Boje na mořích během dánské války

Moderátoři: jarl, Pátrač, kacermiroslav, Bleu

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Boje na mořích během dánské války

Příspěvek od jarl »

BOJE NA MOŘÍCH BĚHEM DÁNSKÉ VÁLKY
Obrázek
Válka, v níž se roku 1864 střetlo Dánsko s Pruskem a Rakouskem bývá označována buďto jako „dánská válka“, nebo „druhá šlesvicko-holštýnská válka. Válečným událostem odehrávajícím se během tohoto konfliktu na Baltu, se u nás zatím podrobněji věnuje pouze malonákladová publikace Slavné bitvy admirála Tegetthoffa, která se stala i hlavním zdrojem informací pro tento článek. Poněkud lepší situace panuje ohledně bojů vedených na Severním moři, ale i ty jsou u nás zdaleka nejlépe popsané ve výše zmíněné knize.

Pozadí tohoto konfliktu je velmi složité a nelze je tu podrobně rozepisovat. Jádrem sporu byla svrchovanost nad vévodstvími Šlesvickem a Holštýnskem, které byly již delší čas spojeny s Dánskem personální unií, ovšem nebyly považovány za přímou součást Dánska. Státoprávní uspořádání obou vévodství začala v průběhu 19. století komplikovat skutečnost, že se stala členy Německého spolku. Dánský král Kristián IX. vyhlásil v roce 1863 novou ústavu, která měla platit i pro Šlesvik, což vyvolalo velkou nelibost, protože obě vévodství byla již dříve sloučena do jednoho celku zvaného Šlesvicko-Holštýnsko a nyní měla na území jedné jeho části platit nová dánská ústava, což bylo vykládáno jako pokus o přímou anexi Šlesvicka. Proti tomu vznikla v zemích Německého spolku silná opozice a celá situace skončila nakonec 21. ledna 1864 válkou, kterou Dánsku vyhlásily vlády Pruska a Rakouska, k nimž se přidalo ještě Sasko a Hanoversko.

Obrázek
Val u Dannewirke

Dánové s válkou proti Prusku už delší dobu kalkulovali a posilovali svá opevnění a loďstvo, do nichž investovali 35 miliónů marek získaných jako odškodné za zrušení poplatků vybíraných doposud od lodí plavících se pod cizí vlajkou průlivy mezi Severním a Baltickým mořem. V Dánsku spoléhali zejména na obraný val u Dannewirke a opevnění u měst Düppel a Fredericia. Přesto bylo zřejmé, že nepřátelské přesile sami nebudou moci dlouho odolávat, takže patrně doufali i v pomoc Velké Británie, která nad Dánskem držela ochranou ruku již během první šlesvicko-holštýnské války z let 1848 až 1851. Británie a Švédsko však nakonec vyhlásili neutralitu a Dánsko zůstalo osamoceno. Spojenci poslali zpočátku do boje 43 500 (podle jiných zdrojů dokonce 61 000) pruských a 28 500 rakouských vojáků, jimž čelilo pouze 40 000 Dánů a určitý počet dobrovolníků z ostatních skandinávských zemí. Vrchním velitelem spojeneckých vojsk byl jmenován osmdesátiletý polní maršál Wrangel. Zatímco na souši měli značnou převahu spojenci na moři tomu bylo zpočátku naopak a silnější bylo dánské loďstvo, které mělo rovněž zkušenější a lépe vycvičené posádky.

Obrázek
Polní maršál Wrangel

Dánské loďstvo
Dánské válečné námořnictvo se dělilo celkem na tři eskadry, z nichž dvě operovaly na Baltu, jedna byla odvelena na Severní moře, a několik dalších plavidel spadalo pod velení pozemních sil. Dánským námořním silám na Baltském moři velel kontraadmirál Carl van Dockum (Dokum) a druhé eskadře plavící se po tomto moři kapitán Maksol (?). Eskadra v Severním moři spadala pod pravomoc kapitána Edouarda (Edvarda) Suensena. Dánové disponovali celkem 92 válečnými plavidly, z nichž 30 mělo parní i plachetní pohon. Největší pozornost si zaslouží zánovní monitor ROLF KRAKE o výtlaku 1320 tun, jehož boky a otáčivé věže chránil pancíř o síle 115 mm. Vyzbrojen byl čtyřmi 68liberními děly a dosahoval rychlosti devíti uzlů. Druhou pancéřovou jednotkou byl dělový člun ESBERN SNARE vyzbrojený třemi děly, který měl boky obrněné pancířem silným 61 mm. Dále měli Dánové k dispozici řadové lodě WALDEMAR, FREDERIK, SKJOLD, BELLONA , HAVFRUEN , THETIS a ROTA; fregaty NIELS JUEL, SJAELLAND, JYLLAND a TORDENSKJOLD; korvety GALATHEA, VALKYRIEN, HEIMDALL, NAJADEN, THOR a SAGA. Kromě výše popsaných větších plavidel disponovali ještě několika desítkami dělových člunů, ozbrojených dopravních lodí a pomocných plavidel, která nesla od dvou do osmi děl.

Obrázek
Posádka fregaty Jylland

Další hodnotná plavidla vstoupila do služby v průběhu války. Za nejsilnější byla považována dvojice pancéřových fregat DANNEBROG a PEDER SKRAM, které byly právě dokončované v Kodani. V Británii se stavěla dřevěná fregata DANMARK, kterou realizovala tamější loděnice Thomson. Je ovšem třeba poznamenat, že mnoho větších plavidel nebylo během vypuknutí války schopno služby, což se týkalo zejména řadových lodí, které však už měly období své slávy za sebou a jejich využití v moderní bitvě bylo sporné. Dánští námořníci a dělostřelci ovšem prodělali kvalitní výcvik, což byla zjevná výhoda oproti jejich protivníkům, kteří jej většinou postrádali. Po vyhlášení mobilizace mohlo být k námořnictvu povoláno dalších 170 důstojníků a 1800 vycvičených námořníků, kteří měli dodat posádky pro lodě, které se dosud nenacházely v činné službě. Dánové od začátku počítali s bojem proti pruské eskadře, ale s tím, že by do bojů zasáhlo i rakouské námořnictvo příliš nekalkulovali, neboť to by muselo nejprve překonat vzdálenost 3000 mil, což se zdálo býti nad jeho síly.

Pruské loďstvo
Třebaže Prusko mělo již od svého vzniku přístup k moři, dosud ale necítilo potřebu vytvořit silné válečné námořnictvo, jelikož se soustředilo na pozemní vojsko, které bylo již od 18. století silným a kvalitně vycvičeným vojenským tělesem, jež na bitevních polích vybojovalo nejedno slavné vítězství. Začátkem roku 1864 čítalo pruské loďstvo všehovšudy 78 lodí, z nichž ovšem většinu tvořily malé, vesly poháněné dělové čluny. Jádro námořnictva tvořily fregaty GEFION, THETIS, ARCONA a GAZELLE; korvety NIOBE a NYMPHE; brigy ROVER a MUSQUITO. Menší jednotky čítaly celkem 21 parních dělových člunů vyzbrojených dvěma až čtyřmi děly a mnoho výše zmíněných veslových dělových člunů, nesoucích jedno až dvě děla. Součástí válečného loďstva se staly i jachty GRILLE a LORELEY nesoucí každá dvě děla a dvojice dopravních plavidel dodatečně ozbrojených několika děly.

Obrázek
Fregata Gefion a briga Rover

V Danzigu se dokončovaly fregaty HERTHA a VINETA, které postupně vstoupily do služby v průběhu války a Prusko si již dříve ve Velké Británii objednalo pancéřovou fregatu ARMINIUS. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že Britové v nastávajícím konfliktu podporovali Dánsko bylo nasnadě, že se jí Prusové před koncem války nedočkají. Wilhelm Bauer dokonce přišel s projektem ponorky nazvané KÜSTENBRANDER, ale ta nebyla nikdy postavena. Obrovskou nevýhodu představovala skutečnost, že výcvik pruských námořníků byl velmi špatný a posádky se narychlo doplňovaly povoláním nezkušených nováčků. Před válkou sloužili v pruské flotile i důstojníci ze Švédska a Nizozemska, ale součet všech členů důstojníckého sboru přesto v roce 1864 nepřesáhl 120 mužů. Je s podivem, že toto slabé námořnictvo neoperovalo pouze v domácích vodách, protože některé jednotky se nalézaly i ve vzdálených mořích a Prusové s nimi nemohli počítat. Velitelem pruského námořnictva byl původně kapitán Kühn, jehož v březnu nahradil Erich von Jachmann.

Rakouské loďstvo
Válečné námořnictvo rakouského císařství bylo silnější nežli loďstva Pruska a Dánska ovšem vzhledem k zeměpisné poloze bylo dislokována na Jaderském moři a proto se této války zúčastnila pouze jeho menší část. Podle Conway´s mělo v roce 1860 řadovou loď KAISER, šroubové fregaty RADETZKY, ADRIA a DONAU, šroubové korvety DANDOLO a ERZHERZOG FRIEDRICH, plachetní fregaty BELLONA a VENUS, plachetní šalupy MINERVA, CAROLINA a DIANA, plachetní brigy HUSSAR, MENTECCUCOLI, POLA, PYLADES, dělové čluny MÖVE, KERKA, NARENTA, PELIKAN, AUSLUGGER a DEUTSCHMEISTER, plus dalších 24 menších a pomocných plavidel. V tomto výčtu však chybí přenejmenším známá fregata NOVARA a některé z uvedených jednotek již byly v roce 1864 pravděpodobně vyřazeny ze služby.

V následujících letech ovšem začaly vstupovat do služby první obrněné jednotky, takže nyní už Rakušané disponovali i pancéřovými fregatami DRACHE (28 děl), SALAMANDER (18 děl), KAISERIN MAXIMILIAN (30 děl), PRINZ EUGEN (30 děl) a JUAN DE AUSTRIA (30 děl).

Obrázek
Velitel rakouského loďstva arcivévoda Ferdinand Maximilián

V čele rakouského námořnictva stál od roku 1854 arcivévoda Ferdinand Maxmilián, jenž se již brzy měl vydat na své známé mexické dobrodružství, které jej v roce 1867 přivedlo až před popravčí četu. Pod jeho velením se flotila početně velmi rozrostla, ovšem stále přetrvával problém se špatným technickým stavem plavidel, které stály často odstrojené v přístavech, a nezkušeností lodních osádek. Oboje se brzy projevilo v nadcházející válce při přesunu rakouských lodí k dánským břehům. Brzy po vypuknutí bojů požádali Prusové svého spojence o vyslání rakouských lodí na Balt a Severní moře, protože slabé pruské loďstvo nemohlo samo dánskou nadvládu nad těmito vodami ohrozit a pruské přístavy byly uzavřené námořnímu obchodu. Rakušané vyhověli a chystali se postupně vyslat do boje tři eskadry složené vždy z pěti lodí. Jejich přesun ovšem trval několik dlouhých měsíců a mezitím museli Prusové čelit dánské přesile sami.

Boje na Baltu
Podle tehdejších zvyklostí dostaly lodě nepřátelských zemí několikadenní lhůtu na opuštění protivníkových přístavů a teprve po jejím uplynutí mohly být zabaveny. Dánská fregata NIELS JUEL hlídkovala od 3. února v úžinách Skagerrak a Kattegat, kde číhala na odplouvající rakouské a pruské obchodní lodě, ale nezaznamenala žádný úspěch. Pruské námořnictvo se zdržovalo především na svých základnách ve Stralsundu a Swinemünde, takže k námořním bojům zpočátku nedocházelo. Teprve když se velení pruského námořnictva ujal námořní kapitán Jachmann došlo ke střetnutí poblíž ostrova Rujana, které je známé jako bitva u Jasmundu.

Bitva u Jasmundu
Nově jmenovaný velitel pruského loďstva se doslechl že v Pomořanském zálivu operuje dánská eskadra a rozhodl se vyplout na moře, aby zjistil její úmysly, a popřípadě na ní zaútočil. Sám neměl žádné přesné informace o síle nepřátelské flotily, což se mu později vymstilo a pruské lodě unikly pouze se štěstím vlastní zkáze. Jachmann vyplul ze Swinemünde s fregatou ARCONA a korvetou NYMPHE, které měla později doplnit ozbrojená jachta LORELEY a šest dělových člunů, jimž velel kapitán Kühn, jehož síly operovaly samostatně. Další oddíl dělových člunů střežil vody západně od Rujany a do bitvy nezasáhl. Pruský velitel plánoval vyplout proti nepříteli s ARCONOU a NYMPHE a nalákat jej před děla Kühnova oddílu, který měl číhat poblíž pobřeží Rujany.

Obrázek
Erich von Jachmann

Kapitán Kühn vyplul ze Stralsundu a zamířil k ostrůvku Greifswalder Oie, kde se měl setkat s Jachmannovým oddílem, jenž mezitím vyplul ze Swinemünde. Pruské síly se měly spojit v poledne dne 17. března 1864 a začít uskutečňovat Jachmannův plán. K jejich setkání ovšem nedošlo, protože obě pruské eskadry se minuly a Jachmannovy lodě se navíc na místo srazu dostavily pozdě. Kühnovy síly tedy pokračovaly v plavbě podél rujanského pobřeží, až k poloostrovu Jasmund, kde v přístavu Sassnitz zakotvily. Kühn vyslal jachtu LORELEY, které velel kapitán von Monts, aby našla Jachmannovu eskadru a sám čekal u Jasmundu na výsledek pátrání.

LORELEY skutečně objevila ztracené lodě a Jachmann se po objasnění situace rozhodl uskutečnit svůj původní plán a trojice plavidel zamířila na sever kde se měl nacházet nepřítel. Ten se skutečně záhy objevil a překvapený pruský velitel brzy zjistil, že se ocitl v nezáviděníhodné situaci protože Dánové měli velkou převahu. Jejich eskadra se skládala z řadové lodi SKJOLD (velitel Wulf), fregat TORDENSKJOLD (velitel Meinertz), vlajkové SJAELLAND (velitel F. Paludan), korvet HEIMDALL (velitel Lund) a THOR (velitel Hedemann). Dánské loďstvo, jemuž velel kontraadmirál van Duckum, disponovalo celkem 168 děly, takže mělo značnou převahu nad svým protivníkem.

Obrázek
Korveta Heimdall

Naproti tomu Prusové mohli zpočátku nasadit pouze Jachmannovu vlajkovou fregatu ARCONA, korvetu NYMPHE (velitel Werner) a jachtu LORELEY (velitel Monts), které dohromady nesly pouze 48 děl. Za této situace se Jachmann mohl pokusit ustoupit, čímž by ovšem odsoudil ke zkáze Kühnovy dělové čluny kotvící u Jasmundu, které nepřítele dosud nespatřily. Pruský velitel se tedy odvážně rozhodl na silnějšího nepřítele zaútočit a upoutat jeho pozornost. Pruské lodě pluly vedle sebe s jachtou LORELEY uprostřed, zatímco Dánové se blížili ve dvou kýlových liniích, vedených řadovou lodí SKJOLD a fregatou SJAELLAND.

Ve 14.25 se vzdálenost zkrátila natolik, že pruské lodě zahájily palbu, kterou Dánové opětovali pouze sporadicky, neboť admirál Dockum se chystal vést boj na co nejkratší vzdálenost, aby mohl naplno využít své drtivé dělostřelecké převahy. Pruská palba nebyla příliš účinná, protože většina děl byla umístěná v bočních bateriích a nemohla střílet přes příď. Jak se vzdálenost mezi protivníky zmenšovala začala pruské eskadře bezprostředně hrozit porážka, takže Jachmann se rozhodl vytvořit kýlovou linii a přetnout kurz nepřátelského loďstva. Signalisté na ARCONĚ jeho signál opravdu vyvlajkovali, jenomže na ostatních lodích jej včas nezpozorovali a NYMPHE a LORELEY pokračovaly v původním kurzu, díky čemuž se brzy přiblížily k dánským lodím přibližně na jeden kilometr a jejich situace se stala kritickou. Admirál Dockum se pokusil odříznout obě pruské lodě od ARCONY a zničit je palbou z lodí SKJOLD a SJAELLAND.

Obrázek
Fregata Sjaelland

Pruské lodě nakonec zachránila šťastná náhoda, protože jejich dělostřelba dočasně poškodila ovládání kormidla dánské vlajkové lodi, která vybočila z původního kurzu, což narušilo dánskou sestavu natolik, že Jachmann mohl vydat příkaz svým plavidlům k obratu a pruské lodě se začaly plnou parou vzdalovat z bojiště. V té chvíli spatřili Dánové Kühnovy dělové čluny vyplouvající z přístavu Sassnitz a Dockum ztratil drahocenný čas zvažováním dalšího postupu. Trojice pruských lodí unikala směrem ke Swinemünde, ovšem pomalá LORELEY vybavená kolesovým pohonem začala brzy zaostávat, a proto se její velitel rozhodl zamířit k Greifswaldské zátoce, kam kupodivu bez problémů doplula, jelikož jí nepronásledovala ani jedna dánská loď. K téže zátoce zamířily i pruské dělové čluny, jež ovšem stíhal SKJOLD, SJAELLAND a TORDENSKJOLD. Před ústím do Greifswedské zátoky došlo ke krátké potyčce, ale pruským plavidlům se podařilo uniknout a vplout do mělké zátoky kam je dánské lodě již nepronásledovaly, jelikož admirál Dockum se mezitím rozhodl se všemi loděmi stíhat unikající ARCONU a NYMPHE, což se ukázalo jako chybné rozhodnutí. Dánské lodě nedokázaly ani po dvouhodinovém pronásledování prchající protivníky dostihnout a ve chvíli kdy se Prusové uchýlili pod ochranu pobřežních baterií, vydal Dockum rozkaz odplout zpět na základnu.

Obrázek
Admirál Dockum

První větší námořní bitva této války skončila nerozhodně, jelikož žádný z protivníků neutrpěl větší ztráty. Dánové vypálili přibližně 1200 výstřelů a trefili šestkrát ARCONU, která měla tři mrtvé a stejný počet zraněných; NYMPHE inkasovala 66 zásahů (z toho 19 do trupu a 4 do násteveb), jež ovšem zabily pouze dva námořníky a konečně LORELEY utrpěla několik zásahů. Naproti tomu Prusové vystřelili zhruba 300 projektilů a docílili několika zásahů na řadové lodi SKJOLD a zejména na fregatě SJAELLAND, která měla tři mrtvé a větší počet zraněných. Celkem (dle Stenzela) padli na dánské straně tři námořnící a devatenáct jejich druhů utrpělo zranění, kdežto Prusové přišli o pět námořníků a osm dalších bylo zraněno.. Dělostřelci ani jedné strany se příliš nevyznamenali, což bylo u solidně vycvičených Dánů dosti překvapivé, takže můžeme celou bitvu u Jasmundu pokládat za pouhou větší šarvátku, jež neměla na další průběh války prakticky žádný vliv.

Obrázek
Fregata Arcona

Za vítěze se označovaly obě strany, ovšem pokud chceme zůstat objektivní je nutné přiznat vítězství dánskému loďstvu, které opanovalo bojiště a zahnalo protivníka zpět do přístavu. Ovšem je jasné, že toto vítězství bylo hodně hubené. Vždyť admirál Duckum měl jasnou převahu, které ovšem nedokázal využít. Pokud by si počínal lépe mohl zničit přinejmenším LORELEY a celý oddíl dělových člunů a uštědřit tak Prusům tvrdou lekci. Také námořní kapitán Jachmann nakupil několik chyb a mohl mluvit o štěstí, že jeho eskadra vyvázla z boje bez větších škod. Jeho bojový plán byl značně komplikovaný a vyžadoval přesnou koordinaci jednotlivých pruských eskader a hlavně se nepokusil předem zorganizovat žádný průzkum, aby zjistil sílu dánského loďstva, ovšem za svůj odvýžně vedený boj si zaslouží uznání. Pruské velení hodnotilo jeho počínání kladně a byl povýšen na kontraadmirála.

Další boje a akce monitoru ROLF KRAKE
Dne 7. dubna 1864 byl do čela pruského loďstva jmenován princ Adalbert Pruský, ale operační velení měl i nadále novopečený admirál Jachmann. Dánové v té době již měli k dispozici obrněnou fregatu DANNEBROG a jejich převaha tím ještě vzrostla. DANNEBROG měl výtlak 3000 tun, dosahoval rychlosti devíti uzlů, ve výzbroji měl 16 děl vystřelujících 60liberní projektily a jeho boky chránil pancíř o tloušťce 115 mm. Přesto větší aktivitu projevovalo slabší pruské loďstvo, které brzy posílila nová fregata VINETA, kdežto Dánové se po zbytek války chovali poměrně pasivně. K prvnímu střetu došlo 9. dubna, kdy Jachmann zaútočil na několik nepřátelských lodí, které se ovšem z boje brzy stáhly. Opačný průběh měla další šarvátka, která se odehrála o pět dní později poblíž Rujany. Kapitán Kühn zaútočil se svými dělovými čluny na Dány, kteří ovšem nasadili řadovou loď SKJOLD a fregatu SJAELLAND, tudíž Prusové museli z boje rychle ustoupit. Dánská fregata TORDENSKJOLD narazila 24. dubna poblíž ostrova Hiddensse na jachtu GRILLE a devět dělových člunů a po krátké přestřelce se stáhla z boje.

Dánové kontrovali akcí fregaty JYLLAND, která měla 30. dubna zaútočit na přístav Danzing, z něhož vyplula pruská fregata VINETA,ale Dánové plánovaný útok raději odvolali. Dne 12. května zaútočil admirál Jachmann na dánský dělový člun FREYA, jemuž ovšem připluly na pomoc fregaty SJAELLAND a DANNEBROG, před nimiž se Prusové raději stáhli zpět do přístavu.

Poté bylo v Londýně uzavřeno dočasné příměří a boje byly asi na měsíc přerušené. V té době uvedli Dánové do služby další pancéřovou fregatu PEDER SKRAM, čímž počet jejich pancéřových plavidel narostl na čtyři. I Prusko ovšem své námořní síly rozšířilo o dokončenou fregatu HERTHA a díky tomu, že během příměří mohly pruské lodě proplouvat Skagerrakem a Kattegatem neváhali v zahraničí koupit korvety VICTORIA a AUGUSTA. Prusové také zakoupili ve Francii pancéřovou loď PRINZ ADALBERT, ale tu se nepodařilo do konce války uvést do služby.

Obrázek
Pancéřová fregata Dannebrog

Dánové se ještě necítili jako poražení a byli odhodláni pokračovat v boji, takže po uplynutí dočasného příměří propukly boje nanovo a dánská pancéřová fregata DANNEBROG se 29. června pokusila ostřelovat pruská vojska chystající se překonat průliv mezi Jutským poloostrovem a ostrovem Als. Akce nakonec Prusům žádné větší škody nezpůsobila, protože na DANNEBROG začaly střílet pobřežní baterie, takže Dánové ostřelovali nepřátelské pozice pouze z uctivé vzdálenosti. Touto potyčkou výčet válečných událostí na Baltu končí. Dánové si tu po celou dobu konfliktu udrželi námořní převahu, ovšem poměrně aktivní pruské loďstvo často vyplouvalo ze svých základen a dánskou blokádu neustále narušovalo, čemuž Dánové nedokázali zabránit a své převahy vůbec nevyužili.

Obrázek
Dělový člun Esbern Snare

Prakticky ihned po vypuknutí války se Dánové pokoušeli narušovat postup spojeneckých vojsk útoky svého monitoru ROLF KRAKE a několika dalších plavidel převelených pod velení pozemních sil. K prvnímu ostřelování pobřeží došlo již 1. února, sotva pruské jednotky překročily řeku Eider. Dánské velení vyslalo do akce pancéřový dělový člun ESBERN SNARE a korvetu THOR. Dánské lodě se ovšem brzy staly cílem dělostřelby pruských polních baterií, které zasáhly THOR a citelně jej poškodily. Utrpěl i ESBERN SNARE, jemuž Prusové dokonce probili boční pancíř. To přinutilo dánské lodě k urychlenému ústupu, takže Prusům nezpůsobily prakticky žádné škody.

Tento neúspěch přiměl Dány k nasazení jejich nejlepšího obrněnce, jimž byl monitor ROLF KRAKE, kterému velel kapitán Rothe. Ten se poprvé dostal do akce 18. února u Ekesundu, kde ostřeloval pruské baterie a zničil pontonový most, ale stal se terčem odvetné palby a musel být téměř měsíc opravován. Znovu byl nasazen až 28. března, aby společně s několika dělovými čluny podpořil dánské vojáky bránící důležité opevnění u Düppelu. Podobnou akci provedl ještě 2. dubna, ale výsledek nebyl valný a monitor opět inkasoval velký počet zásahů, které mu sice nezpůsobily vážná poškození, ale tentokráte zabily a zranily několik dánských námořníků.

Obrázek
Kapitán Rothe-velitel monitoru Rolf Krake

ROLF KRAKE se znovu dostal do boje 18. dubna u Gammelsmarku a naposledy v noci z 28. na 29. června, kdy se celkem úspěšně pokoušel narušit vyloďovací operaci pruských vojsk, která se pokoušela o invazi na ostrov Als. Jeho palba zničila několik vyloďovacích člunů a Prusové museli svoji operaci přerušit. To se však již blížil konec války, jež skončila porážkou Dánska, které ztratilo jak Šlesvicko, tak Holštýnsko. Lze říci, že ROLF KRAKE se v boji proti pozemním cílům příliš neosvědčil, ovšem potvrdil odolnost pancířem chráněných plavidel, neboť inkasoval obrovské množství zásahů, aniž by byl vážněji poškozen. Rovněž se potvrdila skutečnost, že monitory mají špatné nautické vlastnosti a jejich využití na otevřeném moři je za horších povětrnostních podmínek dosti problematické.

Obrázek
Monitor Rolf Krake

Boje na Severním moři
Začátkem války neměli Prusové na Severním moři žádné válečné lodě, takže dánská eskadra vedená kapitánem Suensenem mohla zablokovat významné pruské přístavy Hamburk, Brémy, Cuxhaven a rozestavěný Wilhelmshaven. Za této situace bylo nasnadě, že ani příjezd eskadry pruských dělových člunů, které před válkou operovaly ve Středozemním moři, na situaci nic nezmění, a že bude nutné vyčkat připlutí rakouských plavidel. Pruské dělové čluny, jimž velel námořní kapitán G. Klatt, se ovšem k domovským břehům přiblížily až 19. dubna, kdy dopluly k nizozemskému přístavu Den Helder, v němž zakotvily a dále nepokračovaly, jelikož na moři číhala silnější dánská eskadra. Proto se na Severním moři až do připlutí Rakušanů nedělo téměř nic zajímavého. Za zmínku stojí pouze výpad korvety DAGMAR až k ústí kanálu La Manche, při němž zajala několik nepřátelských obchodních lodí a obsazení ostrova Sylt dánským kapitánem Hammerem, který měl k dispozici několik veslových dělových člunů a ozbrojený parník LIMF JORDEN.

Plavba rakouské eskadry
Prvními eskadrou, kterou Rakušané vyslali na pomoc svému spojenci se stalo uskupení, jemuž velel kapitán řadové lodě Wilhelm von Tehetthoff. Jeho eskadra operovala ve východním Středomoří a Tegetthoff se o vypuknutí války dozvěděl až 26. února 1864 (válka přitom byla vyhlášena již 21. ledna), kdy se nacházel v Bejrútu a neprodleně začal jednat. Okamžitě vyplul směrem k Jadranu a při mezipřistání na řeckém ostrově Korfu obdržel rozkaz vydat se na dlouhou plavbu směrem na Baltské moře. Jeho síly se skládaly z fregaty SCHWARZENBERG, korvety DANDOLO a tří dělových člunů, z nichž mu ovšem nakonec zůstal pouze SEEHUND, jelikož ostatní dva musely pro různé poruchy zůstat ve Středomoří. Byla to předzvěst potíží, kterým muselo rakouské loďstvo při tomto náročném přesunu čelit. Plavba dlouhá 3000 námořních mil totiž v plné nahotě odhalila všechny nedostatky rakouského loďstva, jež se právem netěšilo příliš dobré pověsti. Lodě totiž byly ve špatném stavu a ani výcvik posádek rozhodně nebyl na odpovídající úrovni, takže to dlouho vypadalo, že si Rakušané v této válce uříznou pouze pořádnou ostudu.

Obrázek
Korveta Dandolo

Kromě Tegetthoffova malého oddílu se na dlouhou plavbu postupně vydala ještě tato plavidla: pancéřové fregaty JUAN DE AUSTRIA a KAISER MAXMILIAN, řadová loď KAISER, fregata RADETZSKY, korvety SANTA LUCIA a ERZHERZOG FRIEDRICH, plus dělový člun WALL a ozbrojený parník ELISABETH, jenž byl i vlajkovou lodí kontraadmirála Bernharda von Wüllerstorf-Urbaira, který měl velet rakouským námořním silám vypraveným do této války.

Tegetthoff měl původně počkat na hlavní síly v portugalském Lisabonu. Ještě ve Středozemním moři se mu podařilo zajmout dánskou obchodní brigu GRETHE, které velel kapitán Jansen. GRETHE byla odeslána do Puly, kde jí námořní soud prohlásil za řádnou válečnou kořist, což její velitel neunesl a v zoufalství se zastřelil. Tegetthoffova eskadra mezitím přišla o korvetu DANDOLO, která musela pro poruchu strojů zůstat v Gibraltaru odkud zamířila zpět na Jadran. V Lisabonu byla rakouská flotila doplněna o fregatu RADETZKY, jež připlula 4. dubna, a netrpělivý Tegetthoff obdržel svolení nečekat na hlavní síly a pokračovat v plavbě na Severní moře, kde měl v tamějších pruských přístavech vyčkat připlutí hlavní eskadry.

Obrázek
Wilhelm von Tegetthoff

Po mezipřistáních ve Vigu a Brestu se rakouské lodě začaly blížit k operačnímu pásmu dánských plavidel, takže pokud právě nekotvily v některém neutrálním přístavu držel Tegetthoff své muže v neustálé pohotovosti. Také se začaly množit náznaky nepřátelství ze strany Velké Británie, která začala dávat otevřeně najevo, že její sympatie leží na straně Dánska. Situace došla až tak daleko, že Britové kategoricky zakázali rakouským lodím proplout úžinami Skagerrak a Kattegat, a v případě neuposlechnutí vyhrožovali nasazením svého loďstva. Navíc se poblíž rakouských lodí držela britská válečná loď BLACK EAGLE, tudíž bylo jasné, že tuto hrozbu nelze brát na lehkou váhu. Přesto se Tegetthoff rozhodl učinit další zásobovací zastávku v anglickém přístavu Deal, jehož využití měli Rakušané smluvně zajištěno. Zde se ovšem dozvěděl, že Britové mají v pohotovosti silnou eskadru tvořenou jednou řadovou lodí a šesti fregatami, která byla určena k ochraně úžin a že Rakušané nyní budou pod neustálou kontrolou Britů.

Tegetthoff odcestoval do Londýna, aby se pokusil zmírnit vyhrocující se spor a slíbil, že jeho eskadra bude operovat pouze v Severním moři. Další nepříjemnost na sebe nenechala dlouho čekat. Při plavbě podél britských břehů najel dělový člun SEEHUND na vlnolam u Ramsgate a byl vážně poškozen. Byla to vina místního lodivoda, což Tegetthoff bral jako další důkaz nepřátelství Velké Británie, ovšem nezbylo mu nic jiného nežli se smířit s nastalou situací a pokračovat v plavbě pouze se dvěma fregatami. SEEHUND totiž nebyl schopen další plavby a musel jít do opravy. Britové opravdu pečlivě monitorovali plavbu rakouské eskadry a jejich fregata AURORA, které velel kapitán McClintock, se od 1. května neustále držela v dohledu Tegetthoffovy eskadry.

Za této situace asi vládla na rakouských plavidlech značná nervozita, neboť si jistě všichni uvědomovali, že je čeká boj se silnějším nepřítelem a ani nepřátelství Britů nevěstilo nic dobrého. Kromě toho se posádky rakouských plavidel skládaly i z mnoha nezkušených nováčků, kteří byli ve službě teprve několik měsíců a teď se měli utkat se zkušenými Dány za krajně nevýhodných podmínek, protože rakouské lodě za sebou měly náročný přesun, který se podepsal na jejich technickém stavu. Přesto se Tegetthoffovi a jeho důstojníkům podařilo udržet mezi mužstvem bojovnou náladu a všichni byli odhodláni dokázat, že podceňované rakouské námořnictvo, které se v dosavadním průběhu války příliš nevyznamenalo, je schopné vybojovat námořní bitvu.

Nesporným faktem ovšem byla skutečnost, že špatná pověst, jíž se rakouské námořnictvo v zahraničí těšilo, nebyla náhodná. Svědčí o tom skutečnost, že z Tegetthoffovy eskadry postupně odpadly kvůli různým závadám tři plavidla, mezi něž není započítán dělový člun SEEHUND. Také hlavní rakouské síly, které se pod velením kontraadmirála Wüllerstorf-Urbaira pomalu přibližovaly k Severnímu moři, trpěly neustále nejrůznějšími závadami a jejich pomalý přesun byl kritizován ze všech stran. Vina poněkud nespravedlivě ulpěla na Wüllerstorf-Urbairovi, třebaže pravým viníkem byl katastrofální stav rakouských plavidel jeho flotily, ve které byla převážně plavidla teprve nedávno zařazená do služby, nebo naopak starší lodě, které byly před válkou v rezervě a do aktivní služby byly uvedeny narychlo, což se na jejich stavu muselo zákonitě podepsat. Například nové a ještě ne zcela dokončené pancéřové fregaty vůbec nebyly vhodné pro plavbu na rozbouřeném moři a JUAN DE AUSTRIA se za bouře v Biskajském zálivu téměř potopil.

Obrázek
Admirál Wüllerstorf-Urbair

Přes všechny potíže směřovaly rakouské lodě stále pomalu k svému cíli. Aby šetřily uhlí pluly většinou pouze pod plachtami, což také přispělo ke zpomalení jejich postupu. Proto teprve 12. května dorazily k nizozemskému ostrovu Texel, kde na delší čas zakotvily, jelikož mezitím bylo uzavřeno dočasné příměří a Tegetthoff vybojoval námořní bitvu, jež se měla významným způsobem zapsat do historie rakouského námořnictva.
Naposledy upravil(a) jarl dne 8/11/2011, 16:51, celkem upraveno 10 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Bitva u Helgolandu
Tegetthoffova eskadra doplula 2. května k ostrovu Texel a spojila se s Klattovým oddílem pruských dělových člunů ve složení: PREUSSISCHER ADLER, BASILISK a BLITZ. Spojené eskadry brzy neutrální přístav opustily a 4. května zakotvily v Cuxhavenu. Tegetthoff byl odhodlán zaútočit na nepřítele, ovšem nejprve musel provést alespoň nejnutnější opravy a počkat na příznivější počasí. Ani Dánové nezaháleli a kapitán Suensen se již delší čas chystal na souboj s rakouskou eskadrou. O pohybech a stavu nepřátelských lodí byl poměrně dobře informován nejenom díky zprávám z dánských konzulátů ve Španělsku a Francii, ale i přímo od britské Admirality, která podrobně informovala velení dánského námořnictva. Díky tomu měl jasnou představu o síle protivníka a proto vyměnil korvetu DAGMAR za silnou fregatu JYLLAND, která se přidala k jeho vlajkové fregatě NIELS JUEL a korvetě HEIMDALL. Ještě několik dní před bitvou se Suensen spojil s velitelem britské fregaty AURORA, která se mezitím oddělila od rakouských lodí a zakotvila u Helgolandu, a dostal nejnovější zprávy o stavu Tegetthoffovy eskadry.

Obrázek
Kapitán Suensen

Tegetthoff se o přítomnosti nepřátelských válečných plavidel u Helgolandu dozvěděl prostřednictvím rakouského konzula a neprodleně se rozhodl vyzvat silnějšího nepřítele na souboj. Rakousko-pruské loďstvo opustilo Cuxhaven 9. května 1864 a zamířilo k Helgolandu, aby vybojovalo první opravdovou námořní bitvu v novodobých dějinách rakouského námořnictva.

Helgoland je malý ostrůvek, který se nalézá 45 kilometrů od ústí Labe a od roku 1807 patřil Velké Británii, což byla okolnost, jež měla sehrát v nadcházející bitvě důležitou roli. Jednalo se tedy o neutrální území kam se mohly Tegetthoffovy lodě uchýlit v případě nepříznivého výsledku boje, což bylo vzhledem k síle dánské eskadry dosti pravděpodobné. Kapitán Edouard Suensen měl totiž k dispozici tato plavidla:
Vlajková fregata NIELS JUEL (42 děl), velitel Holm, výtlak 1935 tun, rychlost 9 uzlů, posádka 422 mužů.
Fregata JYLLAND (44 děl), velitel Lund, výtlak 2450 tun, rychlost 11 uzlů, posádka 437(?) mužů.
Korveta HEIMDALL (16 děl), velitel Gottlieb, výtlak 1170 tun, rychlost 9 uzlů, posádka 260 (?) mužů.
Dánské lodě nesly celkem 102 děl. Mnoho dánských děl mělo drážkované hlavně a díky tomu i větší dostřel a jejich palba byla přesnější nežli u starších zbraní s hladkou hlavní. Vesměs se jednalo o paroplachetní plavidla opatřená lodním šroubem.

Obrázek
Velitel fregaty Niels Juel

Naproti tomu spojená rakousko-pruská eskadra disponovala těmito plavidly:
Tegetthoffova vlajková fregata SCHWARZENBERK (50 děl), velitel von Sterneck, výtlak 2614 tun, rychlost 11 uzlů, posádka 498 mužů.
Fregata RADETZKY (31 děl), velitel Jeremiasch, výtlak 2334 tun, rychlost 9 uzlů, posádka 372 mužů.
Ozbrojený dopravní parník (aviso?) PREUSSISCHER ADLER (2 děla), velitel Klatt, výtlak 1171 tun, rychlost 10 uzlů, posádka 110 mužů.
Dělový člun BASILISK (2 děla), velitel Schan, výtlak 353 tun, rychlost 9 uzlů, posádka 66 mužů.
Dělový člun BLITZ (2 děla), velitel MacLean, výtlak 353 tun, rychlost 9 uzlů, posádka 66 mužů.
Spojenci měli celkem 87 děl, ale většina měla drážkovanou hlaveň. Také se jednalo o paroplachetní lodě; PREUSSISCHER ADLER měl kolesa, zatímco ostatní plavidla lodní šroub.

Hlídky spatřily blížícího se nepřítele krátce po poledni. Posádky rakouských lodí se ještě narychlo naobědvaly a oba protivníci se k sobě začali rychle přibližovat. Dánové pluli od severu, kdežto spojenci od jihu. Velitelé učinili nezbytná bojová opatření. Bylo pravidlem, že před bojem byly skasané všechny plachty a lodě v samotné bitvě spoléhaly pouze na parní stroj. Ostatně se mělo brzy ukázat, že plachty představují bezpečnostní riziko a v boji jsou pouze na obtíž. Tegetthoffovy lodě již vypluly z Cuxhavenu se skasanými plachtami, zatímco Dánové museli své parní stroje teprve uvést do chodu. Oba velitelé přikázali zvýšit rychlost, takže znepřátelené eskadry se k sobě rychle přibližovaly a těsně před bojem oba pronesly k posádce projev, který je měl povzbudit před nevyhnutelnou bitvou. Asi ve 13.30 nechal Tegetthoff vyvěsit tento vlajkový signál: „Naše slavné vojsko již mnohokráte zvítězilo, dosáhněme téhož“, což posádky oslavily nadšeným jásotem. Poté obsluhy lodních děl poklekly k modlitbě a přijaly požehnání lodního kaplana. Tegetthoff nyní provedl změnu kurzu a pokusil se překřížit dráhu dánských lodí tak, aby proplul před jejich příděmi a mohl použít plnou boční salvu. Suensena ovšem nechal tento manévr v klidu, jelikož vzdálenost mezi protivníky byla ještě příliš velká, o čemž se brzy přesvědčili i Rakušané, jejichž salvy byly krátké, takže palbu brzy zastavili.

Obrázek
Zde jsou černě znázorněny manévry spojenecké a bíle dánské eskadry

Po tomto manévr vytočili Rakušané velký oblouk a nyní pluli paralelně s Dány. Na čele spojenecké sestavy byla vlajková fregata SCHWARZENBERG, za ní RADETZKY a nakonec pruské dělové čluny. Dánskou formaci vedla vlajková fregata NIELS JUEL, poté plul JYLLAND a jejich sestavu uzavírala korveta HEIMDALL. Boj vzplál krátce po 14. hodině a rakouský velitel se rozhodl co nejrychleji zkrátit vzdálenost, aby tak eliminoval nepřítelovu převahu v modernějších dělech. To samozřejmě zvýšilo počet zásahů na obou stranách a nejvíce trpěla rakouská vlajková loď. Jestliže dánští dělostřelci se v bitvě u Jasmundu příliš nevyznamenali, nyní si napravili reputaci a vedli si takovým způsobem, že by se nemuseli stydět ani před nejslavnějšími postavami své bohaté námořní historie, mezi nimiž zaujímal čestné místo i admirál Niels Juell, jehož jméno nesla Suensenova vlajková fregata. Dánské projektily mířily především na SCHWARZENBERG, na nějž zpočátku soustředily palbu obě jejich fregaty zatímco korveta HEIMDELL ostřelovala RADETZKEHO. Pruské dělové čluny do boje zasahovaly pouze sporadicky a Dánové jejich palbu mířící na HEIMDELL okázale ignorovali a za celou dobu boje na ně vůbec nevystřelili.

Obrázek
Fregata Jylland

Zato na rakouských plavidlech byla situace od samého počátku vážná. Nepřátelská dělostřelba do nich bušila ze vzdálenosti asi poloviny námořní míle a dánská 30liberní děla vystřelující jak klasické plné projektily, tak moderní Paixhansovy výbušné granáty, dokázala probíjet třicet centimetrů silné boky rakouských plavidel a způsobovala velké ztráty mezi rakouskými dělostřelci, které pobíjely nejenom střepiny granátů, ale i obrovské dřevěné odštěpky způsobující strašlivá poranění. Těžce zkoušení dělostřelci na obou lodích ovšem palbu opětovali a podařilo se jim poškodit JYLLAND, kde byla z boje vyřazena obsluha jednoho děla.

O statečnosti rakouských dělostřelců se zmiňuje poručík řadové lodě von Hennenberg, jenž ve svých vzpomínkách uvádí případ námořního kadeta Bělského, který velel jednomu dělu na RADETZKEM. Výbuch dánského granátu jej těžce zranil, ale on přesto povzbuzoval své mužstvo slovy:„Ať žije náš císař! Buďte udatní a braňte se až do poledního muže!“ Vyznamenal se i nejmenovaný dělostřelec, který byl letícím odštěpkem zraněn na rameni a ve tváři, tak vážně, že neviděl na jedno oko. Přesto se po ošetření vrátil ke svému dělu a pokračoval v palbě s následujícím vysvětlením: „Pane, tímto okem nevidím, budu tedy mířiti druhým.“

Již brzy po začátku boje vzplál na zádi SCHWARZENBERGU nebezpečný požár ve skladu plachet, ale podařilo se jej zdolat stejně jako druhý poblíž skladiště střelného prachu. Přesto se boj nevyvíjel pro Rakušany dobře a stále více jejich dělostřelců bylo vyřazeno z boje. Ale ani rakouská palba nezůstala bez účinky a po JYLLANDU utrpěl určité škody i vlajkový NIELS JUEL. Vzdálenost mezi loděmi se postupně ještě zmenšila, což zintenzivnilo dánskou kanonádu, kterou Rakušané již nemohli dlouho vydržet. Tegetthoff musel kolem 16. hodiny nařídit zabočit mírně doprava, aby se poněkud vzdálil od skvěle střílejícího protivníka. Ještě před tímto manévrem ovšem SCHWARZENBERG inkasoval zásah do svinuté plachty na předním stěžni, který způsobil další požár. Na pozorovatelně v předním koši se nalézal řadolodní praporčík Kalmár, který se pokusil oheň uhasit v samém zárodku, což se mu ovšem nepodařilo, proto musel vyhlásit poplach a své stanoviště opustit. Posádka SCHWARZENBERGU se pustila do hašení, ale sudy s připravenou vodou byly proděravělé dánskou palbou a proto musely být nasazeny požární stříkačky. Než se tak stalo stačil se oheň rozšířit do lanoví a na vlastní stěžeň. Plameny, jejichž šíření napomáhal vítr vanoucí proti směru plavby, začaly ohrožovat celou loď a boj se zuřícím živlem Rakušané zatím prohrávali. Pouze jediná parní stříkačka byla schopná dostat vodu až k ohnisku požáru a tu brzy vyřadila z činnosti nepolevující dánská palba.

Obrázek
Hořící Schwarzenberg

Situace vlajkové lodi se stala kritickou. Ráhna a vrchol hořícího stěžně se zřítily na palubu a bezprostředně hrozilo nebezpečí, že se požár rozšíří i na ostatní části lodě, takže se museli do hašení zapojit i mnozí dělostřelci a rakouská palba citelně zeslábla. Tegetthoff tedy neviděl jiné východisko, nežli zavelet k obratu na sever a pokusit se najít útočiště v neutrálních vodách kolem Helgolandu. Těžce poškozený SCHWARZENBERG se pomalu vzdaloval z bojiště. Vítr vál nyní od zádi vlajkové lodě, jejíž ústup kryl REDETZKY, který na sebe stáhl palbu všech tří nepřátelských lodí , a teprve ve chvíli kdy se vlajková loď ocitla na úrovni jeho pravého boku, zamířil i on k Helgolandu.

Suensen ovšem nehodlal nechat Rakušany tak snadno vyklouznout a okamžitě zahájil pronásledování. Štěstí se však od Dánů odklonilo a přibližně v 16.20 zasáhl JYLLAND rakouský granát, který vážně poškodil kormidlo. Neovladatelná loď vybočila doprava a dánská formace se rozpadla. Ve chvíli, kdy se jí podařilo obnovit, již rakouské a pruské lodě překročily hranici výsostných vod kolem neutrálního Helgolandu kam je nepřátelé nemohli pronásledovat.

Obrázek
Velitel fregaty Jylland

Poslední bitva, v níž se ještě utkaly eskadry složené výhradně z dřevěných lodí skončila, ale posádka SCHWARZENBERGU musela i nadále bojovat s ohněm na palubě. Ostatní lodě zakotvily, pouze hořící vlajková loď musela být stále v pohybu, aby vítr vanul od zádi a nenapomáhal šíření plamenů. Situace na její palubě byla děsivá a mužům z ostatních lodí, kteří se na několika nepoškozených člunech přeplavili na vlajkovou fregatu, aby pomohli při hašení se naskytl hrůzný pohled: „Představte si sténání tolika těžce raněných, krví kluzkou palubu, jak zakopáváte o mrtvoly i raněné, kteří jsou zčásti hrozně zohaveni, o utrhané končetiny i třísky, k tomu lomoz od kování a dřev padajících z hořícího stěžně na palubu, chraptivý pokřik lidí navzájem se povzbuzujících a mezi tím vážený a úsečný povel toho kterého důstojníka, praskot plamenů sžírajících stožár a lana, vše toto zahaleno v hustý kouř, kterým chvílemi prošlehují červenavé plameny - pak budete mít jen chabé povědomí o obraze, jenž se naskytl našim důstojníkům při vkročení na SCHWARZENBERGA.“

Velitel anglické fregaty AURORA, když spatřil vážnost situace, zapomněl na nepřátelský postoj své země k přítomnosti rakouských plavidel v Severním moři a nabídl svou pomoc. Tegetthoff ovšem nezapomněl na příkoří, kterého se mu od Britů v uplynulých týdnech dostalo a jeho nabídku příkře odmítl. S pomocí od neutrálních Britů tedy Rakušané počítat nemohli a museli s ohněm, který se ukázal být těžkým protivníkem, bojovat vlastními silami. Nakonec musel být přední stěžeň po 22. hodině odseknut a svržen do moře. Teprve poté se požár konečně podařilo zdolat. Ani teď si mužstvo nemohlo odpočinout, jelikož muselo odstranit z paluby ohořelé zbytky stěžně a pokusit se znovu uvést loď do bojeschopného stavu. Teprve nyní se vyčerpaní muži mohli konečně najíst a alespoň trošku si odpočinout. Ovšem již kolem půlnoci vyplula spojenecká eskadra od Helgolandu, aby se pokusila využít noční tmy, která dávala alespoň nějakou naději, že celé uskupení proklouzne nepozorovaně zpět do Cuxhavenu. Hlídky byly v pohotovosti a nervózně pátraly po siluetách nepřátelských lodí.

Mezitím se k dalšímu boji chystali i Dánové a kapitán Suensen byl přesvědčen, že jakmile nepřítel opustí neutrální vody bude moci obnovit boj a zmrzačeného protivníka dorazí. Vlajková fregata NIELS JUEL sice také značně utrpěla a její parní stroj byl poškozen, takže následujícího dne vypověděl službu úplně, ale další dvě plavidla byla plně bojeschopná, takže se mohl právem domnívat, že má vítězství na dosah ruky. Jeho plány ovšem zhatil rybářský kutr, který mu v noci doručil depeši z Kodaně, z níž se dozvěděl, že v Londýně právě probíhá jednání o příměří, a proto se má stáhnout na Balt. Seunsen tedy se svými plavidly odplul a notně pošramocená rakousko-pruská flotila nerušeně dorazila do Cuxhavenu.

Obrázek
Poškozený Schwarzenberg

Bitva u Helgolandu tedy nemá jasného vítěze, třebaže podstatně větší ztráty na lidech a lodích utrpěli Rakušané, kteří také museli bojiště opustit a hledat úkryt u břehů neutrálního Helgolandu. Přesto bývá často za vítěze neprávem považován Tegetthoff zatímco Suensenovi je vyčítáno, že nepřítele nechal uniknout a v noci bojiště opustil, třebaže se tak stalo na popud dánské admirality.

Fakta ovšem hovoří jasnou řečí ve prospěch Dánů. SCHWARZENBERG zasáhlo celkem 153 dánských projektilů a loď byla tak těžce poškozená, že její bojeschopnost byla silně oslabena. Vlajková fregata přišla o přední stěžeň a celá příď byla ohořelá. Z její posádky padlo nejméně 32 mužů a dalších 69 utrpělo různě závažná poranění. RADETZKY inkasoval nejméně 51 zásahů a měl 5 mrtvých a 24 zraněných. Později zemřeli ještě čtyři vážně zranění Rakušané, mezi nimiž nechyběl ani hrdinný kadet Bělský. Pruské lodě vyvázly bez jediného škrábnutí, protože Dánové na ně po celou dobu boje vůbec nestříleli. Naproti tomu dánská vlajková loď měla středně těžká poškození a zemřeli na ní 2 muži a 23 jich bylo raněných. JYLLAND zasáhlo 18 střel a jeho posádka napočítala 12 mrtvých a 29 raněných. Korveta HEIMDALL, kterou ostřelovaly pouze pruské dělové čluny měla 3 zraněné námořníky a její poškození nestála za řeč.

Obrázek
Fregata Niels Juel


První námořní bitvu v novodobé historii rakouského námořnictva tedy rozhodně nelze označit za vítězství, ovšem rakouské posádky si počínaly statečně a mohly být na svůj výkon právem hrdé, protože více než dvě hodiny čelily silnějšímu a zkušenějšímu nepříteli, a jejich plavidla měla za sebou náročnou plavbu z Jaderského moře, která se negativně podepsala na jejich stavu, zatímco dánské lodě byly plně bojeschopné. Tegetthoff byl po bitvě povýšen na kontraadmirála a obdržel řád Železné koruny. Různá vyznamenání obdrželo i mnoho ostatních Rakušanů jako kupříkladu sedmnáctiletý kadet Schönberger, jemuž byla za statečnost udělena zlatá medaile.

Konec bojů v Severním moři
Tegetthoffova eskadra byla v Cuxhavenu přivítána s velkou slávou. Dánská námořní blokáda byla přerušena a pruské přístavy se znovu otevřely námořnímu obchodu. Ranění námořníci byli naloděni na parník PREUSSISCHER ADLER a dopraveni do vojenské nemocnice poblíž Hamburku, zatímco jejich padlí spolubojovníci byli pohřbeni u vesnice Ritzebüttel. Vděční obyvatelé přístavních měst jim nechali postavit pomník, který tu dodnes připomíná tuto námořní bitvu.

Protože Rakušané utrpěli citelné ztráty, jež museli co nejrychleji nahradit, bylo využito uzavřeného příměří a po železnici dorazila z Puly skupina námořníků a důstojníků, aby se početní stavy posádek navrátily na předepsané počty. Intenzivně se také pracovalo na opravě poškozených plavidel, jelikož bylo stále zřejmější, že boje budou co nevidět obnoveny. Mezitím obdržel Tegetthoff nespočet gratulací nejenom z Rakouska a Pruska, ale i z mnoha neutrálních zemí, což bylo možné považovat za mimořádné ocenění celého rakouského námořnictva, které svým odvážným bojem všechny překvapilo a jeho dosud nevalná pověst se silně pozvedla. Velení rakousko-pruské eskadry se účastnilo několika oslavných banketů pořádaných místní honorací a na paluby zakotvených lodí se dostavili i velitelé spojeneckých vojsk podmaršálek Gablenz a princ Bedřich Karel.

Obrázek
Řadová loď Kaiser

Po uplynutí příměří byly boje obnoveny a Tegetthoffa konečně posílila i eskadra admirála Wüllerstorf-Urbaira, kterou tvořila tato plavidla: pancéřová fregata DON JUAN DE AUSTRIA, řadová loď KAISER, korveta ERZHERZOG FRIEDRICH, dělové čluny SEEHUND, WALL a vlajkový ozbrojený parník ELISABETH. O něco později připlula ještě pancéřová fregata KAISER MAXIMILIAN a korveta SANTA LUCIA. To už byla odpovídající námořní síla, která po spojení s loděmi Tegetthoffovy eskadry mohla opanovat celé Severní moře a zajistit si námořní nadvládu. Dánové byli ostatně brzy nuceni vyklidit celý Jutský poloostrov a všechny jejich bojeschopné lodě se stáhly na Balt k obraně dánských ostrovů, kam za nimi Rakušané nemohli, protože Británie jim zakázala proplouvat Kattegatem a Skagerrakem. Proto se v závěrečné fázi této války již odehrála pouze jedna válečná operace, která stojí za zmínku.

Obrázek
Ozbrojený parník Elisabeth

Dánský kapitán Hammer velel jednotce čítající asi 250 mužů, která držela severofríské ostrovy Sylt a Föhr. V Prusku se množily ničím nepodložené pověsti, podle nichž dánští vojáci terorizují německy mluvící obyvatelstvo těchto ostrovů, takže bylo rozhodnuto je obsadit. Silné rakousko-pruské uskupení tedy vyplulo na moře a zajistilo transport pruských vojáků, kteří oba ostrovy mezi 9. a 18. červencem 1864 dobyli a zajali dánskou posádku včetně kapitána Hammera. Dánové ještě před svou kapitulací sami potopili sedm veslových dělových člunů a jeden ozbrojený parníček, aby nepadly do rukou nepřátel.

Obrázek
Kapitán Hammer

Touto akcí boje na Severním moři skončily a krátce nato Dánové uznali svou porážku a válka skončila vítězstvím Pruska a Rakouska. Mírová smlouva byla podepsána ve Vídni dne 30. října 1864, ale rakouské lodě se již 1. září vydaly na plavbu zpět na Jadran. Výjimku představovaly pouze pancéřová fregata KAISER MAXIMILIAN a korveta ERHERZOG FRIEDRICH, které tu ještě nějaký čas zůstaly. Zpáteční plavba proběhla bez problémů a jádro rakouské flotily dorazilo do Puly už 20. listopadu 1864.

Poznámka na závěr:
Námořní boje probíhající během tohoto konfliktu jsou celkem bezvýznamné, a proto se o nich obvykle téměř nepíše, s výjimkou publikací zabývajícími se historií pruského, rakouského a dánského válečného loďstva. Přesto by neměly uniknout pozornosti českého čtenáře, neboť se jich postupně zúčastnilo deset rakouských plavidel a mezi muži tvořícími jejich posádky bylo dozajista i několik našich krajanů.

Obrázek
Pomník rakouských námořníků padlých u Helgolandu

Použité zdroje:
Milan Jelínek: Slavné bitvy admirála Tegetthoffa. Vydalo nakladatelství Kanon 2006.
Ctirad Beneš: Rakouské válečné námořnictvo 1848-1866. Vydala nakladatelství Mare-Czech, Naše vojsko a Ares, v roce 2004.
Conway´s All The World´s Fighting Ships 1860-1905. Vydalo nakladatelství Conway Maritime Press 1979.
Edmund Kosiarz: Námorné bitky. Vydalo nakladatelství Pravda 1984.
Karel Richter: Třeba i železem a krví. Vydalo nakladatelství Epocha 2007.
http://militera.lib.ru/h/stenzel/2_16.html
http://www.wikipedia.org/
http://mateinfo.hu/a-navy-helgoland.htm
http://wapedia.mobi/cs/Bitva_u_Helgolandu
http://www.milhist.dk/index_uk.php
Veškeré použité citáty jsou převzaté ze vzpomínek rakouských námořníků, které ve svých knihách hojně použili autoři Milan Jelínek a Ctirad Beneš.
Naposledy upravil(a) jarl dne 9/11/2011, 16:25, celkem upraveno 10 x.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Pane kolego, s potěšením jsem si přečetl tuto práci. Je vidět že zde máme skutčně silnou námořní skupinu. Třeba se nám podaří lepší časy urychlit a Destroyman se objeví s další vychytávkou.

Uvidíme co na to kolega Scrat - ale já jsem osobně nadšený. Narazil jsem nedávno na zajímavou knihu ale bylo mi na ni líto peněz. Nyní se pro ni zastavím - podívám se na trochu jiný svět až budou Vánoce.

Velmi dobrá práce. :up:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Díky, jsem opravdu rád, že se ti můj článek líbí. Přidal jsem k bitvě u Helgolandu ještě dva nové obrázky, ale bohužel jsem nenašel žádnou fotografii fregaty Radetzky, což mě dost mrzí. Předpokládám, že tento článek nebude mít moc velký ohlas, protože asi zaujme pouze nadšence všech námořních bitev a hlavně příznivce rakouského a rakousko-uherského loďstva, mezi něž se hrdě hlásím.

Smím vědět jakou knihu si to hodláš pořídit, abych si jí také nadělil pod stromeček? Pošli mi prosíl SZ.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
vencour
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 517
Registrován: 1/6/2007, 00:18
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od vencour »

Víš, jak Tě mám vlastně oslovit, Mistře Jarle, píšeš pěkně a pro mne poutavě. A já strašně nerad píšu něco jako "to bylo senzační, to se ti povedlo, slint, já jsem to jen přečet a nic nevytvořim ... "
Má to hlavu a patu, fakt se to dobře čte. Dííík moc. Historie se opakuje, sice v obměnách, ale opakuje.
Obrázek
Ty nejhlubší objevy nečekají nutně za příští hvězdou. Jsou uvnitř nás utkány do vláken, která nás spojují, nás všechny. (Jonathan Archer, Enterprise)
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

jarl píše:bohužel jsem nenašel žádnou fotografii fregaty Radetzky, což mě dost mrzí.
To se nedivím. Fregata Radetzky po explozi kotlů vyletěla 22. února 1869 u Lissy do vzduchu, zachránilo se jen asi 20 z cca 350 námořníků. S tím se Rakušani určitě nechlubili, a aby to nemuseli připomínat, tak se Radetzkému v pozdějších oslavných článcích a knížkách tak nějak snažili vyhýbat. Ale nic si z toho nedělej, Radetzky se patrně celkem hodně podobal Novaře, a ta se dá najít snadno. :wink:
さようなら。
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

vencour- Mistr Jarl děkuje za pochvalu. Do budoucna chystám ještě další podobně „atraktivní“ práce o prehistorii rakousko-uherského válečného loďstva, takže jsem opravdu rád, že se najdou čtenáři, kterým se takové téma líbí.

Destroyman- Díky za zajímavé doplnění o fregatě Radetzky. Vůbec jsem netušil, že měla tak neslavný konec. To se hned pozná opravdový znalec. Je vidět, že se mám ještě hodně co učit.

Fregata Novara patří mezi legendy rakouského loďstva, takže najít její fotografie opravdu není žádný problém. Tahle je z roku 1864, kdy probíhala válka s Dánskem, takže budeme doufat, že Radetzky vypadal podobně.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jaký neslavný konec. To je skoro jako čestná smrt prachem a olovem, která jediná k vojákovi patří, jak děl svého času Švejk. Představ si, že by by se potopila na prožrání nějakými odpornými živočichy či korozí. Fuj.

A jinak Destroyman a jeho zdroje. Skvělé.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Chlapi, neblázněte. Jakýpak já a zdroje? Jen jsem oprášil svou školní angličtinu a mrknul do webarchívu New York Times... :oops:

Obrázek
Obrázek
Obrázek

A tak dále. Každopádně rána to musela bejt pořádná a masakr strašnej, když se o tom psalo až za velkou louží.
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

A o tom to je. Kdybych ján oprášil svoji ruštinu, :rotuj: tak k tomu stejně nenajdu nic. :rotuj:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Neházej flintu do obilí. Sláva K.u K. Kriegsmarine byla tak veliká, že pronikla nejen za velkou louži, ale i do východoevropských březových hájů, kdež si o ní místní mužici mezi stakany vodky dodnes s úctou vyprávějí... :D
http://kortic.borda.ru/?1-6-0-00000025-000-0-0
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Pátrač zdvořile děkuje kolegovi Destroymanovi za to, že alespoň někdy zjistí, že ruský jazyk není úplně k ničemu.

Já se teďkonc moc fóru nevěnoval a dodělával jsem další hradiště ale nyní se hodlám polepšit. Na další hradiště nemám sil.

Marně přemýšlím jestli rakousko-uherská marína mimo tuto bitvu která snese poměrně přísná měřítka do doby I.SV dokázala něco podobného i jinde.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Ale jó, něco se dělo i jindy a jinde. Ale protože se v tu dobu nikde až tak moc neválčilo, byly to spíš "mírový mise" přibližně ve stejný podobě, jak je známe i dneska.
- V roce 1897 vypuklo protiturecké povstání na Krétě. Turci si to nechtěli nechat líbit a vypadalo to na slušnej masakr civilistů. Tož se evropský mocnosti dohodly a rakouský námořnictvo udělalo - motalo se kolem Kréty a strašilo Turky. K masakru civilistů nedošlo a Kréta se z podivnýho mezinárodního protektorátu vymanila až v r. 1913, kdy připadla Řecku. V podstatě model Kosovo.
- V roce 1900 vypuklo povstání boxerů v Číně a zase to vypadalo na slušnej masakr civilistů - tedy hlavně Evropanů, protože ti měli majetek, který se dal ukrást. Tož mezi mnoha jinými zasáhlo i rakouský námořnictvo, resp. námořníci hlídali nějakou železnici a ambasádu. Tentokrát bylo i několik mrtvých.
- Za balkánských válek těsně před WW1 strašila Kriegsmarine podél pobřeží vlastně všechny zainteresované strany. Důvod byl zase v podstatě stejný - horké balkánské hlavy měly vědět, že vojáci se střílet navzájem můžou, ale podřezávat civilisty není dovoleno, jinak bude zle.

Jak říkám: prostě normální mírový mise. To co dneska dělá AČR, to není žádná novinka. Už jejich pradědci dělali to samý a docela dobře.
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Takže ne kalsické bojové nasazení ale spíše bezpečnostní operace. A dislokace rakouské maríny pro ten Balkán byla ideální.

Otázka Povstání " boxerů " je jiné kafe.

Ty námořnícký věci jsou takové noblesnější než když se mlátí dvě armády v blátě a špíně. A jednoho potěší že naši pardědkové nebyli žádný ořezávátka ale respektovaní válečníci.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Pátrači, Destoyman nezmínil slavnou bitvu u Lissy kde Tegetthoff v roce 1866 slavně zvítězil nad silnějším italským loďstvem, ale tu jistě znáš. Proto sem dávám odkaz na stránky svého oblíbeného autora Milana Jelínka, který tu popisuje jednu velmi zajímavou bojovou akci rakouského námořnictva. Bohužel není přesně datovaná, ale odhaduji, že se udála někdy ve 40. letech 19. století.
http://www.warshipsmj.cz/udalosti.asp?udalost=51
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Ano, tyhle boje se odehrály na podzim roku 1840. A neuvěřitelný je, že arcivévodovi Friedrichovi bylo v době, kdy velel útoku na Akkon pouhých devatenáct let!!!
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Není to jen o věku. Podívej se kolik se v dějinách objevilo mladíků, kteří prokázali skvělé schopnosti při velení vojákům.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „významné nebo zajímavé vojenské události“