ad. Hans:
Johanne, nejde o zpochybnění hodnoty 10600 m jako takové, ale při jakém výkonu motoru byla dosažena, resp. kolik m/s v takové výšce dokázal letoun ještě stoupat. Jednotná norma neexistuje, proto je porovnání stouopavosti čistě jako cifry v rámci různých letectev velice zavádějící.
U Luftwaffe se měřilo na tzv. Kampfleistung (bojový výkon; cca 80 - 90% maximálního výkonu) a udával se maximální a bojový dostup. Maximální se změřil ve chvíli, kdy letoun držel ještě 0,5 m/s, bojový když držel 2,0 m/s. To znamená, že stroj Luftwaffe, pokud měl bojový dostup třeba okolo 9 500 m, tak se reálně dostal třeba do 11 000 m, než to skutečně odmítalo stoupat. A problém Avie je právě ten, že nevíme, jaká hodnota těch 10 600 m zrovna je. Nicméně i já pochybuji, že by Bf 109 s Jumo 210 vystoupal výše, než právě B-534.
............................................................................................................
Myslím, že nastala jedna z těch odporných chvil, kdy jsme v zásadě ve shodě
V tomto případě vycházím, jde-li to (a tady jde), z encyklopedií, jako např „Letectví (díl 2.-Mezi světovými válkami)“, které používají ve srovnávání jednotný přístup. Tak získáváme rozdíl v max.dostupu +/-800m; ve stoupavosti mezi nejlepším mezkem té dob a B-534 verze IV. K 5m/s´a proti Bk(s kulomety) i 9 m/s a konečně v akceleraci na výšku rozdíl méně než 5 s´ve prospěch B-534.
--------------------------------------------------------------------------------------
Co si máme představit pod termínem "výškový trénink byl intenzivní"? Proč ČS. letci obecně nedokázali přenést takto vysoké taktické dovednosti do praxe ve Francii či Velké Británii? Čtyřprstá formace na startu je fajn, ale byli schopni ji alespoň teoreticky využít v boji? Ostatně Luftwaffe nebyla postavena na čtveřicích, ale na párech.
............................................................................................................
Výškový trénink, resp. výcvik, byl cílen na dosahování maximálního dostupu, možno-li, v co nejkratším čase, na činnost proti níže letícím vzdušným cílům a na úniky před ohrožením do výšky, resp. s využitím dostupu letounu a jeho „výkonu na vrtuli“
Čtyřprstá formace je (a víme to oba, že …
) v češtině termínus-technicus pro roj, který vymyslela Lw ve Španělsku („mateřská“ Lw ho 1938 ještě neužívala a i roku 1939-proti PL, nebyl ještě plně převzat). Spočívá v nasazení 4 stupňovitě uspořádaných letounů, které v boji operují po autonomních a vzájemně se podporujících dvojicích. ČS letectvo takto své stroje a piloty roku 1938 několikrát nasadilo při vzletech v oblasti pražské aglomerace (viz: Válka revue; povrzeno konsultací s VHÚ u PhDr. Kafky).
--------------------------------------------------------------------------------------
B-534 se při doprovodech osvědčily? Myslel jsem, že si zrovna moc nezaválčily a že byly vyřazeny výrazně dříve, než VVS začalo představovat alespoň nějakou hrozbu. Ju 87 byl velice pomalým letounem. S bombami a ve formaci jen těžko mohl udržovat rychlost nad 300 km/h. SB-2 i díky pumovnici tolik neztrácel. Zatímco Ju 87 byl reálně jedním z nejpomalejších bombardérů v aktivní službě, SB-2 na tom tak tragicky nebyl. Srovnáváš tedy nesrovnatelné.
............................................................................................................
Ne zcela přesné. Alespoň dle publikace (tuším) „Letectvo slovenského štátu“ na těchto misích měly B-534 rovněž podvěšovány náklad bomb. Nezdá se mi to rozumné, ale pakliže tomu tak bylo, tak nesrovnávám nesrovnatelné …
--------------------------------------------------------------------------------------
Třeba Fajtl by mohl zmiňovat, že se v Anglii postupně dopracovávali k tomu, co dělali před válkou. Ale žádnou podobnou zmínku nepamatuji.
Nicméně jsem i já zvědav na zdroje Johanových tvrzení ohledně výškového výcviku, čtyřprsté formace a přejímání "španělských zkušeností", s tímto jsem se zatím nikde nesetkal a kvitoval bych to.
............................................................................................................
Co je mi známo zmiňuje to generál Duda. I na Palbě popisoval buď mihan nebo hydro. Naši, ale (snad) i polští, piloti zmiňované uspořádání dokonce reálně používali. Ale v rozporu s platnými předpisy „hostitelských“ letectev, tedy „na černo“.
ČSR ve Španělsku vykonávala intensivní informační činnost (ne špionážní-konáno bylo v souladu a s vědomím republikánů). Žádný z našich generálů se tím nikdy ani moc netajil. Krejčí to dokonce zmínil v některých svých rozhovorech pro noviny. Praktických dopadů bylo více. Např.změny v nasazování a celkovém určení bombardérů řady A-100.
================================================
ad. hydrostar
Zdá se ti, že to v Polsku bylo okamžité? Podle mě snad ani ne. Polská letecká síla začala upadat, když byly postupně zabírány základny. Ne, že by je Němci smetli z oblohy. Ale udělat srovnání by nebylo lehké, Poláci měli daleko víc času na start proti německým bombardérům...
--------------------------------------------------------------------------------------
A
--------------------------------------------------------------------------------------
ad.Kopaka
Na konci války Polskému letectvu zbývalo ještě přes 50 PZL-11, 20 PZL-7, 31 PZL-23 a 46 PZL-37 ( + menší počet pozorovacích ) které přeletěly do Rumunska, několik různých strojů údajně i do SSSR...
Polské letectvo uznalo svým stíhačům 23 sestřelených Bf-109/110, 101 bombardérů a 22 pozorovacích letounů. Několik sestřelů se povedlo i letounům PZL-23 a uznáno bylo i 5 sestřelených Bf-109 střelci bombardérů PZL-37 při vlastní ztrátě 11 strojů. Toto podezřele nízké číslo ztrát bylo způsobeno nepochopitelně malým nasazením PZL-37.
............................................................................................................
V zásadě souhlas. Polští letci to nijak neflákali a dali Lw nečekaně kouřovou. Na Palbě bylo již několikrát diskutováno a tehdy to nakonec uznal i Hans