Poslední plavba Indianopolisu

Od Pearl Harbouru po Tokijskou zátoku

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Poslední plavba Indianopolisu

Příspěvek od Nelson »

Tento článek popisuje jednu z největších tragédií amerického námořnictva v jeho dějinách

Celý sled událostí kolem poslední plavby těžkého křižníku Indianopolis začal brzy ráno 15.7.1945 v San Francisku, kdy si velitel lodě námořní kapitán Charles McVay na velitelství námořní oblasti vyzvedl od kontraadmirála Williama Purnela nové rozkazy. Bylo mu nařízeno naložit zásilku s utajovaným materiálem a tento náklad dopravit nejvyšší rychlostí na Tinian. Volba padla na Indianopolis, vlajkovou loď admirála Spruance, hlavně díky tomu, že po opravách poškození způsobených kamikaze právě absolovoval zkušební plavby a měl se vracet do oblasti Filipín. Byla to tedy jen menší zajížďka.

McVay se vrátil na svou loď kotvící v Mare Island a odplul na základnu Hunters Point v Sanfranciském zálivu. Kolem 4.00 16.7. přijely k lodi dva nákladní automobily a na křižník byla přeložena velká dřevěná bedna a malý kovový válec. Bedna byla umístěna v lodním skladišti a válec v kajutě kde byli ubytováni dva důstojníci mající náklad na starosti.Zároveň se u kapitána ohlásila četa námořní pěchoty pověřená nepřetržitým hlídáním. Dokumenty které jejich velitel předal McVayovi byly dost zvláštní. K nákladu se nesměl nikdo přiblížit, ostraha měla právo použít bez výstrahy proti komukoliv zbraně a v případě potopení lodě měl náklad absolutní přednost při záchraně i za cenu lidských životů. V 8.00 křižník odrazil od nábřeží a nabral kurz k Marianskému souostroví.
Celou cestu do Pearl Harboru kde byla naplánována zastávka zvládl v rekordním čase 74 hodin 30 minut. Indianopolis okamžitě zamířil do doku 1010 a nikdo nesměl opustit jeho palubu, ani nemocní nebo zranění. Bylo vyloženo jen několik osob které vezl jako pasažéry. V nejvyšší rychlosti byly naloženy nové potraviny a doplněno palivo a po necelých deseti hodinách na Havaji vyplouval křižník zase na moře.
Tinian se objevil na horizontu 26.7 ráno a za pár hodin loď zakotvila v maličkém ostrovním přístavu. Náklad byl opatrně přeložen na výsadkové plavidlo a posádka si oddechla. McVay obdržel nové rozkazy podle nichž měl po krátké zastávce na Guamu odplout k Leyte na desetidenní výcvik a pak se hlásit u viceadmirála Jesse Oldendorfa u Okinawy.
Ještě večer tedy zvedl Indianopolis kotvy a další den ráno zakotvil v přístavu Apra na Guamu.

Zde kapitán potkal admirála Spruance a i přesto, že ho mohl naložit a vyplout s ním přímo k Okinawě bylo mu na velitelství přístavu nařízeno okamžitě odplout k Leyte. Zároveň však nebyl upozorněn, že na jeho předpokládané trase se vyskytuje skupina japonských ponorek. Přitom velitelství přístavu tyto informace mělo, od 22. července bylo na trase na Leyte zpozorováno několik ponorek a před několika dny byl v oblasti potopen torpédoborec Underhill. Zamítnut byl i jeho požadavek na doprovod torpédoborcem (kapitán ho chtěl při výcviku použít na simulaci protivníka), přesto že na Guamu se jich několik připravovalo také na cestu na Leyte. Byl mu potvrzen termín odplutí 28.7.1945 v 9.00, doporučena ekonomická rychlost max. 16 uzlů a datum připlutí na Leyte bylo stanoveno na 31.7. před polednem. Podle všech předpokladů mělo jít tedy o běžnou plavbu doplněnou výcvikem posádky. Nic nenasvědčovalo tomu, že přístav Apra je poslední základnou kde Indianopolis vidí.

Ráno 28.7 tedy křižník opustil základnu a vydal se na svou poslední cestu. Podle předpisů po jeho odplutí odeslalo velení přístavu depeši o křižníku na Nimitzovo velitelství v Pearl Harboru, admirálu Spruancemu, viceadmirálu Oldendorfovi, veliteli námořní oblasti Mariany viceadmirálu Murayovi, veliteli námořní oblasti Filipíny komodoru Gilletovi a několika dalším vysokým důstojníkům.

Shodou okolností, právě v den kdy Indianopolis opouštěl San Francisko vyplulo z japonské základny v Kure jiné plavidlo které mělo za dva týdny zkřížit těžkému křižníku cestu. Na poslední bojovou plavbu se vydala ponorka I-58. Na jejím můstku stál zkušený šestatřicetiletý důstojník, fregatní kapitán Močicura Hašimoto. Po několika hodinách se musel kvůli poruše periskopu vráti zpět a na moře vyplul znovu 18.7. večer. 27. července se ponorka dostala do oblasti jíž procházely námořní komunikace spojující Okinawu a Guam.Hned další den narazila na velký tanker. Vyslala proti němu dva kaiteny ale kvůli dešti nebylo možné ověřit zásah, posádka zaregistrovala jen dva silné výbuchy v dálce. Po tomto hubeném výsledku ponorka odplula na spojnici Leyte-Guam.

O půlnoci z 29. na 30.7. nastoupila na palubě Indianopolisu do služby nová směna. Dozorčí důstojník Moore zkontroloval hlídky a loď směřovala kurzem 262° přímo k Leyte. Nízká oblačnost omezovala viditelnost a foukal vítr o rychlosti asi 30 km/h. Kvůli vedru byly otevřeny všechny dveře a průlezy, část posádky spala přímo na palubě. 15 minut po půlnoci idyla zmizela. Lodí otřásly dva obrovské výbuchy.

O necelé dvě hodiny dříve na palubě I-58 vstal kapitán Hašimoto, pomodlil se u lodního oltáře a ve 23.00 se dostavil na velitelské stanoviště ponorky. Nařídil její vynoření a vystoupil na můstek. O pouhých pár vteřin později zpozoroval jeho navigátor, poručík Tanaka velkou loď ve vzdálenosti asi 10000 metrů. Byla to náhoda, protože právě v té chvíli se na noční obloze, pouze na pár minut, objevil měsíc a osvítil Indianopolis. Hašimoto nařídil okamžité ponoření a nařídil připravit torpéda a vyhlásil pohotovost posádkám Kaitenů. Podle periskopového sledování odhadl plavidlo na bitevní loď.
Indianopolis mířil přímo k ponořené ponorce a japonský kapitán rozhodl, že použije jen klasická torpéda. Čekal na to až se cíl přiblíží na 1500 metrů a pak dal rozkaz k palbě. Od zjištění cíle uplynulo 39 minut a ke křižníku mířilo šest ocelových válců naplněných trhavinou.

Po asi minutě a čtvrt se ozval výbuch. Torpédo zasáhlo křižník na úrovni dělové věže A. Po několika vteřinách roztrhl druhý zásah pancíř jen pár metrů dál směrem k zádi v oblasti můstku. Boky přídě byly roztrhány, byla zaplavena přední kotelna a okamžitě vypadl proud. Do trupu se valily tisíce tun vody a již pět minut po zásahu měl Indianopolis 12° náklon. O další dvě minuty později to bylo 18° a kapitán nařídil opuštění lodi. Vzhledem k náklonu se nepodařilo spustit čluny, do vody byly naházeny jen záchranné vory a pár korkových sítí. Pak se Indianopolis položil na pravobok a pouhých 12 minut po prvním zásahu zmizel pod hladinou. Spolu s ním zmizelo v hlubinách asi 400 mužů jeho posádky.

Jedna z největších tragédií námořní války právě začínala. Radistům se sice podařilo odeslat nouzové volání o pomoc, nikdo na něj však nereagoval i když podle pozdější zprávy ho minimálně čtyři lodě zachytily. Situace zašla tak daleko, že 31.7. zapsal důstojník na námořní základně Leyte do deníku, že křižník v pořádku dorazil. Protože nereagoval na pozdější pokusy o komunikaci velení usoudilo, že má problémy s radiostanicí. V té době již ležel křižník více než třicet hodin na dně.
Mezitím však asi 300 mil od nejbližší pevniny téměř 800 námořníků bojovalo o své životy. Měli jen pár vorů a sítí, skoro žádné potraviny a žádnou vodu. Po první noci jich bylo asi o 50 až 100 míň. Umírali na následky těžkých zranění a popálenin. K trosečníkům kteří se rozdělili na dvě velké skupiny vzdálené od sebe kilometr se začali stahovat žraloci.

Teprve 2.8. dopoledne pilot hlídkového letounu objevil ropnou skvrnu na moři. Sestoupil níž a všiml si několika stovek mužů ve vodě. Shodil jim všechny záchranné prostředky co měl na palubě a na základě jeho hlášení byly vyslány lodě které dorazily na místo příští den ráno. Ještě v té době nikdo nevěděl ke které lodi trosečníci patří. Nad oblastí začalo přelétat několik bombardérů B-17 s pumovnicemi naplněnými záchrannými vestami, nafukovacími i klasickými čluny (shazovali je na padácích) a krabicemi s potravinami. Dvě Cataliny dokonce přistály mezi trosečníky a piloti do nich nakládali nejvíce zubožené muže. Později byly obě tak poškozeny, že jejich start byl nemožný a proto byly potopeny, časem byla vypracována žaloba proti pilotům, že vlastní nedbalostí zapříčinili jejich ztrátu (obvinění bylo zamítnuto a nic se nevyšetřovalo). Připluly také torpédoborce z Ulithi a Taclobanu a v rojnici pročesávaly mořskou hladinu. Vylovení námořníci byli okamžitě umyti, oblečeni do suchých oděvů a dopraveni na ošetřovny plavidel. Do pátečního odpoledne (3.8.) byli za spolupráce letectva nalezeni všichni kteří přežili, pouhých 316 z 1200 mužů posádky Indianopolisu.

Tím však celý případ neskončil, čtyři důstojníci na Leyte dostali písemnou důtku jež však byla po odvolání zrušena. Námořní kapitán McVay však byl shledán vinným ze ztráty své lodě a byl mu zmražen služební postup. Před vyšetřovací komisí vypovídal i fregatní kapitán Hašimoto a mnoho amerických ponorkových velitelů (všichni se snažili kapitánu Indianopolisu pomoci ale neúspěšně).
McVay odešel 30.6.1949 na vlastní žádost do civilu. Trest mu byl sice prominut ale jeho kariéra skončila. Živil se jako pojišťovací agent a 6.11.1968 se zastřelil na zahradě svého domu.

V roce 1996 se o celý případ začal zajímat tehdy 11 letý !! Hunter Scott z Floridy. Jím vedená skupina přesvědčila senátora za New Hampshire a člena Sněmovny reprezentantů za Floridu. Ti spustili kampaň za rehabilitaci Charlese McVaye a 13.7.2001 byly v osobní složce již 33 let mrtvého kapitána provedeny změny které jej zbavily jakékoliv viny za ztrátu lodi a smrt stovek svých podřízených.

Obrázek
Před vyplutím ze San Franciska
Obrázek
Před vyplutím ze San Franciska
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Vybavuju si ohledně tohoto film Čelisti. Tam v prvním díle lovec žraloků s kapitánem Brodym a vědcem, kterého hrál R.Drayfus vzpomíná na potopení Indianapolisu a hlavně to, co poté ve vodě následovalo. Jak muži ve vodě utvořili čtverce po cca 100 lidech a jak se snažili bránit se útokům žraloků. Dle tohoto vyprávění z filmu, prý tak každou půl hodinu žraloci někoho dostali. Nejhorší muselo být pro ně čekání, když už je objevili, ale ještě museli ve vodě den vydržet. Jen za tu dobu kdoví kolik z nich zemřelo at na následky zranění, únavy nebo pod útoky žraloků.
ObrázekObrázekObrázek
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

Taky si to vybavuju, veterána z Indianapolisu hrál Roy Scheider.
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
mechoš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 181
Registrován: 5/10/2005, 08:45

Příspěvek od mechoš »

Nee, Roy Scheider hrál místního poldu Brodyho, veterán z Indianapolisu byl ten lovec žraloků Quinn, kterýho htál Robert Shaw.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Přesně tak:-) a jak tak vyprávěl o tom potopení Indianapolisu, tak začala zase ta hudba a žralok šel na ten jejich kutr:-))) už jako kluk, když jsem to viděl poprvé mě zajímalo, co je na tom příběhu pravdy. Mám obavu, že i když mě při tom mrazilo, že ani tak to nedokázalo vystihnout to, co se tam skutečně dělo.

Jinak Amíci, jak si najdou obětního beránka, tak ho prostě zlikvidují, vydají soudům a médiím napospas. Dost toho McVaye lituju, co s ním armáda nakonec udělala. Když si vezmu kolikrát jiné "šajby" co udělali za průsery, ale nic se jim nestalo.
ObrázekObrázekObrázek
Jája
praporčík
praporčík
Příspěvky: 314
Registrován: 9/2/2006, 12:35
Bydliště: Brno

Příspěvek od Jája »

to mechoš: díky za upřesnění, holt hlava už není to co bejvala :-)
Doufám, že umřu dřív, než vymře lidstvo.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Vlastně až čtvrtý po potopení lodi je náhodou zahlédl záchranný člun PBY catalina a jeho pilot varoval americý torpédoborec Cecil Doyle. Kapitán torpédoborce se na vlastní pěst rozhodl změnit kurz a vydal se směrem, od kud byli hlášení trosečníci. Když létající člun klesl, aby mohl shodit záchranné čluny a zásoby, spatřil žraloky útočící na lidi. Proto i proti výslovnému rozkazu přistál na hladině, aby vyzvedl ty co přežili. Jeho Catalina posbírala 56 trosečníků, někteří se přivázali na křídlech a zůstala na haldině, aby vyčkala, než dorazí torpédoborec Cecil Doyle. Z 900 mužů, kterým se podařilo opustit lo'd (celá posádka čítala 1196 mužů) se zachránilo výše uvedených 317 (nebo podle jiných zdrojů 317) mužů.

samozřejmě potopení USS Indianapolisu (CA-35) nezůstalo bez vyšetřování. Kapitán McVay byl jako jediný kapitán postaven před válečný soud za ztrátu lodi. Dle rozakzu měl plout kliaktým kurzem, aby předešel útoku, ale za oblačné noci raději zvolil přímý kurz, protože riziko odhalení bylo nízké. Po válce byl kapitán japonské ponorky I-58 Hašimoto předvolán jako svěděk před válečný soud US Navy. Jeho výpověď byla, že by loď zasáhl bez ohledu na to, jestli by změnila kurz nebo ne. Nicméně soud nebral jeho výpověď v potaz a kapitána McVaye z hanbou prospustila. Až mnohem později se ukázlo, že US Navy věděle, že v dané oblasti působí japonská ponroka (I-58 totiž o 4 dny dříve potopila jinou loď), ale McVaye neinformovala. Indianapolis taktéž žádal o protiponorkový dorpbod, což bylo z vyšších míst zamítnuté. A aby toho nebylo málo, USA v té době dokázalo číst japonské kódy a ze zprávy I-58 vědělo, že ponroka potopial křižník....ale i tak US Navy nic nepodniklo na hledání lodí v oblasti. Ani nebylo vyhlášeno pátrání poté, co Indianapolis nedorazil všas na určené místo.

TTD Indianapolis (CA-35)
-----------------------------------------------------------------------
* výtlak: 10.285 t standard, 12.755 t plný
* délk: 185,92 m
* šířka: 20,1 m (na čáře ponoru)
* ponor: 8,4 m
* rychlost: 32,5 uzlů
* pancéřování: boky 146-57mm
* výzbroj: 9x203 mm (3xIII), 8x127, 40mm a 20mm PL děla
* posádka: 917 (standardně) v době potopení 1196 mužů
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

A takové mlžení USA zřejmě provádí dodnes.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Celou tuto politování hodnou historii mám v knize od pana Hubáčka s názvem Odsouzená loď. Inu válka je jak se zdá jako život - píše příběhy.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Vallun
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 546
Registrován: 12/2/2009, 08:23

Příspěvek od Vallun »

Když to tak člověk čte, skro je napadá, že někdo vysoko psotavený měl na potopení Indianapolisu zájem:/
Ve válce: Rozhodnost; Po porážce: Vzdor
Po vítězství: Velkomyslnost; V míru: Dobrá vůle

sir Winston
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

kacermiroslav: Přesně tak:-) a jak tak vyprávěl o tom potopení Indianapolisu, tak začala zase ta hudba a žralok šel na ten jejich kutr:-))) už jako kluk, když jsem to viděl poprvé mě zajímalo, co je na tom příběhu pravdy. Mám obavu, že i když mě při tom mrazilo, že ani tak to nedokázalo vystihnout to, co se tam skutečně dělo.

Jinak Amíci, jak si najdou obětního beránka, tak ho prostě zlikvidují, vydají soudům a médiím napospas. Dost toho McVaye lituju, co s ním armáda nakonec udělala. Když si vezmu kolikrát jiné "šajby" co udělali za průsery, ale nic se jim nestalo.

No, ono je to trošku složitější. Obžaloba vinila kapitána McVaye ze dvou pochybení:
1) že neplul klikatým kursem, čímž usnadnil nebo umožnil ponorce útok torpédy
2) že nedal včas rozkaz k opuštění lodě
Na základě svědectví několika znalců a námořních důstojníků, mimo jiné i japonského velitele Hashimota, byl zproštěn prvního bodu obžaloby, druhého kupodivu nikoli.
Na druhou stranu je s podivem, že velitel bojového plavidla US Navy v době války, navíc velké lodi plující bezu ochranného doprovodu v oblasti válečných operací, nejenže neudržoval alespoň základní stupeń bojové pohotovosti, ale dokonce dovolil značné části posádky spát přímo na otevřené palubě. Co hůř, vodotěsné přepážky a tlakové dveře v podpalubí byly pozotvírané kvůli větrání - pozoruhodný šlendrián a lehkomyslnost u tak vysokého důstojníka!
Americké válečné lodi postavené před 2. světovou válkou ještě neměly klimatizační systémy. Je jasné, že pobyt posádky v rozpáleném trupu při plavbách v tropickém pásmu musel být velmi nepohodlný. Kapitámn McVay se patrně snažil dopřát mužům alespoň trochu pohodlí. Jenže důsledkem bylo, že řada členů posádky se nacházela mimo ubikace (nebyli tudíž okamžitě použitelní), a když byly zaplaveny přední kotelny, voda se otevřenými přepážkami rozlévala nekontrolovatelně do dalších prostor lodi. Celý pasivní bezpečnostní systém křižníku tak byl znehodnocen. Dá se říci, že v okamžiku, kdy kapitánporučík Hashimoto nařídil obsluze torpédometů odpal, bylo už pozdě na cokoliv. Indianapolis byl z technického hlediska ztracen v podstatě dříve, než došlo k zásahu.

Sám Hashimoto se u soudu vyjádřil v tom smyslu, že by býval křižník potopil i tehdy, kdyby plul klikatým kursem (snad proto byl McVay zproštěn prvního bodu obžaloby). V době torpédového útoku měla I-58 na palubě ještě čtyři sebevražedná torpéda typu Kaiten I., jejichž maximální rychlost byla 30 uzlů a hlavice v přídi obsahovala 550kg trinitrotoluenu. Piloti Kaitenů by snadno dostihli křižník, který plul v době zásahu rychlostí 15,7 uzlu.
Ale za předpokladu dodržení alespoň nejzákladnějších bezpečnostních opatření na palubě Indianapolisu mohlo být snad o něco více času na spuštění člunů a evakuaci posádky.
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Mimochodem, ta Catalina, která objevila trosečníky, měla základnu na ostrově Peleliu. Kdyby se jej Američané dříve rozhodli obejít a vyhnuli se tak krvavé bitvě o ostrov, kdoví jak by to s námořníky z Indianopolisu dopadlo.
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Collombo »

V době torpédového útoku měla I-58 na palubě ještě čtyři sebevražedná torpéda typu Kaiten I.,
Kaiten I- nemusela se při nasedání pilotů/řidičů do těchhle starších verzí ponorka vynořit??
Měl jsem dojem že nástup pod vodou byl možný až u II. :shock:
Jen se ptám.
In hoc signo vinces.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Dobrej, zvídavej dotaz, ale nemusela. :wink:
さようなら。
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Collombo »

Děkuju :mrgreen:
In hoc signo vinces.
Odpovědět

Zpět na „Námořní válka v Pacifiku“