně a hlasitě najevo.

Co tomu ale předcházelo?

Když v roce 1914 vypukla válka v Evropě, jen minimum lidí si dokázalo představit vznik samostatného státu Čechů či Slováků. Ale již v říjnu 1915 se v Clevelandu ve Spojených státech sešli zástupci českých a slovenských krajanských sdružení. Byla vytvořena dohoda o společném postupu těchto dvou národů v rámci získání samostatnosti. Tento společný postup i snaha o společný stát byl potvrzen další dohodou v květnu 1918 v Pittsburghu. 18. října 1918 bylo zveřejněno „Prohlášení nezávislosti československého národa zatímní vládou československou“ ( tzv. Washingtonská deklarace). Jednalo se v podstatě o vyhlášení nezávislého Československa z exilu. Co se stalo 28. října 1918 v Praze všichni víme. Ale nové události se odehrávaly i jinde. Na svém prvním zasedání vydala 30. října Slovenská národní rada tzv. Deklaraci slovenského národa (nazývaná také Martinská deklarace). Přes 200 delegátů z celého Slovenska touto deklarací potvrdilo, že i Slováci chtějí společný stát.

Mezitím byl v Maďarsku proveden převrat a do čela vlády se dostal Mihály Károlyi (1875-1955). Jednalo se o maďarského šlechtice a politika, který už během války nesouhlasil s politikou Rakouska-Uherska. V listopadu 1918 se stal maďarským prezidentem a hlavní snahou vlády bylo minimalizovat územní i hospodářské ztráty. Jeho úsilí však bylo po necelých pěti měsících přerušeno bolševickým pučem a vznikem tzv. Maďarské republiky rad v čele s Bélou Kunem. Tento revolucionář se dostal v roce 1916 do ruského zajetí a odtud v roce 1918 zpět do Maďarska kde založil komunistickou stranu. Vytvořil maďarskou Rudou armádu a s ní se pokusil obsadit Slovensko. Po počátečních úspěších se musel pod francouzským diplomatickým tlakem stáhnout zpět za hranice. V létě 1919 byl nucen odstoupit. Uprchl do Rakouska a později do SSSR, kde se stal roku 1939 obětí stalinských čistek. Také Polsko - další soused Československa – měl územní nároky, které nakonec vyústily ve válku. Více informací se dá najít ZDE.

Pro novou republiku byl proto jedním z nejdůležitějších úkolů vytvořit svoji armádu. Nejdříve se to řešilo dobrovolnictvím. Na začátku článku uvedená výzva byla určená rakousko-uherským vojákům vracejícím se do Čech i těm, kteří zde již byli ve svých posádkách. Měli jít obsadit Slovensko. K nim se přidalo mnoho Sokolů. To bohužel nestačilo. Začali se však vracet legionáři. Nejdříve z Itálie, potom z Francie a nakonec po dlouhé anabázi i z Ruska. Díky legionářům a také díky naší diplomacii nakonec naše republika dokázala ubránit svoje hranice, které byly schváleny na mírové konferenci ve Francii.

CELKOVÝ POHLED NA ARMÁDU

V době vzniku Československa ještě nebylo rozhodnuto o tom, jakým způsobem budou fungovat ozbrojené síly republiky. T. G. Masaryk už v průběhu Velké války předpokládal, že v novém státě nevznikne klasická armáda na základě branné povinnosti, ale občanské milice. S tímto názorem zpočátku souhlasilo po 28. říjnu 1918 také mnoho dalších politiků (mezi nimi např. také ministr obrany). Pod dojmem obrovských ztrát na životech i majetku v průběhu do té doby nejhoršího válečného konfliktu, všichni předpokládali, že lidé dostanou rozum a žádná válka již nebude. Možná byli naivní, ale tak to cítili. Doba však byla zlá. Bojovalo se v Polsku, v Maďarsku, v Rusku i jinde. Idea milicí byla zapomenuta a již 19. března 1920 byla zákonem zavedena všeobecná branná povinnost v Československé republice. Začínala rokem, v němž občan dovrší dvaceti let a přestává rokem v němž končí svůj padesátý rok života. Vojáci z povolání měli brannou povinnost ještě o 10 let delší. Armáda se dělila na aktivní (mírovou) armádu, 1. zálohu (záložníci do 40 let) a 2. zálohu (záložníci od 41 do 50 let). Hlavní tíhu případných bojů měla nést 1. záloha a samozřejmě také aktivní armáda. 2. záloha měla být povolávána do činné služby jen v opravdu nutných případech a měla sloužit především ke strážní službě a k různým pomocným úkolům. V případě výrazných ztrát našeho vojska měla také bojovat, jednalo by se však jen o krajní řešení. Základní vojenská služba měla ze zákona trvat 14 měsíců. Díky složité mezinárodní situaci však byla její délka několikrát změněna. V roce 1920 byla prodloužena o 10 měsíců na dva roky. Branci, kteří nastoupili v roce 1924 měli službu zkrácenou o 6 měsíců (sloužili tedy rok a půl). Zavedení standardní čtrnáctiměsíční vojenské služby se neustále odkládalo a mělo být provedeno v roce 1933. Místo zkrácení však byla služba v armádě opět prodloužena na 2 roky – opět z důvodu neuspokojivé mezinárodní situace související především s nástupem nacistů k moci. Výcvik nováčků probíhal v podstatě tak, jak ho zná spousta vojáků základní služby i z pozdějších let. Vždy se začínalo pořadovým výcvikem od nejmenších jednotek až k těm větším. Dále se prováděl výcvik podle specializace a podle druhu zbraní nebo služeb u kterých voják sloužil. Velká pozornost se samozřejmě věnovala střeleckému výcviku. Vyvrcholením výcviku bylo několikatýdenní cvičení, která se konala každoročně v létě po hlavní sklizni. Účastnila se jí nejen aktivní armáda, ale byla povolávána i 1. záloha a také četnictvo.

Mírový stav československé armády byl stanoven na 150 000 mužů. Důstojníků mělo být 10 629, rotmistrů 11 740 a mužstva 127 631. Z tohoto počtu mužstva mělo být 231 rotných, 5 105 četařů, 12 763 desátníků a 17 868 svobodníků. Zbylých 91 664 mužů mělo být vojínů. Že tyto papírové počty nikdy neodpovídaly skutečnosti je logické a pochopitelné. Je zajímavé, že v roce 1923 pocházelo 29 % důstojníků z legií a 55 % bylo bývalých důstojníků rakousko-uherské armády. 14 % důstojníku naší armády bylo povýšeno z poddůstojníků z povolání a 2 % bylo absolventů vojenské akademie v Hranicích na Moravě. Podíl těchto absolventů v průběhu celé první republiky neustále stoupal především na úkor důstojníků bývalého rakouského mocnářství. V následující tabulce jsou uvedeny počty důstojníků čs. armády podle hodností a druhu zbraní z roku 1923 ( podle údajů ministerstva národní obrany).

Obrázek
Pozn. po kliknutí na tabulky se tyto zvětší a budou čitelné

Zajímavé je národnostní složení čs. armády v první pol. 20. let v porovnání s národnostním složením celé republiky (viz tabulka níže). Škoda, že jsem nesehnal hodnověrné údaje ze třicátých let minulého století. Jistě by stálo za to porovnat počty důstojníků německé a maďarské národnosti o 10 nebo 15 let později. V roce 1921 byla provedena mobilizace jako reakce na pokus rakousko-uherského excísaře Karla I. o uchopení moci v Maďarsku. Mobilizace proběhla relativně v pořádku. Jen vojáci německé a maďarské národnosti se nehlásili v dostatečném množství a v dostatečné rychlosti.

Obrázek


Další zajímavé údaje, které jsem objevil ve Statistické příručce Československé republiky, je úroveň vzdělanosti v naší armádě. Respektive počet analfabetů. O ničem důležitém to sice nevypovídá, ale snad to někoho zaujme.

Obrázek


Po celé meziválečné období u nás působila spojenecká zahraniční vojenská mise. Nejdříve italská, od roku 1919 francouzská. Francouzská vojenská mise vznikla na základě čs.- francouzské smlouvy. Na rozdíl od francouzské vojenské mise v Polsku, kde měla jen poradní charakter, měla francouzská mise v ČSR ve svých rukách nejvyšší velení. Podle dohody dr. Edvarda Beneše s náčelníkem francouzského generálního štábu byl velitel této zahraniční mise také náčelníkem hlavního štábu naší armády. Tato praxe byla ukončena až v roce 1925, kdy francouzského generála Mittelhaussera vystřídal ve funkci náčelníka štábu generál Syrový. Od této doby působila francouzská mise již jen jako poradní orgán. Francouzská mise měla mít tato oddělení: organizační, zpravodajské, dopravní a operační.


Obrázek
Obrněné automobily PA-II, tzv Želva


ROZDĚLENÍ ARMÁDY

Nejvyšším představitelem armády (oficiálně Československé branné moci) byl prezident Republiky československé. Ten na základě návrhu ministra národní obrany jmenoval nejvyšší představitele armády. Jednalo se. o náčelníka generálního štábu, generálního inspektora, zemské vojenské velitele, velitele divizí, nejvyššího vojenského prokurátora apod. Na základě příkazu prezidenta byla také vyhlašována mobilizace. Úřadem, pod nějž spadalo naše vojsko, bylo ministerstvo národní obrany. Jeho součástí byl generální štáb, mezi válkami nazýván hlavní štáb. Naše republika byla rozdělena na čtyři zemská velitelství - pro Čechy (velitelství v Praze), pro Moravu a Slezsko (Brno) , pro Slovensko (Bratislava) a pro Podkarpatskou Rus (Užhorod a od roku 1925 Košice).


Podle svých úkolů byla naše armáda dělena na zbraně a služby. Zbraně se dále dělily na hlavní ( pěchota, dělostřelectvo, jezdectvo a vzduchoplavectvo - letectvo) a pomocné. K pomocným zbraním bylo řazeno ženijní a telegrafní vojsko, železniční pluk, vozatajstvo a z něj vyčleněné automobilní vojsko. Služby byly rozděleny na technické a ostatní ( zdravotníci, veterináři, duchovní, služby justiční apod).


Obrázek

PĚCHOTA

Jednalo se o nejpočetnější část armády, nejen té naší meziválečné. V první polovině dvacátých let minulého století by na ní společně s dělostřelectvem spočívala hlavní tíha případných bojů. Pod dojmem předchozí světové války byla pěchota v této době cvičena hlavně pro poziční boj. Nezapomínalo se samozřejmě ani na výcvik manévrového boje v němž vynikali především bývalí příslušníci ruských legií.
Naše armáda se skládala z 12 pěších divizí. V každé z těchto divizí byly kromě nezbytných technických, dopravních a pomocných oddílů dvě pěší a jedna dělostřelecká brigáda. Každá pěší brigáda se pak skládala ze dvou pluků. K vybraným divizím byly přiděleny prapory hraničářů jejichž hlavním úkolem byl boj v pohraničí.
Každý pěší pluk byl očíslován (1-48). Určité pluky měly i své pojmenování podle svého sídla (např. Hanácký , Tatranský, Slezský) nebo třeba podle některé významné osobnosti (Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Holého). Výjimkou nebyl ani název odkazující na legionářskou tradici ( např. 33. pluk Doss Alto). Pěší pluk měl mít přibližně 1400 mužů, 36 lehkých a 24 těžkých kulometů.


Obrázek
Obrázek

DĚLOSTŘELECTVO

Jednalo se o jednu z nejdůležitějších zbraní. Mělo pomoci pěchotě jako hlavní bojové síle naší armády při obranných bojích. Také při plánovaných útočných operací bylo použití dělostřelectva rozhodující pro úspěch či neúspěch celé akce. Aby dělostřelectvo dokázalo zvládnout všechny úkoly, které na něho kladlo velení naší armády, bylo rozděleno na polní, těžké a speciální. Polní dělostřelectvo bylo určeno pro přímou podporu pěchoty a skládalo se z lehkého, hrubého (středního – ráže 10 – 15 cm) a horského dělostřelectva. Těžké dělostřelectvo bylo určeno k vedení dalekých palebných přepadů, ke zneškodnění nepřátelských děl či k ničení polních nebo stálých opevnění. Bylo zařazeno do armádní zálohy a skládalo se z jednoho kanónového, dvou houfnicových a dvou moždířových pluků. K těžkému dělostřelectvu byl přiřazen také automobilní oddíl. Od roku 1924 se k dělostřelectvu řadily také pozorovací balony, které byly do té doby součástí letectva (tehdy nazývaného vzduchoplavectva). K dispozici byla 4 kusy balonů, z toho jeden v záloze. Naše armáda měla také své speciální dělostřelectvo do něhož byl zařazen jeden pluk protiletadlového dělostřelectva, jeden pluk minometů a jedna dělostřelecká měřičská rota se sídlem v Litoměřicích. Pod dělostřelectvo patřily také Speciální bojové prostředky. Jednalo se v podstatě o jednotky určené pro vedení chemické války. Výzkum a výrobu těchto speciálních prostředků prováděl Vojenský chemický ústav.

V dělostřelectvu v prvních poválečných letech byly hlavně zbraně zavedené do výzbroje ještě v dobách Rakouska-Uherska. Vzhledem k tomu, že svými parametry již ne vždy odpovídaly nejmodernějším trendům, přistoupilo se k jejich modernizaci (např. 15 cm houfnice vz.14/16 nebo 10 cm horská houfnice vz. 16/19). V roce 1920 používala naše armáda podle Společnosti národů přes 1500 kusů děl, jejichž počet a kvalita byla až na výjimky relativně dobrá. Problémem byla hlavně opotřebovanost předražených děl dodaných Francií a také nedostatek středních kanónů. Oba dva problémy se však v průběhu času vyřešily. A to jediným možným způsobem. Postupně totiž byla dodávána nová děla. Především od plzeňských Škodových závodů, jež se staly mezi světovými válkami hlavním dodavatelem dělostřeleckých zbraní československé armádě.


Obrázek


JEZDECTVO

Zkušenosti ze světové války ukázaly, že sláva jezdeckých oddílů upadá. Přesto byl tento druh zbraně v armádě důležitý. Jízda byla využívána nejen k průzkumu, ale mohla být použita k běžnému boji jako pěchota, která se rychle dostala na místo bojů. V první polovině dvacátých let minulého století mělo jezdectvo 10 pluků. Tyto pluky se skládaly z velitelství, dvou korouhví, náhradní korouhví a skladem. Všechny jezdecké pluky byly sloučeny do třech jezdeckých brigád a podléhaly přímo jednotlivým zemským vojenským velitelstvím.V době, o které se bavíme, měla mít armáda k dispozici 28 885 koní. U dělostřelectva jich bylo přibližně 4 300, u jízdy necelých 13 000 a u vozatajstva asi 2700. Zbylých 9000 koní měly přiděleny ostatní druhy zbraní. Zpočátku se těmto počtům koní armáda ani zdaleka nepřiblížila. A to z důvodu jejich velkého nedostatku kvůli právě skončené 1. světové válce. V průběhu doby se však situace zlepšovala a během několika málo let se tento problém vyřešil.


LETECTVO

Zrození československého letectva 1.-5. díl
Naposledy upravil(a) jakomi dne 23/3/2009, 20:47, celkem upraveno 2 x.
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nic nevědět.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Není to špatné. Jak budeš pokračovat? dáš dohromady nějaké organizační stuktury, výzbroj a operační a taktické zásady?

Líbí se mi to.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Jen malá poznámečka. "Želvy" neměly nikdy oficiální označení Obrněný automobil vzor 23, tedy OA vz.23. Armádní značení bylo Obrněný automobil PA-II (PA-II znamenalo značení firmy Škoda - Pancéřový automobil dvě). Označení OA vz.23 bylo použito jen v některé armádní korespondenci. Značení nebylo nikdy oficiálně v armádě zavedeno stejně jako samotný PA-II.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
jakomi
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Příspěvek od jakomi »

Pro Pátrače:
něco zkusím dohledat. Nebude to však hned.

Pro Hydrostara:
značení jsem opravil. Díky za upřesnění
Automobily sice oficiálně nebyly ve výzbroji, přesto v armádě však sloužily. Přiznám se, že tomu moc nerozumím :oops:
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nic nevědět.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Já vím, že je to složitější. Na otázku proč někdy bylo OA vz.23 používáno, i když nebylo zavedeno, se našla odpověď prakticky až cca před rokem.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Na otázku proč někdy bylo OA vz.23 používáno, i když nebylo zavedeno, se našla odpověď prakticky až cca před rokem.
Proč?
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

kopapaka: Proč?
Tak otázka je nejednoznačně položená, takže se pokusím odpovědět na všechny.

1. Proč se na to došlo až nyní?
Protože bádání v archivu je složité a ucelování historie ze zlomků je pomalé a složité. Takže proto až nyní.

2. Proč nebyly zavedeny?
Protože je armáda stále nepovažovala za dokonalé. Proč je ale nepovažovali za dokonalé, když své schopnosti dokazovali skoro furt nevím. Defakto je měla v nájmu od Škodovky, ale nesměla je nikam nabízet bez souhlasu armády.

3. Proč teda někteří používali označení OA vz.23?
Protože všechny zbraně v té době měly označení název, vzor a rok, které jasně udávaly, o co se jedná a kdy to bylo zavedeno, a některým vojákům to prostě u těchto aut chybělo. Tak si to doplnili, aby vyhověli armádním standardům.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
jakomi
desátník
desátník
Příspěvky: 50
Registrován: 8/9/2007, 21:00

Příspěvek od jakomi »

První příspěvek jsem zásadně přepracoval, doplnil a zde je pokračování:


VÝZBROJ

Pěchotní výzbroj československé armády byla zpočátku značně různorodá. Je to ale vlastně pochopitelné. Kromě zbraní, které zde zůstaly po rakousko-uherské armádě, bylo naše vojsko vybaveno německými zbraněmi, ale také francouzskými, italskými či dokonce japonskými puškami, pistolemi nebo kulomety, které si sebou přivezly ze své anabáze zahraniční legie nebo byly koupeny v zahraničí po roce 1918. Rakouského původu (Manlicher) bylo čs. armádě k dispozici přibližně 300 tisíc pušek a přes 70 tisíc pušek původu německého (Mauser). V roce 1921 bylo přikoupeno dalších 57 tisíc pušek Mauser z Holandska, které tam zanechala po svém odzbrojení německá armáda. 35 tisíc pušek pocházelo z Francie a zbytek (tedy cca 60 tisíc) bylo z jiných států. Také kulometů bylo ve výzbroji naší armády mnoho druhů. Ze 4 tisíc jich polovina byla rakouských (Schwarzlose), 1200 německých a 800 ostatních (např. francouzských a italských). Vzhledem k tomu, že skoro každá zbraň měla jinou ráži, bylo z logistických důvodů rozhodnuto o standardizaci výzbroje. Bylo to opravdu nutné. Uvádí se, že ve výzbroji byly pěchotní zbraně s tuctem druhů nábojů od ráže 6,5 až do 9 mm. Přestože se francouzská vojenská mise snažila o zavádění francouzských vzorů do výzbroje čs. armády, po zkušenostech s nákupem děl a letadel z Francie (předražené a značně opotřebené), bylo rozhodnuto o používání zbraní především domácího původu. Po určitých peripetiích tak byla do výzbroje zařazena 7,92 mm puška vz. 24 a také pistole ráže 9 mm vz. 24. Protože po přezbrojení na nové vzory pušek, se ty staré rakouské nepodařilo prodat, zůstala jich část ve skladech až do roku 1939. Dále bylo rozhodnuto, že vojsko bude vyzbrojeno vodou chlazenými kulomety typu Schwarzlose, kterých bylo ve výzbroji armády nejvíc. Bylo však nutno předělat ráži na standardních 7,92 mm. Tento upravený kulomet byl označován jako vz. 7/24. V letech 1924 až 1932 byla vyráběna modernizovaná verze pod označením kulomet vz. Š 24. Nedostatkem lehkých kulometů se zaobírala skoro celá armáda: mluvili o tom všichni. Ale do doby než byl zaveden do výroby lehký kulomet vz. 26, se lehké kulomety nakupovaly v zahraničí, ne však v přiměřených počtech.

Obrázek
7,92 mm puška vz. 24

V oblasti obrněné techniky na tom nebyla branná moc zrovna nejlépe. Kromě
obrněných vlaků apancéřových automobilů se výzbroji se nacházely také tanky. Byly to legendy z 1. světové války Renault FT 17.Míru motorizace armády se mi bohužel nepovedlo dohledat. V předchozí tabulce jsem však uvedl, že armáda měla k dispozici 3 prapory automobilů. Kolik to však bylo kusů? Podle údajů ministerstva vnitra z roku 1922 bylo v celé republice registrováno 9929 automobilů a motocyklů. Z toho jich v celé státní správě bylo jen 234. Nevím však, jestli je v těchto kusech započítáno také vojsko nebo jestli informace o počtech automobilů v armádě nebyly tenkrát tajné. Nebudu se také pouštět do spekulací jestli z počtu 234 motorových vozidel ve státní správě vlastnila armáda 20, 40 nebo třeba 80 %. Někomu se počet těchto automobilů může zdát nízký, ale musíme si uvědomit, že se zde bavíme o období, kdy jakýkoliv motorový prostředek byl na silnicích pořád ještě vzácností. Např. tatrovek jezdilo v Československu roku 1922 jen 339. Z tohoto počtu jich 114 bylo osobních.


ZBROJNÍ PRŮMYSL

Čs. zbrojní průmysl patřil po vzniku republiky k důležitým průmyslovým odvětvím a byl konkurenceschopný na světovém trhu (viz tabulka níže).S výjimkou několika ročních propadů proto export čs. zbraní v meziválečném období neustále vzrůstal. To dávalo možnost udržovat kapacity zbrojního průmyslu nad standardem potřebným pro mírové potřeby branné moci a využít tyto exportní kapacity v případě nutnosti pro sebe. Hlavními exportérem byly Škodovy závody v Plzni. Dále pak Čs. zbrojovka v Brně, Továrna na zápalky a náboje Sellier a Bellot, Aero, ČKD apod. Hlavními exportními oblastmi byly státy Malé dohody (Jugoslávie a Rumunsko) a Blízký východ.


Obrázek

VOJENSKÉ PLÁNY

Říká se, že štěstí přeje připraveným. Určitě se to vztahuje také na válečné štěstí – pokud se tedy dá mluvit o štěstí ve spojení s válkou. Proto francouzští a naši důstojníci vypracovali plány akcí proti Německu (plány N), proti Maďarsku (plán H) a proti Polsku (plán P).

Plány N1, N2 a N3 nejsou datovány a vznikaly pravděpodobně koncem roku 1920. Jednalo se spíše o studie možných operací a nebyly propracovány úplně dopodrobna. S největší pravděpodobností vznikaly na základě dohody s Francií a měly být využity v případě, že by Německo nesouhlasilo s výsledky mírových konferencí a odmítalo např. platit obrovské reparace.Všechny plány N byly ofenzivní a předpokládalo se, že budou provedeny ve spolupráci se spojeneckou francouzskou armádou. N1 počítal s útokem z prostoru Cheb – Mariánské lázně směrem na Bayreuth a Bamberk. Zde se měla dostat naše armáda do kontaktu s postupující spojeneckou armádou a oddělit tak Bavorsko od zbytku Německa. Pro útok se plánovalo využití 4 divizí. Další 4 divize měly zůstat na neklidné slovensko-maďarské hranici a dvě v Čechách a na Moravě. Plán N2 spočíval v útoku podél obou břehů Labe do prostoru Drážďan a po zajištění prostoru se mělo podle možností pokračovat směrem na Berlín. I zde měly útočit pouze 4 divize. Přesun měla zjednodušit železniční trať Praha-Drážďany-Berlín. Podle plánu N3 měly být nástupní prostory v severozápadních Čechách a podle situace se mělo přistoupit k plánu N1 nebo N2.

Plán H proti Maďarsku vznikal od podzimu 1919 a předpokládal vyhlášení mobilizace. Protože plán počítal s tím, že na hranicích s jinými státy bude klid, mohlo by se tohoto plánu účastnit 10 divizí. Východní skupina (3 divize) umístěná na východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi se měla bránit maďarským útokům a západní skupina (7 divizí na západním Slovensku) měla zaútočit směrem na Budapešť. V případě opravdu velkého tlaku nepřítele na východní skupinu, se plánoval dočasný ústup z Podkarpatské Rusi popř. i z východního Slovenska.

Plány bojových akcí proti Polsku byly nazvány P a PH. Plán P počítal s boji v oblasti Ostravy a Oravy. V případě společných nepřátelských vojenských operací Polska a Maďarska by byl využit plán PH. Vycházel z plánu H. Armáda by se stáhla z Podkarpatské Rusi na střední Slovensko, zkrátila by se obranná linie a ušetřené jednotky by se použily na obranu proti Polsku. Rozhodnutí celého konfliktu by padlo na maďarském bojišti. Po obsazení Budapešti a vyřazení Maďarska z války by byla polská armáda nucena kapitulovat. Alespoň to tak bylo naplánováno.

Kromě těchto vojenských plánů, které vznikaly v hektických letech 1919-20, se vytvářela spousta dalších studií a variant válečných operací, jež jsou popsány zde. Tyto plány už však byly v rámci Malé dohody.

Obrázek
Přilba vz. 25

V naší armádě sloužila spousta výborných vojáků. Zde jsou základní informace o několika z nich.

Lev Prchala ( 1892 – 1963)
- nadporučík rakousko-uherské armády
- 1916 zajat v Rusku. Zde vstoupil do legií
- Generálem se stal v roce 1925
- V roce 1938 velel 4. armádě na jižní Moravě. Tvrdě se stavěl proti přijetí mnichovského diktátu
- V březnu 1939 řídil obranu Podkarpatské Rusi proti Maďarsku
- Během války stál v opozici proti prezidentu Benešovi. Zbaven hodnosti, kterou vysoudil zpět
- Zemřel v emigraci. Do vlasti se po válce již nikdy nevrátil.

Ludvík Krejčí (1890 – 1972)
- 1917 zajat v Rumunsku. Vstoupil do ruských legií
- Generálem se stal v roce 1923
- Od roku 1933 náčelník gen.štábu. pod jeho velením se armáda výrazně modernizovala
- Řídil výstavbu čs. pohraničního opevnění
- Za války uvězněn v Terezíně
- V roce 1950 degradován na vojína. O tři roky později mu byl odebrán důchod, který mu byl vrácen teprve v roce 1969 – tři roky před smrtí
- V roce 1990 mu byla navrácena hodnost armádního generála

Jan Syrový ( 1888 - 1970)
- vstoupil do ruské armády a po jejich vzniku i do legií
- v bitvě u Zborova přišel o oko
- generálem se stal už jako legionář v Rusku
- od roku 1925 jako první čs. důstojník náčelník gen. štábu
- stal se morální autoritou. Snad mu k tomu dopomohl i jeho vzhled. S páskou přes oko vypadal jako Jan Žižka z Trocnova
- v roce 1938 premiér a ministr národní obrany
- v březnu 1939 vydal NA PŘÍKAZ PREZIDENTA Háchy rozkaz, aby se naše armáda nebránila obsazení zbytku republiky. To se mu po válce stalo osudným a byl odsouzen za vlastizradu na 20 let. Propuštěn v roce 1960 po 14 letech vězení. Potom pracoval jako noční hlídač.
- Dosud nebyl rehabilitován! Náš současný právní řád to údajně neumožňuje.

Sergej Nikolajevič Vojcechovský ( 1883 – 1951)
- ruský šlechtic
- po vstupu do ruské armády byl převelen jako důstojník k čs. legiím se kterými zůstal i po odchodu většiny ruských důstojníků.
- V roce 1938 velel 1. armádě
- Člen Obrany národa
- Po válce odvlečen NKVD do SSSR, kde zemřel v jednom z mnoha táborů GULAG

Radola Gajda ( 1892 – 1948)
- bojoval na srbské frontě, po zajetí vstoupil do legií.
- V roce 1926 náčelníkem gen. štábu. V tomtéž roce zbaven funkce a degradován na vojína pro podporu fašismu.
- V roce 1938 žádal, aby se republika mohla bránit
- Po válce odsouzen na 2 roky. Krátce po propuštění umírá.

Jan Diviš ( 1862 – 1934)
- od roku 1914 rakousko-uherský polní podmaršál
- v roce 1916 na vlastní žádost penzionován kvůli národnostním otázkám
- v říjnu 1918 jmenován Národním výborem vrchním velitelem čs. vojsk
- první čs. důstojník, který byl jmenován armádním generálem – již v roce 1921
- byl považován za hlavního představitele důstojníků, kteří přešli do nové čs. armády z armády rakouskou-uherské


Alois Podhajský ( 1864 – 1946)
- rakouskou-uherský polní podmaršál. Bojoval na srbské, ruské i italské frontě
- po vzniku Československé republiky velel jednotkám bojujícím proti Maďarům na Slovensku
- velitel zemského vojenského velitelství na Moravě
- v roce 1926 náčelník gen. Štábu
- do roku 1933 generální inspektor branné moci



Maurice César Joseph Pellé (1863 – 1924)
- francouzský generál
- dělostřelecký důstojník, před 1.sv. válkou byl vojenským přidělencem v Berlíně
- v roce 1917 velel V. armádnímu sboru, zasloužil se o zastavení německé ofenzivy v roce 1918
- v únoru 1919 se stal prvním velitelem francouzské vojenské mise v ČSR – a tím pádem prvním náčelníkem hlavního štábu čs. branné moci, kterým byl do konce roku 1920
- od roku 1921 až do smrti velvyslanec Francie v Turecku


Eugene Desiré Antoine Mittelhausser (1873 – 1949)
- francouzský generál
- před 1. sv. válkou byl důstojníkem u alžírských střelců
- v únoru 1919 byl převelen do francouzské vojenské mise v Československu
- v čele francouzské mise stál 5 let (od ledna 1921)
- v roce 1935 penzionován
- jako odborník na čs. armádu byl před 2. světovou válkou povolán do činné služby
- v roce 1940 byl vrchním velitelem francouzských vojsk ve východním Středomoří




Zdroje
Statistická příručka Československé republiky II – sestavil Státní úřad statistický
České země v éře první republiky – Zdeněk Kárník
Nevyhlášená válka ( Boje o Slovensko 1918 - 1920) - Dušan Tomášek
Vojenské dějiny Československa III. díl – kolektiv autorů
Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938 – Jiří Fidler, Václav Sluka
Generál Maurice Pellé – Radko Břach



www.vojenstvi.cz
www.wikipedia.cz
Nejhorší je vědět, že je nejlepší nic nevědět.
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

Hezké, to přepracování se podle mě povedlo, měl bych jen pár připomínek.
Podle Encyklopedie branné moci, kterou máš ve zdrojích, se dělostřelectvo dělilo na lehké, hrubé, těžké a speciální. A pak "pěchota" nebyla pod tímto názvem ve 20. letech druh zbraně, ale společně např. s horskou nebo hraničářskou pěchotou byla součást "pěšího vojska" (druh zbraně), i když to už je slovíčkaření.

EDIT:
Tak teď koukám, že i v Encyklopedii branné moci je v tom dělení dělostřelectva malá nesrovnalost. V základním výčtu chybí horské dělostřelectvo, ale dále v textu je zmiňováno, takže by tam asi mělo patřit taky.
Naposledy upravil(a) Ramon dne 25/3/2009, 18:13, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Dovolím si malou reklamu na ediční činnost vysokomýtského muzea -

Vysokomýtský 30. pěší pluk v bojích o Slovensko v letech 1918-1919, autorem je Jiří Junek, v prodeji je v muzeu.
Obrázek
matjka
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 222
Registrován: 21/1/2009, 21:58

Příspěvek od matjka »

Mám takovaj dotataz bojovili Črši na straně Němců.... za WW 2 ???
platon : Jen mrtví viděli konec války
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

České jednotky na frontě na straně Němců nebojovoly, ale určité množství Čechů bojovalo dobrovolně i nedobrovolně v německých jednotkách. Šlo například o Čechy z Hlučínska nebo z Těšínska. Známý je také případ synů Emanuela Moravce.
Tady jsou k tomu nějaké zajímavé články:
http://www.fronta.cz/dotaz/ceske-jednot ... rane-nemcu
http://www.fronta.cz/dotaz/cesti-zajatc ... wehrmachtu
Obrázek
matjka
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 222
Registrován: 21/1/2009, 21:58

Příspěvek od matjka »

díky :)
platon : Jen mrtví viděli konec války
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Právě jsem dočetl knihu Slovenská armáda 39-45 od Klimenta a spol a v této souvislosti bych měl jeden dotaz. V obrazové příloze knihy je zobrazena také kapuce příslušníků horských jednotek. Byl tento specifický výstrojní prvek zaveden již u čs. horské pěchoty resp. horského dělostřelectva první republiky, nebo je to pouze záležitost Slovenského štátu?

Dále v této věci by mne zajímaly i jiné odlišnosti ve výstroji horských jednotek čs. armády oproti běžné pěchotě, pakliže existovaly. Děkuji


P.S.: popřípadě přihodím scan.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Zrejme máš na mysli pláštenku s kapucňou ?
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Tak tady je:

Obrázek

v popisku k obrázku je uvedeno: Kápě příslušníků horských jednotek
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Zemakt »

Zaznamenal jsem, že počátkem dvacátých let se v čs. armádě používaly termíny rota i setnina současně. Jak to tedy s tou terminologií bylo ve skutečnosti? Byl to pouze přežitek ve smylu, starýho psa novým kouskům nenaučíš, nebo to znamenalo něco konkrétního? Kuju
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Ramon
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 432
Registrován: 18/9/2007, 17:30
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Ramon »

Zemakt píše:Zaznamenal jsem, že počátkem dvacátých let se v čs. armádě používaly termíny rota i setnina současně. Jak to tedy s tou terminologií bylo ve skutečnosti? Byl to pouze přežitek ve smylu, starýho psa novým kouskům nenaučíš, nebo to znamenalo něco konkrétního? Kuju
Setnina se používala i později jako obecný název pro jednotku dané velikosti. Podle druhu zbraně se pak pro setniny používaly specifické názvy - rota, baterie, letka, eskadrona atd.
Podobně tomu bylo u oddílu jako u obecného názvu - podle zbraně pak prapor, oddíl, peruť nebo korouhev.
Obrázek
Odpovědět

Zpět na „Pozemní vojsko“