Rakousko – Uhersko
rok 1900 - 1902
Lodě ve třídě:
- SMS Habsburg - (1899 – 1900 - 1902)
- SMS Arpád – (1899 – 1901 – 1903)
- SMS Babenberg – (1901 – 1902 – 1904)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
V letech 1895 – 1896 spustila Rakousko – Uherská monarchie na vodu tři bitevní lodě třídy Monarch. Jednalo se jmenovitě o lodě Monarch, Wien, a Budapest. Na svou dobu to byly v porovnání s konkurencí poměrně malé lodě, které někdy bývají zařazovány mezi lodě pobřežní obrany. Ovšem vzhledem k dobovému zařazení mezi bitevní lodě, náleží tedy této třídě zařazení právě k tomuto typu plavidel. Tím pádem se jednalo o nejmenší bitevní lodě, které kdy byly postaveny. Po stavbě třídy Monarch začalo Rakousko-Uhersko stavět tři lodě nové třídy Habsburg, což již byla plavidla s rychlostí jakou disponovala konkurence. Zároveň došlo k zvýšení počtu děl střední ráže oproti třídě Monarch, ale na úkor odstranění jednoho z hlavních děl. Vznikla tak zajímavá koncepce bitevních lodí.
KONSTRUKCE
Nová třída Habsburg konstrukčně sice v základu vycházela z předchozí třídy, ale byla o poznání větší. Jednalo se o plavidla o délce 114,57 m, šířce 19,86 m a ponoru 7,46 m. Standardní výtlak oproti předchozí třídě stoupl z 5.600 tun na 8.232 tun, plný výtlak pak byl 8.823 t (u lodi SMS Arpád jen 8.748 t). Se stavbou SMS Habsburgu byla pověřena loděnice Stabilimento Tecnico Trietino v Terstu a byla zahájena dne 13.března 1899. Loď byla na vodu slavnostně spuštěna 9.září 1900 a námořnictvo si jí převzalo 31.prosince 1902. Jako druhá v pořadí byla stavěna loď SMS Arpád, kterou stavěla stejná loděnice jako v případě Habsburgu. Stavba SMS Arpád byla zahájena dne 10.června 1899, na vodu byla loď spuštěna 11.září 1901 a dokončena a převzata byla až 15.června 1903, tedy po čtyřech letech a pěti dnech od zahájení. Jako poslední se začala stavět SMS Babenberg, jejíž stavbou byla pověřena Naval Arsenal v Pule. Práce byla zahájena dne 19.ledna 1901, na vodu bylo plavidlo spuštěno 4.října 1902 a dokončeno bylo dne 15.dubna jako poslední plavidlo v třídě.
Pohonnou jednotku představovalo 16 parních kotlů, jejichž pára zásobovala dva parní stroje, které roztáčeli přes hřídele dvě lodní vrtule. Výkon u každé jednotky se lišil a stejně tak i maximálně dosažená rychlost, která se pohybovala mezi 19,6 – 19,85 uzlů (36,3 – 36,7 km/h). Posádka byla tvořena 638 námořníky.
Výkon pohonné jednotky:
SMS Habsburg - 15.063 k
SMS Arpád - 14.307 k
SMS Babenberg - 16.000 k
VÝZBROJ
Hlavní výzbroj byla soustředěna do dvou dělových věží ležících v ose plavidla. První věž stála na přídi a ukrývala v sobě dvě děla ráže 240 mm (L/40). Zadní dělová věž naproti tomu měla již jen jedno dělo stejné ráže a délky. Tato koncepce měla pravděpodobně svůj původ v požadavku na zvýšení počtu středního dělostřelectva v porovnání s předchozí třídou Monarch (12:6 dělům ráže 150 mm). Tím ale stouply prostorové, váhové a cenové nároky. Redukce jednoho děla hlavní ráže tak tento problém měla pravděpodobně řešit. Dělová výzbroj tak byla tvořena třemi děly ve dvou věžích ráže 240 mm (o délce hlavně L/40), která stála v mírně upravené původní německé dělové věži typu Drh.L C/98 (R-U označení takto modifikované německé věže bylo C/94). Tato děla byla schopna vystřelovat upravené rakousko-uherské projektily o hmotnosti 215 kg (německý projektil vážil dle typu 140-151 kg) rychlostí 690 m/s, s kadencí 3-4 rány za minutu. Lafety děl ležely na vnitřní podlaze věží a jejich elevace byla –5 / +30°, stranový odměr byl +150/-150°. Válcovitou šachtou, která končila u skladišť s municí, procházel šikmý dopravník, kterým bylo dopravováno střelivo do věží. Nabíjení těchto hlavních děl bylo možno provádět v libovolné poloze. Celá obsluha věže i děl byla mechanizována, v jedné věži sloužilo celkem 20 mužů. Průraznost s 215 kg těžkým projektilem na 10.000 metrů byla rozdílná, dle typu pancéře a to například 120 mm Kruppovy oceli (pod úhlem 90°).
Sekundární výzbroj tvořilo celkem 12 Kruppových děl ráže 150 mm (15 cm/40 - 5.9" - SK L/40), která byla umístěna v pancéřové kasematě ve dvou patrech. V každém podlaží byla tři děla, každé dělo stálo ve vystouplé kasematě. Děla byla v kasematách od sebe oddělena pancéřovou deskou, která tak zvyšovala šanci přežití v případě zásahu sousedního děla. Děla vystřelovala projektily o hmotnosti 40 – 45,3 kg dle typu, na maximální vzdálenost 13.700 m při 20° elevaci. Kadence palby byla 4-5 ran za minutu, dle sehranosti obsluhy.
Proti torpédovým útokům vedenými torpédoborci, torpédovkami a rychlými čluny byla každá bitevní loď vyzbrojena 10 děly ráže 70 mm (2.75") L/50 K10 a K16 Skoda s kadencí 10-15 ran za minutu (dle sehranosti obsluhy). Děla vystřelovala projektil o hmotnosti 4,5 kg (přičemž výmetná nálož měla hmotnost 1,6 kg) počáteční rychlostí 880 m/s. Maximální dostřel byl 9.140 m a výškový 6.100 metrů. Děla tak mohla být použita i proti vzdušným cílům.
Dále byla ve výzbroji početná rychlopalná děla ráže 47 mm. Ta pocházela buď ze Škodových závodů 6 kusů (L/44 SFK Skoda), nebo firmy Hotchkiss 2 kusy (L/33 SFK). Součástí výzbroje byly i dva torpédomety ráže 450 mm.
TTD - Kruppovo námořní dělo ráže 240 mm – 24 cm/40 (9,4“) Krupp C/94
-------------------------------------------------------------------------------------------
* Celková délka hlavně: 9,55 m
* Délka vývrtu hlavně: 8,86 m
* Hmotnost hlavně: 25.640 kg
* Objem komory: 72,2 dm3
* Hmotnost střely: 215 kg
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely: 690 m / s
* Počet ran za minutu: 3-4 x
* Průraznost (AP – 215 kg):
- 300 mm – železný plát – 10.000 m (90°)
- 180 mm – Harvey – 10.000 m (90°)
- 120 mm – Krupp – 10.000 m (90°)
Hmotnost boční salvy:
3 x 240 mm = 645 kg
6 x 150 mm = 271,8 kg
Celkem: 916,8 kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Hlavní boční pancéřový pás měl ve středu lodi na úrovni vodní hladiny sílu 220 mm a směrem koncům plavidla (k dělovým věžím) se zeslaboval na 180 mm. Na přídi lodi byl boční pancéřový pás silný již jen 90 mm s tím, že neobtáčel celou délku lodi, ale končil za zadní dělovou věží. Nad tímto bočním pancéřovým pásem byl ještě jeden o síle 100 mm, který se napojoval na svislé pancéřování barbet dělových věží a pancéřování středního dělostřelectva v kasematách. Důležitá místa, jako strojovna, kotelny a muniční sklady chránila pancéřová paluba se sílou od 40 do 66 mm. Tato pancéřová paluba byla na krajích skloněna pod ostrým úhlem a napojovala se přímo na boční pancéřový pás. Kasemata byla uzavřena pancéřovými deskami o síle 210 až 280 mm. Samotná střední děla pak v kasematách kryl 135 mm silný pancéře, který se vertikálně napojoval na boční pás. Dělově věže ráže 240 mm na přídi i zádi kryl z čela 210 mm pancéř a 200 mm z boků. Hlavní velitelská věž, která byla umístěna za přední dělovou věží kryl pancéř o tloušťce 200 mm.
TTD - bitevní lodě třídy HABSBURG
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Rakousko - Uhersko
* Délka: 114,57 m
* Šířka: 19,86 m
* Ponor: 7,46 m
* Výtlak standardní: 8.232 t
* Výtlak plný: 8.823 t
* Výzbroj: 3x240mm (1xII, 1xI), 12x150mm (12xI), 10x70mm (10xI), 8x47mm (8xI) 2x Torpédomet ráže 450 mm
* Pancéř paluba: 40-66 mm
* Pancéř věž: 210
* Pancéř boky: 220 – 180 mm
* Výkon strojů: 11.025 kW / 15.000 k
* Rychlost: 19,6 uzlů (36,3 km/h)
* Dojezd: 3.600 nm (6.670 km)
* Posádka: 638 mužů (v době války 740 mužů)
BOJOVÁ KARIÉRA
SMS Habsburg
Po svém dokončení a převzetí KuK v prosinci 1902 byla Habsburg zařazena jako vlajková loď a zůstala v této roli i po zařazení do služby modernějších lodí třídy Erzherzog Karl. V roce 1911 byla intenzivně přestavěna a to i pro zlepšení nautických vlastností, dále obdržela další světlomety a 70 mm děla byla umístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Habsburg stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí a to i nadále jako vlajková, spolu s Erzherzog Karl. Její jedinou větší akcí bylo bombardování Ancony v roce 1915, když ostřelovala železniční stanici, vojenské shromaždiště v St.Stefanu a pobřežní baterie. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla překlasifikována do role cvičného plavidla pro námořní akademii. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla v Itálii do šrotu.
SMS Arpád
V roce 1911 proběhla u Arpádu stejná přestavba jako u její sesterské lodi Habsburg, tedy úprava trupu vedoucí ke zlepšení nautických vlastností, přidání vyhledávacích světel a 70 mm děla byla přemístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Arpád stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí. Její jedinou větší bojovou akcí bylo v roce 1915 bombardování Ancony, kde se jejím cílem stalo několik baráků, velitelství, továrna na výrobu benzínu a jedna vodní věž. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla překlasifikována do role cvičného plavidla pro námořní akademii. Po ukončení bojů Velké války byla v rámci válečných reparací v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla do šrotu.
SMS Babenberg
V letech 1911/1912 proběhla na Babenbergu stejná přestavba jako u jeho sesterských lodí Habsburg a Arpád, tedy úprava trupu vedoucí ke zlepšení nautických vlastností, přidání vyhledávacích světel a 70 mm děla byla přemístěna do kasemat. Po zahájení První světové války se Babenberg stala stejně jako její sesterské lodi součástí 2.eskadry bitevních lodí. Jejím jediným větším válečným počinem bylo v roce 1915 bombardování Ancony, kde se jejím cílem stala elektrárna. Po této akci již zůstala zakotvena až téměř do konce války v přístavu a plnila zde především roli pobřežní obrany. V roce 1918 byla upravena jako ubytovací loď. V rámci válečných reparací byla v roce 1919 předaná Velké Británii. O rok později byla vyřazena ze služby a v roce 1921 šla do šrotu.
bitevní loď Arpád v přístavuZHODNOCENÍ
Po kvalitních lodích třídy Monarch, byla plavidla této třídy v určitých ohledech krokem zpět. Především pak co se hlavní výzbroje týče. Její snížení na tři hlavně již nemělo takový efekt na vedení cílené boční salvy, jako čtyři děla a především pak palba vedená přes záď byla na bitevní loď vyloženě nedostatečná. Co se střední ráže týče, tak šest 150 mm děl v boční salvě byl standard té doby. Boční pancéřování bylo opět na bitevní loď poměrně slabé, ale uspořená hmotnost se příznivě promítla do rychlosti. Ta byla o 1-2 uzle vyšší než jakou disponovala většina francouzských a italských bitevních lodí. V případném dělostřeleckém souboji, by ale velké šance tato třída neměla díky malému počtu děl, nízké ráži a slabému účinku v cíli 215 kg granátu z děl ráže 240 mm. Naprostá většina bitevních lodí té doby totiž disponovalo děly ráže 305 mm. Šance tedy byla pouze v jejich o něco větší rychlosti, která ale po zavedení modernějších konstrukcí již nedostačovala.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.jedsite.info/naval-hotel
www.stile.coventry.ac.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
