Lavočkin La-7

[#]

Našim letcům toho v tý době chybělo mnohem víc, třeba pyropatrony ke shozu bombiček (taky měli jen malý), takže je museli odhazovat ručně táhlem, což mělo za následek, že museli přestat sledovat cíl, neboť bylo umístěno dost neprakticky, později benzín, atd. Nadávky na to, že 2 20mm Švaky jsou na pozemní cíl málo jsem slyšel a četl, vždy to bylo ale v souvisloti s tím, že by raději měli i bomby, že by oplakávali absenci malorážních kulometů, to mi není známo...

[kopapaka]

Souhlas, ještě bych možná dodal, že pokud se na cíl nevyplatí střílet z 20 mm kanónu, určitě se na takový cíl nevyplatí útočit letadlem...
Pokud to ovšem nebylo myšleno tak, že v případě možnosti použití kulometů by mohli ušetřit munici do kanónů na ještě důležitější cíle.
Pokud jde o účinnost výzbroje, 20 mm kanon je na živou sílu i nepancéřovanou techniku rozhodně účinější a navíc většinou dovoluje zahájit PALBU z větší vzdálenosti. Pokud by se měl 20 mm kanón nahradit malorážovými kulomety, muselo by jít o celou baterii kulometů a to by v případě vzdušného souboje byla v té době mrtvá váha.
Nejsem si jistý, ale nebyla ta nutnost používat ruční ( nouzový ) odhoz způsobena používáním pum které nepasovaly do závěsníků? A po úpravách je šlo odhodit jen nouzově?

[Pop]

V době SNP používali naši piloti jako nejdostupnější pumovou výzbroj německé padesátikilové bomby, které se běžně podvěšovaly pod křídla Ju-87. Těchto bomb byl na území povstalecké části Slovenska relativní dostatek. Stačilo jen uzpůsobit opěrky na křídlech a závěsná oka bomb.
Pro zajímavost uvádím, že touto výzbrojí zničili naši piloti oba tanky, které jsou pluku potvrzeny.

Díky manipulaci, kterou musel pilot při odhozu pumového nákladu podniknout, unikl jeden pilot 1. pluku smrti. Stalo se tak během útoku na německou kolonu. Pilot se sehnul mírně dolů a dopředu, aby zatáhl za odhozovou páku bomb. Pravděpodobně v tomto okamžiku proletěl projektil puškové ráže překrytem kabiny v prostoru, kde měl pilot za normálních okolností hlavu.

No. nevím, zda je na ničení živé síly nejvhodnější kanon r. 20 mm. Toto střelivo bych šetřil na obrněné transportéry a cisterny s palivem.

[jersey.se]

O letadla a zvlášť stíhačky se zajímám už velmi dlouho, ale přiznám se, že sovětské typy jsem poněkud opomíjel a podceňoval (přestože několik příbuzných za války na strojích s rudými hvězdami létalo - ovšem válku přežil jen jeden a ten zemřel dřív než jsem byl o letadlech schopen si s ním povídat) - bylo to také kvůli velmi nedobrým zkušenostem naší rodiny s režimem, který rudé hvězdy reprezentovaly. Ovlivněn Clostermannovým poutavým vyprávěním jsem byl od dětství fascinován silou a letovými výkony strojů Hawker Tempest, dodnes to letadlo mám rád a kdykoliv mám možnost ho někde vidět, zrychlí se mi tepová frekvence a já si jen představuju jaký to musel být pocit za jeho pákou. Nicméně...

Mnohem později jsem byl neméně fascinován naturalistickým a neméně poutavým vyprávěním A. I. Pokryškina o nezměrném úsilí na Východní frontě. Byla to jeho poslední kniha, vydaná už za glasnosti, takže když člověk má snahu číst mezi řádky, spoustu nevyřčeného pochopí. Začaly mne tedy zajímat i sovětské stroje.

Tedy zpět k La-7. Jeho TTD i posbírané střípky zkušeností jeho pilotů mne prostě překvapily. Hlavně fakt že jeho poměr výkonu ku hmotnosti byl lepší než u již zmíněného Tempestu! Ano, vzlet a přistání mohly delat starosti rozhodne nejen nezkušeným pilotům, ale to samé platilo o Tempestu - dokonce i malé nebo žádné varování před pádem do vývrtky a nevelká ochota z ní zase vyjít. Proti tvrzení, že oproti Spitfiru letec seděl v kokpitu nahý bych se ohradil - zepředu byl pilot relativně dobře chráněn motorem s příslušenstvím i lafetami kanonů a lepeným 55mm silným pancéřovým štítkem a za sedačkou byla 8,5mm silná pancéřová deska, kterou doplňovalo 66mm silné pancéřové sklo za hlavou pilota. Britské stroje ovšem měly hlavní palivové nádrže přímo pod čelním štítkem, což pilotovu pocitu sucha a bezpečí jistě také měrou nemalou "přispívalo". Osobně bych mnohem víc postrádal například automatiku ovládání motoru, už v té době dávno běžnou u spojenců i u Luftwaffe. Jestliže totiž u Tempesta (Spitfira, FuckeWulfa, Messerschmitta) při prudké akceleraci a stoupání stačilo prostě nastavit plynovou páku na maximál, musel pilot Lavočky sledovat nastavení bohatosti směsi (vrtule již byla narozdíl od La-5 víceméně automatická, ale stejně bylo záhodno radši kontrolovat, zda se motor nepřetáčí), ručně ovládat plnící tlak, včas přeřadit stupeň kompresoru, hlídat teplotu motoru pomocí žaluzií (čelních a bočních!) a možná že ještě něco dalšího. Jinak riskoval nedostatečný výkon. Vylétaný excentrik to jistě zvládl, ale co nedostatečně vycvičení nováčci? Přesto mnoho letců soudí, že La-7 byla na konci války "dream machine" - nejlepší soubojová stíhačka na obou (třech?) stranách konfliktu. Proti elegánovi nebe - Spitfirovi, byla hrubá, drsná a nepromíjející, ale v Československu se po válce mnohokrát "sjížděly" simulované souboje všech tehdy u nás používaných typů. Tedy Messerschmitty, Spitfiry, možná Focke Wulfy. Lavočku prý s oblibou vodil Leopold Šrom a údajně ze všech soubojů vycházel vítězně. Skutečně zdařilá konstrukce šitá na míru zoufalým výrobním možnostem. Přes výše uvedené však Lavočka byla především frontovou stíhačkou, což byla víceméně ruská specialita - pro úkoly jež plnily typy ostatních spojenců by se zřejmě příliš nehodila, je tedy jistě dobře, že spojenci mohli proti fašistické hrozbě nasadit tolik rozmanitých typů a nakonec ji rozdrtit. I když se v poslední době zdá, že znovu ožívá, a to zcela z nepochopitelného zdroje...

[Hans S.]

La-7 byla skutečně poměrně silným strojem - za předpokladu, že bojovala na velmi krátké vzdálenosti a v malé výšce. A také nebyl tak docela životný, jeho konstrukce vydržela v polních podmínkách sotva pár měsíců a stroj musel být vyměněn. To je oproti i několikaleté službě Spitfirů, Bf 109 a Fw 190 směšně krátká doba.
Do 3000 m se jednalo jednoznačně o výkonný soubojový letoun (pokud byl kvalitně dílensky zpracován). Ovšem čistě hloubková letadla nebyl takový problém. Focke-Wulf například testoval speciální hloubkovou variantu Fw 190 D-9. Ta měla zjednodušený kompresor (de-facto jednostupňový). Ve výšce 0 dokázal tento Fw 190 létat rychlostí 630 - 640 km/h při použití standardních paliv a plnicích tlaků. Jenže pouze hloubkový výkon se Luftwaffe do karet nehodil, a proto se v Brémách spokojili s cca 600 km/h u země a necelými 700 km/h ve výšce lehce pod 7000 m, kde byla La-7 již zcela nedostatečná a dokázala se prát možná tak s mnohem staršími Fw 190 A.
Ochrana pilotního prostoru La-7 byla na slušné úrovni. Otázka je kvalita použitých pancéřových plechů a skel. Ale nemyslím, že by na tom byly ty stroje v tomto směru nějak významně hůře, než soupeři. La-7 měl spíš nevýhodu v celkově křehčí dřevěné konstrukci. Byť i zde se ke mně nedávno dostaly informace, že to nebylo až tak zlé a že třeba ve střemhlavém letu ta letadla dokázala létat výrazně rychleji, než se jim dlouhodobě přiznává. Ale zatím je to řekněme "nový výzkum". Sovětský Svaz v tomto směru extra netestoval.
Zmíněné automatizované systémy ovládání motorů měly v maximální míře pouze stroje Luftwaffe. Tam absentovalo i jinde klasické přednastavení otáček. U Britů, Japonců i Američanů bylo nastavení otáček používáno snad bez výjimky. Velká část strojů měla manuální ovládání bohatosti palivové směsi a nastavení kompresoru. Manuální nastavení chladičů měla velká část letadel napříč letectvy. Bf 109 měl manuální i automatický režim, podobně Fw 190 D. Fw 190 A-0 - A-4 průtok vzduchu ovládat vůbec nemohly, nebyl tam ani automat, ani manuál. Fw 190 A-5 - A-9 měly manuálně ovlivnitelný průtok vzduchu. Většina spojeneckých letadel měla manuál, některá čistý automat. Nevím, jestli některé měly automat s možností manuálního stavění, tak jako třeba Bf 109.

K srovnání v Československu: Spitfiry byly ve verzi IX, Messerschmitty byly taková všehochuť, ale pokud vím, tak nepoužívaly MW50, tudíž létaly max. na 3/4 svého válečného výkonu. Fw 190 A byl testován pouze krátce a ve stavu ČS. letectva byl snad jen jediný kus a to velice krátkou dobu. Dovezené La-7 byly výrazně novější letadla, než cokoliv výše uvedeného. Bylo by nanejvýš hloupé, kdyby v nízké výšce nevítězily.

[Tempik]

Mě třeba neřijde až takový zázrak, že Lavočka z roku 45 dokázala vymanévrovat Spitfira z roku 42/3 v malé výšce, když ten Spitfire byl letadlo do středních a vyšších letových hladin a Lavočka naopak do těch přízemních
A další věcí pak je, že válka se nevyhrává jen na souboje 1. vs 1. v manévrech. On ten Spitfire měl třeba i lepší výzbroj, delší dolet ( a to nebyl žádný vytrvalec) a pilot si mohl být téměř jistý, že jeho stroj odpovídá nějakým standardům a jeho motor opravdu podává tenhle výkon a jeho drak snese tohle přetížení a to i po půl roce služy v polních podmínkách.
Takováhle přímá srovnání jsou dost problémová. Každé letadlo vzniklo za jiných podmínek a pro jiné účely a pak je jen otázkou, zdali obě letadla ve svých rolých obstála.

[jersey.se]

Hans S.: Souhlasím prakticky ve všech bodech - ohledně automatické vrtule jsem měl na mysli to, že Lavočka i britské stroje měly regulaci zabraňující přetočení motoru. O automatické regulaci bohatosti prostě to, že se změnou výšky se i u Britů měnila (zachovávala) do jisté míry automaticky.

Tempik: Proč tak ostře? Nakonec jsem v závěru napsal přesně to, co tu píšeš. Nejoblínější letadlo války máme stále společné, co se týče odolnosti konstrukce, všestrannosti použití a stability a ovladatelnosti ve střemhlavém letu asi neměl konkurenci. Jen říkám, že muset jít do leteckého souboje na konci války, vzal bych si na to Lavočku. Co se týče garancí výkonu a vlastností na tom, přiznejme si, zase o tolik hůř než Tempest nebyla...

[vodouch]

Jestlipak víte, že střelba dvacítkou na živou sílu je válečný zločin?

Petrohradská úmluva z roku 1868 stanovila minimální hmotnost výbušného projektilu, určeného pro protipěchotní použití, na 450 g. Přistoupilo k ní 19 evropských států (zatím nemůžu dohledat, které, ale můžu předpokládat Německo, Anglii i Rusko).

Ale je pravda, že dohody se uzavírají proto, aby se porušovaly. Uzavře-li se dohoda o zákazu nějaké zbraně, může se užitím této zbraně zrušit.

[jersey.se]

No... to je minimálně zajímavé. Otázkou je, jak je definovaný výbušný projektil. Jestli totiž nemůže náboj do dvacítky být vnímán prostě jako druh kulometné munice...

[vodouch]

Výbušný projektil by měl být projektil, nesoucí nálož, která je při nárazu projektilu na cíl inicializována. Dvacítky používaly průbojné střely (s jádrem), ale ke střelbě na neodolné cíle se spíš kvůli účinku užívaly granáty. Náboj do dvacítky by koneckonců mohl být vnímán jako kulometná munice-granáty údajně relativně dost často nevybuchly (možná proto, že všechno uvnitř bylo mrňavé a tedy rachitické).

[Pop]

Jde-li o ochranu kabiny pilota letounu La-7, ale i La-5FN, citoval jsem názor těch, kteří na stroje "La" přešli ze Spitfirů. A to také v příspěvku píši.

Dále, porovnávání výkonů stíhaček v soubojích po WW II: Trofejní stroje LW měly rok výroby 1944 druhou polovinu a počátek r. 1945. Stroje sov. produkce ( La-5FN a La-7) pocházely z počátku r. 1945 + jaro 1945 u letounů nahrazujících ztráty. Letadla Supermarine Spitfire LF Mk IX E převzali naši piloti z novovýroby. Během července 1945 převzal čs. stíhací Wing 54 nové letouny, se kterými přilétl dne 13. 8. 45 do Prahy. Další dodávku dvanácti letounů přivítala Ruzyně 24. 8 45 a poslední čtyří LF Mk IX E pro r. 1945 dorazily do republiky 8. 9.. Úhrnem tedy 72 Spitfiry. Poslední čtyři stroje stejné verze dodala VB následující rok.
Jak jsem výše uvedl, šlo o verzi LF Mk IX E s rozpětím křídel 9, 93 m opatřenou motorem RR Merlin 66. T. zn. , že letoun byl určen pro operace v malých a přízemních výškách. Potom nelze tvrdit, že vítězné cvičné souboje v malých výškách byly pro p. Šroma samozřejmostí.

[jersey.se]

Ano, navíc několik Lavoček bylo podstatně starších - byly z úvodních sérií- a prošly si celou ofenzívu. Asi 30 československých letadel bylo vyrobeno v polovině roku 1944 (32 bylo z roku 1945). V roce 1946 z nich bylo 6 po kontrole vyřazeno a v roce 1947 byly provedeny lámací zkoušky při kterých zkoušené trupy vyhověly předpisům výrobce ohledně násobků při přistání. Létalo se na nich do roku 1950. Bez zajímavosti není, že výrobce dával záruku na zachování původních vlastností draku dva roky.

Co se poznámce o ochraně týče - já vím, že jsi jen citoval. Můj názor je, že to byl pouze pocit subjektivní, zjevně bez racionálního důvodu.

[Pop]

Zmiňované lámací zkoušky také upozornily velení letectva na nutnost nákupu nových letounů, protože od r. 1948 se na letounech "La" nelétala akrobacie a stroje La-5 FN byly velmi rychle uzemňovány.
Komise leteckých specialistů ze SSSR byla ovšem mnohem přísnější a nedoporučovala na strojích "La" jakýkoliv letecký výcvik. Z její strany šlo především o nátlak na nákup další sovětské techniky.
Jak píšeš, Jersey. se, záruka na vlastnosti draku byla dva roky. Že naše letouny létaly s dostatečnou bezpečností provozu několikrát déle je výsledkem kvalitní práce našich mechaniků a opravárenských specialistů.

[Hans S.]

Spitfire LF.Mk.IX byl sice hloubkovou variantou Spitfiru Mk.IX, ale proti Lavočce to byl stále výškový letoun . Hloubkový Spitfire paradoxně nepodával u země výrazně vyšší výkony, nežli verze určená pro střední výšky. Díky zkrácenému křídlu ale vykazoval výrazně vyšší klonivou rychlost. Na druhou stranu to mělo nepříznivý dopad na poloměr zatáčení.
Nejdůležitjěším faktem ale je, že tento Spitfire IX byl de facto stroje cca z poloviny roku 1943. Lavočka je o rok mladší a jejím britským souputníkem by byl buď Tempest, nebo Spitfire LF.Mk.XIV. Blbě se to srovnává.

[jersey.se]

Bych dal nevím co za to jak si to spolu rozdává Lavočka, Tempest, Spit XIV a Dora! Myslím, že tady by záleželo dost na pilotech. Tempest by byl bohužel asi outsider...

[Hans S.]

Záleželo by na výškách, na konkrétních variantách těch letadel a samozřejmě na pilotech. Fw 190 D-9 by to v manévrovém boji 1 vs. 1 neměl vůbec snadné.

[Tempik]

A zase by jsme porovnávali neporovnatelné.
Lavočka - ideální stroj na přízemní boje 1 vs. 1
Tempest - stroj s 2x větším doletem, více než 2x lepší výzbrojí. Vyšší rychlostí, odolností, přídavné nádrže, bomby do váhy 1 tuny
Spitfire XIV - v podtsatě stroj opět do vyšších výšel a jeho výkony zcela deklasovali lavočku, byť byl na malých rychlostech méně obratný (platí i pro Tempesta.
Dora je Hansova parcela, ale taky jde o stroj zcela jiného zaměření.

1vs 1 u země bude vítěz lavočka. Ale co skupina letadel vs skupina letadel od dvou kilometrů nahoru?? Tam už to lavočka zcela jistě nebude a klidně si troufnu tvrdit, že by byla poslední.

[jersey.se]

Lavočka si držela výkon do cca. 4000m a maximálku 660 km/h dosáhla ve výšce 6000, tedy asi ve stejné výšce jako Tempest, který tam byl o 20 km/h rychlejší (u hladiny moře jen asi o 10). Ve střemhlavém letu by se s Tempestem Lavočka PRAVDĚPODOBNĚ měřit nemohla (Lavočka měla vcelku slušnou aerodynamickou kompenzaci řídících ploch díky které řízení v letu střemhlav rozhodně neztuhlo jako u prvních Bf-109...), ale to je vše. Stoupavost i obratnost v celém rozsahu hrála pro Lavočku. Ano, Tempest byl určen primárně pro jiné úkoly, stejně jako Spitfire XIV, který měl poměrně velkou výškovou diverzitu a jehož obratnost bych viděl Lavočce nejblíže. Ta by ovšem Spitfira zřejmě překonávala vždy razancí obratů (stupně za sekundu), což hraje velkou roli a asi by měla výhodu zejména na křidélkách. Dora byla o něco obratnější než Tempest, což by jí asi v boji zvýhodnilo, ale nadruhou stranu neměla tak dobré vlastnosti ve střemhlavém letu v případě, že by se pilot musel rychle odpoutat. Nevím teď z hlavy jak na tom byla se stoupavostí. Vím, že se nejedná o plně srovnatelná letadla, ale na konci války se často potkávala ve shodných rolích, což je prostý fakt. Ten souboj bych tudíž opravdu rád viděl!

[Tempik]

Mno když už jde o přímé porovnání Lavočky7 a Tempestu V tak pár detailů
Ty porovnáváš nejnovější la7 (jejíž výkony ne vždy odpovídali tabulkám) z roku 45 s nejpomalejším Tempestem(s motorem o výkonu 2160BHP a tempesty z konce roku 45 měli motory o výkonu 2600BHP) vyráběným od přelomu let 43/44 cca do léta 44.
Ale budiž.
Lavočka ztráci od 0 do 2000m jen asi 10 km/h. Stoupaosti obou letadel jsou pakticky stejné. Od téhle výšky nabírá Tempest v rychlosti navíc 10-25 km/h v závislosti na výšce (bavíme se pořád o nejpomalejším Tempestu a nejrychlejší la7).
Ve střemhlavém letu se s Tempestem pravděpodobně nemohlo měřit žádné jiné vrtulové letadlo a La7 zcela určitě ne (i pozdější Bf 109 na tom byli lépe). To stejné i u ovladatelnosti na vyšších rychlostech. Při rychlostech ve kterých byla la7 zcela neovladatelná byl Tempest zcela v poklidu a měl rezervu minimálně 150km/h.
Ohledně obratnosti Tempestu všeobecně se má věc tak, že zdaleka neplatí to, že když má letoun 5tun, že je neobratný. Takové orientační srovnání plošného zatížení křídla nám ukáže, že Tempest na tom byl kupodivu velmi dobře. Ona ta La7 rozhodně nebyla extra obratná. Politi La5 si dokonce ztěžovali, že je oproti starší verzi těžkopádná a troufnu si tvrdit, že spitfire mk.IX dokázal točit utaženou zatáčku na menším poloměru a o nějaké razanci v obratech ani nemluvě.

Tempest 190 kg/m2
La7 185kg/m2
Spitfire mk. IX 155kg/m2
Spitfire mk.XIV 180 kg/m2
Fw 190D 230kg/m2

Také poměr váhy a výkonu nám něco napoví o tom, jak bylo které letadlo těžkopádné
La7 2,6kg/kW
Tempest V 3.2 kg/kW (pozdější 2.95 a 2,7)
Spitfire mk.IX 2.8 kg/kW
Spitfire XIV 2,5 kg/kW
Fw-190D9 2,8 kg/kW



Jak si sám můžeš udělat obrázek, tak na tom La7 nebyla nijak výrazně lépe a zrovna při srovnáni s tím Tempestem je na tom prakticky identicky s tím ozdílem, že měla užitnou nosnost asi čtvrtinovou a to se projevilo právě jak na doletu, tak na zásobě munice (poloviční dolet a čtvrtinová zásoba munice). Kdyby měl Tempest stejně velké nádrže jako La7 a měl místo 800ks munice a 4x 20mm kanónů jen 250ks munice a dva kanóny, tak by svou váhou klesl dost na to, aby i on měl menší plošné zatížení i poměr váhy a výkonu a to vcelku výrazně. Tím by se opět navýšila jak jeho rychlost, tak stoupavost. To stejné pro Spitfiry i Fw 190.
A Ohledně obratnosti FW 190D9 a Tempestu snad jen říct, že jsi značně vedle. Fw zcela jistě na malých a středních rychlostech deklasoval Tempesta v oratnosti na křidélkách (on vlastně deklasoval všechno v tomhle měřítu), ale tím jeho výhody zkončili. Z porovnávacích testů nevyšel žádný FW 190 lépe, než Tempest v utažené zatáčce a D9 byla nejmíň obratným fockewulfem v tomhle směru (byť na křidélkách na tom byla možná i o chlup lépenež jeho starší verze).
A ještě k tomu Tempestu - pozdější sériové Tempesty byli rychlejší oproti verzi o které je řeč v závislosti na výšce až o 30 km/h a měli až o 400 koníků silnější motor.

Nevím odkud jsi čerpal informace ohledně tak velké obratnosti la7, ale pokud to byl simulátor il2 sturmovik, tak ho v tomhle směru vypusť. Němci měli na východní frontě například silně doporučeno (občas se uvádí až nařízeno) vyhnout se utaženým soubojům s novými Jaky. Ale o la7 jsem nic takového niky neslyšel a její výhody oproti jiným ruským strojům jsou jen v rychlosti a ne v obratnosti.
A ohledně výkonů La7 je vůbec plno dohadů. V knize La5 od Bílka se dokonce uvádí, že piloti la5/5FN jen neradi přesedlali na nové stroje, protože jim nepřišli až tak lepší a přitom byli poruchové a méně obratné. O tom že vůbec některé sovětská esa odmítala la5/7 a ponechávala si P-39 jakožto lepší o něčem vypovídá. Ono není tajemstvím, že tyhle ruské údaje jsou údaji spíše vymodlenýmí samotnými konstruktéry a výkony pak ne až tak ve skutečnosti odpovídaly tomu co je napsáno.
A lavočka 7 která se otkala se spitfirem IX u nás po válce byla samozřejmě nová.
A nakonec jen taková zajímavost, o které nemůžu tvrdit, že je 100% pravdivá, ale nemám důvod jí nevěřit: Od známého co studoval už před hodně pár lety na výšce ohledně letadel jsem slyšel, že jeho profesr byl při přebírání la7 od SSSR pro naši armádu. Ani jedno letadlo nebylo do vzduchu puštěno s naším pilotem, dokud nebyla provedena generálka i zcela nových strojů. Byli přešroubovávány hlavně spoje. Prý dokonce méně zatěžované časti nebyli ani sešroubvány, ale jen zdrátovány a naši mechanici to dávali dopořádky, než byli sovětské stíhačky "odzeměny".
Životnost těchto strojů byla i při hangárování natolik nízká, že s nimi piloti prakticky nelétali a ty se postupem doby sami rozpadaly v hangárech.
Ono se stačí podívat do leteckého muzea ve Kbelích. Spitfire byl bez problémů převeze a u la7 ze stejné doby jsou s tím obstrukce, protože se do ní bojí byť je drcnout, aby se nerozpadla při snaze o její opravu.

[jersey.se]

No, sice se cítím pomalu jako bych bral dítěti lízátko, ale vzhledem k tomu, že La-7 měla při stejné hmotnosti a motoru vyšší výkony i dolet a menší síly na řízení než La-5, nedomnívám se, že by bylo možné aby ji piloti považovali za těžkopádnější. Možná zde bylo nebezpečí přetažení letadla právě vlivem menších sil na páce nezkušeným pilotem, to jo. Poruchovější také mohly sotva být, když technicky se na nich prakticky nic nezěnilo, pouze se zlepšila aerodynamika. Přesunutí olejového chladiče se ovšem váže s jistým nepohodlím pro pilota - kabina se docela přehřívala. Přes úpravu podvozku se také se sedmičkou asi hůř přistávalo, aĺe to nevím jistě. Pokryškin favorizoval Airacobru a byl přizván k porovnávacím letům s LaGG-3, který pro sovětský typ vůbec nedopadl dobře, což se ovšem dalo čekat - LaGGy byly spíše nouzové stíhačky a německým nebo spojeneckým strojům se ani neblížily. Držet s protivníky krok nedokázal ovšem ani jejich nástupce - La(G)-5, těsně dotahovat je začala až jejich finální verze La-5FN. La-7 už s nimi bojoval jako rovný s rovnými (každý z letounů byl v něčem lepší a v něčem horší). La-7 prostě byla velmi obratným letadlem schopným vměstnat 360 stupňový obrat pod 20s. Jistě nebyla tak obratná jako Jak-3, ale narozdíl od něj měla lepší poměr výkonu k hmotnosti a netrpěla takovou strukturální dezintegritou, kterou Jaky občas předvedly. Nevím že by ji některá sovětská esa odmítala, naopak na nich řada z nich získala ostruhy nebo pokračovala v předchozí sérii, například Kožedub, který s La-7 sestřelil 17 nepřátel, z toho jeden Me-262 (a to nikoliv při přistání!) a navíc dva Mustangy ;). Ano, Pokryškin neměl La-7 rád. Bylo to kvůli katastrofě, která začala jako banální nehoda při přistání a při níž zahynul jeho dlouholetý spolubojovník a přítel Klubov. Byl to možná důvod, proč nebyl letouny La-7 do konce války přezbrojen celý 16. GIAP.

Co se týče výkonů motorů Sabre, tebou uváděné hodnoty mi spíš sedí k Tempestu VI, ale možné je všelicos... jistá peruť Spitů XIV byla také uzpůsobena na enormní plnící tlak a 130ti oktanový benzín a dosahovala pří zemi rychlosti dost přes 700 km/h, kvůli stíhání V-1, v čemž byly úspěšnější než Tempesty. Také nevím nic o tom, že by letouny Lavočkinovy OKB trpěly zablokovaným řízením ve střemhlavém letu - naopak byly kupodivu docela ovladatelné a ve střemhlavém letu jasně deklasoval Spitfira už LaGG zkoušený za účasti Pokryškina. A razance v obratech? Spitfire možná uměl utaženější zatáčku, ale razance (tedy stupně za sekundu)? Radši bez komentáře, protože tady vidím, že je přání otcem myšlenky

Ještě bych se zastavil u plošného zatížení křídla - ano, Tempest i La-7 ho mají přibližně stejné, ale když máme jedno letadlo o třech tunách a druhé o hmotnosti dvojnásobné a budou dělat obě manévr s přetížením 4G, člověk nemusí být zrovna Einstein aby si spočítal, jak se rázem zatížení změní a ve prospěch kterého letadla. A ano, poměry hmotnosti k výkonu opravdu ukazují, že Tempest bylo letadlo trochu těžkopádné ;). Co se stoupavosti týče, má La-7 limit výstupu na 5000m 4,95min a pro Tempesta V (Sabre IIA) jsem našel 5min na dostup 4570m, tož tak. Dolet odráží rozdílné pojetí obou letadel - pro Tempest je skutečně dvojnásobný a srovnatelný s FW-190D. Ale La-7 má pořád větší dolet než Bf-109G-6.

Z hlediska výše uvedeného, na tom Lavočka tudíž rozhodně nebyla s Tempestem ani podobně, ten by vůči ní musel uplatnit jinou taktiku (a v případě, že by byl jeho pilot velmi dobrý možná docela úspěšnou) než dogfight - v něm se s Lavočkou prostě Tempest měřit nemohl.

Co se týče vysněných údajů, můžeme spekulovat do nekonečna, je to na samostatný článek (připravuji), nakonec Tempesty byly také známy značným rozpětím vlastností napříč letouny! Ano, kvalita zpracování (všech sovětských) letadel byla poměrně velmi špatná. Nevím sice nic o tom, že by se musela dělat před převzetím generálka (nepřijde mi to ani možné), žádný ze strojů asi také nebyl úplně nový. Za přebírajicí stranu jsou v protokolech podepsáni por. Huňavý (1. letecký pluk) a por. Maďarka (2. letecký pluk - zde bylo zaznamenáno i chybějící křídlo jednoho letounu a neůplné přístrojové vybavení dalších). Ano, životnost strojů nebyla vysoká, o tom jsem již psal, ale koho to na frontě zajímalo? Prostě bylo k dispozici a svou práci odvádělo zatraceně dobře navzdory zoufalým podmínkám v jakých byl zkonstruován a vyráběn, že se po 60ti letech v muzeu rozpadá by jistě jeho tehdejší piloty stráááášně trápilo )). A za to ho prostě obdivuji jako výtvor nepředstavitelného úsilí lidí stojících za ním. Žádný jiný letoun než opět sovětský totiž ve srovnatelně těžkých podmínkách nikdy nevznikl.