Mapa útočných záměrů Hitlerovského Německa na Západ po 10. květnu 1940 a také pohyb Spojenců ve stejné době – rozložení jejich Skupin armád a jednotlivých armád..
Letecká situace v úterý dne 14. května 1940.
V úterý dal generál Guderian rozkaz, aby pluk protiletadlových děl 88 mm, který střílel dne 13. května 1940 přes řeku Maasu proti pozemním cílům, 14. května od rána obrátil své hlavně nahoru - proti letadlům. Nyní tedy v úterý, 14. května 1940, protiletadlový pluk 88 mm plnil svou původní roli, pro kterou byl určen – pálil proti britským a francouzským bombardérům, které se zoufale a až nešťastně pokoušely zničit pontonový most u Glaire.
Pluk protiletadlového dělostřelectva pak za den 14. května 1940 nahlásil svým nadřízeným 112 sestřelených francouzských a britských letadel a německý velitel flaku byl vyznamenán „Rytířským křížem“.
Také „Válečný deník II. leteckého sboru Luftwaffe“ má den 14. května zapsán jako „Den stíhačů“.
Francouzské letectvo 14. května 1940 nasadilo proti mostům u Sedanu prakticky všechny bombardéry, které v oblasti mělo. Britové ten den u Sedanu útočili na mosty také, a to ve formacích, se svými lehkými bombardéry Fairey Battle, chráněnými francouzskými stíhačkami. Letadla Spojenců nalétávala v nepřetržitých náletech.
Na nebi u Sedanu se tak onoho 14. května 1940 střetli němečtí stíhači v letecké bitvě se spojeneckými stíhači, kteří tvořili eskortu bombardérům těchto nepřetržitých náletů. Britská RAF utrpěla nejtěžší ztráty, které kdy byly při náletech těchto rozměrů zaznamenány a francouzské letectvo Armée de l'Air pak mělo takové ztráty, že jeho velení nakonec celou akci „ odtroubilo“ (odvolalo). Letadla Spojenců totiž dělala tu chybu, že útočila v malých skupinách, pravidelně a krátce po sobě, a to velice usnadnilo práci jak německému flaku ( doplnění střeliva, měnění nabíječů atd.), tak stíhačům Luftwaffe.
Byl to také den, ono úterý 14. května 1940, kdy došlo k nešťastnému bombardování a následnému požáru v Rotterdamu – viz zde v článcích Č 61,62 a 63:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3789
Úterý 14. května 1940 byl den, kdy Němci porazili v leteckých soubojích úplně Belgičany i Holanďany a způsobili těžké ztráty letectvu Armée de l'Air a britskému RAF určenému pro B. E. F.. A ti už se z toho v kampani o Francii prakticky nevzpamatovali ( i když odolávali až do posledních dnů války na Západě).
(Tady stojí za zmínku, že RAF na svých ostrovech – Velká Británie - disponovala mezi 10. a 15. květnem 1940 jen 99 ks dálkovými bombardéry, které byly připraveny k operačnímu nasazení – byly použity dne 15. května 1940 k bombardování ropných rafinérií a železničních zařízení v Porúří. Jen jeden dálkový bombardér byl onoho 15. května 1940 ztracen. Historické zápisy však konstatují, že způsobené škody byly malé, ale zároveň bylo něco spuštěno.
To něco je „Strategická bombardovací ofenzíva“ Spojenců, která tímto dnem - 15. květnem 1940 začíná - a bude trvat téměř 5 let – do 7. května 1945.
Řekněme si, že přes tvrzení generála Douheta, že válku mohou vyhrát pouze bombardéry, tomu ještě britská vláda v květnu 1940 nevěřila. Mnohem horší však bylo, že britské velení dálkového bombardovacího letectva RAF ještě nemělo ve své výbavě ani nějaké větší množství dálkových bombardovacích letadel – viz oněch jenom 99 kusů – ale RAF ani neměla dost navigačních přístrojů, pum a ani dostatek pilotů se zkušenostmi, kteří by mohli bombardovat vybrané cíle ve dne, nebo v noci - s určitou přesností.
Nutno ještě říci, že od 10. do 15. května 1940 Armée de l'Air provedla 2 000 vzletů, při kterých sestřelili stihači 273 německých letadel, ale nepodařilo se jim na nebi změnit poměr sil. Co je však nejhorší, že se letectvu Spojenců v těchto dnech nepodařilo uvolnit jejich pozemní vojska ze začínajícího sevření Wehrmachtu).
Celý tento popis letecké bitvy mezi Spojenci a Luftwaffe, o víkendu a pak pondělí a úterý, ve dnech 10. května až 14. května 1940 by nebyl úplný kdybychom nepopsali tzv.:
Freiburský incident:
Bylo to ono prapodivné a tragické bombardování Freiburgu dne 10. května 1940, které mělo totiž následky, a ty se pak promítly do celé 2. světové války.
Byl pátek 10. května 1940, když se v 17 hodin odpoledne - z mraků nad malým městečkem Freiburg-im-Breisgau v západní části Německa, náhle vynoří 3 bombardéry a začnou bombardovat letiště stíhacího letectva na okraji městečka. Bombardéry měly špatnou mušku a tak většina bomb vybuchne ve městečku. Celkem 11 těchto bomb zasáhne místní nádraží a 2 bomby spadnou na dětské hřiště.
Při bombardování zemře 22 dětí, 13 žen, 11 civilistů a jen 11 vojáků. Celkem tedy zemře 57 lidí.
No a Goebbelsovské nacistické Německo je hned první den války na Západě šokováno. Nacistická oficiální tisková agentura doplní zprávu o incidentu ve Freiburgu o pohrůžku směrem ke Spojencům, že takový další podobný útok na „zakázané“ cíle vyvolají pětinásobnou odvetu proti francouzským a britským městům.
Britská vláda, od toho dne 10. května 1940, vedená Winstonem Churchillem, tehdy věděla, že velitelství jejího bombardovacího letectva město Freiburg nebombardovalo. Britové vznesli dotaz k Armée de l'Air a francouzské vládě, která také dementovala bombardování. Spojenci pak došli k závěru, který do světa oznámili, že si celý incident vymyslela Goebbelsovská německá propaganda. Vzhledem k tomu, že 14. května 1940 nacisté bombardovali Rotterdam (i když tady jsme si řekli, že šlo o dost nešťastnou souhru náhod), přiklonila se většina lidí světa k názoru Spojenců. Všem lidem světa se totiž zdálo logické, že již v případě Freiburgu jde o psychologickou přípravu, kterou si, později nechvalně známý, dr. Goebbels naplánoval, jeho propagandistický úřad jí k nepoznání zveličil a s ohromnou energií začátku jí použil proti Spojencům.
Přesto však pod pojmem těchto událostí RAF opustila na čas své předválečné sny o denním bombardování na velké vzdálenosti. Prakticky až do bitvy o Anglii se velitelství bombardovacího letectva RAF nad německými městy opět omezilo jen na pouhé rozhazování letáků.
Ale důvodem bylo také to, že ještě v době 2. světové války, jeden z expertů RAF odhadl, že pouhých 35% bombardérů najde přidělené cíle – později se ukázalo, že to byl velice přesný odhad.
Ať bylo tehdy vše jak bylo, přesto však bombardovací letectvo RAF dostalo po bombardování Rotterdamu (po 14. květnu 1940 – a my jsme si řekli, že se tak stalo 15. května 1940) svolení, že smí svrhnout bomby na osídlenou oblast Porúří. Byl to začátek hrůzné bombardovací politiky, v níž obě válčící strany – Spojenci a také Německo, Itálie, Japonsko a jejich sateliti – s neobyčejnou brutalitou a lhostejností ničili městská centra po celém světě.
A to po celou dobu 2. světové války.
Historici přiznávají, že to bylo v prosinci 1940, kdy byli piloti RAF instruováni, aby se „soustřeďovali na působení maximálních škod v centrech měst“. K tomu jim měly pomáhat tzv. značkovací letadla – „Zápalné čety“ – což byly letouny s vybranou posádkou.
A ještě si něco řekněme o skutečnosti ve Freiburg-im-Breisgau.
Ještě v době 2. světové války nechal velitel policie ve Freiburg-im-Breisgau pečlivě posbírat všechny dostupné úlomky bomb z bombardování. Těch úlomků bomb byl dostatek, aby z nich bylo možno přečíst výrobní čísla na pláštích bomb.
Velitel policie ve Freiburg-im-Breisgau jednoznačně prokázal, že městečko zasáhly německé bomby, a vystopoval bomby až do výrobního závodu. Zjistil, že šlo o bomby z výzbrojního skladu Luftwaffe v Lechfeldu poblíž Mnichova.
Celkově pak bylo zjištěno, že útok na město Freiburg-im-Breisgau provedly 3 Heinkely He 111, které měly bombardovat letiště ve francouzském Dijonu a které ztratily cestu a zabloudily.
Když se celý incident přece jenom postupně dostal do oficiálních německých míst, nešlo již nic dělat. Goebbelsova propagandistická mašinérie již z něj vytěžila takový kapitál, že již bylo zcela vyloučeno, aby byla zveřejněna pravda.
A právě také nastala doba, kdy už plánovači obou stran plánovali strategická bombardování a na incident ve Freiburg-im-Breisgau se úplně zapomnělo.
Historie však nezapomíná!!!
