Morane-Saulnier AC

[kacermiroslav]

Morane-Saulnier AC (MoS 23)
Francouzské stíhací letadlo
nasazeno 1916 - 1917
WW1

VÝVOJ a KONSTRUKCE
Oproti Britům netrpěli Francouzi takovými předsudky ohledně jednoplošné koncepce stíhacích letounů. Možná to bylo i díky jejich úspěšným konstrukcím Morane-Saulnier typ N a P. A tak asi nikoho nepřekvapí, že právě firma Morane-Saulnier se rozhodla navázat na své předchozí úspěšné modely a postavit následovníka verzí N a P.

Hned na začátku si řekneme, že cesta k následovníkovi typů N a P nebyla jednoduchá, a že popisovaný model AC je jedním z neúspěšných strojů. Morane-Saulnier AC (také značen jako MoS 23) zachovával trupové tvarové části svých úspěšných předchůdců, ale nové křídlo přinášelo letové problémy. Křídlo jednoplošníku bylo středoplošné koncepce lichoběžníkového tvaru s kratší hranou blíže motoru. Křídlo se tak od náběžné hrany rozšiřovalo směrem dozadu. Konstruktéři se pokoušeli u modelu AC zbavit především velkého množství výztužných drátů, které mířily z křídla pod trup a před pilota. Což o to, dát pár drátů není nic těžkého, ale bylo to na úkor toho, že pod křídlem vznikla spleť pevných vzpěr podpírajících křídlo s velice tenkým profilem. Trup pak byl proudnicového tvaru s tím, že jeho konec přesahoval zadní ocasní plochy. Pohonnou jednotku přestavoval devítiválcový rotační motor Le Rhóne 9J/9JB o výkonu 82 kW (110 k). Pro lepší aerodynamičnost byl motor opatřen kuželovým krytem. S tímto motorem mohl Morane-Saulnier AC létat maximální rychlostí 178 km/h a počáteční stoupavost byla 4,9 m/s.

Prototyp, který byl zalétán koncem léta roku 1916 byl francouzským Aviation Militaire (francouzské letectvo, založené roku 1909 bylo nejstarším letectvem na světě) po vcelku úspěšných zkouškách objednán k sériové výrobě. Dva stroje byly zaslány do Velké Británie (Royal Flying Corps) ke zhodnocení.



BOJOVÁ SLUŽBA
Sériová výroba byla realizovaná na podzim roku 1916 a koncem roku se první stroje dostali k 76.letce (Eskadrille) na frontu. Na přelomu roku 1916/1917 ale začali ke svým frontovým útvarům přicházet ve stále větších počtech moderní dvouplošníky SPAD S.VII, kterým se Morane-Saulnier AC vůbec nemohl rovnat. A to byl také konec jeho krátké kariéry. U jednotek se model AC dlouho neohřál a začal být prakticky ihned vyřazován. Proto asi nepřekvapí, že bylo postaveno pouze 32 strojů, které se do dějin leteckých bojů První světové války příliš nezapsali a prakticky o nich nikdo nic neví.


TTD – Morane-Saulnier AC
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 1
* Rozpětí: 9,80 m
* Délka: 7,05 m
* Výška: 2,73 m
* Nosná plocha: 15,0 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 435 kg
* Vzletová hmotnost: 658 kg
* Maximální rychlost: 178 km/h
* Výzbroj: 1x synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm
* Dostup: 5.200 m
* Stoupavost: 295 m / min
* Dolet: 2,5 hod
* Motor / Výkon: 1x rotační motor Le Rhóne 9J/9JB / 82 kW (110 k)
* Vyrobeno kusů: 32 ks
* Uživatelé: Francie, Velká Británie (2 ks)



Zdroje:
Stíhací letadla 1914-1918 (2.díl) – Zbyněk Válka – 2001
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
http://wp.scn.ru/en/ww1/f/869/21/0#1
www.internetmodeler.com
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
www.airwar.ru

[kacermiroslav]

Navzdory tomu, že AC dosahoval poměrně vyrovnaných letových vlastností, byl považován za pokročilý design oproti některým tehdejším strojům Morane-Saulnier, ve skutečném technologickém srovnání s konkurencí selhal, což bylo hlavní příčinou, proč se neprosadil ve větší sérii. Vznikl v době, kdy francouzské letectvo vyžadovalo nejen obratnost, ale velkou rychlost, robustnost, stabilitu a nosnost výzbroje – kvality, které byly stále více relevantní v leteckém boji první světové války.

Hlavním konkurentem Morane-Saulnier AC – a typem, který jej ve francouzských objednávkách prakticky nahradil – byl SPAD S.VII. Tento typ už tehdy demonstroval vyšší výkon díky silnějšímu motoru Hispano-Suiza a robustní konstrukci, která umožňovala provádět prudké střemhlavé útoky a dobře snášela bojové zatížení. SPAD S.VII byl navržen tak, aby udržel vysoké rychlosti při střemhlavém letu a zároveň poskytoval pilotovi stabilní palebnou platformu i ve vysokých rychlostech, což byl klíčový požadavek francouzského letectva. Na rozdíl od AC, jeho hlavní přednost – výkon a taktický potenciál – přesahoval limity, které v sobě nesl lehký jednoplošník Morane-Saulnier.

Dalším konkurentem v rozhodovacím procesu byl Nieuport 28, také nový stíhací letoun přicházející v roce 1917. Nieuport 28 byl lehký, obratný a osvědčil se i během těžkých bojových akcí. I když nebyl bez problémů (například problémy s rozpadem křídla při prudkých manévrech na začátku služby u Američanů), nabízel kombinaci obratnosti a výkonu, která v praxi znamenala lepší taktické situace v boji než Morane-Saulnier AC. Výkon Nieuportu 28 byl srovnatelný s tehdejšími SPADy a zároveň měl dobrou obratnost, což jej činilo pro spojenecké piloty atraktivnějším spíše než AC, který byl relativně inovativní, ale nepřinášel dostatečný výkonový náskok při zvyšujících se nárocích leteckého boje.

Samotné odmítnutí Morane-Saulnier AC tedy nevyplynulo z toho, že by stroj byl zásadně špatný z konstrukčního hlediska, ale spíše proto, že jeho technická vyspělost neodpovídala prudce rostoucímu standardu stíhacích letounů v letech 1916–1917. SPAD S.VII i Nieuport 28 představovaly v daném okamžiku stroje s vyššími rychlostmi, lepším výkonem v různých režimech letu a často i s jednoduššími provozními nároky – faktory, které francouzské velení upřednostnilo v boji proti dobře vyzbrojeným a agilním německým strojům.

Morane-Saulnier AC se tak ocitl v evoluční slepé větvi francouzského stíhacího vývoje: technicky zajímavý a v mnoha ohledech moderní, ale bez toho rozhodujícího výkonového a taktického náskoku nad konkurencí. Přes malou sérii objednávek (přibližně 30 kusů bylo objednáno, ale pouze omezené množství nasazeno, pokud vůbec) nebyl AC ve stejné míře nasazen a brzy byl nahrazován typy, které nabízely přesně to, co fronta vyžadovala – rychlost, sílu motoru, robustnost a logistickou jednoduchost operací. Otázka výroby, nasazení (pokud vůbec) není zcela doložitelná. Podle některých zdrojů byly vyrobeny jen prototypy.