chráněný křižník YOSHINO (1892) Japonsko

[kacermiroslav]

chráněný křižník YOSHINO
Japonsko
rok 1892

Lodě ve třídě:
- Yoshino - (1892 – 1892 - 1893)

* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.

Pancéřové křižníky nemohly plnit všechny role, která se od nich očekávala. Pro boj proti řadovým bitevním lodím byly příliš slabé, a ani jejich redukované pancéřování nemohlo odolat zásahům z těžkých děl bitevních lodí. Proto vznikl požadavek na konstrukci nového typu plavidla – chráněného křižníku, který by byl schopen doprovázet a chránit vlastní konvoje, stejně tak ohrožovat nepřátelské loďstvo. Dále měl za úkol provádět průzkumnou činnost, předávat rychlé depeše atd. Lodě bez jakékoliv pancéřové ochrany byly sice rychlé, ale byly příliš zranitelné proti nepřátelské palbě a to dokonce i proti středním a lehkým dělům. Proto nový typ plavidla byl chráněn pancéřovou palubou, která kryla většinu životně důležitých ústrojí lodě a tato pancéřová paluba se pak stala charakteristickým rysem těchto lodí. Těmto plavidlům se pro tuto ochranu říkalo chráněné křižníky a na svou dobu úspěšně plnila svěřené úkoly.

Země vycházejícího slunce, Japonské císařství, začalo v poslední dekádě 19.století budovat silnou námořní flotilu za účelem uskutečnění svých ambiciózních plánů získání surovinových zdrojů na kontinentu, konkrétně v Číně nebo Rusku. Vzhledem k tomu, že Japonsko v té době zatím nedisponovalo potřebnými zkušenostmi se stavbou velkých válečných hladinových plavidel, spolupracovalo za tímto účelem například s Velkou Británii nebo Francií. V Anglii tak byla postavena část chráněných křižníků, které se pak zúčastnili námořní války vedené proti Číně v roce 1894-1895. Patřila mezi ně například Naniva a Chioda, ve Francii pak Itsukushima nebo Matshushima (vlajková loď v bitvě na řece Yalu v roce 1894).


KONSTRUKCE
Typické pro japonské chráněné křižníky byla jejich silná výzbroj a křižník Yoshino z roku 1892 nebyl výjimkou. Podobně jako jiné křižníky, byl i tento postaven v anglické loděnici Armstrong Whitworth, v Elswicku, přičemž jeho stavba byla objednána roku 1891. Hlavním projektantem byl Sir Philips Watts, který se při konstrukci nechal inspirovat argentinským křižníkem „25 de Mayo“. Tento konstruktér taktéž stál u zrodu dalších japonských lodí jako Ozimi nebo křižníků třídy Naniwa. Se stavbou bylo započato v únoru roku 1892 a již 20.12.1892 byl slavnostně spuštěn na vodu. Jméno dostal podle pohoří Toshibo v prefektuře Nara (Japonsko). Nový křižník pak byl do služby zařazen 30.záři 1893 jako nejrychlejší křižník na světě a největší japonské námořní plavidlo té doby. Při délce 109,72 m, šířce 14,17 m a ponoru 5,18 m měla standardní výtlak 4.150 tun (plný výtlak byl 4.217 tun). Během zkoušek po svém dokončení prokázala tato loď vynikající ovladatelnost. Dokázala například provést opsat 360° kruh za 3 minuty a 8 sekund, přičemž byl průměr opsaného kruhu 342,7 metrů (trojnásobek délky plavidla). Pro tento manévr bylo pouze potřeba přehodit kormidlo z jedné polohy do druhé, přičemž z jedné krajní meze do druhé to zabralo 13 sekund. Co se strojů týče tak přehození chodu strojů z plné páry vpřed na zpětný chod trvalo opět jenom pár sekund. Loď měla dva komíny a dva bojové stěžně.

Pohonná jednotka byla tvořena 12 kotli a měla výkon 11.737 kW (15.968 k) a dokázala udělit lodi o výtlaku 4.217 tun maximální rychlost 23 uzlů (42,6 km/h). Vezená zásoba uhlí byla 1.000 tun, což umožňovalo akční rádius 9.000 námořních mil (cca 17.000 km) při ekonomické 12 uzlové rychlosti. Navíc jak bylo pro plavidla z této doby typické, měla ještě zachovanou takeláž, což umožňovalo plavbu pod plachtami a tím pádem zvětšení akčního radiusu. Posádka byla tvořena 385 námořníky.

chráněný křižník Yoshino v přístavu Yokosuka


VÝZBROJ
Hlavní výzbroj představovala dvě britská děla ráže 152 mm (6"/26 - 15.2 cm – QFC), která byla schopna vystřelovat projektily o hmotnosti 45,3 kg s penetrací kolmého železného plátu o síle 318 mm na vzdálenost 0 metrů a 203 mm na vzdálenost 180 m. Hmotnost děla pak byla 5,107 tuny bez čelního pancéřového štítu. Dále bylo ve výzbroji osm děl ráže 120 mm (4.7"/40 - 12 cm - Elswick). Délka děla byla 4,93 m a jeho hmotnost byla kolem 2,1 tuny. Kadence střelby byla podle sehranosti obsluhy 5,6 ran za minutu a vystřelený projektil měl hmotnost 20,4 kg (AP, HE, CP, šrapnel) přičemž úsťová rychlost byla 660 m/s. Při elevaci 20° byl maximální dostřel 9.050 metrů a průraznost před ústím děla na kolmém železném plátu byla 297 mm. Proti torpédovým útokům a dalším lehkým nepřátelským plavidlům bylo na palubě 22 rychlopalných děl ráže 47 mm a 5 torpédometů ráže 360 mm. Jeden z torpédometů byl umístěn na přídi, další vždy po páru na bocích plavidla těsně před a za strojovnou.


TTD - námořní dělo ráže 152 mm
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Výrobce: Anglie, Elswick
* Model zbraně: (6"/26 - 15.2 cm – QFC)
* Ráže: 152 mm
* Celková délka hlavně:
* Délka vývrtu hlavně:
* Hmotnost hlavně: 5.107 kg
* Hmotnost střely: 45,3 kg
* Hmotnost prachové náplně:
* Počáteční rychlost střely:
* Pracovní tlak:
* Životnost hlavně:
* Počet ran za minutu:
* Dostřel:

Hmotnost boční salvy:
2 x 152 mm = 90,6 kg
4 x 120 mm = 81,6 kg
Celkem: 172,2 kg


PANCÉŘOVÁNÍ
Jak už sám název typy plavidla (chráněný křižník) říká, byla loď chráněna proti nepřátelské dělostřelecké palbě. Vzhledem k zachování požadované rychlosti a mobility, měl křižník Yoshino pancéřovou palubu o síle 115 mm na šikmé části a 45 mm na vodorovné části, která pod sebou chránila všechna důležitá ústrojí plavidla, kotelny, strojovnu a muniční sklady. Děla pak chránil čelní 115 mm silný pancéřový štít, chránící obsluhu především před střepinami.


TTD chráněné křižníky třídy YOSHINO
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Země původu: Velká Británie (Japonsko)
* Délka: 109,72 m
* Šířka: 14,17m
* Ponor: 5,18 m
* Výtlak (standardní): 4.150 t
* Výtlak (plný): 4.217 t
* Výzbroj: 2x152mm (2xI), 8x120mm (8xI), 22x47mm (22xI), 5x torpédomet ráže 360 mm
* Pancéř paluba: 45-115 mm
* Pancéř dělové věže: 115 mm (štíty děl)
* Pancéř boky:
* Výkon strojů: 11.737 kW / 15.968 k
* Rychlost: 23 uzlů (42,6 km/h)
* Posádka: 385 mužů



BOJOVÁ KARIÉRA
Krátce poté co byla Toshibo zařazena v září 1893 do služby, byla vyslána patrolovat k pobřeží Koreje. Dne 25.7.1894 pak Yoshino spolu s křižníky Akitsushima a Naniwa potkali dvě čínská plavidla, přičemž jedno z nich údajně na japonská plavidla provedlo torpédový útok. Japonci se rozhodli odpovědět dělovou palbou, kterou poškodili čínskou loď Tsi-yuen. Té se však podařilo stejně jako druhé čínské lodi před japonskou přesilou uniknout. Po vypuknutí čínsko-japonské války (1894-1895) se Toshibo zúčastnila bitvy v Žlutém moři 17.září 1894 a invaze na Taiwan v roce 1895. Dne 13.10.1895 pak provedla dělostřelecký přepad čínské pobřežní baterie v Takow (Kao-siung). Během těchto válečných operací na palubě sloužil budoucí japonský Admirál Yashiro Rokuro (*1860 – +1930) jako důstojník. Po vypuknutí rusko-japonské války (1904-1905) se Yoshino zúčastnil námořní bitvy o ruský přístav Port Artur, ale již krátce po zahájení bojů potopen při srážce s jinou japonskou lodí, pancéřovým křižníkem Kasuga. Ten svým klounem prorazil v boku nešťastné lodi obrovskou díru na úrovni strojovny a křižník se během pár minut potopil při velkých ztrátách na lidských životech. Na palubě Yoshina zahynulo dne 15.května 1904 celkem 319 námořníků. Pouhých 19 z tehdy přítomné posádky se jich zachránilo. Yoshino se potopil ve Žlutém moři na souřadnici 38°07′N 122°33′E38.117°N 122.55°E). Po této nehodě již japonské námořnictvo dále na svých plavidlech nepoužívalo klounu.



Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
www.battleships-cruisers.co.uk
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org

[jarl]

Dobrý příspěvek k mému oblíbenému tématu rusko-japonské války. O japonských lodích z tohohle období se toho zatím na palbě mnoho neobjevilo.

Pro zajímavost dodávám, že při té osudové kolizi byl vážně poškozen i pancéřový křižník Kasuga, jenž se ale podařilo dopravit do Japonska, kde byl opraven.

[kacermiroslav]

Yoshino byla ve své době nejen rychlá, ale i konstrukčně na hraně tehdejších možností. Její vysoká rychlost (přes 23 uzlů) byla dosažena extrémním výkonem strojů a relativně lehkou konstrukcí, což mělo vedlejší efekt v podobě značného opotřebení strojního zařízení při dlouhodobém provozu na vysoký výkon. V praxi to znamenalo, že deklarovaná rychlost byla dosažitelná, ale ne dlouhodobě udržitelná bez zvýšeného rizika poruch.

Málo zmiňovaný je i psychologický a doktrinální dopad Yoshina na japonské námořnictvo. Loď byla při zařazení největší a nejrychlejší jednotkou flotily a stala se symbolem modernizace. Její ztráta na začátku rusko-japonské války tak měla nejen materiální, ale i morální dopad, protože šlo o jednu z nejprestižnějších lodí flotily.

[kacermiroslav]

Auckland Star (Nový Zéland), 28. června 1904
„Potopení křižníku Yoshino“

Devadesát sedm důstojníků a mužů z křižníku Yoshino, mezi nimi poručíci Kuroiwa, Ozawa a Minakawa, dorazilo do Kure v pátek parníkem Himeji Maru. Poručík Naitó zde podal zprávu o potopení křižníku při srážce s křižníkem Kasuga. Poručík Naitó uvedl, že Yoshino opustila shromaždiště v 18 hodin dne 12. tohoto měsíce spolu s loděmi Kasuga, Chitose a dvěma dalšími plavidly za účelem blokádní služby u Port Arthuru. Po splnění úkolu se lodě vracely zpět. Většina posádky byla mimo službu pod palubou, pouze hlídky zůstaly na stanovištích, mezi nimi i poručík Naitó. Ve 1 hodinu 40 minut ráno dne 15. při změně kurzu u výběžku Šantung zazněl náhle strašlivý náraz a otřes, který všechny na palubě vyděsil. Zpočátku se předpokládalo, že loď najela na minu, avšak téměř okamžitě bylo slyšet kapitána Saikiho na předním můstku, jak vydává rozkaz: „Vytáhnout kolizní plachty!“ Posádka okamžitě zahájila práce a snažila se zastavit příval vody. Poručík Saitó, odpovědný za torpéda, sestoupil do torpédové místnosti a přinesl plátno k utěsnění průsaku vody. Bylo učiněno vše pro záchranu lodi, ale bez výsledku. Ve velmi krátké době se Yoshino začala naklánět na pravobok a voda již zaplavovala zadní palubu. Když byl vydán rozkaz ke spuštění člunů, loď byla téměř na boku a v okamžiku, kdy posádka dostala povolení opustit loď, zůstávala nad hladinou už jen malá část zádi. V té chvíli kapitán Saiki zvolal „Banzai!“ a celá posádka se přidala, když se křižník potápěl. Pět člunů spuštěných na pravoboku bylo převráceno vírem způsobeným potápějící se lodí. Pouze člun číslo 2, spuštěný na levoboku, unikl nebezpečí a přibližně 70 mužů, kteří se na něj dostali, bylo zachráněno. Poručík Naitó, který se nacházel na zádi, váhal opustit loď, protože se obával o osud kapitána Saikiho a velitele Hirowatariho, ale když je nenašel na můstku, usoudil, že již loď opustili. Poté skočil do moře a zachytil se člunu číslo 2, odkud byl později zachráněn loděmi z Kasugy. Člun číslo 2 pomohl zachránit další muže, a čluny z Kasugy a Chitose poskytly další pomoc, avšak bylo zachráněno jen několik dalších osob. Yoshino byla zasažena uprostřed trupu na levoboku poblíž strojovny. Náraz v této části vyřadil elektrické osvětlení i světlomety. Situaci dále ztěžovala hustá mlha, ve které nebylo vidět nic kromě slabého světla světlometu Kasugy, ke kterému se čluny snažily doplout ze vzdálenosti asi 600 metrů. Císařský portrét byl zachráněn a přenesen na palubu Kasugy.

[kacermiroslav]

Potopení parníku Kowshing dne 25. července 1894 bylo klíčovým incidentem, který bezprostředně předcházel formálnímu vyhlášení první čínsko-japonské války. Tato událost vyvolala diplomatický spor mezi Velkou Británií a Japonskem, protože britská loď byla potopena japonským křižníkem. K události došlo dne 25. července 1894, blízko ostrova Pungdo u korejského Inčchonu. Loď Kowshing: Britský nákladní a osobní parník (vlastněný Indo-China Steam Navigation Company Ltd.) pronajatý čínskou vládou. Parník převážel přibližně 1 100 až 1 200 čínských vojáků a vojenské zásoby do Koreje. Japonský křižník Naniwa, kterému velel kapitán Tōgō Heihachirō spolu s dalšámi japonskými křižníky obklíčily Kowshing a nařídily mu, aby je následoval. Čínští vojáci na palubě však odmítli kapitulovat a převzali kontrolu nad lodí. Kapitán Tōgō po několika hodinách vyjednávání nařídil potopení parníku. Většina čínských vojáků na palubě zahynula. Japonské lodě střílely i na přeživší ve vodě stejně tak i čínští vojáci na potápějící se lodi. Ani jedna strana zřejmě neměla velký zájem na tom, aby někdo z posádky přežil. Po potopení lodi se posádka i vojáci stali terčem střelby z japonského křižníku, přičemž z 43 členů britské posádky přežili pouze tři.


Bitva u Pungdo (1894)
zpráva por. Šiby Goróa zaslaná 27. července 1894 generálnímu štábu, následně publikovaná v tisku a úředních sbornících

„Dne 25. července, časně ráno, naše eskadra složená z křižníků Yoshino, Naniwa a Akitsushima, která hlídkovala v prostoru u Asanu, spatřila dvě čínská válečná plavidla. Nepřátelské lodě neodpověděly na předepsaný pozdrav a zaujaly bojové postavení. Krátce poté byla zahájena palba. Naše lodě ihned odpověděly a boj byl veden na krátkou vzdálenost. Nepřátelský křižník byl zasažen opakovaně a utrpěl těžká poškození, především v oblasti řízení a nástaveb. Přesto se mu podařilo obrátit se k ústupu. Naše lodě zahájily pronásledování. Křižník Yoshino, díky své vysoké rychlosti, vedl stíhání, avšak nepřítel využil mlhy a unikl. Druhé nepřátelské plavidlo bylo zahnáno na mělčinu a zničeno explozí vlastních zásob střelného prachu. Během další fáze operace jsme narazili na transportní parník, který přepravoval vojáky nepřítele. Po odmítnutí výzvy k zastavení a po vzpouře vojáků na palubě bylo rozhodnuto loď zničit. Po zahájení palby se transport potopil. Naše ztráty jsou nulové. Nepřítel utrpěl těžké ztráty na lidech i materiálu. Výsledek střetnutí je pro císařské námořnictvo plně uspokojivý.“


Výpověď prvního důstojníka parníku Kowshing (1894)
Lewis Henry Tamplin
„Číňané byli silně rozrušeni a neustále si přejížděli prsty po hrdle, aby nám naznačili, co nás čeká. My, britští důstojníci, spolu s německým majorem von Hannekenem, jsme stáli na můstku a pozorovali situaci, zatímco ozbrojená stráž nás sledovala zespodu žebříku. Dva kati byli určeni, aby sledovali kapitána i mne. Kolem jedné hodiny zahájila japonská loď palbu. Nejprve vypustila torpédo, které nás minulo, a poté vystřelila salvu z těžkých děl. Palba pokračovala jak z hlavních děl, tak z rychlopalných zbraní, dokud se loď nezačala potápět. První zásah přišel přibližně uprostřed lodi. Zvuk tříštění a praskání byl ohlušující. Současně se čínští vojáci vrhli na jednu stranu lodi, což způsobilo její silný náklon. Jakmile byla loď zasažena, vojáci se dali do pohybu. Já jsem opustil můstek, vzal si záchranný pás a skočil do vody. Při cestě jsem minul jiného Evropana, ale neměl jsem čas zjistit, kdo to je. Jakmile jsem se vynořil, došlo k výbuchu kotle s ohlušujícím rachotem. Viděl jsem majora von Hannekena, jak plave, a kapitána Galsworthyho nedaleko, jeho obličej byl zčernalý výbuchem. Plavali jsme směrem k ostrovu, vzdálenému asi jednu a půl míle, skrze moře plné mrtvých a umírajících Číňanů. Kolem nás začaly dopadat střely. Když jsem se ohlédl, viděl jsem, že čínští vojáci na zbytcích potápějící se lodi na nás střílejí. Byl jsem lehce zasažen do ramene. Abych si chránil hlavu, držel jsem nad ní záchranný pás. Když jsem se dostal dále od lodi, plaval jsem přímo k japonské lodi. Ve vodě jsem byl téměř hodinu, než mě vytáhli na člun. Když jsem byl na palubě člunu, upozornil jsem důstojníka na směr, kterým plaval kapitán. Ten mi odpověděl, že už vyslal další člun. V té době byly nad hladinou vidět už jen stěžně Kowshingu. Moře bylo stále pokryto čínskými vojáky. Byly zde také dva čluny plné vojáků. Japonský důstojník mi sdělil, že má rozkaz tyto čluny potopit. Protestoval jsem, ale vystřelil dvě salvy a poté se vrátil k lodi.“


Výpověď – německý důstojník, vojenský poradce (von Hanneken)
„Plavající muži byli ostřelováni jak z japonské válečné lodi, tak z potápějící se lodi. Zdálo se, že ti na palubě chtěli, aby nikdo nepřežil, když už oni sami měli zemřít.“

[Raiden]

Yoshino byla ve své době nejen rychlá, ale i konstrukčně na hraně tehdejších možností. Její vysoká rychlost (přes 23 uzlů) byla dosažena extrémním výkonem strojů a relativně lehkou konstrukcí, což mělo vedlejší efekt v podobě značného opotřebení strojního zařízení při dlouhodobém provozu na vysoký výkon. V praxi to znamenalo, že deklarovaná rychlost byla dosažitelná, ale ne dlouhodobě udržitelná bez zvýšeného rizika poruch.

Tohle byl obecně problém všech lodí s parními stroji. Někde jsem četl (už si nevzpomínám na konkrétní případ) že vysokorychlostní několikadenní plavba často končila několikadenními opravami strojů. Pokud vím, tak turbíny snášely dlouhodobý provoz na plný výkon podstatně lépe.