Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 10.

zásobování Malty, Tarent, potápěči v Alexandrii...

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 10.

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 10.

Celková situace v prostoru Chanie a zátoky Suda ráno a celý den 20. května 1941. Jižně od Chanie je prostor, kde byly vysazen úderný oddíl 1. roty nadporučíka Genze, o kterém hovoříme k „hodině X“ – k 6. hodin 15 minut.


Obrázek


Den útoku z III. dimenze – ze vzduchu – „Operaci Merkur“ začneme „všeobecnými událostmi“, které se staly na bojišti dne 20. května 1941 a k celkovému obrazu jsou tyto „ všeobecné události“ důležité. Pak se vrátíme k ránu 20. května 1941 a ty samé události si řekneme již z pohledu bojů v jednotlivých sektorech bojiště – u jednotlivých rot, praporů a pluků, ale také u některých jednotlivců a čet - a to po celý den 20. května 1941.

Tak tedy všeobecně.
V úterý dne 20. května 1941 zaútočilo ve dvou ranních útocích – v 5 hodin 30 minut a 7 hodin – celkem 430 bombardérů, s podporou 180 stíhaček z 4. letecké armády (generálplukovník Löhr, který byl zároveň velitelem celého útoku „Operace Merkur“), 8. leteckého sboru (generála von Richthofena), po kterém přiletělo celkem 493 dopravních letounů typu Ju 52/3, z nichž některé táhly 100 nákladních kluzáků DFS 230, ve kterém byli parašutisté a vzdušně-výsadkové jednotky 11. leteckého sboru generála Studenta – jako 1. vlna.
Po tomto prvním bombardování v 5 hodin 30 minut byla vysazena 1. rota ( nadporučík Genz) z I. praporu (major Koch) z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU (generálmajor Meindl). Tato 1. rota (bojová skupina 90 mužů v 9 nákladních kluzácích) měla vyřídit baterii flaku (protiletadlového dělostřelectva – PVO), umístěnou jižně od krétského hlavního města Chánie a udržet se tak dlouho, dokud nedorazí 3. parašutistický pluk (plukovník Heidrich) vysazený nad Chánií, nebo se pokusit probít k 2. rotě, svého I. praporu – všechny i ostatní boje na zemi si popíšeme samostatně později.

Vlastní seskok 1. vlny parašutistů, v 7 hodin 15 minut

Obrázek


(po tom druhém bombardování - před 7 hodinou ranní) dne 20. května 1941 probíhal takřka hladce

(Ju 52/3 - teta Ju - přilétávaly, k oklamání PVO Britů, v nízké výšce - takřka „ lízaly vlny“- s parašutisty 1. vlny k ostrovu Kréta dne 20. května 1941 ráno.

Obrázek


)( i když i s menšími ztrátami ve vzduchu) a největší pozitivum vůbec byly ztráty dopravních letadel Ju 52/3, které byly, oproti očekávané a postupně narůstající, později těžké, protiletadlové dělostřelecké palbě, poměrně nízké. Určitě lze říci nízké, když z téměř 500 nasazených Ju 52/3 v první vlně, se jich po vysazení 1. vlny - k základnám v Řecku nevrátilo jenom 7.

Ten 1 sestřelený letoun z celkových 7 Ju 52/3 sestřelených britskou PVO z 1. vlny nad Krétou.

Obrázek


Samotné parašutisty však již ve vzduchu, ale především pak při dopadu na zem, čekala velice silná obranná palba z maskovaných postavení obránců.

Generál Freyberg velitel obrany Kréty na svém velitelském stanovišti.

Obrázek



Britská ucelená a kompaktní obrana k 20. květnu v okolí Galatas, která odolávala všem útokům a to až do 24.května 1941.

Obrázek


Celková situace jihozápadně od hlavního města Kréty – Chánie - v okolí Galatas dne 20. května 1941.

Obrázek



Některé roty parašutistického vojska seskočily v důsledku divoké protiletadlové palby ve velkém rozptylu, utrpěly tak vysoké ztráty, že byly jen stěží schopné hned začít plnit zadané úkoly. A právě tak se stalo, že se jim nepodařilo zmocnit se velice důležité kóty 107 u letiště Maleme, kterou bránili Novozélanďané.
Stejně tak výsadkové oddíly v nákladních kluzácích měly při seskoku ve skalnaté krajině a následkem silné palby Britů mnohem těžší ztráty, než Němci předpokládali. A tak místo, aby mohli splnit rozkaz – zajistit prostor přistání! – byli Němci hned v počátku zatlačeni do obrany (celé si to rozebereme detailně za chvíli).
Stále ještě všeobecně:
V tu samou dobu seskoku a prvních bojů čekaly na řeckých letištích další pluky a prapory výsadkářů, aby seskočily jako 2. vlna - odpoledne – zatím dle plánu - ve 13 hodin toho dne 20. května 1941.
Ale.
Dopravní letadla Ju 52/3 z té 1. vlny, přiletěla na odrazová letiště v Řecku se zpožděním…
Musela znovu pracně natankovat ze sudů, což mechanikům zabralo mnoho času.
Ještě než se vůbec přiblížila 13. hodina, bylo jasné, že přikázaný čas startu – oněch 13 hodin – není možno vůbec dodržet.
Velení nemohlo okamžitě předisponovat jednotky 2. vlny z toho důvodu, že britští agenti přeřezali všechny telefonní kabely mezi dopravními svazy a 11. leteckým sborem. Z těchto důvodů pak nebylo možné ani přeložit na odpoledne připravované bombardovací nálety, které měly zajistit přistávání 2. vlny.
Bylo přesně 15 hodin 15 minut, když na Krétě zaútočily podle plánu bombardovací letouny 8. leteckého sboru v prostoru Rethymnonu a Heraklionu. Jenomže to byl nálet „na nic“. Nic za ním nenásledovalo. Totiž na řeckých letištích teprve rolovaly na start první dopravní letouny Ju 52/3 ze 2. vlny.


To ještě vznikl další problém. Z vysušené půdy, v okolí řeckých letišť se zvedla odpoledním startem velkého množství letounů, vířivým pohybem všech vrtulí, ohromná množství prachu, která znemožnila semknutý tvar většího svazu. Nemohlo dojít k semknutí eskadry dopravních letounů ve vzduchu. Letadla byla tak nucena přilétávat na místo seskoku jednotlivě a ještě se značným zpožděním.

V Athénách, na velitelství 11. leteckého sboru ještě generál Student ani odpoledne netušil (spojení), co se ve skutečnosti na Krétě děje. Ono totiž nefungovalo ani radiové spojení mezi na Krétu seslanou skupinou – Západ – West – u Maleme, ani skupinou Střed – Mitte (vysazenou u Chánie a přístavu Suda) a 11. leteckým sborem.
Proč?
No prostě proto, že jediné výkonné 80ti a 200 wattové vysílače ležely zničené v řečišti Tavronitis po nárazu nákladního kluzáku na zem.

V Athénách tak nevěděl štáb ani velitel 11. leteckého sboru, že útok na letiště Maleme selhal. Že některé jednotky jsou zdecimovány a že velitel 7. letecké divize (parašutistické divize) generálporučík Süssmann se zřítil se svým dopravním kluzákem nad ostrovem Aigína a zahynul.
Zároveň generál letectva Student nevěděl, že generál Meindl – velitel PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU, zároveň šéf útočné skupiny West u Maleme je těžce raněn a že jeho obě skupiny jsou vystaveny prudké palbě bránících se a protiútoky provádějících jednotek Britů ( Novozélanďané a Australané).

Také parašutisty ze 2. vlny očekával odpoledne na Krétě velmi dobře připravený protivník v obraně.
Chybně a s velkým rozptylem vysazené roty 2. vlny u Rethymnonu a Heraklionu byly rozstříleny náhle se objevujícími britskými tanky, a to ještě dřív než se vyprostili z padáků. Stejně tak se nezdařil ani útok na letiště Rethymnon a Heraklion.
Všechny zprávy o těchto nezdarech a chaosu na Krétě, dne 20. května 1941, se štáb 11. leteckého sboru dozvěděl večer a v noci.
Generál Student pak v nočních hodinách na 21. květen 1941 rozhodl, že musí nasadit co nejrychleji všechny síly, které jsou ještě k dispozici, aby dobyl to nejdůležitější letiště – letiště v Maleme.

Pojďme nyní na zem, na ostrov Krétu – a řekněme si co se to událo od rána do večera dne 20. května 1941 na Krétě – od Západu – Maleme – přes Střed Chánii a přístav Suda – směrem na Východ – na Rethymnonu a Heraklionu?

Aby byla zlikvidována PVO na Krétě, která byla, dle zjištění německého průzkumu, nejsilnější u hlavního města Chánie, obdržela 1. rota ( nadporučík Genz) z I. praporu (major Koch) z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU (generálmajor Meindl) rozkaz . Tato 1. rota (bojová skupina 90 mužů v 9 nákladních kluzácích) měla dle tohoto rozkazu vyřídit baterii flaku (protiletadlového dělostřelectva – PVO), umístěnou jižně od krétského hlavního města Chánie ( viz mapu v záhlaví Č 10.) a udržet se tak dlouho, dokud nedorazí 3. parašutistický pluk (plukovník Heidrich) vysazený nad Chánií, nebo se pokusit probít k 2. rotě, svého I. praporu – jak jsme si řekli již v začátku tohoto článku.
Ještě večer dne 19. května 1941 si vojáky tohoto úderného uskupení svolal velitel 1. roty a velitel útoku tohoto předsunutého úderného uskupení - nadporučík Genz – který upřesnil úkoly.
Poručík Toschko, velitel 1. čety, který se zúčastnil už prvních akcí v Holandsku a vypracoval se z rotmistra na důstojníka, dostal rozkaz, že se svou četou přistane přímo před palebným postavením protiletadlové baterie a umlčí její obsluhu.
Velitel 2. čety poručík Mirembach dostal úkol přistát v místě, kde se z hlavní silnice odbočuje na cestu na jih, tady zlikvidovat pozice obránců, které tam zjistila výzvědná letadla. Potom měla 2. četa provést zajištění v severním směru proti případným útokům britské pěchoty, které se tady očekávaly z krétského hlavního města Chánie.
Velitelská četa poručíka Kempkeho měla zůstat spolu s velitelstvím 1. roty, těžkým minometem a těžkým kulometem, po vysazení ze 3 nákladních kluzáků DFS 230 pod velením velitele roty a přistát na okraji olivového háje, který ležel jižně od protiletadlové baterie Britů. Velitelská četa měla zlikvidovat všechna nepřátelská postavení, která by byla zjištěna v olivovém háji. Měla také zlikvidovat všechny Angličany, kteří by přicházeli protiletadlové baterii na pomoc.

Bylo ráno dne 20. května 1941 a od východu se začalo objevovat slunce, když na letišti Tanagra v Řecku, odkud startovala tato zvláštní Genzova úderná rota (90 mužů v 9 kluzácích), začali piloti tažných Ju 52/3, ke kterým byly připojeny kluzáky DFS 230, zahřívat motory.
Do kluzáků nastupovali členové zvláštního komanda 1. roty a vše probíhalo s přesností mnohokrát nacvičovaných úkonů. Pak zesílil burácivý hluk motorů a první letadla Ju 52/3 po chvíli vytáhla do vzduchu své kluzáky a nabrala směr Kréta.
Naposledy upravil(a) michan dne 1/11/2010, 07:42, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 11.

To vše, co zde budu psát, je výtažek z hlášení velitelů (podaný mými slovy), kteří se útoku na Krétu zúčastnili, útok přežili a podali o něm písemnou zprávu svým nadřízeným velitelstvím. Někde budu dokonce citovat hlášení doslova – z německého překladu – z důvodů zachování autentičnosti.

Předsunutý odřad – oněch 90 mužů v 9 kluzácích z 1. roty, velitel nadporučík Genz z I. praporu z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU byl tedy brzy ráno 20. května 1941 ve vzduchu. Na půdě Kréty měli tito vojáci stanout před všemi ostatními jednotkami 11. leteckého sboru o 1 hodinu dříve, tedy v 6 hodin 15 minut ( označeno jako hodina X), ihned po prvním masivním náletu střemhlavých bombardérů Ju 87 Stuka, které bombardování prováděly v několika náletech – tento první masivní nálet začínal od 5 hodin 30 minut (druhý masivní nálet začínal před sedmou hodinou a většina 11. letecký sboru 1. vlny pak měla přistávat déle, tedy v 7 hodin 15 minut – tato doba se označovala – čas Y).
Těchto 9 letounů Ju 52/3 s kluzáky DFS 230 předsunutého úderného odřadu letělo kolem Peloponésu, pak prolétlo západně od Kythéry na jih, směrem k ostrovu Kréta. K ostrovu, který pro mnoho parašutistů a vojáků specialistů znamenal smrt.
Podle předem připraveného plánu se měly kluzáky DFS 230 po nalétnutí nad ostrov Kréta přibližovat k cíli z jihovýchodu, ze slunce, a využít tak k samotnému útoku moment překvapení. Jenomže vlečné letouny Ju 52/3 nebyly ještě ani nad pobřežím Kréty, když na ně ze všech stran začaly pálit britské flaky.
Tažné letouny Ju 52/3 tak byly nuceny nalétnout na mys Spatha, který ležel přímo na západ od Chanie (přilétaly tedy ze severozápadu a ne z plánovaného jihovýchodu).
Let nad místo cíle byl neklidný a nadporučík Alfréd Genz psal o tom, že okolo jeho kluzáků vybuchovaly granáty. Pak náhle spatřil jak se sousední, pravý nákladní kluzák odtrhl od svého Ju 52/3. Zkoušel kontrolovat kde se nacházejí kluzáky 1. a 2. čety, což se mu nedařilo. Pak se odpojily tažné Ju 52/3 od jeho velitelské čety (jeho 3 kluzáky DFS 230).
Asi tak ve výšce 2 200 metrů pak 3 kluzáky velitelské čety letěly k cíli přes ostrov, kde na ně již pálil lehký britský flak, jehož palbu doprovázely dávky z kulometů.
Po chvíli zahlédli svůj cíl a pilot kluzáku tlačil letoun k zemi. Kluzák DFS 230 přelétl olivové háje a vinice a těsně nad místními zátarasy zamířil ke svému cíli. Tvrdě dosedl na zem. Okamžitě se zvedla mračna prachu ze suché země a nadporučík Genz sevřel svůj samopal MP 38, přesněji, jak píše Sa 58 byla to Maschinenpistole 38, M.P.38, kterou Luftwaffe dostala v roce 1940, viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3437
Genz odhodil kryt kluzáku a vyskočil na krétskou půdu. Byl to vlastně první německý voják, který vkročil ráno 20. května 1941 na krétskou půdu.
Na nějaké přemýšlení a velkou filozofii nebyl čas. Před ním a jeho vojáky se objevili cizí vojáci s plochými britskými helmami. Parašutisté úderného odřadu v běhu stříleli a házeli granáty. Asi po 100 metrech se trochu stranou ozvala také palba z německého samopalu. To byla část velitelské čety, kterou vedl dr. Stehfen s minometnou skupinou. Nyní všem ( velitelské četě a podpůrným zbraním roty) Genz zavelel – Vpřed! Pokračujte v útoku! Všichni se drali dopředu, nyní již s vědomím, že nejsou sami.
Kluzák se skupinou svobodníka Hahna dostal ve vzduchu přímý zásah z britského protiletadlového kanónu, kanónu na který měl zaútočit. Pilot kluzáku zamířil přímým střemhlavým letem na baterii a uprostřed palebné clony se kluzák zřítil k zemi a poškozený – a to velice šťastně - dopadl přímo vedle děla.
To již svobodník Hahn řval – Ven!!! Zaštěkaly 2 pistole a puška a svobodník Hahn při vyskakování dostal zásah, který ho smrtelně zranil. Desátník Holzmann, který viděl Hahna padnout se běžel ukrýt za hromadu pytlů s pískem, odkud hodil do dělostřeleckých pozic několik granátů. Postupně se desátník Holzmann propracoval až do anglického zákopu a po cestě zlikvidoval celou obsluhu děla.
Toschkova 1. četa svůj určený cíl přeletěla a přistála v Chánii (hlavní město Kréty) a to přímo uprostřed britských obránců. Britští obránci se snažili tuto 1. četu, která vystoupila z kluzáků zastavit, ale poručík Toschka zlikvidoval Angličany, kteří přijeli ve 2 nákladních autech (mezi ploty a domy neměli kam uhnout) a probil se se svou 1. četou k britské baterii a vyřadil ji z boje. V čele svých mužů pak pronikl do celého systému britských zákopů, kde granáty a samopaly – v boji zblízka - pobili obránce. Poručík Toschka při tomto čištění zákopů utrpěl těžké zranění. To sem již dorazil nadporučík Genz s oběma spojenými skupinami (velitelská četa + obsluha minometů a kulometů). Zanedlouho pak byla tato důležitá britská baterie u Chánie v rukou německého úderného oddílu.
Nadporučík Genz nyní rozkázal svým parašutistům, aby zaujali kruhovou obranu. Již se také objevily části 2. čety poručíka Makrenbacha. Bylo to však jen několik mužů.
Zápis vypovídá o tom, co se 2. četě stalo v místě přistání.
Když piloti kluzáků 2. čety rozeznali křižovatku, kde měli osádky přistát, křičel poručík Makrenbach na piloty kluzáků, aby přistáli. V tom momentě začaly kolem kluzáků DFS 230 vybuchovat granáty a do kabin kluzáků vnikal déšť střepin. Jedna z těchto střepin zabila velitele čety poručíka Makrenbacha a jeho zástupce rotmistr aspirant Bühl byl těžce zraněn na hlavě. Oslepl ještě než kluzák dopadl na zem. Prakticky všichni muži byli zraněni a přesto se nějakým způsobem dostali k určené křižovatce.
Zápis vypovídá o tom, že nezraněn z celé skupiny zůstal jen svobodník Adolf Pfriemberger.
Svobodník viděl, jak se od Chánie rychlou jízdou blíží 4 nákladní auta plná nepřátelských vojáků, kteří měli vystřídat posádku protiletadlové baterie. Auta přibrzdila na křižovatce na velice nevhodném místě ( v okolí posádkám bránily po vystoupení z aut zídky a domy).
Svobodník Pfriemerger začal střílet ze samopalu do kabiny prvního vozu a zastavil ho. Ostatní nákladní automobily nemohly kolem stojícího auta projet a také zastavily. Ti britští vojáci, kteří mohli vystoupit útočili na dům, ve kterém se skrývali zranění němečtí parašutisté, kteří na ně z domu pálili. Toho využil svobodník a do Britů z boku pálil dávku za dávkou a házel granáty. Pak obešel dům a objevil se na druhé straně v době, kdy chtěli Britové dům obejít a tuto skupinu anglických vojáků zlikvidoval.
To již toho měli Britové – a byla jich celá rota – dost. Utrpěli těžké ztráty a stáhli se nazpět.
V zápise pro nadřízené je pak řečeno, že svobodník Pfriemberger prakticky splnil úkol celé 2. čety. Splnil úkol, který se zdá mnohým nemožný, ale skutečností je, že mu zde pomohly místní podmínky – ploty, domy – a také čelní palba zraněných kolegů.

Byl čas po druhém bombardování před 7 hodinou, a když pak bombardování ustávalo, po 7 hodině 15 minutě - spatřili parašutisté úderného odřadu nadporučíka Genze, jak se na nebi objevují další Ju 52/3, které táhnou kluzáky DFS 230 a přistávají na poloostrově Akrotiri.
Byl to kapitán Altman s 2. rotou z I. praporu z PARAŠUTISTICKÉHO ÚDERNÉHO PLUKU.
Pro vojáky předsunutého úderného odřadu nadporučíka Genze to znamenalo, že celá akce probíhá podle plánu.
Viděli totiž, jak ještě před několika minutami se nad svým cílem snášeli na padácích jednotky 3. parašutistického pluku ze 7. letecké (parašutistické) divize.
Vojáci nadporučíka Genze ve svém hlášení o situaci okolo 7 hodin 30 minutách až 8 hodinách napsali, že svůj úkol splnili. Obsadili britská děla a pokoušeli se je připravit k použití proti Britům.
Nadporučík Genz měl z 90 mužů ještě 34 bojeschopných mužů (ostatní byli mrtví, nebo vážně, nebo těžce, zraněni).
U vyčíslování ztrát je v zápise čas - 9 hodin ráno dne 20. května 1941.

Nadporučík Genz pak probíral možnosti, které se mu teď nabízely. Jednou z možností bylo probít se ke 2. rotě. Ovšem to znamenalo projít otevřenou horskou krajinou. V tu chvíli přišel svobodník od vysílačky a ohlásil, cituji:

„Pane nadporučíku, depeše od 3. pluku:
Nemůžeme se dostat do Chánie. – Probijte se k nám!“

Zápis konstatuje, že to byl jediný radiogram, který vojáci 1. roty nadporučíka Genze přijali, neboť již za několik vteřin zasáhla jedinou vysílačku britská střela a rozbila ji. Britové totiž dosud ostřelovali Němci dobytou baterii z ostatních pozic.
V tom jeden z pozorovatelů zakřičel, že od Chánie jedou na 1. rotu, lépe řečeno to co z ní zbylo, britské tanky.
Nadporučíku Genzovi nezbylo nic jiného než zavelet, že se všichni probijí olivovým hájem, směrem na jihovýchod.
Ti vojáci, kteří přežili, se postarali o raněné. Pod ochranou kulometné palby se pak rozběhli udaným směrem, doběhli k vysokému vinohradu, kde byli prozatím v bezpečí.
Dál se potom všichni bojeschopní muži 1. roty nadporučíka Genze plížili, využívajíce všech úkrytů, dále nazpět. Když dorazili k řídkému olivovému hájku, který ležel sotva 150 metrů za silnicí, dostali se do palby z pušek a kulometů.
Genz zavelel – „Zaujměte rojnici! Rozestupy 40 metrů!“
Parašutisté využili zavodňovacích příkopů, které lemovaly pole, aby mohli provést zaujetí bojových postavení v rojnici. Takto odrazili útok Britů.
Pak se někteří parašutisté vydali do blízkého statku, odkud chtěli získat vodu. Tam je však uvítala střelba z britských samopalů.
Nadporučík Genz pak ostatním řekl, že se budou pokoušet o další akce až v noci.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 12.

Peklo bojů u Malemesu a Chanie – ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK.

Jak jsme si řekli, ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK generálmajora Eugena Meindla dostal za úkol dobýt severozápadní část ostrova Kréta. Především měl tento silný pluk získat letiště Malemes, které měl udržet v provozu pro pozdější přistání vzdušně-výsadkových jednotek 5. horské divize generálmajora Ringela.

Prostor okolo letiště Malemes dne 20. května 1941 a útoky v jeho okolí ( letiště Maleme je označeno RAF).

Obrázek


Po zajištění těchto úkolů měl pak pluk navázat spojení se skupinou Mitte – Střed v prostoru hlavního města Kréty – Chánie.
Byl to rozsáhlý úkol, proto také ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK dostal tyto posilové jednotky:
- 3. rota protiletadlového kulometného praporu (bylo to 5 protiletadlových kanónů ráže 20 mm – Anti aircraft 20 mm

Obrázek


), které velel nadporučík Theuerling.
- 1 baterii ze 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu – velitel kapitán Schram.
- 1 četu 7. zdravotnického oddílu – vrchní lékař (nadporučík) dr. Dietzel.
Odpoledne 20. května 1941 se měly k ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU připojit ještě 2 prapory ze 100. pluku horských myslivců (5. divize horských myslivců) a pro celkové zajištění letiště v Malemes byl pluku přidělen 1 oddíl protiletadlových kanónů, který měl později dorazit po moři, spolu s 1. a 2. lodním oddílem.
Jak jsme již popisovali v Č 11, 1. a 2. rota z I. praporu z ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU prováděla zvláštní úkol pro skupinu Střed.

V rozkaze k akci pro „Operaci Merkur“ stanovil velitel ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU generálmajor Meindl postup skupiny Západ takto:

I. prapor (štáb praporu a 3. a 4. rota po 108 mužích): Výpad v nákladních kluzácích v hodinu Y (hodina X byla u zvláštní úderné skupiny 2.roty čas 6 hodin 15 minut a hodina Y u ostatních je zde 7 hodin 15 minut – často budeme používat např. hodina Y + 15 minut, čímž říkáme 7 hodin 30 minut) na protiletadlové postavení jižně od letiště; dobytí pozic u vojenského tábora; další útok proti letišti a jeho dobytí.
III. prapor (posílený 1/3 14. roty a ½ 3. roty protiletadlového kulometného praporu): Seskok jedné roty (9. rota kapitána Witziga) v hodinu Y + 15 minut (nyní již víme, že je to 7 hodin 30 minut) východně od letiště mezi vesnici Malemes a hřbitov na okraji letiště s úkolem podporovat odtud I. prapor v boji o letiště Malemes.
III. prapor s většinou mužstva bude vysazen severně a východně od Malemesu, s úkolem vyčistit vesnici a zajišťovat směrem na východ boj o letiště u řečiště východně od obce.
Pozdější úkol: Na rozkaz velitele pluku budou vyčleněné jednotky postupovat na východ, kde se spojí se skupinou Mitte – Střed.
Bojová skupina plukovního štábu s částí III. praporu pod velením majora Brauna, s nadporučíkem Schächterem a nadporučíkem Trebesem: Výpad v 9 nákladních kluzácích v hodinu Y + 15 minut na velký most západně od letiště s úkolem obsadit most přes řeku Tauronitis, zabránit jeho vyhození do vzduchu, bude podporovat 1. prapor v útoku na britské protiletadlové postavení západně od letiště Malemes.
Štáb ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU a jeho IV. prapor (bez 2/3 14. a 16. roty) posílený zdravotnickou četou a ½ 3. roty protiletadlového kulometného praporu:
Seskok v prostoru západně od mostu v hodinu Y + 15 minut. Velitelské stanoviště ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU zřídit v severním výběžku olivového háje.
Útok IV. praporu proti západnímu okraji letiště k podpoře I. praporu a bojové skupiny Braun.
- 16. rota (nadporučík Hoechfeldt). Seskok v řečišti, 600 metrů jihozápadně od letiště s úkolem:
Podpora I. praporu v útoku proti stanovému táboru; po splnění této úlohy zajišťovat silnici na jih proti nepříteli ze směru Kandanos.
Zesílený II. prapor:
Seskok v hodinu Y + 5 minut na kóty východně od Spilie s úkolem:
Bojové zajištění na západ a bojové zajištění silnice na jih. Pohotovost jako plukovní záloha pro případnou podporu útoku proti letišti. Při obsazení letiště a pokud v okolí Kastelli nebude nepřítel, další postup na východ na hlavní město Chanii.
Zesílená četa II. praporu poručík Mürbe:
Seskok východně od Kastelli. Rozbití slabších nepřátelských jednotek, které tam byly hlášeny. Pokud tam nepřítel nebude, nebo bude-li příliš silný, stáhnout se přes hory zpět k praporu.

Jak vidíme, německý štáb pro ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK rozpracoval úkoly precizně a pamatoval i na eventuality a improvizace. Ale přesto všechno to bylo málo, neboť, jak jsme již říkali, německý průzkum vše neodhalil.
Mimo toho stejně platilo známé heslo, že: „Situace ve válce, v bitvě, v každém konfliktu, se mění s prvním výstřelem“.
Tohle heslo na Krétě 20. května 1941 platilo dvojnásobně.
Pojďme se o tom přesvědčit.

Jak tedy vypadala bojová situace ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU po přistání na Krétě?

Tak tedy časně ráno dne 20. května 1941 startovaly jednotky bojové skupiny Západ tak, že po druhém bombardování ( před 7 do 7 hodin 15 minut) se v čase Y, tedy v 7 hodin 15 minut dostaly s I. praporem nad Malemes. Ostatní jednotky seskočily také včas podle rozkazu – pouze při odletu II. praporu došlo kvůli příliš prašnému letišti ( vrtule hromadného startu letadel) ke zdržení při startu, takže II. prapor mohl být vysazen až kolem osmé hodin.
I. prapor s 3. rotou přistál velice dobře u přikázaných protiletadlových postavení, západně od letiště Malemes. Ale štáb II. praporu pak se 4. rotou dopadl s velkými ztrátami na svahy kóty 107

(Situace okolo kóty 107 dne 20. května 1941.

Obrázek



), doprostřed nepřátelských pozic, které německý průzkum na leteckých snímcích nerozeznal.
Britská obrana na letišti Malemes a kolem letiště byla mnohem silnější než jak vyplývalo ze zpráv všech německých rozvědek. Německé rozvědky prostě nemohly britská mimořádně dobře maskovaná obranná postavení, se silnými drátěnými zátarasy, vůbec rozeznat. Ve velice komplikovaném terénu okolí Malemes, nebyla tato britská obranná postavení k rozeznání a britským dělostřelcům tak zůstala všechna děla ( po dvojím hromadném bombardování), která měla na dostřel nejen letiště, ale i celé okolí. Co však především – britská maskovaná dělostřelecká postavení měla pod kontrolou přistávající jednotky na letišti. A právě proto se stalo, že ihned po přistání vznikly I. praporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU velké ztráty a to i na velitelských místech – viz Č 7 Podřízené jednotky ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4300
a I. prapor nemohl splnit svůj úkol. Mezi padlými a raněnými byl nejen velitel I. praporu major Koch, ale i velitel 4. roty a většina štábu praporu.
Jen část 3. roty dokázala na západním okraji letiště dobýt několik obranných postavení Britů, včetně stanového tábora.
A právě výtahem ze zprávy o boji 3. roty z I. praporu začneme příště. Je to zpráva, která byla o jejich boji dne 20. května 1941, odeslána nadřízeným velitelům.



Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.


Případné doplnění a diskuzi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní a vzdušné operace ve Středomoří“