obležení knížete Rostislava (855)

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

obležení knížete Rostislava (855)

Příspěvek od kacermiroslav »

Velkomoravská říše vs. Franská říše

obležení knížete Rostislava
hlavní pevnost knížete Rostislava
Morava
rok 855

Obrázek
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Velkomoravská říše
Velitel: kníže Rostislav
Počty: ???

Franská říše
Velitel: král Ludvík II. Němec (*cca 805 – 876), král Východofranské říše od roku 843
Počty: ???
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Počátky státu Velká Morava jsou obecně spojovány s prvním doloženým knížetem Mojmírem I., za jehož vlády (kolem roku 833) došlo k hromadnému křtu knížecí rodiny a nobility, což lze pokládat za oficiální přijetí křesťanství jako státního náboženství. K Mojmírovi I. Je ještě vztažen konflikt s nitranským knížetem Pribinou, který byl buď jeho vazalem nebo samostatným panovníkem. Jeho vyhnáním do Panonie (Uhry) se nitranské knížectví stalo definitivně součástí Velké Moravy. Vzhledem k tomu, že v nově vzniklé říši neexistovali písemné zdroje, dozvídáme se o osudu země pouze útržkovitě z kronik a pramenů sousedních zemí, zejména pak franské a později východofranské říše. Dle některých historiků nelze ale vyloučit, že velkomoravská říše měla počátky staršího data, a můžou být spojovány s dalším knížetem jménem Mojmír. Tudíž by dochovaný kníže Mojmír I. měl být označen jako Mojmír II. Existují i téze, které počátky utváření říše a společenské nobility na Moravě spojují se zánikem Sámova kmenového svazu v 7.století. Stejně tak výzkumy předního českého antropologa E.Vlčka, který pracoval na kosterních ostatcích prvních přemyslovců a ostatků z hrobů moravské nobility můžou změnit naše dějiny v tom smyslu, že by mohli potvrdit moravský původ přemyslovců. Ovšem na závěry výzkumů si budeme muset počkat a je otázkou, jestli se je podaří spolehlivě prokázat, či vyvrátit.

Tak jako tak v první polovině 9.století se v Evropě objevila nová velká a mocná říše, která dostala později název Velká Morava a která vedla řadu bojů, především pak proti svému silnému západnímu sousedovi Franské říši. Tato říše se již za vlády císaře Karla Velikého (první císař v letech 800-814, nově obnovené Svaté říše římské, která se později rozdělila na tři samostatné celky) pokoušela obsadit českou kotlinu včetně přilehlých zemí. Ke smůle říše se však tento záměr ani po opakovaných výpravách a embargu vyhlášeném na zbraně, nepodařilo prosadit. Naopak se v první polovině 9.století na Moravě konstituoval nový stát, který během několika desetiletí ovládl i českou kotlinu, kde zřejmě tehdy ještě pohanský rod Přemyslovců vládnoucích Pražské kotlině, byl pouze vazalem Velkomoravské říše.

Jelikož franská (východofranská říše založena roku 843) v době počátků Velké Moravy procházela krizí, nestarali se kronikáři o dění a hranicemi a tudíž až do roku 846 žádné prameny o říši neexistují. V roce 846 však vpadl na území Velké Moravy východofranský král Ludvík Němec, který sesadil Mojmíra I. a na trůn dosadil jeho synovce Rostislava:

Ludvík ... vytáhl kolem poloviny měsíce srpna s vojskem proti moravským Slovanům, kteří vyvolali vnitřní rozbroje.Zde uspořádal a urovnal vše podle svého uvážení a vévodou jim ustanovil Rostislava, synovce Mojmírova. Poté se vrátil přes Čechy s velkou nesnází a velkou ztrátou svého vojska.“ (Fuldské anály k roku 846)

Rostislav se však Frankům odvděčil vlastní politikou, která s franky do budoucna moc nepočítala. Proto v odvetu v následujících několika letech podnikla východofranská říše řadu vojenských tažení proti velké Moravě, ale vojska se vracela s nepořízenou.

Boemani podle svého obvyklého mravu, porušujíce sliby věrnosti, pokoušejí se o odboj proti Frankům. K potlačení jejich věrolomného pozdvižení je vyslán Ernst, vévoda oněch končin a první mezi přáteli královými, a nemálo hrabat a opatů s početným vojskem. Barbaři však slíbí prostřednictvím vyjednavačů poslaných k Thakulfovi, jemuž věřili víc než ostatním, poněvadž znal zákony a zvyky slovanského kmene, že dají rukojmí jako záruku míru a bezpečnosti z jejich strany a že učiní vše, co jim bude přikázáno; byl totiž náčelníkem srbské marky, ale v době oné výpravy byl již těžce raněn. Předešlého dne totiž, když vojsko učinilo prudký výpad na nepřátelský násep a odporem protivníka byli mnozí na obou stranách bez rozdílu raněni, byl sám zasažen šípem do levého kolena; s vyslanci, kteří k němu byli posláni, hovořil však sedě na koni, předstíraje zdraví, aby nepoznali jeho slabost. Když pak slova vyslanců dal oznámit prostřednictvím svých poslů některým předákům, někteří z nich se rozhořčili, jako by se chtěl nad ostatní vyvyšovat a strhnout vrchní moc na sebe; aniž se poradili s ostatními, podnikli rychlý útok a zdvihli válku proti nepřátelům usilujícím o mír a hned zkusili, co je platná statečnost a smělost lidem nesvorným, kteří se nebojí Boha. Nepřátelé totiž nabyli vrchu a neustále je vraždíce pronásledovali je až do tábora, přičemž přímo před jejich očima bezstarostně stahovali z padlých zbroj, čímž je tak poděsili, že zcela pozbyli naděje na záchranu. Tím dohnáni dávali nyní rukojmí těm, od nichž je s pohrdáním odmítli přijmout, aby se mohli vrátit bez škody od nepřátel a alespoň po vykázané cestě domů. A aby se jim v jejich zpupnosti a domýšlivosti na vlastní udatnost dostalo ještě většího pohanění, přihodí se téhož roku zanedlouho na to ve městě Höchst, jež leží v mohučském území, že zlý duch ústy jakéhosi člověka stiženého padoucnicí prohlašoval, že byl vůdcem ve válce s Boemany a jeho spojenci byli duch zpupnosti a nesvornosti, jejichž lstnými pletichami obrátili Boemané Franky na útěk. (Fuldské anály k roku 849)

Kromě jiného se Franků dotklo to, že se Rostislav začal nazývat králem a de facto tak popřel jakoukoliv podřízenost Franské říši.

Rostislav, ustanovený naším králem [Ludvíkem] Moravanům a Slovanům za místodržitele, povstal, odmítá provádět příkazy a nazývá se králem.“ ( Letopisy Bavorů, IV, XIII-42, k roku 853)

Moravský panovník se přidal na stranu syna Ludvíka Němce, Karlomana, který vedl otevřený boj proti svému otci. Na počátku 60.let 9.století byl tento konflikt mezi říši a Velkou Moravou natolik velký a náboženského rázu, že se jej Rostislav snažil řešit zřízením samostatné církevní provincie. Proto adresoval svou žádost do Říma k papeži, ale tato zůstala bez odpovědi. Proto následovala obdobná žádost k byzantskému císaři, který ale také odmítl vyslat na území Velké Moravy biskupa. Nicméně byli vysláni alespoň Konstantin (Cyril) a Metoděj, jejichž mise měla pro další osudy nejen Velké Moravy nesmírný kulturní význam (asi rok 863-864). Tato mise kromě jiného nakonec i přinesla očekávané založení arcibiskupství, jehož hlavním představitelem se Metoděj.



obležení knížete Rostislava
hlavní pevnost knížete Rostislava
Morava
rok 855

Nyní se ale vraťme o pár let zpět před příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje. V roce 846 byl tedy Mojmír I. sesazen a na jeho místo byl Ludvíkem Němcem, panovníkem Východofranské říše (tj. východní část původní Franské říše) byl dosazen Rostislav, synovec to sesazeného Mojmíra. Již krátce po svém nastolení na trůn Velkomoravské říše začíná Rostislav s vlastní politikou a to se samozřejmě nelíbilo Ludvíkovi Němci, který považoval Rostislava za svého když ne vazala, tak alespoň za spojence, který mu měl být vděčný za moravský trůn. Rostislav ale odmítl být pouze loutkou franského panovníka a tak roku 850 s říši Ludvíka Němce přerušuje styky. Kromě uzavření diplomatických vztahů se rozhodl moravský panovník podporovat Ludvíkovy odpůrce, které začal přijímat ve své zemi. Roku 852 tak například poskytuje azyl franskému velmoži Albigisovi, který unesl Patrikovi ženu a byl za to synodou v Mohuči za předsednictví Ludvíka Němce zbaven vojenského opasku a poslán do vyhnanství. O rok později (853) dokonce Moravané vpadli do země krále Ludvíka a to zrovna v době, kdy Bulhaři a jejich slovanští spojenci z popudu Západofranské říše plenili království Ludvíka Němce. Jelikož se nepodařilo Frankům zastavit spojený slovanský útok na své území, musel z toho král vyvodit v říši důsledky a najít obětního beránka. Tím se stal hrabě Ratbod, markrabí Východní marky, která na Dunaji sousedila s říší Moravanů. V létě roku 854 byl tedy Ratbod králem Ludvíkem Němcem sesazen.

Aby se Rostislav zbavil jakékoliv vazby na říši, rozhodl se dokonce vyhnat i latinské kněze a začal hledat pomoc u papeže pro založení vlastního arcibiskupství, které by nebylo závislé na Francích. Všechny tyto kroky se však Ludvíkovi Němci rozhodně nemohli líbit a proto se rozhodl celý konflikt řešit vojenskou cestou. Za tím účelem začal připravovat válečnou výpravu. Dá se předpokládat, že jak bylo v době středověku obvyklé, výprava se začala shromaždovat koncem léta tak, aby až vtrhne na nepřátelské území, může se živit při přesunech pleněním území. Tím byla v té době obvykle zajištěna „zásobovací logistika“ celé výpravy. Vojsko se pak mohlo k Rostislavově sídlu dostat buď cestou přes ústí Chúby (Kamp) nebo přechodem Dunaje u Tullnu. Ovšem to jen za předpokladu, že se jednalo o stejné knížecí sídlo, o které, je pak zmínka k roku 869.

Vojsko Ludvíka Němce, se tedy skrz Moravské území, která hojně plenili, dostalo až před hlavní pevnost knížete Rostislava. Ta však byla chráněna „pevnou hradbou“ (tedy asi hradbou tak velkou a pevnou, že to nebylo obvyklé ani v té době) a jelikož se tedy dobýt pevnost, která byla dobovými kronikáři nazývaná nevýslovnou, z pochodu nepodařilo, rozhodl se velitel franského vojska Rostislava obléhat. Obléhání ale zřejmě nebylo dostatečně důrazné, nebo na něj síly vojska prostě nestačili a tak Moravané neustále Frankům bránili v jejich spížování (hledání zásob v okolí) a ohrožovali a samotný tábor krále Ludvíka Němce, který ležel před Rostislavovou pevností. Jelikož se pevnost nedala dobýt silou a vojsko trpělo nedostatkem zásob, rozhodl se Ludvík Němec uchránit vojsko a zvolil raději ústup. Je možné že královo rozhodnutí ustoupit bylo umocněno výpady Rostislavova vojska proti jeho táboru a i ztrátám jednotek, které v okolí podnikali spížování. Rostislav zřejmě měl v samotné pevnosti dostatek bojovníků, protože se dal nepřítele pronásledovat . Z ústupu franského vojska se posléze stal spíše útěk, kde se bojovníci snažili co nejdříve dosáhnout jižního břehu Dunaje, aby zachránili holé životy. Vítězný Rostislav se však rozhodl využít paniky v nepřátelských řadách a v odvedu za předchozí pustošení Moravy překročil přes Dunaj na jeho jižní stranu. Zde pak plenil franské území a kromě mnoha míst se zmocnil i královského majetku jménem Tulln. Šlo patrně o královské statky ve Východní marce v okolí Tullnu, o majetek hrabat z rodu Vilémova na Březnici (Perschling), o majetek solnohradského arcibiskupství u Traismauer a Hollenburgu a pasovského biskupství u Kirchbachu, atd.

Král Ludvík, když vedl málo úspěšné vojsko na moravské Slovany proti Rostislavovi, jejich vévodovi, který proti němu rozpoutal válku, vrátil se bez vítězství. Jak se praví, chtěl raději protivníka opevněného [tou] nejpevnější hradbou nechat pro ten čas na pokoji než v nebezpečném boji přivodit ztráty svým vojínům. Přesto vojsko velkou část území kořistěním a požáry zpustošilo a nemalé množství nepřátel, kteří chtěli vniknout do králova tábora, [Ludvík] úplně zničil. Ne však bez odplaty. Neboť když se král vracel, Rostislav se svými [vojíny] ho pronásledoval2 a za Dunajem zpustošil kořistěním mnoho míst pohraničních obyvatel. (Fuldské anály k roku 855)

Rekonstrukce Velkomoravského centra u Mikulčic.
Obrázek


Nevýslovná Rostislavova pevnost
Podle Viléma Hrubého „nevýslovná Rostislavova pevnost“ není shodná se „starým městem Rostislavovým“ a to především podle archeologických nálezů. Staré Rostislavovo město je podle těchto nálezů lokalizováno do Starého Města u Uherského Hradiště. Roku 1131 je na mapě u řeky Moravy u Uherského Hradiště uváděna villa Veligrad, neboli osada Veligrad. Ta by se pak mohla teoreticky ztotožňovat s onou Rostislavovou nevýslovnou pevností. Ovšem u Brna ve stejné době také existovalo sídlo zvané Veligard. Je tedy možné, že těchto Velehradů nakonec na území Moravy a to možná ještě za Mojmírovců, bylo více. Dušan Třeštík se pak domnívá, že hlavní Velkomoravské sídlo nelze ztotožňovat se s dnešním Starým Městem a to nemohlo být ani sídlem pozdějšího knížete Svatopluka. Jeho sídlo pak klade do Mikulčic. Znojemský historik Hübner v polovině 19.století pak hovoří o tom, že Rostislav založil směrem na jih od Znojma novou velkomoravskou pevnost jako další překážku proti pronikajícím franckým vojskům, a sice dnešní rakouské pohraniční město Retz. Pokud Retz skutečně byl Rostislavovou novou jižní předsunutou pevností, pak to téměř jistě prokazuje, že Znojmo bylo »Starým Rostislavovým městem«“ – říká historik J. Zástěra. Kromě řešení které nabídl Zástěra se ovšem nabízí i další. Staré Rostislavovo město – „urbs antiqua Rastizi“, do něhož vstoupil roku 971 Svatopluk, by se dalo předložit také jako „město kdysi (dříve) Rostislavovo“. Potom by onou Rostislavovou pevností Fuldských análů, v roce 855 nově opevněnou tou nejpevnější hradbou, mohl být přímo dnešní Retz olim (již dříve, kdysi) Ratislawia. Význam toho místa v minulosti by dokládal i velký nález církevních objektů jako 24 kaplí, 15 Božích muk, všechny označeny patriaršími dvojitými kříži, umístěných na trase z Retzu do Znojma (cca 10 km). Obě jmenované lokality nepochybně musely mít v době vlády krále Rostislava (846-870) na Velké Moravě velký význam.


ZÁVĚR
Neúspěch válečné výpravy Východofranského krále Ludvíka II. Němce v roce 855 do nitra Velkomoravské říše měl za následek to, že kromě ztrát na majetku a životech, utrpěla říše i ztrátu prestiže. A to ze strany říše, která ještě před pár léty byla považována za vazalskou. Slovanské kmeny usazené kolem jádra Velkomoravské říše, pak začali k Rostislavovu vzhlížet jako k panovníkovi, který je schopen jejich lid uchránit před nájezdy Franků, čehož hojně využil Rostislavův následovník, Svatopluk. Ten pak z Velké Moravy učinil skutečnou říši celoevropského významu. Nicméně boje s Východofranskou říši ještě zdaleka tímto střetnutím neskončili.



Zdroje:
Encyklopedie Slovanské archeologie – Michal Lutovský - 2001
Vznik Velké Moravy – Dušan Třeštík - 2001
Čechy v době knížecí – J.Žemlička – 1997
www.znojemskarotunda.com
http://cea.livinghistory.cz
www.moraviamagna.cz
www.wikipedia.org
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Když jsem psal články na téma vojenské historie Velkomoravské říše, často jsem přemýšlel nad otázkou, jak velkou bojovou sílou mohla Velká Morava vládnout. Bohužel z historických pramenů toho již mnoho nevyčteme než je již známo a počty vojsk tam uvedeny prostě nejsou. Určitým vodítkem nám tak mohou být pouze archeologické výzkumy.

Pokud bychom tedy podle určitých teorii hledali hlavní Rostislavovu pevnost ne ve výše uvedeném Retzu, ale v Mikulčicích, tak ty jsou poměrně dobře archeologicky prozkoumány. Například na předhradí byly nalezeny základy asi 250 menších srubových objektů, které podle řady archeologů sloužili vojenské družině. Ta pak mohla na samotných Mikulčicích dosahovat velikosti asi 1.000 bojovníků plus vlastní stráž knížete. Těch tisíc bojovníků byla de facto elita, takže vojenská hotovost mohla být o několik řádů vyšší. Co se demografického průzkumu týče, tak mám údaj až k roku 1100, kdy v Čechách a na Moravě žilo kolem 500-550 tis obyvatel. Vojenská síla pak mohla být něco mezi 18 až 25.000 muži zemské hotovosti.

V polovině 9.století byla Morava a západní část Slovenska poměrně hustě osídlena a tak se dá odhadovat, že na území, které ovládal kníže Rostislav, mohlo žít kolem 250-300.000 lidí. To by pak mohla být zemská hotovost v síle cca 10.000 mužů. V praxi by to bylo ale asi o něco méně. Dá se tedy odhadovat, že bitev proti Franské říši se mohlo kromě elitních 1.000 bojovníků (viz. Mikulčice) účastnit dalších cca 4 - 6.000 mužů. Samozřejmě s rostoucí mocí Velké Moravy v druhé polovině 9.století a s novýmu územními zisky (např. Čechy, Panonie atd.) rostl počet obyvatel a tak i vojenská moc. Hrubým odhadem mohl například kníže Svatopluk disponovat již cca 500.000 obyvateli nebo spíše ještě více a tak by zemská hotovost mohla klidně dosáhnout i 25.000 muži.

Prosím berte tyto moje úvahy a výpočty s velkou rezervou:-)))
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-super. Budeš se věnovat i rozpadu Franské říše? Velká Morava možná měla trochu štěstí, že frankové se zrovna docela hádali mezi sebou ( Karel Holý, Lothar II. a Ludvík Němec).
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak určitě máš pravdu, že rozpad Franské říše v roce 843 měl nemalý vliv na dalších osudech Velké Moravy, ale přiznejme si, že Slované byli vždy tvrdým oříškem pro Franky. Ostatně za doby jejich největší slávy za císaře Karla Velikého podnikli hned několik výprav do Čech (805, 806...) a vždy pro ně se špatným výsledkem. Východofranská říše měla jistě za Ludvíka II. Němce nemalé problémy, ale i tak to byla dostatečně velká a lidnatá země, která by měla Velkou Moravu v polovině 9.století být schopna zašlapat do země. Že se tak nestalo je samozřejmě vlivem mnoha faktorů, jako kvalitám opevnění, bojovníků, těžko průchodného terénu atd. Největší slabinou pro Východofranskou říši pak byli následníci trůnu, jako Karloman, který uzavřel s Rostislavem roku 858 spojenectví. Moc Velké Moravy tak mohla neustále narůstat (viz. dobytý Blatenského knížectví), zatímco Ludvík Němec měl dost svých starostí v říši.

Co se dalších článků týče, tak možná časem něco přibude, ale sám ještě nevím, jestli to bude na téma Franská říše nebo cokoliv jiného.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Čtení zajímavé a přínosné. POkud se miro pustíš do Franské říše, tak si já osobně myslím že by Plabě velmi slušel článek o bitvě u Tours, která je známá i jako jako bitva u Poitiers.

Je jedna z nejdůležitějších bitev 8. století. Odehrála se v říjnu 732 poblíž Tours a Poitiers a vojsko Franků vedené Karlem Martelem v ní porazilo arabskou armádu emíra Abd ar-Rahmána. Zdroje se rozcházejí v tom, zda šlo o velkou bitvu, která je často heroizována, nebo jen likvidaci arabských průzkumných oddílů. Bitva je považována za konec arabské invaze do Evropy.

Proč se Frankům v bojích proti našemu území moc nedařilo je složitější. Je pravda, že území Velké Moravy bylo kvalitně opevněno ale byly to pevnosti nížinné a jen pár jich bylo na lokalitách dominujících okolí. Velikost hradeb nebyla oproti kunkurenci v Evropě nijak významně větší.

Možná že je potřeba vidět spíše vyšší kvalitu bojovníků, kteří dokázali oslabovat postupojící kolony protivníků po celou dobu jejich cesty a vést drobnou válku proti silám obléhajích Velkomoravská hradiště.

Navíc Frankové byli tradiční protivník, tedy čitelný a neměl čím překvapit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „významné vojenské události“