Boeing AH-64D Apache Longbow

Vrtulníky všech typů a vzducholodě
Odpovědět
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Boeing AH-64D Apache Longbow

0.0: stručná historie

0.1: vznik
V roce 1972 vyzvala US. Army výrobce letecké techniky k předložení nabídek do programu Advanced Attack Helicopter. Programu se zůčastnily firmy Hughes, Bell, Lockheed a Boeing-Vertol+Grumman. Soutěž vyhrál návrh firmy Hughes, ze kterého posléze vznikl bitevní vrtulník AH-64A Apache.

Obrázek

První 3 stroje z předsériové výroby se dostaly k US. Army v roce 1981, z jejich testováni vzešel požadavek na výměnu motoru za silnější T700-GE-701. Jméno Apache bylo oficiálně přiděleno na sklonku roku 1981, první sériový Apache byl postaven v roce 1983.
V roce 1984 byl Hughes odkoupen McDonnel Douglas, ten se pak v roce 1997 stal součástí Boeingu.

0.2: bojové nasazení

Ačkoli byl Apache konstruován pro bojiště západní Evropy, prvního bojového nasazení se dočkal v roce 1991 v Iráku, kde Apache vyčistily 32km široké pásmo od irácké PVO, čímž umožnily koaliční nálety konvenčními stroji s pevným křídlem. Kromě toho se ale projevily potíže s listy rotorů a motory, které nebyly připraveny pro pouštní podmínky (písek) a nedostatečná schopnost interakce s ostatními bojovými jednotkami.

0.3: modernizace

V 90. letech se totiž začala prosazovat digitalizace bojiště, kdy se bojové stroje začaly sesíťovávat. Filozofií US. Army v té době (a koneckonců až dodnes) bylo, že klíčovými prvky nadvlády na bojišti jsou informace, přesnost a flexibilita. Právě poslední prvek vrtulníkům AH-64A chyběl - jakmile byly jednou ve vzduchu a na cestě k cíly, nemohly být dost dobře přesměrovány na jiný cíl, aniž by posádky do značné míry ztratily situační přehled.
Proto přistoupila armáda k jejich modernizaci, která měla v první řadě zapojit Apache do informační sítě a pak také podstatně zlepšit výkony a možnosti Apache v obtížných povětrnostních podmínkách. Tato modernizace spočívala ve vylepšení senzorů, přestavbě kokpitu, výměně avioniky a motorů a hl. v zapojení stroje do real-time aktualizované sítě.

1.0: konstrukce

1.1: úvod
Apache byl od začátku konstruován s maximálním ohledem na "přežitelnost" na bojišti - drak je sestaven z rovných povrchů, zesílených na většině míst pancířem. Kritické oblasti vrtulníku, tedy rotorové listy, motory a kokpit, pak byly konstruovány tak, aby odolaly munici do ráže 23mm. Kokpit a bloky avioniky jsou pak navíc zesíleny potahem z kevlaru. Motory jsou od sebe vzdáleny 1,64 metru a fyzicky odděleny trupem, což minimalizuje jak IČ signaturu, tak možnost zničení obou motorů najednou.

1.2: kokpit
Kokpit je uspořádán tandemově (tzn. posádka sedí za sebou). Vzadu vzhledem ke směru letu sedí pilot, vepředu a o 48cm níže pak sedí CPG (Co-Pilot-Gunner neboli střelec).
Boky a podlaha kokpitu mají keramický pancíř (karbid boridu) od firmy Ceradyne Inc., odolávající munici do ráže 12.7mm; stejné ráži pak odolává i překryt kabiny. Obě sedadla posádky jsou pak navíc oddělena plexisklovým štítem, minimalizujícím pravděpodobnost vyřazení obou členů posádky zároveň jedním zásahem.
Speciálně konstruovaná sedadla od firmy Simula Inc. spolu se speciální konstrukcí podvozku, který nejprve svými tlumiči absorbuje část energie dopadu a posléze se zarazí do trupu/bloků avioniky by měly zajišťovat bezpečné přežití posádky do vertikální rychlosti 12,8 m*s^-1 (46 km/h). Toto platí pro pád při maximální boční rychlosti 7km/h a/nebo dopředné rychlosti okolo 30 uzlů (55km/h); pravděpodobnost, že posádka vyvázne bez úhony byla stanovane na hodnotu přes 90%.
Sedadla samotná pak mají již výše zmiňovaný kevlarový pancíř, který poskytuje další vrstvu ochrany proti střelám a hl. šrapnelům.
Překryt kabiny se skládá ze sedmi průhledných panelů. Zakulacené překryty kabiny, jako např. na AH-1J,G US. Army a dnešních AH-1W a Z USMC mají jednu nectnost - odrážejí světlo různými směry, čímž způsobují mnohem více odlesků, které umožňují vizuální nalezení stroje. Proto jsou průhledné panely Apache rovné, s vyjímkou 4 bočních dílů, které jsou mírně zakulacené kvůli vibracím draku.

Pilot má k dispozici 2xMFD (Multi Function Display) o rozměrech 15x15cm, obklopený 6 tlačítky z obou stran; kromě toho má ještě čtrnáctisegmentovku nad klávesnicí a malý (asi CRT) displej nad pravým MFD - ten je ryze textový a většinu se na něj promítá údaj o množství paliva, popř. varování a případné poškození stroje.

Střelec má k dispozici stejné 2 MFD, ale k tomu ještě jednotku ORT (Optical Relay Tube).
Ta se skládá ze dvou částí: Head Down Display (HDD), což je typický periskop s gumovým obložením, a z malého displeje, umístěného pod HDD jehož jediným smyslem je, aby nemusel CPG letět celou dobu s hlavou skloněnou k HDD.

1.3: "Křidélka" (stub wings)
Jako většina ostatních vrtulníků má i Apache raketovou výzbroj zavěšenou pod křidélky. Každé křidélko má 2 závěsníky pro Hellfire/Hydra (všeobecně FFAR)/APKWS2 na své spodní ploše a závěsník pro dvojici Stingerů (FIM-92), v tomto případě ale zvaných ATAMS (Air To Air Missile System) na konci.
Závěsníky na spodní straně křidélka se mohou omezeně nakládět jak po horizontální, tak po vertikální ose - pričemž rozsah natočení po horizontální ose odhaduji podle fotek tak na ±5°, kdežto horizontální tak +5-15° - to vše proto, že při zaměřování neřízených (FFAR) raket může CPG měnit právě vertikální natočení, zatímco horizontální úhel nastavuje řídící počítač stroje podle vzdálenosti k cíli a to tak, aby obě rakety dopadly těsně vedle sebe/skoro na totéž místo.
To samozřejmě platí jen pro případ, že je cíl zaměřen FLIRem (TADS) nebo FCR a je tedy známa vzdálenost.
Křidélka mají také vliv na aerodynamiku vrtulníku - a to jak pozitivní (při dopředném letu generují vztlak navíc, stroj tedy může letět rychleji) tak negativní, kdy při autorotaci kladou odpor navíc a "kradou" vztlak hlavnímu rotoru.

1.4: Podvozek
Apache má pevný podvozek s dvěma tyčemi s tlumiči s olejem/dusíkem jako médii. Každá tyč je ukotvena na rám stroje přes otočné čepy, z nichž jeden se nachází u spodní strany bloků avioniky, zatímco druhá tyč jimi prochází a je ukotvena kousek nad nimi.
Při přistání se podvozek posune o kus dozadu, což umožňují právě otočné čepy a což je jeden z mechanismů umožňující ono již výše zmíněné přežití posádky při dopadu.
Obě "nápravy" hlavního podvozku mají samostatné hydraulické brzdy a dají se pro transport otočit o 55° a složit, aby se snížila výška stroje.
Zadní/ostruhové kolečko je poněkud vysunuto za stroj díky čemuž má samostředící schopnost, kdy se rovná podle toho, jak zatáčí pojíždějící Apache. Má však stejné tolerance max. vertikální rychlosti jako hlavní podvozek. Ostruha je neřízená, při pojíždění je možné Apache otáčet pomocí rozdílného brždění obou kol hlavního podvozku nebo, v omezené míře, vyrovnávacím rotorem.

1.5: Hlavní rotor

Čtyřlistý hlavní rotor je k draku ukotven osmi samostatnými tyčemi, kterými prochází pohonná hřídel. Díky tomuto řešení působí na převodové a pohonné ústrojí stroje mnohem menší síly, díky čemuž se výrazně zvýšila agilita stroje. Samotné listy jsou k rotorové hlavě ukotveny pomocí ohebných spojů, které se navenek jeví jako velké bloky (viz. obr.).
Náběžné hrany listů jsou vyrobeny z titanu, zatímco zbytek listu pokryty uhlíkovými kompozity. Vnitřek listů je pak vyroben ze skelných vláken, vyztužených trubkovitými vzpěrami z nerezové oceli, které fyzicky dělí rotor na 5 částí - což má za cíl udržet poškození rotoru v části, která dostala zásah. Hlavní rotor je možé složit nebo úplně odmontovat pro usnadnění transportu.

1.6: Vyrovnávací rotor, jeho převodovka a VOP
Vyrovnávací rotor má také čtyři listy. Jeho listy, postavené do tvaru písmene "X", svírají úhel 55° - toto řešení zmenšuje hluk.
Fyzicky je vyrovnávací rotor řešen dvěma dvoulistými rotory, namontovanými nad sebe na jednu hřídel. Převodovky, přivádějící moment na vyrovnávací rotor jsou výrobky firmy Bendix a jsou schopny jedné hodiny provozu po balistickém poškození. Chlazení je zajišťováno olejo-vzduchovými výměníky (viz. kapitola 2.3).
Rozměrná VOP je montována na úrovni nosníku vyrovnávacího rotoru a může se pohybovat v rozmezí ±30°; její funkcí je stabilizace stroje při visu a pomocné řízení výšky při dopředném letu.

1.7: Systém ochrany proti drátům
Pokud vrtulník narazí do drátů VVN (nebo podobných), rotor (resp. jeho nosník) může být (pokud nebude okamžitě vytržen z ukotvení a zničen - to je možné hlavně u kabelů s izolací, které mohou mít pevnost až 11 tun) omotán těmito dráty, což by pro stroj i osádku mělo katastrofické následky. Systém WSPS byl vyvinut k tomu, aby takovýmto nehodám zabránil, resp. výrazně zredukoval jejich následky. WSPS se nemontoval na vrtulníky o začátku - na AH-64A byl nasazen ve formě přídavného kitu (manuál TM 1-1520-238-23.193) a to ještě jen na vrtulníky sloužící na Evropském bojišti - ale na AH-64D byl, podle všeho, montován už z výroby. Systém samotný se skládá ze šesti střihačů (viz obr.) a jedenácti deflektorů, které dráty odvádí buď mimo stroj, nebo právě do stříhačů. Deflektory jsou umístěny u senzorové hlavy s TADS/PNVS, na krytu kokpitu u stěračů a u ostruhového kolečka. Střihače se nacházejí se mezi hlavou PNVS a hlavou TADS, na spodku trupu před kanonem, na obou vzpěrách hlavního podvozku a na horní části trupu přímo před nosníkem hlavního rotoru.

Podle dat dostupných pro stroj OH-58 Kiowa WSPS pokrývá zepředu 90% plochy helikoptéry a dává pilotu 95% šanci přežít střet s jedním drátem. Šance na přežití se ovšem snižují s rostoucím počtem drátů - 2 dráty sníží šance na 75%, 3 dráty na 50% a 4 dráty na asi 25%. Ačkoli jsou tedy WSPS dost efektivní, osádky musí věnovat zvláštní pozornost vyhnutí se všem překážejícím drátům. Kiowa má ovšem značně specifický systém, který dráty nejdříve "brousí" speciální skluznou tyčí z abrazivního povrchu, umístěnou na čelním překrytu kabiny - Apache, Cobra a Blckhawk mají jiný, menší druh střihačů a data pro ně tedy nemusí platit.

2.0: pohonná a hydraulická soustava

2.1: APU (Auxilary Power Unit)

Jako každé moderní letadlo poháněné proudovým motorem či turbínou, i Apache potřebuje nezávislý zdroj, který dodá do palubní sítě dost energie na nahození pump a natočení turbín nebo kontrolu avioniky bez nutnosti nahození motorů.
Tento zdroj se pak obecně nazývá APU a u AH-64D je reprezentován palubním zdrojem Honeywell GTP 36-155 o výkonu 93 kW.

Kromě Apache se GTP-36-100 používá ještě na civilních letounech Falcon 50, Gulfstream a Challanger.
Společnost Aerospace Filtration Systems vyrábí vzduchový filtr proti písku pro APU série -55, použité na AH-64A, nicméně filtr pro APU série -155 ještě není vyráběn, ačkoli byly dokončeny vývojové práce.
Maximální povolená teplota výstupních plynů (EGT) je 665°C. Při jejím překročení by mělo dojít k vypnutí APU - tak to tedy je u civilních aplikací; je možné, že u Apache je nějaký override.

Pokud se místo APU použije AGUP (Aux. Ground Power Unit), musí být použit generátor o výkonu 75kW, dávající 120V/400Hz a 28V generátor o výkonu 100W {L0}.
APU Apache se startuje stlačeným plynem.

2.2: Motory General Electric T700-GE-701C
Motory řady T700 vznikly v roce 1967 jako reakce firmy GE na armádní program víceúčelového vrtulníku, ze kterého nakonec vzešel Sikorsky S-70/UH-60 Blackhawk. Prototyp byl dokončen v roce 1973, armádními testy prošel v roce 1976 a stal se standardní pohonnou jednotkou jak pro Blackhawk, tak i pro Apache a také AH-1W, přičemž jeho dnešní verze pohánějí i vrtulník EH-101 Merlin a italskou verzi NH-90. Po úpravě/spřažení s převodovkou pak motor pohání dokonce i letouny Saab 340 a CASA 235.
Motor má 6 stupňů kompresoru (který je značen NG) a dává 1409kW ve verzi -700C, což je o 200kW více, než verze pro AH-64A. Motor je FADEC (Full Authority Digital Engine Control), přičemž otáčky samostatné turbíny (NP/N2) jsou po dobu letu konstantní, ale řídící elektronika mění otáčky kompresoru (NG/N1) podle potřebné síly/nastavení cykliky. Otáčky kompresoru se dají regulovat i manuálně a to v rozmezí 100 - 58% RPM (pod 58% RPM není turbína schopná běhu) - to se dá použít například tehdy, když se motor přehřívá; manuálně se ale nedají nastavit takové otáčky, aby doško ke zvýšení otáček NP nad 100%. Apache ale umožňuje implicitní přetížení motoru za použití kolektivního řízení, kdy motor běží na hodnoty otáček o několik (2-4) desítek procent větší, než normálně. V tomto režimu, který smí trvat max. 12 vteřin, se teplota na turbíně zvýší na 965°C, což při překročení 12sec. limitu může a zpravidla vede k propálení turbíny a následnému požáru motoru, ale zároveň se krátkodobě zvýší i výkon, což umožní dostat stroj z krizové situace (např. zvednout výšku, když se při letu za snížené viditelnosti objeví překážka, uhnout palbě PLD apod.)
Autopilot Blackhawku a tedy pravděpodobně i Apache má tendenci takto přetáčet motor (overtorque), ale jen třeba na 101% - což je ovšem stejně špatné, jelikož se přetočení motoru zaznamená a mechanici pak musí provést kontolu {L1}.
Samotné překročení otáček vede v kokpitu okamžitě ke světelné signalizaci "master warning" a v případě několikavteřinového překročení i vokální signalizaci "Warning - engine - overtorque" americkým ekvivalentem "nataši", kterému letové posádky přezdívají "Bitching Betty".

2.3: Výměna tepla
Že jsou motory a zvláště pak turbíny silným zdrojem záření v IČ oblasti je asi všem známo. Vzhledem k tomu, jaký byl při konstrukci Apache kladen důraz na "přežitelnost" byly tedy i původní stroje (verze A) vybaveny systémem zvaným "Black Hole", instalovaným na konci motorových gondol. Funkce tohoto systému spočívá v tom, že plyny o vysoké teplotě, vystupující z turbín jsou díky speciálním tryskám míchány se vzduchem proudícím okolo stroje před tím, než se dostanou ven, čímž je eliminován vznik "hot spots" - tedy malých bodů s vysokou intenzitou IČ záření.
Kromě toho odevzdávají plyny část své teploty speciálnímu materiálu, vynalezeném Hughes Aircraft a známém jako "Low Q", který využívá tepelné vodivosti k tomu, aby toto teplo vyzářil na co největší ploše.
V nedávné době byl tento systém modernizován, což není moc známo ("New Black hole", viz. obr. Jediná vizuální změna: zkosená zadní část)

Kromě tohoto všeho jsou ještě proudícím vzduchem ofukovány výměníky tepla od převodovky.

2.4: Hydraulická soustava
Hydraulický systém Apache pracuje s tlakem 20,7MPa a má tři módy - Primary, Utility a Emergency. Na Primary se létá normálně, na Utility přejde stroj po poklesu tlaku, přičemž podle všeho odpojí některé hydraulické okruhy (např. ovládání M230) a manuál přikazuje posádce s Utility módem přistát na nejbližší volné ploše,zatímco Emergency mód pustí do ovládání stroje rezervní zásoby hydraulické kapaliny, které by měly umožnit ještě 10 vteřin kontrolovaného letu.Tento systém umožňuje pouze základní ovládání rotoru - prostě aby posádka měla i po zásahu možnost se dostat na zem se zdravou kůží (tedy v praxi - přitáhnout kolektiv a potlačit cykliku, aby stroj zpomalil a vektor letu měl co nejmenší dopřednou složku - viz. kapitola 1.2) - a zákl. ovládání proto, aby se minimalizoval rozsah potrubí, ve kterých bude udržován tlak a tedy minimalizovala i pravděpodobnost úniku zbylé kapaliny.
Jestli by to stačilo na oněch 10 sekund samozřejmě závisí na místu a rychlosti úniku - pokud by bylo toto místo úniku na potrubí k ovládání hl. rotoru, asi by to bylo podstatně méně než 10 vteřin. Emergency mód se musí aktivovat manuálně.

3.0: Avionika
Systém avioniky byl rozdělen do osmi funkčních oblastí, které jsou navzájem propojeny zálohovanou sběrnicí MIL-STD-1553B (viz. obr.),
která dodává data dvěma procesorům řady 1750A.

3.1: Systém řízení letu

Systém řízení letu Apache [FCS] je kombinací hydraulicko-mechanického ovládání obou rotorů se systémem řízení FBW a systémem digitální stabilizace DASE (Digital Stabilization System), který koriguje faktory jako třes ruky a podobné korigovatelné chyby, které mu přicházejí z řídících prvků. Systém FBW je dvojnásobně zálohovaný.
Díky FBW/DASE mají piloti Apache k dispozici i módy jako hover-augmentation, kdy systém řídí výkon během visu tak, aby stoj stál v stejné výšce; hover-hold, kdy by měl systém uvést celý vrtulník do klidové polohy/visu (SW omezení je, že se pro použití hover-hold musí stroj pohybovat rychlostí DO 20 kts); heading-hold, kdy stroj letí ve stejné výšce nad terénem zvoleným směrem a konečně koordinaci otáčení, kdy systém pomáhá pilotu dělat zatáčky.
Zálohou FBW je jednokanálový systém BUCS (Back Up Control System), k jehož aktivaci musí pilot vychýlit řízení cykliky do takové polohy, aby vyrval kolíky úchytu. Tím je aktivován BUCS a zrušeny možnosti a řízení FBW/DASE. V případě, že by se v nouzi o řízení "přetahovali" pilot a CPG zůstane nakonec řízení v rukou CPG, jelikož podle specifikací Boeingu má pilot řízení o 20% slabší a tedy nedokáže vyrvat kolík CPG.

3.2: Sdílení dat
Jak již bylo řečeno, hlavním cílem modernizace Apache bylo, aby se stroj dokázal zapojit do sítě vozidel, ve které v reálném čase sdílely informace. Jedním ze základních prvků, které toto umožnily je systém TDM (Data Transfer Module). Ten umožňuje, aby byly všechny informace o misi - jako waypointy, pozice jednotek, komunikační frekvence a také hranice bitevních oblastí - nahrány do počítače Apache přes programovatelnou kartu.
Daleko důležitějším zlepšením je ale zavedení systému IDM - Improved Data Modem. Právě ten umožnil sdílení informací o polohách jak přátelských jednotek, tak nepřátele za letu a v reálném čase - a to jak mezi jednotlivými vrtulníky Apache, tak i mezi pozemními jednotkami (hl. tanky M1A2), dalšími letouny vybavenými tímto nebo podobným systémem (F-15E) a hl. letounem E-8 JSTARS a taktickým operačním centrem (TOC). Díky tomuto zařízení už není problém přeposlat Apache v průběhu jeho letu na úplně jiný cíl, přičemž jsou do počítače Apache nahrány všechny potřebné informace - waypointy k novému cíli, okraje bojiště, pozice nepřítele (a to jak cílových objektů, tak i např. nebezpečí číhajících po cestě - základny letectva, baterie PVO atd. Díky tomuto se z tlupy jednotek, pohybujících se po bojišti pouze se shodným taktickým cílem, stala téměř plně koordinovaná bojová síla, navzájem si předávající údaje o pozici nepřítele a požadavky o podporu. Rychlost přenosu dat skrze IDM je 15kB/s, což je na armádu (a rok zavedení) značná rychlost. V součastnosti je nicméně plánováno značné rozšíření přenosových kapacit kvůli sdílení i obrazových dat v reálném čase.

3.3: Radiokomunikace
Kromě IDM je Apache Longbow vybaven ještě UHF radiostanicí AN/ARC-164, zabezpečenou VHF/UHF radiostanicí AN/ARC-222 SINCGARS, zařízením KY-28/58/TSEC pro šifrování hlasu a velmi důležitou součástí - identifikací IFF řady AN/APX-100 se zabezpečeným kódováním KIT-1A.

4.0: Senzory, jejich implementace a taktika
AH-64D má 4 hlavní senzory:
-PNVS
-TADS
-IHADSS
-Longbow FCR

TADS samotný pak obsahuje:
-DVO
-DTV
-FLIR
-LRF/značkovač


Každý z nich (s vyjímkou PNVS a DVO) je možné použít k zaměření, sledování a napadení cíle. Výstup z těchto senzorů lze zobrazit následovně:
-PNVS,DTV,TADS/FLIR a Longbow FCR lze zobrazit na dvou MFD v obou kokpitech (pilot a CPG)
-DTV,DVO,TADS lze zobrazit na ORT
-IHAADS nemá výstup, jen natáčí senzory, kanon a značkovací laser

Při letu v nepříznivých podmínkách nebo transferech se, pokud se zrovna nevyužívá, obyčejně celé pouzdro (PNVS i TADS) otáčí o 180° - tedy proti směru letu, aby byl systém chráněn před povětrnostními vlivy (šlehající písek, sníh, voda dpod.)

V poslední době byly TADS i PNVS modernizovány programem Arrowhead, realizovaném firmou Lockheed Martin v roce 2005. Ten zahrnuje využití nových IČ čidel, využívajících technologii SADA I (Standard Advanced Dewar Assembly) s kryogenním chlazením, digitální zpracování obrazu, kdy je výsledný obraz pro osádku vylepšen algorytmy a schopnost natáčet se na cíle zaměřené radarem. Dalším velmi významným zlepšením je automatické sledování a zaměřování cílů optickými čidly. Podle proklamací výrobce se efektivita zvětšila o 150% a snížily potřebu údržby o 60%.

4.1: PNVS
Zkratka PNVS znamená Pilot's Night Vision System a zůstala na stroji od předchozí verze - AH-64A. Jedná se o IČ senzor (FLIR) se zorným úhlem 30x40°, jehož primárním posláním je, jak už vyplývá z názvu, poskytovat pilotu stroje obraz venkovního prostředí při letu v noci. Senzor je umístěn na horní straně plošinky senzorů (viz. obr.) a, stejně jako TADS, se dá otáčet buď samostatně (TADS a PNVS jsou navzájem samostatné), nebo podle směru, jakým se dívá IHAADS (viz. 4.5). Jeho funkce by měla být v dohledné době nahrazena brýlemi pro noční vidění, jaké byly v plánu pro posádky RAH-66 - obraz z PNVS se totiž pouze promítána jeden z MFD.
Odměr je ±90°, náměr pak +20/-45°. Řídící mechanismus dokáže měnit odměr rychlostí 120°*sec-1, náměr pak rychlostí 93°*sec-1.

V modernizaci Arrowhead byl FLIR nahrazen zařízením nové generace, kde byl min. zorný úhel zvětšen (ehm, zmenšení?) na 52°. Takto modernizované zařízení se jmenuje M-PNVS a kromě změny zorného úhlu zahrnuje i nový systém zobrazení, který používá algorytmy pro zlepšení kvality obrazu - M-PNVS už vidí i dráty, což starý PNVS nedokázal.
IČ senzor byl nahrazen typem SADA I a doplněn noktovizí (zesilování zbytkového osvětlení), takže má nyní dvě čočky místo jedné. Pilot může mezi těmito dílčími senzory přepínat, ideálně by se ale oba obrazy (IČ+NVG) měly softwarově míchat do jednoho.

4.2: TADS

TADS je zkratka pro Target Acquisition & Designation System, pričemž pod tímto označením se skrývají hned 3 senzory: DVO a DTV na levé (ve směru letu), "denní" straně, a FLIR na straně pravé, "noční". Kromě toho pak na levé straně obsahuje ještě neodymový ozařovací laser, který zoroveň funguje i jako značkovací. Ten pracuje na vlnové délce 1064nm a je to laserový systém třídy IV.
Celý "kontejner" TADS se může otáčet v rozsahu ±120° horizontálně a +30-60° vertikálně.

4.2A: DVO
DVO, neboli Direct View Optics, je čistě optické zařízení bez jakékoli schopnosti zaměřovat nebo sledovat cíle. Proto pro něj prakticky není použití - leda snad pro jakýsi přehled - který ale daleko lépe zvládne DTV nebo FLIR. Jediná výhoda je skutečně jen schopnost barevného zobrazení. Zařízení má zoom 3,5-18x. V reálném nasazení je tak málo používané, že se uvažuje o jeho demontáži.
DVO je možné sledovat jen skrze ORT, přesněji jeho část HDD.
V rámci Arrowhead bude DVO nahrazen úplně novým systémem, zvaným "TADS electronic display and control unit".

4.2B: DTV
Daylight TV je druhým denním senzorem TADS. Má tři zorné úhly: 4° (wide), 0,9° (medium) a 0.45°(narrow) - přičemž při posledním jmenovaném módu poskytuje DTV 127násobné zvětšení.
Používá se při dešti (kdy FLIR nevidí, protože voda pohlcuje teplo) nebo v horkých oblastech, kdy se během určité denní doby teploty bojové techniky a okolního prostředí vyrovnají. Má jistou schopnost vidět za šera, dokáže sledovat a zaměřovat cíle.
Výstup je ČB, ale je směřován na MFD, které ho zobrazí zeleně. Také je možné promítat výstup na IHADSS střelce a/nebo ORT (které ho pravděpodobě dokáže zobrazit ČB).
DTV a jím umožněná vizuální identifikace je, vzhledem k zamítnutí vývoje systému IFF kongresem, často jediná možnost (kromě předem nastavených No Fire Zones, viz. 4.4), jak rozpoznat nepřátelská vozidla od spřátelených.

4.2C: FLIR
FLIR byl primárním zaměřovacím systémem AH-64A a do jisté míry jím zůstává i u -64D - ne vždy je totiž moudré zapínat radar, jakožto zdroj EM signálu, který vyburcuje všechny SAM a letecké jednotky v okolí. Zařízení má zorné úhly 50° (wide), 10° (medium), 3.1° (narrow) a 1.6° (zoom) a dá se, ikdyž v omezené míře, používat jako záložní systém pro případ výpadku PNVS.
V podmínkách střední Evropy (pokud tedy neprší či nesněží) umožňuje FLIR nesmírně snadné nalezení cíle, který je oproti pozadá krásně kontrastní; identifikace cíle je ale s FLIRem velmi složitá, jelikož je obraz poněkud rozmazaný.

FLIR je také jedinou možností, jak najít nepřátelské MANPAD SAM a velkorážní kulomety - lidi totiž Longbow FCR samozřejmě zaměřit nedokáže a kulomety vyhodnotí jako objekty s nízkou prioritou.
Je možné nastavovat i kontrast a módy hot=white či hot=black (negativ).

V rámci modernizace Arrowhead bylo čidlo vyměněno za zařízení, využívající čidlo typu SADA I s třemi zornými úhly a schopností sledování více cílů najednou (!).

4.3: IHADSS
IHADSS je ve své podstatě přilba, která má před jedním okem nositele malý průhledový displej, na který se dají promítat letová data, v případě střelce obraz z TADS. Podle některých zdrojů se na něj pilotu může promítat obraz z PNVS. Hlavním přínosem přilby ale je, že tato detekuje směr pohledu osádky a tím směrem natáčí palubní senzory a kanon. Pokud tedy chce střelec zaútočit na nějaký cíl ve vizuálním dosahu /např. při přeletu na nákladní vůz/, prostě se na něj podívá a stiskne spoušť. V době vzniku systému šlo prakticky o unikát; jediným systémem podobných vlastností, který vznikl před tím byl obdobný systém na F-4, který takto zaměřoval speciálně upravenou verzi raket Aim-9. Dnes už jde ale o standard; stejným způsobem jsou zaměřovány například rakety R-73 nebo Aim-9X, popř. ASRAAM. Aim-9X jsou zaměřovány přilbou JHMCS (Joint Helmet Mounted Combat System), což je podle mě právě kvůli tomu slovu "Joint" nejpravděpodobnější kandidát na nástupce IHADSS.
IHADSS má totiž být nahrazen úplně novým typem přilby; ten ale dosud nebyl zveřejněn.

4.4: AN/APG-78 Longbow FCR
Nepochybně nejdůležitějším z bojových senzorů AH-64D je právě radar řízení palby APG-78, spřažený s raketou AGM-114L "Longbow Hellfire" s aktivním radarovým samonavedením.
Ten je vyráběn dohromady společnostmi Northop Grumman a Lockheed Martin a představuje stěžejní výhodu nad ostatními bitevními vrtulníky: díky němu dokáže Apache operovat i za špatného počasí (což dříve nešlo, protože snížená oblačnost, popř. mlha bránila nasazení laserem naváděných AGM-114K), podstatně rychleji nalézt cíle (piloti IDF hovoří až o osminásobném zlepšení) a díky "prioritám cílů" (viz. dále) i snáze přežít.
Porovnávací testy, provedené v roce 1995 na střelnici Ft. Hunter v Kalifornii dopadly takto:
AH-64A "zničily" 75 nepřátel, 34 vlastních jednotek a 28 strojů bylo "ztraceno".
AH-64D "zničily" 300 nepřátel, 0 vlastních jednotek a "ztratily" 4 stroje.

Radar pracuje na frekenci 35GHz (vlnová délka 8mm).
Jeho maximální dosah proti stacionárním cílům je 6km, proti pohybujícím se 8km.
Může pracovat ve čtyřech módech:
-Air Targeting Mode (protivzdušný, 360°)
-Ground Targeting Mode (protipozemní/zaměřování, 120° a méně)
-zaměření zdroje EM záření (Longbow se skládá z radaru [APG-78] a zaměřovače EM vysílání [APR-48A])
-profilování terénu
Plus Built-In Test

Je možné omezit vyhledávací sektor na určitý výřez, ve kterém pak dochází k podstatně rychlejší aktualizaci. Tento výřez je možné směrovat různě, a to v rozsahu 360° u protivzdušného módu a 270° u protipozemního.

Vzhledem k vlnové délce, na jaké radar pracuje je také schopen vyhodnotit, jaký typ/třídu bojového vozidla má zaměřenou. Podle zatím zveřejněných informací sice zatím nedokáže rozpoznat konkrétní typ vozidla, ale v každém případě dokáže rozpoztat, zda se jedná o BVP, tank nebo (to ve spolupráci s pasivními radioelektronickými systémy) nějaký prostředek PVO (SAM nebo ADA); podle toho se pak dá vybrat priorita cíle. Pokud je tato nastavena na "high", jsou zobrazeny a zaměřovány pouze prostředky PVO a BVP s hlavní "střední velikosti" (20-30mm; BMP-2 to vyhodnotí jako vysokou hrozbu, BMP-1 s jeho 73mm kanonem podle všeho ne); pokud na "medium", jsou zaměřovány tanky a celokovové OT; pokud na "low", je zaměřováno všechno včetně některých staveb a terénních útvarů; to samé také platí, pokud není vybrána žádná priorita.

Radar APG-78 také ve spolupráci s palubním počítačem Apache umožňuje vytvářet/stanovovat "No fire zones" a "Priority fire zones". To se vizuálně projeví na taktickém MFD tím, že je NFZ ohraničena obdélníkem modré a PFZ obdélníkem červené barvy. Praktická aplikace pak je, že zatímco objekty v NFZ nejsou radarem zaměřovány vůbec, objekty ve PFZ jsou zaměřovány prioritně. NFZ a PFZ lze jak nahrát do palubního počítače před letem, tak je vytvářet za letu pomocí joysticků na pákách řízení, jinak určených k nastavování směru senzorů.

Standardní útok sekce Apaches na obrněnou kolonu tedy vypadá tak, že observer (AH-64D s radarem) aktivuje "hover hold" za kopcem, ověří si, že se v oblasti nevyskytují spřátelené pozemní jednotky a pomocí kolektivního řízení "vystrčí" radar Longbow nad úroveň okolního terénu. Priorita je nastavena na "high" a dost možná se cílové objekty nachází uvnitř předem vytvořené, nebo třeba JSTARS aktualizované PFZ, takže jsou okamžitě zaměřeny prostředky PVO v dané oblasti a nic jiného.
Datalinkem jsou tato data o cílech předána druhému AH-64D (buď R, nebo NR), zvanému shooter, který pak vypálí salvu AGM-114L - a to pravděpodobně z vyšší vzdálenosti (3km) a v LOAL módu (viz. 5.2).

Pokud je pak sekce Apaches doplněna vrtulníkem OH-58D, je celý postup ještě o něco jiný (stejný, jako u AH-64A): OH-58D zaměří a ozáří cíl a pomocí systému ATHS (Automatic Target Handoff System) se spojí s Apachem. Systém řízení palby nastaví elektroniku AGM-114K (nebo jiné, laserem naváděné verze) na takový kódovaný puls, jaký vysílá ozařovacé laser Kiowy. Tak pak vystrčí ozařovač na stožáru nad okolní terén, ozáří cíl laserovým značkovačem a vydá AH-64 povel k zahájení palby. Apache pak pálí taktikou "rapid fire" (viz. 5.2).

ATHS je součástí IDM.

Verze AH-64D(NR), dříve značená jako AH-64C, nedostane ani AN/APG-78, ani AN/APR-48A, ani vylepšení motorů, nicméně dostane ostatní vylepšení -64D (kokpit, komunikace, modem).

5.0: Výzbroj

Výzbroj Apache se skládá ze 4 typů zbraní:
-Řetězový kanón M230
-AGM-114
-Hydra 70
-FIM-92/ATAMS

5.1: Automatický kanón M230 Bushmaster

M230 je jednohlavňový řetězový kanón ráže 30mm, vyráběný původně Hughesem a nyní firmou Alliant Techsystems.
Teoretická kadence je 625 ±25 ran za minutu; prakticky může být vystřeleno 5 dávek po 50 nábojích, načež musí zbraň 10 minut chladnout.
Dávky můžou být samozřejmě různě velké, od jednoho výstřelu až po nepřetržitou střelbu; vždy (resp. v míru) ale musí platit, že se během jedné minuty nesmí vystřelit více, než 300 ran bez toho, aby pak zbraň 10 minut chladla.

Zásoba munice je 1200ks, uložených v pancéřované schránce uvnitř trupu. Zbraň má externí pohon (2,2kW elektromotor) a hydraulické ovládní náměru a odměru.
Standardně je používána 30x113mm munice M789 (HEI - průrazně/zápalné - OU) a M788 (víceúčelové).
Dostřel je 1500m efektivní, 4000m teoretický maximální/proti pěchotě.
Zbraň je spřažena se směrem pohledu CPG, pokud tento používá IHADSS.

5.2: AGM-114 Hellfire II - verze K,L,M,N

AGM-114 Hellfire (což jednak znamená "pekelný oheň", ale také se jedná pro zkratku od "Heliborne, Laser, Fire and Forget") vznikla spolu s AH-64A, kdy byl program dokonce úmyslně pozastaven na 12 měsíců, aby došlo k synchronizaci vývoje vrtulníku i střely. AGM-114A byla poloaktivní, laserem naváděná střela, navedená na odraz kódovaného paprsku laseru od cíle.
To, čím je Hellfire tak zvláštní, jsou 2 módy střelby: LOBL a LOAL.
Zatímco LOBL (Lock-On Before Launch) je normální a používají ho i všechny ostatní ATGM, LOAL (Lock-On After Launch) je specifický pro Hellfire. Střela v něm po odpálení stoupá do výšky asi 700m pod úhlem 30°; po vyhoření motoru pak letí dále pod stoupavým úhlem 3°. Někdy v této chvíli se vynoří Apache a ozáří laserem cíl Ve chvíli, kdy se cíl nachází v odchylce 25° vzhledem k trajektorii střely se ta se skloní na cíl v úhlu 20° a po dosažení odchylky 60° se spustí přímo na něj, útočíc tak zeshora . Celé kouzlo je v tom, že Apache odpaluje střely v salvě zpoza kopce (tedy se nevystavuje žádné hrozbě) a Hellfire jsou naváděny jiným strojem (např. Kiowa warrior se svou senzorovou kopulí na stožáru), FACem nebo Apache vynořivším se ovšem až na poslední chvíli. Jak již jsem psal, nejčastější taktikou v tomto módu byla taktika "rapid fire", kdy jsou střely odpáleny v salvě. Jak potom klesají k cílům, značkovač (observer) se připraví. Jakmile první střela zasáhne cíl, značkovač přesune laserový paprsek na další cíl. Všechny letící Hellfire tedy zatočí k novému cíli. Po jeho zásahu observer označkuje další cíl - zbývající Hellfire se tedy natočí na něj - a tak dále až do vyčerpání cílů nebo raket.

AGM-114K Hellfire II je zcela přepracovaná "stará" AGM-114A, se kterou má "K" společný jen zevnějšek. Byla přepracována naváděcí soustava (nový systém, stejný princip - poloaktivní laserové navedení), bojová hlavice vyměněna za tandemovou a byl implementován digitální systém řízení letu. Ten mj. zajistil i to, že raketa napadala cíl pokaždé zeshora - i při "horizontálním" LOBL odpalu. Raketa totiž stejně stoupá - akorát ne tak prudce, ale s náklonem pouze 6°.
Tuto verzi je také možné použít k napadání nepřátelských vrtulníků, pokud jsou správně zaměřeny - PZ v takovém případě limituje k maximální teoretické PZ, protože se střela nedá zmást žádným protiopatřením a vzhledem k agilitě ani vymanévrovat.

AGM-114L Hellfire je něco úplně nového - systém navedení už nebyl poloaktivní, ale aktivní radarové samonavedení. Změny doznal i LOAL mód, kde podle některých zdrojů raketa dokáže sama najít cíl i bez jeho označení. Tato verze je také schopna se přepnout do módu "home-on-jam" a navádět se na zdroj elektronického rušení.

AGM-114M je "reinkarnace" starého principu a systému navedení -114K, kdy byla vyměněna hlavice a dráha letu byla přeprogramována, aby se střela nemohla ani při LOAL odpalu dostat nad vrstvu souvislé oblačnosti, která by jí znemožnila najít cíl. AGM-114M má zápalnou/tlakovou vlnu působící hlavici.

AGM-114N je prakticky totéž, jen hlavice je vysoce výbušná s práškovými kovy, zvyšujícími efektivitu - tedy termobarická.
Bojová hlavice obsahuje fluorovaný hliníkový prášek, kterým je vyplněna mezera mezi krytem/obalem hlavice a vlastní trhavinou (PBXN-112, [70% oktogen, 19.2% 1,2,4-butantrioltrinitrát, 9.6% NC2, 1.2% triacetin {L2}]). Při detonaci hlavice je pak do okolí vysokou rychlostí rozprášen hlikínový prášek, který shoří za velmi vysokých teplot - čímž vytvoří tlakovou vlnu, která je nesmírně devastující proti pěchotě a stavbám.

Dolet všech verzí je 0.5 - 9 km v LOBL, 3.5 - 5 km v LOAL módu.
Apache může nést maximálně 16 ks Hellfire na 4 závěsnícíh.
Za zmínku stojí, že letka šesti AH-64 byla považována za schopnou zničit celý tankový prapor.

5.3: Hydra 70

Neřízené rakety ráže 70mm. Apache může nést max. 4 "rocket pads", každý po 16 raketách. Ohledně nastavování viz. kapitola 1.3.

Používané hlavice:
M151 - vysoce výbušná
M156 - bílý fosfor, zadýmovací
XM245 - 32ks submunice - CS,HE
M255 - APERS (protipěchotní fragmentová)

Jedinou další aplikací, která stojí za zmínku je projekt APKWS II, který zpočívá v přidání poloaktivného laserového navedení na tělo rakety Hydra 70. Projekt už byl jednou zrušen, pak obnoven, soutěž na obnovený projekt vyhrála BAe Systems, která v roce 2007 úspěšně ukončila všechny testy.
APKWS najde široké využití v Iráku a Afghanistánu, kde je dnes mnoho cílů ničeno "předimenzovanými" AGM-114K,M,N; další, ryze spekulativní využití (moje úvaha) spočívá ve vypotřebování prostředků aktivní ochrany, jako jsou jednotlivé "projektily" systému Arena-E, na tyto levné střely, přičemž teprve poté přijde "ostrá" AGM-114.


6.0: Vlastní ochrana


ASE (Aircraft survivability equipment) je souhrnný název pro rušiče, detektory ozáření, výmetnice klamných cílů a protiopatření, která mají zajistit co nejdelší přežití vrtulníku na bojišti. K detektorům patří RWR typu AN/APR-39, detektor radarů AN/APR-48A, detektor ozáření laserem AN/AVR-2.
K aktivním protiopatřením pak patří rušička AN/ALQ-136 a výmetnice klamných cílů chaff, umístěné na ocasním nosníku stroje; ty jsou však modulární, takže se dají zaměnit za výmetnice flares.
Kromě toho má Apache ještě aktivní IČ rušič AN/ALQ-144 zvaný "Disco ball" a pasivní IČ senzory, detekující odpal střely v okolí (detekují hořící raketový motor letící směrem k Apache). Všechny výše zmíněné systémy se ovládají z konzole "Common Missile Warning system" (viz. obr.)

Údaje ze všech čidel systému (hl. APR-48A) jsou promítány na jeden z MFD. Pokud dojde k ozáření stroje laserem nebo dokonce odpálení střely, jeden z MFD se automaticky přepne na stránku zvanou "ASE", kde zobrazí nepřátelské radary, identifikované systémem APR-48A a jejich teoretické dosahy podle palubní databáze, včetně dostupných teoretických dosahů zbraní prostředku PVO. Pokud má tento více zbraní (hybridní systém jako např. 2S6M), zobrazí se dva soustředné kruhy; pokud pak na Apache letí střela, je zobrazena na ASE (na MFD) a vede od ní vede čára k vrtulníku. V horním levém rohu je pak zobrazen údaj o čase do zásahu, v pravém spodním rohu výpis dostupných protiopatření (počet chaff, popř. flares), v levém spodním rohu stav rušiček (zapnuto/vypnuto; mód auto/nic).

_________________________________________________________
L0: http://www.freepatentsonline.com/6424891.html (AGPU)
L1: http://www.tpub.com/content/ahapache/TM ... -1_496.htm
L2: http://knygos.sprogmenys.net/knygos/BILANS.XLS
_________________________________________________________

http://www.simhq.com/forum/ubbthreads.p ... 8&fpart=23 (barva MFD Apache; citace pilota)
http://www.jolly-rogers.com/airpower/ah-64d/64d-av.htm
http://www.tpub.com/content/ahapache/TM ... /index.htm (letový manuál Apache)
Obrázek
Naposledy upravil(a) cover72 dne 29/12/2010, 11:48, celkem upraveno 13 x.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

Dňa 9.7. sa uskutočnil prvý oficiálny let prototypu vrtuľníka AH-64D blok III, ktorý nesie názov PVD-27. Tohto testu sa zúčastnili aj zástupcovi MO. Prvé fázy testovania prebehnú na PVD-27, neskôr sa k nej pridajú ešte tri lietajúce prototypy a jeden určený na pozemné skúšky avioniky.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

V kostce - Block III má 3 cíle:
-vylepšené komunikační schopnosti a interoperabilitu ("joint everything")
-zvětšený dosah senzorů
-zlepšené dynamické vlastnosti

Vylepšené komunikační systémy zahrnují schopnost ovládat UAV, kompatibilitu s FCS (jeden prototyp AH-64 s vylepšením na Block III se dokonce účastnil cvičení vývojových strojů FCS), JTRS, což je rádiostanice schopná používat LINK16 a všechno to zobrazovat na MFD, sdílet cíle atd (a znamenající zlepšenou propustnost modemu/datových linek [ikdyž pokud se nestihne divivinout JTRS do roku 2011, kdy by měly přijít první Block III k armádě, nahradily by se dočasně vylepšenou verzí ARC-231, které se už teď používají v některých Block II]).
Další "joint" schopností by mělo být zavedení JCM - Joint Common Missile, což je program s cílem nahrazení AGM-114, AGM-65 a TOW jednou raketou, který se od roku 2005 ruší a zase zadává někomu jinému.

Druhým cílem Block III pak je vylepšit dosah senzorů - ohledně toho viz. sekce 4.0 - IČ čidla se nahradí SADA I; radar by pak měl mít dosah prodloužený jak sdílením informací přes LINK 16, tak radarem se zvýšeným dosahem (není jasné, zda půljde o upgrade nebo jiný radar); to ale stejně nemá cenu, pokud se nezavede JCM, protože 6(8)km je pro Hellfire stejně maximum.

Dále dostanou Block III vylepšené motory (chvíli se mluvilo o T800 z commanche - asi kvůli lepšímu poměru váha-výkon, ale teď to jsou skoro jisté T700-GE-701D).
Dalšími změnami pak jsou nové listy rotorů, vyrobené tentokrát s maximálním využitím kompozitů - ty zvyšují cruise a nepřekročitelnou rychlost a možné násobky přetížení, zvyšují možný maximální užitečný náklad a stoupavost.
Tohle všechno je dost na očích odpovědných činitelů, jelikož se na Apache snesla vlna kritiky vzhledem k relativně velkým ztrátám (hl. nucený návrat na základnu/neschopnost dokončit misi) při "deep strike" misích, kde byly Apache ohroženy palbou malorážových zbraní - zlepšené dynamické vlastnosti by měly posádkám umožnit se takovým hrozbám lépe vyhýbat.

Mělo by dojít i ke změnám v kokpitu - monochromatické zelené MFD by se měly nahradit LCD panely vyvinutými pro RAH-66; dokonce se jednuj dobu psalo o tom, že by měl být kokpit komplet přestavěn do podoby plánované pro Commanche - z čehož ale skoro jistě sešlo.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Japonský Fuji AH-64DJP se zimními doplňky
Obrázek
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

23. ledna 2009 proběhl první let Apache určený k testování nového, hi-bandwidth datalinku, schopného přenášet real-time videoobraz a řídit vzdáleně bezpilotní průzkumné prostředky.

Osádka využila tento datalink, zvaný UTA (Unmanned areial systems Tactical datalink Assembly) ke vzdálenému ovládání bezpilotní modifikace vrtulníku MH-6 Little Bird. Vývoj datalinku, který podle všeho používá buď samotný radar, nebo přinejmenším avioniku systému Longbow, mají na starosti kontraktoři pro Longbow, tedy Lockheed Martin a Northrop Grumman. UTA bude nasazen na modifikaci Apache Block III a znamená navýšení komunikačních schopností oproti systému TCDL, nasazenému na součastných Apaches Block II - ten umožňuje "pouze" přijímat videodata z UAV a přeposílat je pozemním jednotkám.

Bezpilotní Model 530E:
Obrázek
Uživatelský avatar
alibaba
7. Major
7. Major
Příspěvky: 707
Registrován: 15/8/2007, 00:30
Bydliště: Cotswold

Příspěvek od alibaba »

Par fotecek z me zahradky....
ObrázekObrázek
ObrázekObrázek
Inteligence má své hranice,
ale blbost je nekonečná....
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

cover72:
Vývoj datalinku, který podle všeho používá buď samotný radar, nebo přinejmenším avioniku systému Longbow, mají na starosti kontraktoři pro Longbow,
To spíš ne, stejný systém by měla totiž používat i průzkumná verze Apače ( Lite Apache ? ) a ta je odlehčená právě o ten radar.

alibaba: pěkná zahrádka, ale zaneřáděná americkým broukem...
:mrgreen:
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Další možnosti vývoje a použití :

KOPAPAKA, než jsem dopsal a vložil můj článek, zjistil jsem, že se ti podařilo napsat zmínku o "LITE". Tak se mi nechtěně povedlo odpovědět. Jinak o vývoji nových lehkých vrtulníků, které by mohl podporovat nebo řídit jako bezpilotní, je v ATM č. 8/2009 str. 36.

Pro ovládání bezpilotních lehkých vrtulníků, např. Little Bird nebo AH-6S Phoenix se zkouší AH 64D Blok III. Plánuje se ale nová verze, na průzkumné účely upravený AH 64 označovaný firemně jako "LITE" umožňující také řízení několika bezpilotních prostředků najednou. Tak by bylo možné snížit počty současného průzkumného praporu se 30 vrtulníky na 10 Apache "LITE" a 20 bezpilotních UAV. Boeing navrhuje sejmout radar a s ním spojené příslušenství, při současné modernizaci optoelektronického průzkumného vybavení. Takto by se mohlo ušetřit 450 kg a spolu s montáží výkonnější verze motorů T-700-GE-701D dosáhne požadované parametry 6K/95 ( visení mimo vliv země ve výšce 1829 m tj. 6000 stop při teplotě 35° C tj. 75 F a s možností nesení lehké výzbroje ).
Petrz
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 938
Registrován: 6/1/2009, 17:57
Bydliště: Děčín

Příspěvek od Petrz »

Zatím podle toho co jsem si přečetl se jedná o velmi povedený článek, svojí informační hodnotou hravě překonávající vše, co jsem zatím o tomto stroji četl(např. články v ATM). Až budu mít víc času určitě si ho přečtu celý.
ObrázekObrázek

Zbourat stodolu umí každý osel, postavit jí ale vyžaduje tesařské umění.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Narazil jsem na další zajímavosti:
-jedním ze stěžejních bodů modernizace na standard Block III je i nový, kompozitový "ocas" (vč. nosníku) a rotory z kompozitů s životností přes 10 000 letových hodin
-dosah radaru Longbow by se měl zvýšit na dvojnásobek
-v rámci programu Arrowhead bylo implementováno i plně automatické zaměřování a sledování cílů EO čidly
-a to nejzajímavější na konec - v roce 1995 vyvinula firma Simula Inc. pro Apache airbagy (sic!) k ochraně posádky při havárii. Ty jsou namontovány po stranách a před oběma členy posádky a podle armády mají snížit šanci poranění o 50%. Systém byl operačně zaveden v roce 1997.
Jiný systém airbagů pro vrtulníky vyvíjí izraelská firma Rafael pro americké námořnictvo; ten je ovšem externí, tj. chrání před následky dopadu celou helikoptéru.
Naposledy upravil(a) cover72 dne 29/12/2010, 12:18, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17708
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Vrtulníkové airbagy jsou sice stará věc, ale k testům se dostaly až v posledním desetiletí http://www.youtube.com/watch?v=OG_YMMBHUjo
http://defense-update.com/products/r/reaps.htm
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Doposud jsem si myslel, že co se navigace v terénu týče, Apache Longbow má "jen" digitální mapu s vrstevnicemi - nic jiného jsem totiž posádky nikdy neviděl používat (a proč by také měly):

Obrázek

Po omílání tematiky radarové mapy terénu ve vláknu Mi-28NE jsem se ale pustil do pátrání a zjistil, že jsem se mýlil. Normálně posádkám digitální mapa terénu se souřadnicemi stačí, ale pokud by letěly v opravdu špatném počasí, radar Longbow má i módy radaru pro mapování terénu, a to hned dva: Terrain Profiling (TPM) a "Radar map" (RMAP). Jsou samozřejmě syntetické, tzn. pilot nedostává "surová" data z radaru (jako u Mi-28NE), nýbrž interpretovaná počítačem tak, aby byla snadno a hlavně rychle čitelná. Módy vypadají takto:

Obrázek
(Vlevo TMP, vpravo RMAP)

TMP je vysloveně pomůcka pro navigaci ve špatném počasí: ukazuje jaksi "binárním" způsobem, kde je bezpečné letět ve stávající výšce a kde již nikoli. Černá znamená oblast, ve které je terén hluboko pod podvozkem vrtulníku, šedá terén, který je někde mezi pozicí vrtulníku a "bezpečnou hloubkou" nastavenou posádku a tedy může dojít ke kolizi, a bílá terén, který je nad úrovní vrtulníku.
Co je ale důležitější, TMP se nezobrazuje jen na obrazovce radaru: namísto toho si jej posádka Apache může promítat na průhledový displej, kde se jí zobrazuje jako vrstva na skutečném terénu před strojem:
Obrázek
Počet linek je volitelný od 1 do 4. Krom toho TPM zvýrazňuje v průhledovém displeji i překážky jako sloupy vysokého napětí, antény apod.

RMAP je kombinace klasického protipozemního zaměřovacího módu radaru s mapou terénu, která ukazuje i reliéf a radarový stín. Proto se používá pro taktické účely, aby posádka věděla, kam radar "nenakoukl" a kde se tudíž může skrývat hrozba.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Obrazovka střeleckého radaru AH-64D v syntetickém protipozemním módu:

Obrázek



Pro srovnání, "syrový" protipozemní mód radaru Mi-28NE:

Obrázek
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Dvojice videjí, která představují zcela nové technologie vyvinuté pro AH-64D Block III:


- motory 701D
- o 5% vyšší výkon motoru při nulovém nárůstu hmotnosti
- o 25% vyšší propustnost reduktoru při nulovém nárůstu hmotnosti
- zcela nový rotor založený na pokročilém modelování aerodynamiky
- všechna výše uvedená vylepšení dohromady zvedla nosnost Apache Block III o 250kg!
- nové šokové absorbéry (i pro CH-47 a další)
- systém GFAS, který detekuje postřelování Apache nejen PLŘS/SAM, ale i RPG a ručními zbraněmi a automaticky na detekovanou hrozbu natáčí senzory a 30mm kanon k jeho potlačení - nesmírně úspěšně nasazen v Afghanistánu


- zvýšení dosahu radaru Longbow, aby dokázal zaměřovat prostředky PVO mimo jejich obálku
- zvýšení kontroly nad bezpilotními prostředky z prostého downloadu obrazových dat na samotné řízení UAV/OCAV (vč. přistání a startu; hleďme, jak se hodí 2-členná posádka) a ovládání zbraní UCAV
- satelitní rádio, kterému nepřekáží terén
- certifikace pro lety IFR a ŘLP
- podpora v subsystému REB pro detekci a varování před námořními hrozbami a rozeznání jejich typu (tzn. válečné lodi s PVO)

A krom toho zajímavý střípek: všechny Apache mají již od modelu "A" technologii plnění palivových nádrží dusíkem. To znamená, že prázdný prostor v nádržích, který by normálně vyplňoval vzduch podporující hoření, je namísto toho plněn inertním plynem generovaným na palubě, což výrazně zmenšuje pravěpodobnost požáru při havárii nebo průstřelu palivových nádrží trhavě-zápalnou municí.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od Dzin »

Musím říci, že apač mě opět překvapil a vypadá to, že je ještě výkonnější, než jsem myslel. Hlavně schopnosti radaru o integraci údajů z něj jsem věděl.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
1stCLJan
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 519
Registrován: 29/7/2014, 10:06

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od 1stCLJan »

Kdyby si někdo z vás chtěl sundat svého apače lehkým kulometem , tak se vám k tomu nabízí ideálně umístěná kompletní elektrická instalace s konektorama pod bakelitem vpravo vpředu od bakelitových skel kabiny osádky.

Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Tím opravdu Apache nesundáš: ta elektronika je takto umístěná úmyslně v rámci konstrukční filosofie "stínění" důležitějších systémů těmi méně důležitými. Ale zničením klíčových LRU bys jej vyřadil z efektivního boje.

Jen nezapomeň, že v okamžiku, kdy na Apache začneš střílet tě detekují čidla na koncích pylonů a namíří na tebe 30mm kanon s trhavě-zápalnou municí, aby tě jako hrozbu smázl :twisted:

EDIT: přidal jsem více informací o GFAS:
http://palba.cz/viewtopic.php?f=42&t=7033
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od rabo »

No čo môžem zkrátene povedať. Ja sa prikláňam k Mi-28N http://otvaga2004.ru/kaleydoskop/kaleyd ... ta-mi-28n/
Po všetkých údajoch lepšie.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od cover72 »

Rabo, buď napiš proč konkrétně, aby o tom mohla být vedena technická debata, nebo ten arbitrární výrok, patřící tak na blogísek, smažu.
Na palbě vedeme faktické debaty, nikoli hospodské rozpravy na to, co je nejlepčejší na světě.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Boeing AH-64D Apache Longbow

Příspěvek od Rase »

Laserová zbraň otestována na AH-64

V červnu 2017 proběhly testy leserové zbraně osazené na bitevní vrtulník AH-64. Plány umístit bojový laser na vrtulník AH-64 Apache se poprvé dostaly na veřejnost v květnu 2016. Duchovním otcem myšlenky je velitelství SOCOM, které v laserových zbraní vidí ideální nástroj podpory operací speciálních sil. Test proběhl na střelnici White Sands za účasti amerického velitelství pro speciální operace SOCOM (Special Operations Command). Malý stacionární cíl byl zasažen na vzdálenost 1,4 km, bohužel bližší technické informace o samotném testu nejsou známy. Není znám jak výkon laseru, tak ani to, zda pro napájení byly použity motory vrtulníku nebo pouze integrované baterie. Podle tiskové zprávy firmy Raytheon jde však o vůbec první případ, kdy byl bojový laser otestován na letounu s rotačními křídly, v široké škále letových režimů, nadmořských výšek a rychlostech. Cílem testu není vývoj nové zbraně, ale získávání znalostí v oblasti nasazení laseru na vrtulnících. Integrovaná optika laseru a zaměřovací/kontrolní systém MTS (Multi-Spectral Targeting System) se musel například vyrovnat s neustálými vibracemi vrtulníku i proudem vzduchu od lopatek, který snižuje jeho účinnost. "Tento sběr dat ukazuje, že jsme na správné cestě. Díky propojení bojem osvědčených senzorů, jako je MTS, s několika laserovými technologiemi, můžeme tuto schopnost přivést na bojiště spíše dříve, než později" - Art Morrish, viceprezident pro pokročilé koncepty a technologie ve firmě Raytheon. Cílem testování laserů není v budoucnu nahradit organickou výzbroj AH-64, ale doplnit ji. přeci jen výstřel laseru stojí jen několik desítek dolarů a tak jej je možno použít pro tichou a přesnou likvidaci nepřítele, řezat dráty elektrického vedení, ničit generátory, antény, znehybňovat vozidla, zapalovat sklady s palivem atd.

http://www.armadninoviny.cz/bitevni-vrt ... laser.html
https://warisboring.com/the-u-s-militar ... e-gunship/
http://www.raytheon.com/news/feature/hi ... laser.html

DDQlKM_WsAA5oUO.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 8/9/2022, 20:40, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Vrtulníky“