Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 22.

zásobování Malty, Tarent, potápěči v Alexandrii...

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 22.

Příspěvek od michan »

Xa. díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 22.

Mapa souvislé fronty německých parašutistů u Maleme a před hlavním městem Kréty Chánií dne 21. května 1941. Malé šipečky u „ Skupiny West – Západ – u Maleme - ukazují místa popisovaných útoků k ovládnutí letiště Malemés a kóty 107 – pozdější „ Skupiny Ramcke“ – viz text.

Obrázek

V předchozích kapitolách jsme si popsali - místy i dost detailně – 1. den bojů – úterý 20. května 1941 - útoku německých parašutistických a vzdušně- výsadkových jednotek na Krétu – směrem od skupiny West - Západ, přes skupinu Süd – Střed, až po skupinu Ost – Východ ( od Malemes po Heraklion).
Nyní si tedy stejným způsobem popišme :
Jak to na Krétě vypadalo 2. den bojů, tedy ve středu 21. května 1941:
Opět jako prvně, začněme všeobecně situací toho dne, abychom pak to samé popsali detailněji - přímo v terénu – u jednotlivců, čet, rot, praporů a pluků. A opět to bude od Západu až na Východ.
Řekli jsme si, že 20. května 1941 v noci rozhodl velitel 11. leteckého sboru generál letectva Student, že se musí jeho jednotky soustředit na dobytí nejdůležitějšího letiště na Krétě – letiště Malemes.
Velitelem ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU útočícího na Malemes, byl za zraněného generálmajora Meindla určen plukovník Ramcke, který tak převzal velení celé skupiny útočící ve směru West – Západ.
Plukovník Ramcke po svém přistání přešel se zbytky ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU do útoku na letiště Malemes a jeho okolí. Již od 17 hodiny dne 21. května 1941 mohly s potížemi přistávat německá letadla s posilami na letišti Malemes, aby pak samotné letiště přešlo plně do rukou Němců v nočních hodinách z 21. na 22. května 1941. Již ten den 21. května 1941 odpoledne a večer přistály na letišti v Malemes první roty ze 100. pluku 5. horské divize.
Na moři okolo Kréty zatím velitel Středomořské flotily admirál Cunnigham zajišťuje západní pobřeží Kréty svým jedním svazem, zatímco lehké námořní bojové síly – celkem to bylo 7 lehkých křižníků a 11 torpédoborců – vyrazilo z obou stran ostrova Kréty. Měly být od 21. května 1941 připraveny k tomu, aby zmařily jakýkoliv pokus Němců o vylodění loděmi, které měly dopravit z pobřeží Řecka na ostrov Krétu očekávané oddíly horských jednotek a jejich těžké zbraně. V noci z 21. na 22. květen 1941 je 1. konvoj s horskými myslivci napaden a rozdrcen. 2. konvoji ráno 22. května 1941 přijdou na pomoc bombardéry německého 8. leteckého sboru generála Richthofena a tím jej zachrání před zkázou (o dění na moři okolo Kréty si řekneme v samostatném pojednání).
To je ta všeobecná situace 2. dne.
A nyní pojďme na zem, přímo do terénu na Krétě od Západu – West detailněji.

Po rozhodnutí generála Studenta se veškeré těžiště a organizační opatření 11. leteckého sboru soustředilo na podporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU, aby mohl 21. května 1941 2. den bojů dobýt letiště Malemes.
Řekněme si zde ještě, že od nočních hodin 20. května 1941 začínalo být dobré spojení z Athén – z 11. leteckého sboru – se skupinami Malemes (West), Chania (Süd) a Heraklion (Ost). Potíže byly jenom mezi skupinou u Rethymnonu a Athénami, protože vysílačka skupiny v Rethymnonu byla rozbitá a to po shození z letedla. Následovaly 2 pokusy vysílačky dodat. Generál Student poslal do Rethymnonu letadlo Fieseler Storch, jenomže Britové jej sestřelili a posádka padla do zajetí.

Některé kontejnery pro parašutisty i v květnu 1941 na Krétě měly takovéto uspořádání.

Obrázek


Právě v noci vznikající dobré spojení s Krétou dovolovalo velení 11. leteckého sboru přesunout těžiště bojů zcela do Malemesu.
Ještě v noci si pozval generál Student kapitána Kleyeho, člena jeho štábu, jinak známého dobrodruha a dal mu za úkol, aby navázal přímý kontakt s ÚDERNÝM PARAŠUTISTICKÝM PLUKEM.
Kapitán Kleye přistál na Krétě za svítání 21. května 1941 na pláži Spilia – 3 km západně od Malemesu a o situaci v místě podal hlášení do Athén.
Již o něco později odstartovalo z Řecka 6 letadel Ju 52/3, aby se pokusily přistát na stejném místě jako kapitán Kleye. Junkersy měly dopravit k jednotkám munici, která jim v noci z 20. na 21. května 1941 již docházela. Přistání se Junkersům na pláži Spilia podařilo a parašutisté si vyložili náklad z Junkersů, které se pak vrátily do Řecka.
Otázkou však bylo, kdy budou moci přistát horští myslivci? Tak se ptali ti parašutisté, kteří přežili den a noc na Krétě.

Bylo brzy ráno 21. května 1941, když zaútočil I. prapor ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU pod velením vrchního štábního lékaře majora dr. Neumanna ze svého postavení na severním svahu na kótu 107 u letiště Malemes.

Mapa kóty 107 tak, jak byla bojová situace a následné boje po celý den 20. května 1941.

Obrázek


Parašutisté měli štěstí, neboť při svém útoku narazili přímo na ústupový manévr Britů, vyčistili tak celou výšinu a obsadili ji. Zatím zůstali Britové jen na okraji kóty 107.
Přibližně v tu samou ranní dobu dostal kapitán Gericke z velitelství 11. leteckého sboru z Athén rozkaz k útoku na letiště Malemes, který zněl, cituji z německých hlášení:

„21. května musí být bezpodmínečně dobyto letiště Malemes. Začátek útoku 13.00 hodin. K podpoře tohoto útoku seskočí v týle nepřítele u Malemesu a Pyrgosu další parašutisté a zasáhnou do bojů. K ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU kromě toho seskočí ještě dvě roty parašutistů.
Silné letecké bombardovací svazy budou od 14.00 hodin útok připravovat.“


Také na zemi se parašutisté připravovali, když 2 anglické protiletadlové kanóny, které jim padly na kótě 107 neporušené do rukou, namířili na jeden z okolních vrcholků, ze kterých Britové stále stříleli na letiště. Bylo to v místě, na okraji letiště, kde se zachytili muži ze IV. praporu a kde udrželi od 20. května 1941 úzký pruh území. Dne 21. května 1941 se ještě podařilo dobýt jednotlivé bunkry na okraji letiště a to bojem zblízka.
Když se přiblížilo poledne 2. dne bojů (námi popisovaný 21. květen 1941), zaslechli němečtí parašutisté hučení nákladního letadla. Brzy zjistili, že se jedná o jejich Ju 52/3 a tak se začali ujišťovat, že přiletí další (tato skupina u letiště Malemes samozřejmě nevěděla o přistání již vzpomínaných šesti Junkersů na pláži u Spilie).
Na letišti skutečně přistával pouze 1 Ju 52/3 a ze země vylétly signální světlice Němců, které byly zároveň signálem i pro Brity – jejich protiletadlové kulomety.
Letoun Ju 52/3 trochu pod palbou změnil směr, dosedl a zabrzdil. Parašutisté doběhli k letadlu a vyložili bedny. Z letadla se ozval pokyn, aby přivezli raněné. Pilot vylezl z kabiny, byl to poručík von Koenitz a dal se do rozmluvy s kapitánem Gerickem. Z rozhovoru jasně vyplynulo, že mezi prvními raněnými bude naložen také generál Meindl velitel ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU. Letadlo se potom odlepilo od země a zmizelo směrem na sever - do Řecka.
Letiště Malemes se dostalo znovu pod palbu britského dělostřelectva a na plochu začaly dopadat granáty. Jenom západní strana letiště nebyla rozryta palbou britského dělostřelectva.
Okolo 14. hodiny odpolední tady na západní straně přistály 3 těžké německé stíhačky Messerschmitt Bf 110
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2236
, které nalétly hloubkovým letem těsně nad zemí a přistály. Kapitán Gerick se s piloty domluvil, že znovu vzlétnou a vezmou si na mušku britskou baterii, která ostřelovala letiště.
Bf 110 pak znovu vzlétly a zaútočily na vrcholky kopců obsazené Brity a začaly je ostřelovat z palubních kulometů a kanónů. Celkem 3x musely nalétnout nad britská postavení. Celkem 3x se vystavily britské protiletadlové palbě. Když nalétly potřetí britská děla umlkla a Bf 110 se vrátily zpět na svá letiště.

Také u 3. roty (I. prapor) ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU byla 2. dne bojů a to již v 5 hodin 30 minut vyhlášena u Malemesu pohotovost. Do 9. hodin se nic nedělo, až po 9. hodině začalo silné britské dělostřelecké ostřelování, ale očekávaný britský útok se nedostavil. Brzy odpoledne se pak parašutistům 3. roty podařilo opravit 2 ukořistěné 40 mm britské protiletadlové kanóny a začali s nimi ostřelovat britskou baterii, která je držela pod palbou na letišti. Již po několika výstřelech se ji podařilo umlčet. Ovšem když začali okolo 16. hodiny přistávat první horští myslivci (ze 100. pluku 5. horské divize), začali Britové pálit z obnovených maskovaných postavení na západním okraji letiště. To znamenalo, že parašutisté 3. roty (I. praporu) zde byli nasazeni, aby naváděli přistávání horských myslivců a zároveň zachraňovali zraněné horské myslivce a i jejich výzbroj.
Byl večer 21. května 1941 20 hodin, když se u kapitána Gerickeho ohlásil vrchní lékař nadporučík dr. Weizel. Velitel IV. praporu mu pak přikázal, aby převzal s četou horských myslivců obranu pobřeží a odrážel případné nepřátelské pokusy o přistání z moře.
Bylo kolem 21. hodiny, když parašutisté a horští myslivci nastoupili k obraně pobřeží. Němci očekávali lehké lodní oddíly, ale ani večer, ani pozdě v noci z 21. na 22. května 1941 se žádná jednotka o vylodění z moře nepokusila.
Vojáci obrany pobřeží Kréty tak mohli jen pozorovat jak se na moři odehrává námořní bitva (celou noční a denní námořní bitvu okolo Kréty si popíšeme v samostatné části).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 23.

Teprve ráno a dopoledne dne 21. května 1941 se ukázal rozsah zkázy, kterou utrpěl III. úderný parašutistický prapor z ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU v místě svého přistání odpoledne dne 20. května 1941 (psali jsme o tom v Č 14
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4311
). Oblast seskoku III. praporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU popisuje německá historická literatura takto, cituji:

„V místech kde tento prapor přistál, se na olivovnících dosud bělalo potrhané padákové hedvábí. Padákové šňůry byly propleteny jako pavoučí sítě.
Mrtví parašutisté viseli mezi větvemi a všude, kam oko pohlédlo, ležela mrtvá těla. Nejen z jejich obrácených kapes bylo poznat příšerné dílo krétských dobrovolníků. Na tomto místě našli smrt stovky parašutistů.
III. prapor ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU zde seskočil s 580 muži. 250 jich padlo okamžitě, 115 bylo zraněno, 135 zůstalo nezvěstných, jen 80 se probilo k ostatním praporům.“


Dnes víme, že nezvěstný je mrtvý, neboť ho ani později nikdo nenašel. Mrtvých z III. praporu tedy bylo 250 + 135 = 385…. z 580….

Bylo 14 hodin odpoledne, dne 21. května 1941, když nad Malemes přiletěly první Stuky Ju 87 a začaly svištět bomby. Výbuchy bomb rozrývaly zemi a ničily britská obranná postavení. Cestu Stukám totiž k zjištěným cílům ukazovaly parašutisty položené žluté šipky a zelené šátky. Vesnice Malemes, stále obsazená Brity, byla bombardováním letadel rozbita. Pak zaútočili němečtí parašutisté. Při útoku se jim podařilo dobýt jen první domy v Malemes. Britové se drželi. Polovina vesnice Malemes zůstala stále v britských rukou.

Bylo 15 hodin 2. dne bojů na Krétě, když přilétla velká jednotka Ju 52/3, nalétla nad určené místo a vysadila do krétského pekla další skupinu parašutistů. Byly to necelé 2 roty ze 7. parašutistického protitankového oddílu kapitána Schmitze (posilové jednotky ze 7. letecké divize). Parašutisté tohoto oddílu byli okamžitě zasazeni do boje o letiště. Pořád to ještě nebyly ty hlavní síly, které měly být soustředěny k závěrečnému útoku na definitivní obsazení letiště v Malemes.
Tady právě začíná příběh plukovníka Bernharda Hermanna Ramcke, který se proslavil právě zde na Krétě.

Plukovník Bernhard Hermann Ramcke byl se svým pobočníkem kapitánem Voglem poslán velitelstvím 11. leteckého sboru - 19. května 1941 - na letiště Topolia, což bylo 40 km jižně od Athén, aby zde pomohl při startu parašutistickým oddílům, ale především měl koordinovat přípravy 5. horské divize při jejich vzdušném výsadku na Krétu.
Při této koordinaci pak v noci z 20. na 21. května 1941 kontroloval plukovník Ramcke nakládání těžkých zbraní pro horské myslivce, kteří měli právě příštího rána odletět na Krétu.
Na rozlehlé startovací ploše letiště se pak ze všech stran, v pozdních večerních hodinách 20. května 1941 hlásili plukovníkovi parašutisté, kteří za celý den neodletěli z nějakých důvodů. Nedostatek letadel, letadla selhala apod.
Celkem se takto plukovníku Ramckemu ve večerních hodinách dne 20. května 1941 přihlásilo 550 parašutistů.
Takovou situaci musel hlásit a také to ve večerních hodinách udělal, když vše oznámil do štábu 11. leteckého sboru. Mám zálohy!
Trvalo to jen chvíli a dostal rozkaz, aby s těmito rezervami seskočil odpoledne 21. května 1941 západně od Malemesu a pomohl při dobývání onoho nejdůležitějšího letiště Kréty.
A tak museli horští myslivci vystoupit ze svých letadel a stejně tak byly vyloženy jejich těžké zbraně. Nastupovat začali parašutisté.
Plukovník Ramcke se v tom chvatu nedostal ani k tomu, aby si sehnal nějaký padák. Vypomohli důstojníci okolo, kteří mu podali cizí padák.
Přesně 2 hodiny po startu oněch dvou rot protitankového oddílu kapitána Schmitze, které jsme již popsali, odstartovala i letadla s posilami pro parašutisty bojující u Malemesu – nyní jako „Skupina Ramcke“.
Letouny se „Skupinou Ramcke“ přeletěly poslední horský hřbet u Malemesu a na určeném místě skupina seskočila. Plukovníku Ramckemu byl nyní přidělen nový pobočník - nadporučík Reil.
Samotný seskok proběhl podle plánu a beze ztrát.
Z domu 100 m od místa přistání vyšel zpravodajský důstojník ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU nadporučík Göttsche a přivítal plukovníka Ramckeho těmito slovy, cituji dle německých hlášení:

„To je dobře, že jste tady, pane plukovníku! Nutně sháníme velitele! Generál Meindl je těžce raněný, odvezlo ho hned první letadlo, které tady přistálo. Velitel III. praporu padl. Major Koch z I. praporu je těžce raněný. Major Braun ze štábu také padl. Mnoho z našich důstojníků je mrtvých. Měli jsme v tomhle boji nejhorší ztráty.“

Nadporučík Göttsche pak seznámil plukovníka Ramcke se situací, že letiště je již v jejich rukou, že kapitán Gericke se všemi muži, které posbíral z rozbitých praporů, stojí na východ od letiště po obou stranách pobřežní silnice a usilovně se brání. Major Stenzler, který doteď velel ÚDERNÉMU PARAŠUTISTICKÉMU PLUKU drží se svým praporem (II. úderný prapor) jihovýchodní okraj kóty 107. Před chvílí přistáli i první horští myslivci, ale letiště v Malemes je stále pod silnou britskou palbou. Hodně letadel dostalo zásah a havarovalo v okolí plochy a na ploše letiště.
Tak vypadala těžká situace, když přiletěl plukovník Ramcke.
Plukovník Ramcke si zřídil velitelské stanoviště v olivovém háji, kam právě dorazila jeho bojová skupina.
Již 15 minut po svém přistání na Krétě převzal plukovník Bernhard Hermann Ramcke velení ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU a celé bojové jednotky West – Západ.
Jak vypadala situace po převzetí velení ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU a celé bojové jednotky West – Západ popisuje záznam v německém hlášení k 18 hodině 15 minuty dne 21. května 1941 takto, cituji:

„Přední části II. praporu ležely na vrcholu a jižních svazích kóty 107.
IV. prapor spolu se zbytky I. a III. praporu na něj navazoval na severních svazích kóty 107 a stále ještě bojoval o vesnici Malemes.
1. rota horských myslivců ( 100. pluk horských myslivců 5 horská divize), která zde přistála byla odvelena jako posila k bojové ‚Skupině Gericke‘ a ležela nyní mezi vesnicí Malemes a pobřežím.
16. rota zesílená o část 100. pluku horských myslivců (plukovník Utz) postupovala průsmykem po silnici na jih k oblasti Mulete.
6. rota, také posílena horskými myslivci, pronikala na západ ke Kastelli úzkým průsmykem západně od Spilie, aby navázala spojení se zesílenou četou Mürbe, která u Kastelli seskočila.
Protitankový oddíl kapitána Schmitze, který byl kolem 15 hodiny vysazen západně od Malemesu, se shromáždil poblíž plukovního velitelského stanoviště a jeho bojeschopné části vyrazily na podporu IV. praporu k Malemsu a proti kótě 107.“


Když toto vše plukovník Ramcke zvážil, vydal svůj první rozkaz, cituji z německých hlášení:

„- Rota Kiebitz s přidělenými protitankovými kanóny postoupí kupředu ke kapitánu Gerickemu. Útok musí být veden i ve tmě po obou stranách pobřežní silnice tak daleko, aby těžké pěchotní zbraně nepřítele nemohly zasáhnout letiště v Malemes.
- Rota Klein postoupí k bojové Skupině Stenzler.
- Kapitán Schmitz mi zůstane k dispozici bez děl, která již musel nasadit!“


V pozdním večeru 21. května 1941 , za tmy 2. dne bojů na Krétě, svolal plukovník Ramcke na své velitelské stanoviště velitele jednotlivých úseků West – Západ.
Plukovníku Utzovi, majoru Stenzlerovi a kapitánům Gerickemu a Schmitzovi pak vydal rozkazy k útoku, který měli zahájit 22. května 1941 za svítání. Cílem těchto útoků bylo, cituji:

„Rychle všemi silami prorazit na východ a navázat spojení s bojovou Skupinou Heidrich u Chanie!“

Plukovník Ramcke také nechal postavit na pláži u moře stráž, která měla vyčkat až dorazí lehká flotila určená pro Malemes, kterou měla tato stráž navádět. U hlídky byl přítomen i námořní důstojník Kriegsmarine kapitán-poručík Bartels, který přistál s jedním z prvních Ju 52, aby zde čekal na přistání 1. a 2. lehké flotily.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Xa.díl. Operace Merkur, květen 1941. Č 24.

Horští myslivci 5. horské divize.
Jak jsme si řekli, tak část horských myslivců byla poslána na Krétu po moři v 1. a 2. konvoji lehké flotily, část jich měla přistát na zabraném letišti v Malemes s Ju 52/3. Díky odletu „Skupiny Ramcke“, jich část musela vystoupit a byla převezena na Krétu později. My si řekněme něco o té skupině horských myslivců, která odletěla s prvními Ju 52/3, které přistály na letišti Malemes - tehdy ještě plně neobsazeném německými parašutisty.
Již od rána 21. května 1941 posedávali vojáci 100. horského pluku pod velením podplukovníka Utze v nejistotě kdy odletí, na řeckém letišti Tanagra.
Bylo 15 hodin odpoledne dne 21. května 1941, když konečně přišel rozkaz, cituji:

„Prapor připravit!“

Horští myslivci z II. praporu 100. horského pluku nastoupili do Ju 52/3, ve kterých bylo v tu dobu horko jako v nějaké peci na chleba.
Pak se zavřely dveře, rozburácely se motory a letouny se vznesly, přeletěly ostrov Milos a po chvíli zahlédli horští myslivci z okének Ju 52/3 lodě 1. konvoje lehké flotily.
Přeprava z Řecka přes moře byla prováděna v nízkých výškách, až teprve, když se vynořilo pohoří na Krétě, vznesla se letadla Ju 52/3 trochu výš. Severně byl vidět poloostrov Spatha. Pak před letadly po levici vykoukl kousek země, který vypadal skoro jako nějaké tenisové hřiště.
Ano, bylo to malé letiště v Malemes.
To již přišel rozkaz připravit a Ju 52/3 sestupným a strmým obratem zamířily dolů. Velmi rychle se přibližovala země. Následovalo několik poskoků a pak tvrdý náraz.
Přišel rozkaz – „Všichni ven!“
Rozletěly se posunovací dveře a někteří, kteří přežili, zaregistrovali salvy z britských kulometů a na ploše se rozprskly granáty dělostřelecké palby.
Podle německých zápisů jeden z Ju 52/3 nalétl – s ohonem rudých plamenů za sebou – nad letiště, dosedl na přistávací dráhu a už se horští myslivci doslova vykutáleli na přistávací plochu letiště Malemes.
A přistávaly další letouny.
Vojáci vyložili z letadel protitankové kanóny a horská děla. Vedle havarovalo další Ju 52/3, které dostalo přímý zásah.
Velmi brzy bylo letiště v Malemes poseto troskami rozbitých Ju 52/3. Na motocyklu s přívěsným vozíkem byl odvážen těžce raněný velitel II. praporu 100. horského pluku.
Do tohoto přistávání horských myslivců se náhle přiřítily britské Hurricane
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=391
(tady si řekněme, že na pomoc britské obraně Kréty a Heraklionu bylo posláno z Egypta 12 Hurricanů. Protiletadlové dělostřelectvo jednoho britského torpédoborce omylem sestřelilo 2 Hurricane a zahnalo další 3. 4 další Hurricane se při přistání rozbily, nebo byly sestřeleny Němci ještě než vůbec mohly zasáhnout do obranných bojů. Sčítám-li dobře – 2 + 3 + 4 = 9, tedy pro obranu zůstaly bojeschopné 3 Hurricany z 12 vyslaných).
Jeden z britských Hurricane se zavěsil za transportní Ju 52/3 a svojí palbou ho zapálil. Okamžitě na něho z výšky slétl doprovodný Messerschmitt Bf 109
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2585
a zničil jej. Britská stíhačka se rozletěla v kouři plamenů.
Tohle vše – přistávání horských myslivců na Krétě – tohle inferno – pro ně bylo strašným úvodem, který předznamenal celé nasazení horských myslivců v akci na Krétě. Horští myslivci byli hozeni přímo do pekla bitvy.
Další přistávající Ju 52/3 si pak musely hledat cestu mezi vraky a troskami letadel. Přistávací plocha letiště v Malemes se stávala odpoledne dne 21. května 1941 hřbitovem letadel Ju 52/3.
Když přicházela noc toho dne, leželo na okrajích přistávací plochy 20 rozstřílených, vyhořelých a rozbitých letounů.
A Britové stále ještě ostřelovali letištní plochu.

Pro parašutisty, kteří zde bojovali již od 20. května 1941, znamenalo však přistávání horských myslivců něco jako rajská hudba. Od jednoho kulometného hnízda k druhému se neslo – „Dorazili horští myslivci!“
Jak víme již z předchozího, jedna z rot horských myslivců, kteří přistáli, pomohla IV. praporu ÚDERNÉHO PARAŠUTISTICKÉHO PLUKU kapitána Gerickeho udržet jižní a východní okraj letiště Malemes. Další rotu pak poslal plukovník Utz okamžitě směrem na mys Spatha, kde měla přistát jedna ze dvou lehkých flotil po moři, aby tam vyčistily oblast od Britů. Jak jsme si řekli, tak se zbylými rotami horských myslivců pak vyrazil plukovník Utz zastavit nepřítele, který postupoval po Paleochorské silnici. Plukovník také vyslal po jedné rotě na silnice do Anoskeli a Episkopi.
Pozdě odpoledne tohoto 2. dne bojů, který přinesl první bojové akce horských myslivců, vybudovala skupina West – Západ – ÚDERNÝ PARAŠUTISTICKÝ PLUK s posilovými jednotkami – konečně souvislou linii fronty.
Tato souvislá linie fronty začínala na severním pobřeží a táhla se východně po okraji vesnice Malemes a po východním svahu kóty 107 dále na jih k Marianě.
Na této souvislé linii fronty stály následující útvary:
- Na severu: IV. prapor, zvaný nyní „Bojová skupina Gericke“.
- Na něj navazovaly zbytky I. a III. praporu pod velením vrchního štábního lékaře (majora) dr. Neumanna, který převzal velení po zraněném veliteli I. praporu majoru Kochovi a zabitém veliteli III. praporu majoru Scherberovi.
- Dále na jih pak navazoval II. prapor vedený majorem Stenzlerem.
- Za touto linií stáli horští myslivci z II. praporu 100. horského pluku, jehož velitel major Friedman byl těžce zraněn při vystupování ze svého Ju 52/3.

Ten večer 21. května 1941, po 2. dni bojů na Krétě, který znamenal první masové nasazení parašutistů, řekl v Dolní sněmovně premiér Jejího Veličenstva Winston Churchill tato slova, cituji:

„Ostrov budeme bránit do posledního muže. Britská vojska jsou na Krétě od listopadu 1940, z pevniny tam uprchly nejméně 2 řecké divize. Skutečné nebezpečí by hrozilo pouze tehdy, pokud by se Němcům podařilo dobýt nějaké letiště a uvolnit si tak cestu pro další výsadky.“

V době kdy tato slova premiér Velké Británie říkal, dobyli němečtí parašutisté pro přistávání dalších posilových jednotek letiště v Malemes. A na Krétě začali přistávat horští myslivci, kteří, jak uvidíme, definitivně zvrátili průběh bojů na Krétě.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.

Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případnou diskuzi a doplnění prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=206&start=20
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Námořní a vzdušné operace ve Středomoří“