Jako i v době Stalina cvičení RA začínali tím, že nejprve zaútočili imperialisti, došlo k jejich úspěšnému odražení a potom se zahájil útok proti nepříteli. SSSR nemohl otevřeně přiznat barvu a proto se musel přidržovat svojí popagandy. Vyvozovat z těhto slovních zadání nějaké vyšší politické úvahy není opravdu ideální.
Nooo, Německo zrovna moc prioritou při vývoji JZ neoplývalo, v SSSR měl tento výzkum prioritu rozhodně větší, minimálně od chvíle, kdy se dověděli o projektu Manhattan.
Jenže problém je, že západní státy měli daleko větší vůli pro mírové soužití se SSSR na základě plurarity názorů a mírové spolupráce, než v opačném gardu.
Byla obava SSSR z jaderného útoku pouze paranoia?
Kolego a jak si myslíš, že začínal cvičení NATO?Dzin píše:Jako i v době Stalina cvičení RA začínali tím, že nejprve zaútočili imperialisti, došlo k jejich úspěšnému odražení a potom se zahájil útok proti nepříteli.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Je jen škoda, že nikdo neuvádí sílu jaderných prostředků Indie, Pákistánu a Izraele. To jsou nezanedbatelné síly jaderného napadení.
Čím větší strach z případného protivníka veřejnost má, tím ochotněji dává peníze na zbrojení. Pro výrobce zbraní platí poučka: velký strach - velké zisky, příšerný strach - astronomické zisky.
Čím větší strach z případného protivníka veřejnost má, tím ochotněji dává peníze na zbrojení. Pro výrobce zbraní platí poučka: velký strach - velké zisky, příšerný strach - astronomické zisky.
Jaderné síly Pákistánu a Indie jsou otázkou mimo toto vlákno. Stejně jako Čínské.
Jaderným testem v roce 1964 sev mez jaderné velmoci zařadila Čínská lidová republika která v roce v roce 1967 otestovala i termonukleární pumu. Čína nebyla problémem pro USA ale spíše pro SSSR
Ve spolupráci se SSSR vyvinula jaderné zbraně Indie, která první pokusný výbuch uskutečnila v roce 1974. V roce 1998 - tedy dávno po skončení studené války - uskutečnil jaderný test Pákistán. Jenže Indie a Pákistán byly a jsou problémem hlavně pro sebe navzájem.
Jejich propojení do studené války je iluzorní stejně jako jaderného potenciálu Izraele, který ho má zaměřený na své nejbližší okolí.
Zapomenout nesmíme ani na prokázanou způsobilost vyrobit tuto zbraň i pro Jihafrickou republiku.
To by ale vše bylo mimo vlákno.
Jaderným testem v roce 1964 sev mez jaderné velmoci zařadila Čínská lidová republika která v roce v roce 1967 otestovala i termonukleární pumu. Čína nebyla problémem pro USA ale spíše pro SSSR
Ve spolupráci se SSSR vyvinula jaderné zbraně Indie, která první pokusný výbuch uskutečnila v roce 1974. V roce 1998 - tedy dávno po skončení studené války - uskutečnil jaderný test Pákistán. Jenže Indie a Pákistán byly a jsou problémem hlavně pro sebe navzájem.
Jejich propojení do studené války je iluzorní stejně jako jaderného potenciálu Izraele, který ho má zaměřený na své nejbližší okolí.
Zapomenout nesmíme ani na prokázanou způsobilost vyrobit tuto zbraň i pro Jihafrickou republiku.
To by ale vše bylo mimo vlákno.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Jedním z důvodů pro vysoké početní stavy tankového vojska VS byla skutečnost, že tank vcelku snadno odolá J-výbuchu ( v odpovídající vzdálenosti od epicentra výbuchu), ochrání posádku a umožní jí další bojovou činnost.
Tak řešila VS nedostatek JZ v porovnání s J-silami NATO v 50. a 60. letech 20. století.
Tak řešila VS nedostatek JZ v porovnání s J-silami NATO v 50. a 60. letech 20. století.
To že žádný jiný člen VS neměl JZ není dáno ani neagresivitou tohoto spolku jako snahou ovládat SSSR své kolonie. Ono mít ČSSR atomovku, tak asi nezažije invazi v 68. SSSR by to prostě neriskovalo, a NDR by netlačilo na sovětské politbyro, aby něco udělalo z tou zlou ČSSR.
Francie a Velká Británie zase měly JZ z prestižních důvodů, ale také kvůli udržení si nezávislosti na americké politice.
SSSR bylo stejně agresivní jako USA, a USA bylo stejně agresivní jako SSSR. Zkrátka dvě velmoci, které chtěly mít vliv za každou cenu. O tom jak bránilo USA svobodu se mohli přesvědčit obyvatelé Tchaj-Wanu během sbližování USA s ČLR v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pochopitelně se lépe žilo na Západě než na Východě, o tom není sporu.
JZ chtěl po druhé světové válce každý, takže to opět nikoho neusvědčuje z agresivních choutek. A jadernou válku nechtěl a nepotřeboval nikdo. SSSR by byla zamořená Evropa k ničemu. A sebezničení by zase nikdo neprotlačil v NATO. Možná tak by se o to snažil na cizím území.
Hlavně nesmíte zapomínat na Sira Humphreyho, který pronesl, že jediný důvod proč má Velká Británie jaderné zbraně je, aby se ubránila před Francií
Francie a Velká Británie zase měly JZ z prestižních důvodů, ale také kvůli udržení si nezávislosti na americké politice.
SSSR bylo stejně agresivní jako USA, a USA bylo stejně agresivní jako SSSR. Zkrátka dvě velmoci, které chtěly mít vliv za každou cenu. O tom jak bránilo USA svobodu se mohli přesvědčit obyvatelé Tchaj-Wanu během sbližování USA s ČLR v sedmdesátých a osmdesátých letech. Pochopitelně se lépe žilo na Západě než na Východě, o tom není sporu.
JZ chtěl po druhé světové válce každý, takže to opět nikoho neusvědčuje z agresivních choutek. A jadernou válku nechtěl a nepotřeboval nikdo. SSSR by byla zamořená Evropa k ničemu. A sebezničení by zase nikdo neprotlačil v NATO. Možná tak by se o to snažil na cizím území.
Hlavně nesmíte zapomínat na Sira Humphreyho, který pronesl, že jediný důvod proč má Velká Británie jaderné zbraně je, aby se ubránila před Francií
Inu to je všechno pravda. Proto tvrdím, že mluvit o paranoidním strachu ze strany SSSR je pitomost stejně jako mluvit o něčem podobném u kohokoliv na druhé straně. Každy dělal co dělal a jak dělal a měl to jasně a pečlivě zdůvodněné.
Takže netřeba to nějak hrotit. Na druhou stranu když jsem zpochybnil masové jaderné plenění západní Evropy jadernými zbraněmi SSSR z důvodu, že by tím získal jen jadernou poušť neobyvatelnou cca 5000 let byl jsem za vola.
Ale na to jsem celkem zvyklý.
Takže netřeba to nějak hrotit. Na druhou stranu když jsem zpochybnil masové jaderné plenění západní Evropy jadernými zbraněmi SSSR z důvodu, že by tím získal jen jadernou poušť neobyvatelnou cca 5000 let byl jsem za vola.
Ale na to jsem celkem zvyklý.
Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:
JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Dlouhodobý účinek JZ a radioaktivity obecně se notně přeceňuje. Berte v potaz, že kupříkladu mimořádně silně zamořená černobylská oblast projevuje rostoucí biodiverzitu a v podstatě je kompatibilní s udržením lidského osídlení, pokud akceptujeme fakt, že průměrná délka takové populace bude o něco zkrácena (odhady 5-17 let z průměrné délky života).
Ovšem pokud si uvědomíme, že ještě za totality byla průměrná délka života muže cca 67 let a dnes je to o cca 10 let více, neznamenalo by při dostatečné populační expanzi a řekněmě totalitnímu přístupu k degenerátům, takové zkrácení života problém.
Psychopati na obou stranách měli podobné rozbory velmi důkladně zmapovány a na jejich základech byli ochotni vést jadernou válku. Naštěstí jich bylo signifikantně méně než těch rozumných.
Ovšem pokud si uvědomíme, že ještě za totality byla průměrná délka života muže cca 67 let a dnes je to o cca 10 let více, neznamenalo by při dostatečné populační expanzi a řekněmě totalitnímu přístupu k degenerátům, takové zkrácení života problém.
Psychopati na obou stranách měli podobné rozbory velmi důkladně zmapovány a na jejich základech byli ochotni vést jadernou válku. Naštěstí jich bylo signifikantně méně než těch rozumných.
Pátrač:
Je třeba ale připomenout dvě věci:
Když Robert McNamara v 60.letech formuloval terii MAD (Mutual assured destruction -vzájemné naprosté zničení), začali obě velmoci vypracovávat taktiku na použití menších taktických jaderných zbraní.
Prim měli opět USA, které měli výhodu v pokročilejším jaderném výzkumu, jmenovitě ve zbraních s označením enhanced radiation weapon (ERW), též označované jako "neutronové zbraně".Ty byly původně vyvíjeny v USA pod vedením Samuela Cohena pro potřeby PRO už od konce 50.let. Podepsáním ABM Treaty se po r.1972 projekty ERW nasměrovali pro potřeby pozemního vojska,letectva a námořnictva.
SSSR měli poč.70.let zatím jen "klasické" taktické JZ a tak velmi hlučně vykřikovali hesla o "nehumálnosti" ERW a doháněli USA jak se dalo. Pak koncem 70.let jako když utne a o nehumálnosti ERW již nebylo téměř slyšet. Což u Rusů (a to až do dnes) znamená jediné - už to taky měli. Takže případné Evropské válčiště i v případě použití JZ ani zdaleka nemuselo být zamořeno na 5000.let !!! Rozhodně né plošně jako u strategických JZ.
A za druhé:
Později zpřístupněné údaje ukazují, že Rusové měli na háku zda je nějaké území zamořené. Sami doma s JZ hospodařili tak, že ještě dnes je velká část Ruského území nějakým způsobem "jaderně postižena". Hlavně z důvodů tzv. "mírových jaderných výbuchů", kterými hloubili jezera, kanály atd.(Černobyl je v porovnání s tímto jen "epizodka") Takže na území zamořeném lokálními jadernými výbuchy by se cítili jako doma a naprosto by je to netrápilo.
A jeden z Plánů ze 70.let na "Znovusjednocení Německa za pomoci Varšavské smlouvy" s použitím JZ přímo počítal. ČSLA(a armáda NDR) v tom plánu měla být jak jinak prvosledovou jednotkou, která by byla nasazením JZ primárně zasažena(jak netypické pro Rusy,že - ti měli být až druhosledový)
No a pozice USA s ERW je taky zřejmá. ERW jsou na tankové jednotky mnohem účinější a přitom dělají mnohem menší primární i sekundární bordel než klasické JZ - jmenovitě spad a tlaková vlna jsou výrazně nižší při zachování účinnosti i na krytou živou sílu.
No a přenesení jaderného válčiště do Evropy jim zřejmě taky nebylo proti srsti.
Je třeba ale připomenout dvě věci:
Když Robert McNamara v 60.letech formuloval terii MAD (Mutual assured destruction -vzájemné naprosté zničení), začali obě velmoci vypracovávat taktiku na použití menších taktických jaderných zbraní.
Prim měli opět USA, které měli výhodu v pokročilejším jaderném výzkumu, jmenovitě ve zbraních s označením enhanced radiation weapon (ERW), též označované jako "neutronové zbraně".Ty byly původně vyvíjeny v USA pod vedením Samuela Cohena pro potřeby PRO už od konce 50.let. Podepsáním ABM Treaty se po r.1972 projekty ERW nasměrovali pro potřeby pozemního vojska,letectva a námořnictva.
SSSR měli poč.70.let zatím jen "klasické" taktické JZ a tak velmi hlučně vykřikovali hesla o "nehumálnosti" ERW a doháněli USA jak se dalo. Pak koncem 70.let jako když utne a o nehumálnosti ERW již nebylo téměř slyšet. Což u Rusů (a to až do dnes) znamená jediné - už to taky měli. Takže případné Evropské válčiště i v případě použití JZ ani zdaleka nemuselo být zamořeno na 5000.let !!! Rozhodně né plošně jako u strategických JZ.
A za druhé:
Později zpřístupněné údaje ukazují, že Rusové měli na háku zda je nějaké území zamořené. Sami doma s JZ hospodařili tak, že ještě dnes je velká část Ruského území nějakým způsobem "jaderně postižena". Hlavně z důvodů tzv. "mírových jaderných výbuchů", kterými hloubili jezera, kanály atd.(Černobyl je v porovnání s tímto jen "epizodka") Takže na území zamořeném lokálními jadernými výbuchy by se cítili jako doma a naprosto by je to netrápilo.
A jeden z Plánů ze 70.let na "Znovusjednocení Německa za pomoci Varšavské smlouvy" s použitím JZ přímo počítal. ČSLA(a armáda NDR) v tom plánu měla být jak jinak prvosledovou jednotkou, která by byla nasazením JZ primárně zasažena(jak netypické pro Rusy,že - ti měli být až druhosledový)
No a pozice USA s ERW je taky zřejmá. ERW jsou na tankové jednotky mnohem účinější a přitom dělají mnohem menší primární i sekundární bordel než klasické JZ - jmenovitě spad a tlaková vlna jsou výrazně nižší při zachování účinnosti i na krytou živou sílu.
No a přenesení jaderného válčiště do Evropy jim zřejmě taky nebylo proti srsti.
Vím vše, protože mlčím, abych slyšel..... motto STASI
No, s neutronovýma zbraněma to nikdy nebylo tak žhavé. Co se týká USA, tak ty měli jako neutronové klasifikované hlavice W70-3 (vyráběné v letech 81-83, vyřazené 92) pro SAM MGM-52 Lance, těch bylo 380 kusů, W-66 (spíše testovací, zavedenou v roce 75 a vyřazenou v roce 76) pro ABMSprint a W79 mod. 0 (81-86, 92) pro 203mm houfnice, celkem bylo s mod. 1 (klasická) vyrobeno 340 kusů.
Čili, celkem mělo USA v druhé polovině 80tých let k dispozici ne víc než 700 hlavic klasifikovaných jako neutronové. Když to porovnáš s celkovým jaderným arzenálem, jsou jejich počty minimální a jejich případný dopad na dění by nebyl nijak zásadní. Tedy i v případě použití jaderných taktických zbraní by došlo k zamoření Evropy. Samotné plány SA s tím ostatně počítají.
Čili, celkem mělo USA v druhé polovině 80tých let k dispozici ne víc než 700 hlavic klasifikovaných jako neutronové. Když to porovnáš s celkovým jaderným arzenálem, jsou jejich počty minimální a jejich případný dopad na dění by nebyl nijak zásadní. Tedy i v případě použití jaderných taktických zbraní by došlo k zamoření Evropy. Samotné plány SA s tím ostatně počítají.
Naposledy upravil(a) Dzin dne 29/8/2010, 22:20, celkem upraveno 1 x.
-
Alchymista
- 5. Plukovník
- Příspěvky: 4883
- Registrován: 25/2/2007, 04:00
Plány USA na jadrové údery proti ZSSR a východnému bloku boli rozpracovávané hlavne v 50. rokoch, po Sputniku už toto nadšenie celkom výrazne ochladlo - amerika prestala byť v 60. rokoch pre sovietov "nedosiahnuteľná".No a přenesení jaderného válčiště do Evropy jim zřejmě taky nebylo proti srsti.
Ostatne v tom bol sčasti i pôvod "karibskej krízy" - sovieti sa pokúsili američanom priložiť na krk rovnaký nôž, aký držali američania nukleárnymi zbraňami v západnej európe a v tichomorí na krku sovietom.
Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
-
Jři G.Záloha
- Příspěvky: 5
- Registrován: 3/11/2010, 23:52
Pokud bych odpovídal za SSSR já tak tento přehled vyvolá
Jak vidim Pegueckův článek z r. 2005 na téma "obavy Rusů " vyústil nakonec v obecnou debatu o Studené válce. Ta se ovšem zatím pohybovala na úrovni nezávazných úvah co si kdo myslí o tom, zda se Sověti báli Američanů. nebo ne..Jak to shrnul Pátrač (7/3/2010, 12:41) na závěr svých 8 otázek "Pokud bych odpovídal za SSSR já tak tento přehled vyvolá paranoidní reakci i u mě".
Jistě bylo mnohem důležitější, jak dalece se Ameriky během Studené války "obavali" komunističtí vůdci.
Proto jsem si vyhledal v dostupné literatuře místa, které o tom něco vypovídají. Ovšem z nalezeného mám dojem, že o nějakých obavách Sovětů vůbec nelze mluvit. Oni se Ameriky v podstatě nebáli ani 1945, ani 1950, ani později 1956, 1961, 1962, 1983. To však vůbec nevylučovalo, aby občas nepropadli skutečnému strachu, obvykle zaskočeni svou vlastni odvahou! Za to si však do značné míry mohli sami. Však ono je to pak zase pustilo.. a hra mohla pokračovat v dalším kole. Na pozadí těchto zpráv to nejspíš vypadá, že Pátrač měl/má prostě jen slabé nervy. Nebo, že reaguje normálně lidsky. Ale právě tím se dost liší od postojů komunistických vůdců!
Mimo to se osobně domnívám, že USA nikdy oficiálně neprohlásili, že JZ nepoužijí první. Právě naopak. Důvod je prostý: americký hromadný jaderný úder na SSSR (at' 1950 nebo 1980) měl být především reakce na útok RA do Západní Evropy, založená na jednoduché a pádné logice: "pokud vaše RA nevyrazí směrem ke Kanálu, nevzlétnou ani naše bombardéry!"
Květen-srpen 1945: kde se zastavi RA? (síly JZ US:SU=0:0) -podle Berija, Sergo: Můj otec Berija. Ve Stalinově Kremlu. Praha 2003, s. 124: ....část vedoucích funkcionářů SSSR byla už 1945 pro taženi dál na Zapad ..-např. gen. Štemenko v GŠtb.RA měl plány na invazi do Francie a Italie; cele jedno zasedání politbyra strany bylo věnovánao otázce ovládnutí Evropy. Budjonnyj oponoval Stalinovi, že RA udělala chybu, že se zastavila na Labi, měla táhnout dál. .... RA tehdy nepřipadlo nijak nereálné, že by vstoupila do boje se západními Spojenci a obsadila zbytek Evropy. Naše vítězství, duch neporazitelnosti, to vše nás přímo nutilo předlpokládat, že dobytí Evropy je možné..... Dle Štemenka se měli komunisté dostávat k moci souběžně s postupem RA. Počítalo se s vyloděním v Norsku a s obsazením Gibraltaru....Očekávalo se, když Američané odejdou z Evropy, že se propadne do chaosu, zatimco Anglie a Francie budou mít problémy se svými koloniemi. SSSR měl tehdy 400 divizi připravených vyrazit. Operace měla trvat jen měsíc! .......Jeden důstojník z NKVD tvrdil 9.5.45, "pro nás čekisty skutečná válka, která přinese konec kapitalistického světa, právě začínala".......Jugoslavie měla zaútočit na Italii a Rakousko. Z těchto plánů sešlo, když se Stalin dozvěděl, že USA maji /fungujícíi/ at.bombu. Kdyby Americane neodporovali, Stalin by Evropu obsadil. Stalin říkal, že kdyby Roosevelt ještě žil, podařilo by se nám to....Americe by stačilo, kdyby dostala anglické kolonie a proti nám by nehnula ani prstem! Proti této agresivni linii byl Berija (otec) a někt. vojáci jako Vasilevský, Antonov, ale taky Malenkov.. ...-s.130: Rozhodnutí proti postupu RA dál na Západ padlo až po konferenci v Potsdami, před vstupem SSSR do války s Japonskem. ....S tím patrně souvisela i náhlá redislokace jednotek RA v sovětské zóně dne 20.6. 45 ......S.Berija je přesvědčen, že po Postupimi bylo svrhnutí at.bomby i kdyby to vojenske situace už nevyžadovala zcela jasné: USA chtěly zastrašit SSSR a zahnat mu chut' na Evropu....-131: agresivní postoj Stalina potvrzoval i M. Djilas, který byl členem delegace Titova hnutí v Kremlu na návštěvě v dubnu 1945:...."ačkoli byla jeho /Stalinova/ země v troskách, těšili se na to, že jeho maršalové opilí vitězstvím se zmocní i druhé půlky Evropy".
Srpen 1945 po svržení at.bomb na Japonsko: -podle F.I. Čujev: Vzpomínky Molotova. Říčany 1996, s.59; Molotov: "Truman se rozhodl nás ohromit, ale Stalin zůstal klidný........my věděli hned oč jde. A také, že dosud nejsou schopni rozpoutat válku, mají všeho všudy jednu nebo dvě bomby, ty pak v Hirošimě a Nagasaki shodili ..víc nemají. A jestli ano, tak to tehdy nemohlo sehrát zvláštní úlohu".
Duben 1946 (poměr sil US: 9 ; SU:0)-Vl. Nálevka: Karibská krize..Praha 2001, s. 47: přesně ve stylu Molotovova líčení prohlásil Stalin do očí novému vyslanci USA W. Bedellovi Smithovi při jeho nástupu do funkce v Moskvě: (3.4.46) sebejistě: "Tak jako Západ ani my nechceme válku, ale síla našeho postoje je v tom, že nám méně záleží na míru než Západu"(!)
Sovětský nátlak na Turecko 1945-46 (1946-US: 9 at.bomb, SU: 0): Bez ohledu na existenci amerického atomového monopolu podnikli Sověti řadu kroků, které USA a UK považovaly za vyloženě nepřátelské: zejména nátlak na Turecko ve věci revize smlouvy o úžinách a poskytnutí základen pro RA, dále požadavky na protektorát v Libyji, podpora jugoslávských nároků na Terst, odmítnutí stáhnout RA ze severního Iránu, ignorace závazků z Jalty uspořádat svobodné volby v zemích osvobozených RA . Podle Čujev s.74-5 komentoval Molotov situaci takto: "Otázku úžin jsem položil 1945 když skončila válka. Průlivy musí být pod ochranou SSSR a Turecka.." i když byl přesvědčen "že Západ v této věci neustoupi...; ale Stalin přesto na tom trval: Posledni roky se Stalin začal trochu přecěňovat a já musel v zahraniční politice požadovat to, co žádal kdysi Miljukov -Dardanely!... Stalin: čiň se, přitlač je! V rámci společné správy. Já na to: Nedají! A: ty žádej!.....Neprošlo to..... Ještě dobře, že jsme včas ustoupili, jinak by to vedlo ke společné agresi (!) vůči nám". Před čím Kreml "včas ustoupil"? V srpnu 1946 vyzval Kreml Turecko znovu ke zřízení společné obrany Dardanel a zaroven uvedl do pohotovosti RA v Bulharsku! Na to zareagovaly USA vysláním své flotily do východního Středomoří. Poselstvi bylo jasné: USA jsou ochotny riskovat srážku (i válku), aby ruský tlak na Turecko zastavily. Lze snad tento postup vedení SSSR interpre-tovat jako "strach" před USA -a jejich 9ti atomovkami? Jistě nebyl takový, aby se to nepokusili risknout!
Optimistický pohled Kremlu na poměr sil 1945-1948 (US at.potenciál: ca 56 ks.atb. koncem 1948): -Berija, s. 208: Stalin si myslel 1945, že má již celou Evropu pod kontrolou.....Podle Chruščova propadal tehdy Stalin dojmu, že nic není nad jeho síly. V řijnu 1945 měl SSSR 477 divizí s 12,7 mil. vojaku a 35 000 bojových letadel...Američtí experti odhadovali, že tehdy by RA mohla dobýt západní Evropu za 45 dnů. V r.1947 měla RA 173 divizi, USA jen 9 (JGZ: není jasný, zda jen v Evropě, nebo vůbec!?). Až do r. 1948 byli Američané přesvědčeni, že jedinou možností je vzdát se kontinentu a organizovat odpor v Anglii na Střed.Východě. Po r. 1948 začali pochybovat, zda bude možno ubranit i Anglii.
Situace 1951 (US potenciál: ca. 330 at.bomb podle plánu Offtackle, SU: několik kusů) Jasnou odpověd na otázku po "obavách SSSR" z amerických at.bomb, řetezce základen atd, atd. podává zpráva o politických a vojenských záměrech J.V. Stalina pro léta 1951-53 ministra NO A. Čepičky pro ÚV KSČ (viz Kaplan: Mocní a bezmocní, 201-5): „Na počátku ledna r. 1951....byl /Čepička/ jako ministr NO ČSR spolu s R. Slánským (gen. tajemnikem KSČ) pozván na důležitou poradu do Moskvy. Šlo o mimořádně významnou a tajnou konferenci. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé všech socialistických států, jak strany tak i ministrů NO. Neznali jsme přesný program, věděli jsme pouze, že půjde o vojenské záležitosti........ Nejdůležitější bylo Stalinovo vystoupení. Hovořil o zkušenostech z korejské války. Podle něho prokázala dosavadní vojenskou slabost Ameriky a naopak převahu a sílu socialistické armády. Ačkoliv Američané použili mimořádně velké množství moderní vojenské techniky, nedosáhli úspěchu. To...má velký význam pro poměry v Evropě a pro socialistický tábor. I v Evropě si udržuje vojenskou převahu, kterou nemohou v krátké době Američané a jejich spojenci dohnat. Stalin uváděl přesná data o síle americké armády v Evropě a poukazoval na komplikace a na časovou možnost přesunu dalších vojenských sil do Evropy. Z analýzy vyvodil, že vojenská převaha socialistických států je ovšem dočasná, udrží se maximálně 4-5 let. Do té doby se vyzbrojí armády západoevropských států, posílí se americká armáda a ve větším rozsahu bude moci použít atomových zbraní. Do té doby musí socialistické státy využít příznivých podmínek a změnit celou Evropu, vojensky ji osvobodit od kapitalismu, přeměnit ji v socialistickou. Přitom nepředpokládal velký odpor /západních/ armád a obyvatel a počítal s jistým úspěchem válečného tažení. Několikrát opakoval povinnost komunistů využít jedinečné a historicky neopakovatelné příležitosti k vítězství socialismu. Účelem konference bylo zahájit koordinované přípravy k realizaci sovětských záměrů". (JGZ: Stalin a vedeni SSSR zde patrne reagovaly na závěry NSC 68 z 14.4.1950, které předpokládaly, že v r. 1954 bude SSSR již disponovat zásobou atomových zbraní a flotilou bombardérů, dostatečnou k provedení vlastniho atomového úderu na USA, což by eliminovalo odstrašujici efekt amerického jaderného potenciálu -odpovědět na tažení RA do západni Evropy strategickým atomovým úderem. Proto Američané počítali se zvýšeným nebezpečím války počinaje rokem 1954, proto měla být k témuž datu dokončena výstavba konvenčních sil NATO v Evropě. Stalin ve svém výkladu tyto americké odhady situace obrátil a prezentoval opačně jako termin dokončení příprav Západu na útočnou válku!)
Čepickova zpráva pak pokračuje: "Poté.....začaly porady, které vedla sovětská vojenská místa, zástupci generálního štábu....s ministry NO jednotlivých států. Zde se již dojednávaly úkoly, které musela každá země během 4 let (tj. k r. 1954/55) splnit, ...konkretní úkoly, které měly při "evropském pochodu", na něž se musela vojensky připravit. O každém dojednaném úkolu byl sepsán závazný protokol a jeho realizace se stala hlavní a všem úkolům nadřazenou povinností každého státu. Šlo o protokoly mimořádně tajné, v ČSR o něm věděl pouze Gottwald, který je obdržel a rezortní ministr (tedy Čepička). V důsledku těchto opatření se zvyšovala výroba zbraní a výstavba velké armády se rozjela na plné obrátky. Stala se úkolem čislo 1.......Když jsem se (Kaplan) ho optal, zda věřil v reálnost Stalinova plánu na vítězný pochod socialismu v Evropě prostřednictvím vojenského zásahu, bez rozmýšlení a jednoznačně odpověděl: Ano!. Neměl a dodnes nemá (rozhovor se konal r.1968) pochyb o naprosto správné Stalinově analýze a o přesnosti plánu „vítězného pochodu socialismu Evropou". Považoval naopak za velkou chybu Chruščovova vedení, že jeho mezinárodně-politický kurs zhatil záměry rozpracované a připravované za Stalina. Dnes už by byla Evropa socialistická a mnohé hospodářské potíže, které pramení z ekonomické zaostalosti socialistických států, dávno překonala“
V textu pak následuje několik doplňujicich otázek Kaplana Alexeji Čepičkovi. KK: zda..si uvědomuje, že by násilné zavední socialismu bylo v rozporu s přáním obyvatel...-AČ: o tom prý neuvažoval, ale byl si jist, že by se to vše nakonec překonalo.. KK: jednalo by se vůbec o socialismus? –AČ: ano!. KK: a co ztráty národohospodářské a na životech? Vítězství nebylo jisté, mohlo by dojit k dlouhodobému konfliktu a partyzánské válce...-AČ: „ztráty by se rychle nahradily“..
Existenci plánu na taženi Evropou potvrzuje i Serge Berija s.230f., 240f.: získání vlastni at.bomby 1949 posílilo Stalinovo přesvědčení, že je mu vše dovoleno, chtěl využít toho, že diktatury se mohou rychleji rozhodnout než demokracie a této výhody chtěl využít k získání definitivního úspěchu v Evropě a na celém světě. V prosinci 1949 řekl Stalin Maovi: Japonsko se dosud nevzpamatovalo, USA o válce mluví, ale bojí se jí. Evropa je vystrašena. V dopise Maovi z řijna 1950 Stalin uznává, že USA mohou být zataženy do války ....., ale neobává se jich. SSSR a Čina...budou společně silnější než USA a Anglie, ostatní evropské státy nejsou nějakou překážkou když Němci chybí, nemohou pomoci USA. Je-li válka nevyhnutelná, je lepší ji zahájit nyní, než za několik let až se obnoví japonský militarismus.
Sovětská sebedůvěra vůči US atb.kapacitě 1951 (ca 330 at.b.): Podle sovětských vojenských periodik z let 1950-51 pro Kreml nepředstavoval bezprostřední hrozbu zániku ani mnohem gigantičtější úderný potenciál (než ten tucet či více amerických at.b. 1947 nebo 1948) v dimenzích 300-500 kusů. at. bomb! Sebejistota Kremlu ohledně přežití a úspěchu v jaderném konfliktu s USA po r. 1950 se opírala o zkušenosti z let 1941/42, kdy SSSR utrpěl daleko těžší ztráty na lidské síle a průmyslovém potenciálu (ca. 60%), než byly odhadované ztráty následkem svržení 330 at.bomb podle plánu Offtackle. Podle Vojennaja Mysl X/1951 by bylo pro porážku SSSR zapotřebí mnohem většího množství at.bomb. Jakýsi plk. M. Tolchenov se dokonce domníval, že takové množství "neni kapitalismus schopen vyrobit"! V červnu 1950 posuzoval genmjr. V.Chlopov americkou doktrinu strategického úderu a následného rozvinutí vojsk a jejich ofenzivy proti územi SSSR jako "málo účinnou"; podobně jako spojenecká bombardovací ofenziva proti Německu -odhadovaná tehdy jako ekvivalent 500 at.bomb- nevedla ke kolapsu Německa! Přitom sovětská PVO je "mnohem lépe vyzbrojená než německá" a i působení at. bomb na připravená vojska v poli bude mnohem menší, než na nechráněná japonská města! Za zásadní rozdíl považoval Chlopov především to, že na útoky USA odpoví RA nejmodernějšími zbraněmi, které ochromí pohyby sil NATO a mohutná kontraofenziva RA znemožní využít Američanům západni Evropu jako předmostí, nebot' ....dosáhne svých cílů ještě předtím, než přes Atlantik dorazí americké posily!(podle Holloway: Stalin and the Bomb, New Haven 1994 s. 238-9)
Nebo přece strach v politbyru 1950/51? -Berija s. 232-38: Nikdo v politbyru nestál o válku se Západem, ani Chruščov, .....Stalin svým naléháním nás přivedl do prekérní situace. Sergej B často slýchal Bulganina, Chruščova, Molotova a Beriju (otce) debatovat jak zabránit válce. ....Není pochyb, že podnět vyjde od nás, po r. 1949 už nikdo nevěřil v pravděpodobnost americké agrese. Berija radil předložit Stalinovi doklady o nedostatečnosti výzbroje RA. Právě tehdy nechali Američané uniknout své tajné materiály, obsahující jejich plány. (JZG: patrně plány Reaper a Offtackle). Bylo to varování, jimiž dávali najevo, že jakákoli agrese z naší strany vyvolá patřičnou reakci z jejich strany. Na schlazení Stalina to ovšem nestačilo.............po r. 1951 byl Stalin již nesnesitelný,......o zbrojení i za pomoci německých vědců a techniků v SSSR informoval Zapad defektor plk. G. A. Tokaev v knize "Stalin means war". (Londýn 1951). Podle Serge B. tito vědci pomohli zkonstruovat atomovou elektrárnu, Stalin začal výrobu atm. ponorek, zajimal se o bombardovací letoun, který by obletěl Zemi (JGZ: tzv. Saenger-Projekt) převzal německý projekt rakety R-10 (JGZ: patrně projekt A10), která by dolétla do USA, továrny na výrobu raket se budovaly dříve než jejich konstrukce byla hotova -jednou z nich byla automobilka v Dněpropetrovsku...Němci -dr. Pose -vyvinuli atm. motor pro ponorky, které chtěl mít Stalin pro útok na USA, podle projektu měly nést 2-3 balistické střely... Počátkem 50tých let se na Krymu zkoušely jaderné bombardéry TU-4 -kopie B29, měli jsme až 4 letky po 28 letounech, měly tucet at.bomb okopírovaných od Američanů.........1951 jsme měli bombardéry schopné letět 700 km/h do USA a zpět bez doplnění pohonych hmot (JZG: patrně prototyp TU 95?), 1952 tryskové bombardéry s nosností 3 t bomb (JZG patrne TU16?). Stalin chtěl, aby bombardéry pro údery v Evropě byly doprovázeny stíhačkami jako spojenecké bombardéry za války. Počítal, že s takovým arsenálem se zmocní Evropy levou rukou. Pak by neutralizoval USA, aby nezaútočily na SSSR....PVO kolem Moskvy byla dokončena 1952 -jistila 900 km okruh kolem Moskvy do výšky 25 km a do vzdálenosti 45 km. (JGZ: šlo o system Berkut /S-25/SA-1 Guild -jehož vedoucí konstruktér byl právě Sergej Berija!)
Situace 1957/1958 (poměr JZ US:SU =15:1) Během konference komunistických stran v Moskvě 1957 propagoval Mao realizaci stalinského plánu na "Pochod Evropou" v globálním měřítku. bez ohledu na at. potenciál USA Podle K.Pacner: Atomoví vyzvědači stiudené války, Praha 2009, s 98: Mao si byl jist, že atomová válka může přispět k vítězství socialismu: "Na světě žije asi 2,7 mld lidi a přibližně třetina by mohla zahynout......Pokud by došlo na nejhorší mohla by padnout i cela polovina lidstva. Avšak polovina by ještě zůstala a imperialismus by byl zašlapán do země a svět by se stal socialistickým..." Mnohé zastupce evropských komunistických stran tím šokoval....u Italů a Jugoslavců vzbudil dojem, že by mu at.válka nevadila, možná, že by ji dokonce uvítal. Edw.Kardejl: "Bylo naprosto jasné že si Mao válku přeje", i Francouzi jinak zastávající stalinistickou linii, se zhrozili! -103: Mao sám zde naopak kvalifikoval Chruščovovo sbližování s USA /JGZ: tj. politiku snižování napětí/ jako "zradu mezinárodního komunistického hnuti a revoluce". Na obavy vůdce italských komunistů Togliattimu před následky jaderné války odpověděl Mao takto: "Kdo řekl že Italie musí přežít? Zůstane 300 milionů Číňanů a to bude stačit, aby lidstvo pokračovalo" (cit z. M.Walker: The Cold War: And The Making of the Modern World. Londýn 1993, s 126). O něco pozdeji nabizel Mao (strašpytlovi) Chruščovovi 100 milionů čínských vojaků pro III. svět. válku proti USA! Vzpomínky N.S.Ch. s. 161: Mao vyčítal Chruščovovi, že počet obyv. .ČLR a SSSR by dovolil postavit nesrovnatelně více divizí než má NATO. Mao: "Čeho se máme obávat?" ...Dle něho i ztráta 300 mil.lidi -tehdy poloviny obyvatel ČLR by nebyla žádnou tragedií. Pro něho nespočíval hlavní problém v tom, jak dosáhnout mírového soužití, nýbrž jak se připravit na válku a jak válku vyhrát - i za cenu obrovských ztrát v socialistických zemích. Chruščov mu odpověděl, že tato převaha dnes díky at zbraním nemá praktický význam.
Studená válka z pohledu Kremlu: jaképak obavy!? -Čujev, s.62: Molotova termín "studená válka" nevzrušoval, byl mu "příliž chruščovovský"(!): "Co to znamena Studená válka? Zostřené vztahy. Všechno to prostě záviselo na nich, nebo bylo dáno tím, že jsme byli v nástupu. Oni se ovšem vůči nám zatvrdili a my jsme museli upevnit, co bylo vydobyto.........bylo zapotřebí všude udělat pořádek. Kapitalisty s jejich pořádky přimáčknout. Tady máte "studenou válku". Ale bylo nezbytné znát míru. Domnívám se, že v tomto směru Stalin míru velmi přísně respektoval" (ovšem o 10 str. dále už uznává, že to Stalin občas přehnal -jako právě s Tureckem) Molotovovo doznání (jedná so o interview z let 1968-1980) chápu v tom smyslu, že "napjaté vztahy" jako 1945 a násl. byl pro Kreml vlastně zcela normální stav, že SSSR se nacházel v jakési "studené válce" s ostatním světem odjakživa. Osobně bych řekl, že už od r. 1917.
Psychologii věrchušky v Kremlu objasňuje následující vyznání V.M.Molotova: "Mírové soužití, to je právě to chruščovovské krátkozraké hledisko. Velmi nebezpečné. Naopak musíme myslet na přípravu k novým válkám.....Příklad Vietnamu je přikladem pro celý svět: když se malý Vietnam může, díky pomoci přátel postavit americkému imperialismu, čeho by se měl bát Sovětský svaz? Čeho? Jen své bezmocnosti, ochablosti a lajdáctví .......Zdaleka ne každý vydržel sledovat tento kurs....bylo obtížné- vytrvat. Přímo to nebylo řečeno, ale ve skutečnosti tím Brežněv uzavřel XXIV. sj. strany, když řekl 'lehce se dýchá, dobře se pracuje, spokojeně se žije'. Bolševikům. Ano, to řekl. "spokojeně se žije!" Ale bolševici si to tak nepředstavují. Jestliže se žije spokojeně, bolševici už nejsou potřební. Absolutně nejsou potřební. Tam, kde je nezbytné něco prorazit, překonat překážky...jít kupředu, tam jsou potřební, ale pro spokojený život, k tomu už bolševici už nejsou zapotřebí. K tomu jsou lepší sociální demokraté. Právě na to se hodí. Podřídili se, jak se říká, živelnému pohybu kapitalismu.... Chruščov -ne tolik on sám, jako ho obratně využili. Všichni si chtěli oddechnout. Přáli si, aby napětí zcela pominulo... ..Chruščov prošel, protože jsme měli u nás mnoho chruščovců. Stalin měl pevnou ruku, pevná ruka to byl Stalin a všichni se orientovali na pevnou ruku. Jakmile zeslábla, začali zpívat vlastní písničku .. (Čujev s.69, 218, 249). Samotné nám starším dobře známé heslo "boj za mír" charakterizuje Molotov následovně: "Podělali jsme se před Západem. Vypadá to tak, že základním cílem není boj s imperialismem, ale boj za mír. Zajisté, vždycky je třeba bojovat za mír, ale se slovy a přáními se nikam nedostaneš, je nezbytné být silný..." (Čujev, s.79)
2 kapitulace odvážného Nikity. Ale i ve srv.s Maem a Molotovem smířlivý N.S.Chruščov, podnícen technologickými úspěchy SSSR, byl schopen odvážných tahů. Ovšem i on nakonec si prožil okamžiky strachu
1/ Vyvrcholení Berlínské krize léto/podzim 1961 (poměr at. potenciálů US:SU = 15:1) Po té co se naděje na dohodu o Berlině a na uznání NDR Eisenhowerem zhroutily, pokusil se Chruščov vynutit si to na mladém prezidentovi J.F.Kennedym,kterého považoval za slabocha, na setkání ve Vídni 11.6.1951. Ještě před setkáním s ním přesvědčoval Chruščov v Bratislavě čsl. komunistické vůdce, že Američané na 95% nebudou miít odvahu riskovat atomovou válku kvůli jednostranným akcím SSSR v Berlíně. Ovšem jeho ultimativní požadavek změny statutu západního Berlina JFK odmítl. Proto přešel Chruščov do otevřeně konfrontačního tónu:, že to tedy SSSR změní unilaterárně. Na to odpověděl JFK, že Západ bude reagovat zbraněmi! Chruščov vyhrožoval, že může udeřit proti USA a zničit je! JFK: my vás můžeme zničit 20x! Na to Chruščov: my nejsme tak krvelační, ale zničíme důležitá města v USA! Po sumitu 11.6. zveřejnil Chruščov svá ultimata avšak JFK odpověděl trojnásobným zvýšenim výdajů na zbrojení a přípravou na konvenční obranu Záp.Berlina. V případě ohrožení spojeneckých prav v Záp.Berlině měla být do města vyslána tanková brigáda. Pokud by narazila na ozbrojený odpor Sovětů, následoval by at.úder na jednu z vojenských základen RA v NDR. To by jistě vyvolalo válečný konflikt, ale Američané byli přesvědčeni, že by dokázali evropskou lokální válku udržet pod kontrolou, nebot' SSSR stále ještě neměl ICBM. Informace o americkém plánu byla podstrčena KGB. Zároveň JFK vyhlasil veřejně 25.7.1961 odhodlání USA udržet status quo Záp.Berlína i přístupů k němu. Koncem 7/61 Chruščov na své dače znovu vyhrožoval McCloyovi, že když si JFK přeje konfrontaci i on vydá rozkazy RA. Nakonec se však Chruščov, vědom si slabosti SSSR, rozhodl 5.8.61 spokojit se s minimálním řešením, s výstavbou zdi mezi Záp. a Vých.Berlínem. K tomu došlo 13.8.. Tato zed', jakkoli nepříjemná, znamenala stabilizaci situace. Moskva tím definitivně akceptovala existenci dvou německých států, upustila od svého plánu uzavření mírové smlouvy s NDR a skončila své "hrátky o Německo".(Podle Luňák, P. (ed.): Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950-1990. Praha 2007, s.29-30, Taubman, W.: Chruščov. Člověk a jeho doba. Praha 2005, s.480, Nálevka, Vladimír: Karibská krize..Praha 2001, s.16f.):
2/ Kubánská krize podzim 1962 (poměr JZ US:SU =17:1) V únoru 1962 předložil Chruščov na zasedání Rady Obrany plán umístění sovětských raket IRBM na Kubě (tzv. plán Anadyr). Tajné dodávky raket na Kubu zahájeny v červnu 1962, v srpnu už bylo na Kubě 40.000 vojáků RA. -14. X.: USA zjištují instalaci sovětských raket na Kubě. -22.X.: JFK vystoupil v TV a žádá demontáž IRBM na Kubě a vyhlašuje námořní blokádu vůči sovětským lodím. Sovětské transporty byly tajně doprovázeny čtyřmi sovětskými ponorkami typu B 641 s jadernými torpedy na palubě, zatímco na Bajkonuru byla připravována jedna R-7 k odpálení proti NY. -24.X.: sovětský frachter s raketami na palubě se blížil k demarkační linii; jeho plavba byla sledována live v přímém přenosu americkými TV stanicemi.....Těsně před demarkační liníí sovětská lod' zastavila a otočila zpět......-25.X.: Chruščov naznačuje v PÚV KSSS, že zruší raketové základny na Kubě výměnou za ujištění USA, že nepodniknou invazi na Kubu a za stažení raket z Turecka; -Noc 25-26.X. GRU hlásí, že USAF má jadernou pohotovost, kolují informace, že velitel SAC gen. LeMay navrhl Kennedymu zničit nejen Kubu, ale i SSSR co nejdřív všeobecným jaderným útokem. -26.X: pln obav, že americká invaze na Kubu je otázkou minut nadiktoval Chruščov „emocionální prosbu o mír“, v níž žádal záruky kubánské integrity. Stažení us.raket z TR nezmíněno. -27.X. ráno: po zjištění, že k invazi na Kubu (zatím) nedošlo bere Chruščov své prohlášení z 26.X. zpět; později týž den PVO RA na Kubě sestřelila U2 a napětí znovu eskaluje. Chruščov a sovětské vedení zjištují jak se jim vývoj situace na Kubě vymyká z ruko, když lokální velitelé mohou v případě nouze sami nasadit taktické at.-systémy, že jaderný konflikt proto může vypuknout každým okamžikem, třebas i nechtěně; -28.X. ráno "vystřízlivělý" Chruščov a politbyro ohlásilo dopisem přečteným veřejným vysíláním rádia Moskva (aby se předešlo zdržení nebo zkomolení při šifraci či dešifraci) stažení raket z Kuby.......dopis četl hlasatel Levitan a Chruščov jej prosil, aby četl „měkčeji“, aby to nevypadalo jako ultimatum! (Podle Taubmann, s.531f; Pacner, 2004, s. 40; Francev, V.: Až ke dnu! Vzestupy a pády ruského a sovětského ponorkového lodstva. Praha 2005, s. 128)
Able Archer 1983: náhlý strach Kremlu z jaderného napadení (poměr JZ US: SU= 1:1). Sověti plni sebedůvěry po SALT I a II, které smluvně zajistily faktickou jadernou paritu mezi SSSR a USA, přistoupili koncem 70tých let k nahrazování svých starých IRBM novými SS-20 s vícenásobnými hlavicemi namířených na plošné cíle v západní Evropě pro případ, kdyby konvenční konflikt WP x NATO eskaloval přes jaderný práh. Vlády zemí evropského křídla NATO protestovaly proti této modernizaci avšak marně. SSSR vsadil na to, že pomocí masových akci tzv. Mírového hnutí v západní Evropě zabrání jakékoli reakci NATO. Země NATO však dokázaly využiít porušení statu quo ze strany SSSR a následnou politickou konflagraci k tomu, aby v rámci "dozbrojení" rozmístily na svém územi nové velmi přesné střely (přes 500 cruisse missiles + 104 IRBM Pershing II). Tím přechází NATO definitivně na novou "counter force" strategii, v jejímž rámci si navíc zmíněnými Pershingy II zajistilo faktickou "first strike capability". Pershing II byly schopny vystartovat a udeřit na cíl i ještě před dopadem sovětských SS-20. Reorientací na "counter force strategie". NATO zároveň redukovalo strategickou reliabilitu sovětských SS-20 zaměřených proti plošným cílům/městům. Jejich použití by totiž vyprovokovalo odplatný úder alespoň anglických a francouzských jaderných prostředků (bombardéry V-Force + Force de Frappé a několk set hlavic na střelách SLBM z jaderných ponorek), což by SSSR významně oslabilo tváří v tvář ještě netknutým USA! Tím modernizace sovětských IRBM vyústila do pro SSSR méně bezpečné a méně stabilní pozice! To si uvědomil sovětský vůdce Andropov a odstartoval permanentní operaci RJAN, která měla zjištovat skryté přípravy NATO na "counter-force strike" proti SSSR Právě cvičení Able Archer 1983 vyvolalo v Kremlu náhlou paniku, že kryje přípravy na "dekapitující" úder proti SSSR! Na to reagovalo NATO pokynem, aby pro uklidnění Moskvy byly komunikace mezi cvičícími jednotkami vedeny otevřeně, nešifrovaně! (podle Pacner, 2004, s 78-95; Pitschmann, s 143f)
Co jsem zde uvedl je vyňato z mé obsáhlé recenze knihy J.Fučíka o Studené válce na Palba/Knihy, recenze ...kde jsem skluz SSSR a USA do Studené války pojednal podrobněji. Kdo je zvědav viz tam ......
Jistě bylo mnohem důležitější, jak dalece se Ameriky během Studené války "obavali" komunističtí vůdci.
Proto jsem si vyhledal v dostupné literatuře místa, které o tom něco vypovídají. Ovšem z nalezeného mám dojem, že o nějakých obavách Sovětů vůbec nelze mluvit. Oni se Ameriky v podstatě nebáli ani 1945, ani 1950, ani později 1956, 1961, 1962, 1983. To však vůbec nevylučovalo, aby občas nepropadli skutečnému strachu, obvykle zaskočeni svou vlastni odvahou! Za to si však do značné míry mohli sami. Však ono je to pak zase pustilo.. a hra mohla pokračovat v dalším kole. Na pozadí těchto zpráv to nejspíš vypadá, že Pátrač měl/má prostě jen slabé nervy. Nebo, že reaguje normálně lidsky. Ale právě tím se dost liší od postojů komunistických vůdců!
Mimo to se osobně domnívám, že USA nikdy oficiálně neprohlásili, že JZ nepoužijí první. Právě naopak. Důvod je prostý: americký hromadný jaderný úder na SSSR (at' 1950 nebo 1980) měl být především reakce na útok RA do Západní Evropy, založená na jednoduché a pádné logice: "pokud vaše RA nevyrazí směrem ke Kanálu, nevzlétnou ani naše bombardéry!"
Květen-srpen 1945: kde se zastavi RA? (síly JZ US:SU=0:0) -podle Berija, Sergo: Můj otec Berija. Ve Stalinově Kremlu. Praha 2003, s. 124: ....část vedoucích funkcionářů SSSR byla už 1945 pro taženi dál na Zapad ..-např. gen. Štemenko v GŠtb.RA měl plány na invazi do Francie a Italie; cele jedno zasedání politbyra strany bylo věnovánao otázce ovládnutí Evropy. Budjonnyj oponoval Stalinovi, že RA udělala chybu, že se zastavila na Labi, měla táhnout dál. .... RA tehdy nepřipadlo nijak nereálné, že by vstoupila do boje se západními Spojenci a obsadila zbytek Evropy. Naše vítězství, duch neporazitelnosti, to vše nás přímo nutilo předlpokládat, že dobytí Evropy je možné..... Dle Štemenka se měli komunisté dostávat k moci souběžně s postupem RA. Počítalo se s vyloděním v Norsku a s obsazením Gibraltaru....Očekávalo se, když Američané odejdou z Evropy, že se propadne do chaosu, zatimco Anglie a Francie budou mít problémy se svými koloniemi. SSSR měl tehdy 400 divizi připravených vyrazit. Operace měla trvat jen měsíc! .......Jeden důstojník z NKVD tvrdil 9.5.45, "pro nás čekisty skutečná válka, která přinese konec kapitalistického světa, právě začínala".......Jugoslavie měla zaútočit na Italii a Rakousko. Z těchto plánů sešlo, když se Stalin dozvěděl, že USA maji /fungujícíi/ at.bombu. Kdyby Americane neodporovali, Stalin by Evropu obsadil. Stalin říkal, že kdyby Roosevelt ještě žil, podařilo by se nám to....Americe by stačilo, kdyby dostala anglické kolonie a proti nám by nehnula ani prstem! Proti této agresivni linii byl Berija (otec) a někt. vojáci jako Vasilevský, Antonov, ale taky Malenkov.. ...-s.130: Rozhodnutí proti postupu RA dál na Západ padlo až po konferenci v Potsdami, před vstupem SSSR do války s Japonskem. ....S tím patrně souvisela i náhlá redislokace jednotek RA v sovětské zóně dne 20.6. 45 ......S.Berija je přesvědčen, že po Postupimi bylo svrhnutí at.bomby i kdyby to vojenske situace už nevyžadovala zcela jasné: USA chtěly zastrašit SSSR a zahnat mu chut' na Evropu....-131: agresivní postoj Stalina potvrzoval i M. Djilas, který byl členem delegace Titova hnutí v Kremlu na návštěvě v dubnu 1945:...."ačkoli byla jeho /Stalinova/ země v troskách, těšili se na to, že jeho maršalové opilí vitězstvím se zmocní i druhé půlky Evropy".
Srpen 1945 po svržení at.bomb na Japonsko: -podle F.I. Čujev: Vzpomínky Molotova. Říčany 1996, s.59; Molotov: "Truman se rozhodl nás ohromit, ale Stalin zůstal klidný........my věděli hned oč jde. A také, že dosud nejsou schopni rozpoutat válku, mají všeho všudy jednu nebo dvě bomby, ty pak v Hirošimě a Nagasaki shodili ..víc nemají. A jestli ano, tak to tehdy nemohlo sehrát zvláštní úlohu".
Duben 1946 (poměr sil US: 9 ; SU:0)-Vl. Nálevka: Karibská krize..Praha 2001, s. 47: přesně ve stylu Molotovova líčení prohlásil Stalin do očí novému vyslanci USA W. Bedellovi Smithovi při jeho nástupu do funkce v Moskvě: (3.4.46) sebejistě: "Tak jako Západ ani my nechceme válku, ale síla našeho postoje je v tom, že nám méně záleží na míru než Západu"(!)
Sovětský nátlak na Turecko 1945-46 (1946-US: 9 at.bomb, SU: 0): Bez ohledu na existenci amerického atomového monopolu podnikli Sověti řadu kroků, které USA a UK považovaly za vyloženě nepřátelské: zejména nátlak na Turecko ve věci revize smlouvy o úžinách a poskytnutí základen pro RA, dále požadavky na protektorát v Libyji, podpora jugoslávských nároků na Terst, odmítnutí stáhnout RA ze severního Iránu, ignorace závazků z Jalty uspořádat svobodné volby v zemích osvobozených RA . Podle Čujev s.74-5 komentoval Molotov situaci takto: "Otázku úžin jsem položil 1945 když skončila válka. Průlivy musí být pod ochranou SSSR a Turecka.." i když byl přesvědčen "že Západ v této věci neustoupi...; ale Stalin přesto na tom trval: Posledni roky se Stalin začal trochu přecěňovat a já musel v zahraniční politice požadovat to, co žádal kdysi Miljukov -Dardanely!... Stalin: čiň se, přitlač je! V rámci společné správy. Já na to: Nedají! A: ty žádej!.....Neprošlo to..... Ještě dobře, že jsme včas ustoupili, jinak by to vedlo ke společné agresi (!) vůči nám". Před čím Kreml "včas ustoupil"? V srpnu 1946 vyzval Kreml Turecko znovu ke zřízení společné obrany Dardanel a zaroven uvedl do pohotovosti RA v Bulharsku! Na to zareagovaly USA vysláním své flotily do východního Středomoří. Poselstvi bylo jasné: USA jsou ochotny riskovat srážku (i válku), aby ruský tlak na Turecko zastavily. Lze snad tento postup vedení SSSR interpre-tovat jako "strach" před USA -a jejich 9ti atomovkami? Jistě nebyl takový, aby se to nepokusili risknout!
Optimistický pohled Kremlu na poměr sil 1945-1948 (US at.potenciál: ca 56 ks.atb. koncem 1948): -Berija, s. 208: Stalin si myslel 1945, že má již celou Evropu pod kontrolou.....Podle Chruščova propadal tehdy Stalin dojmu, že nic není nad jeho síly. V řijnu 1945 měl SSSR 477 divizí s 12,7 mil. vojaku a 35 000 bojových letadel...Američtí experti odhadovali, že tehdy by RA mohla dobýt západní Evropu za 45 dnů. V r.1947 měla RA 173 divizi, USA jen 9 (JGZ: není jasný, zda jen v Evropě, nebo vůbec!?). Až do r. 1948 byli Američané přesvědčeni, že jedinou možností je vzdát se kontinentu a organizovat odpor v Anglii na Střed.Východě. Po r. 1948 začali pochybovat, zda bude možno ubranit i Anglii.
Situace 1951 (US potenciál: ca. 330 at.bomb podle plánu Offtackle, SU: několik kusů) Jasnou odpověd na otázku po "obavách SSSR" z amerických at.bomb, řetezce základen atd, atd. podává zpráva o politických a vojenských záměrech J.V. Stalina pro léta 1951-53 ministra NO A. Čepičky pro ÚV KSČ (viz Kaplan: Mocní a bezmocní, 201-5): „Na počátku ledna r. 1951....byl /Čepička/ jako ministr NO ČSR spolu s R. Slánským (gen. tajemnikem KSČ) pozván na důležitou poradu do Moskvy. Šlo o mimořádně významnou a tajnou konferenci. Zúčastnili se jí nejvyšší představitelé všech socialistických států, jak strany tak i ministrů NO. Neznali jsme přesný program, věděli jsme pouze, že půjde o vojenské záležitosti........ Nejdůležitější bylo Stalinovo vystoupení. Hovořil o zkušenostech z korejské války. Podle něho prokázala dosavadní vojenskou slabost Ameriky a naopak převahu a sílu socialistické armády. Ačkoliv Američané použili mimořádně velké množství moderní vojenské techniky, nedosáhli úspěchu. To...má velký význam pro poměry v Evropě a pro socialistický tábor. I v Evropě si udržuje vojenskou převahu, kterou nemohou v krátké době Američané a jejich spojenci dohnat. Stalin uváděl přesná data o síle americké armády v Evropě a poukazoval na komplikace a na časovou možnost přesunu dalších vojenských sil do Evropy. Z analýzy vyvodil, že vojenská převaha socialistických států je ovšem dočasná, udrží se maximálně 4-5 let. Do té doby se vyzbrojí armády západoevropských států, posílí se americká armáda a ve větším rozsahu bude moci použít atomových zbraní. Do té doby musí socialistické státy využít příznivých podmínek a změnit celou Evropu, vojensky ji osvobodit od kapitalismu, přeměnit ji v socialistickou. Přitom nepředpokládal velký odpor /západních/ armád a obyvatel a počítal s jistým úspěchem válečného tažení. Několikrát opakoval povinnost komunistů využít jedinečné a historicky neopakovatelné příležitosti k vítězství socialismu. Účelem konference bylo zahájit koordinované přípravy k realizaci sovětských záměrů". (JGZ: Stalin a vedeni SSSR zde patrne reagovaly na závěry NSC 68 z 14.4.1950, které předpokládaly, že v r. 1954 bude SSSR již disponovat zásobou atomových zbraní a flotilou bombardérů, dostatečnou k provedení vlastniho atomového úderu na USA, což by eliminovalo odstrašujici efekt amerického jaderného potenciálu -odpovědět na tažení RA do západni Evropy strategickým atomovým úderem. Proto Američané počítali se zvýšeným nebezpečím války počinaje rokem 1954, proto měla být k témuž datu dokončena výstavba konvenčních sil NATO v Evropě. Stalin ve svém výkladu tyto americké odhady situace obrátil a prezentoval opačně jako termin dokončení příprav Západu na útočnou válku!)
Čepickova zpráva pak pokračuje: "Poté.....začaly porady, které vedla sovětská vojenská místa, zástupci generálního štábu....s ministry NO jednotlivých států. Zde se již dojednávaly úkoly, které musela každá země během 4 let (tj. k r. 1954/55) splnit, ...konkretní úkoly, které měly při "evropském pochodu", na něž se musela vojensky připravit. O každém dojednaném úkolu byl sepsán závazný protokol a jeho realizace se stala hlavní a všem úkolům nadřazenou povinností každého státu. Šlo o protokoly mimořádně tajné, v ČSR o něm věděl pouze Gottwald, který je obdržel a rezortní ministr (tedy Čepička). V důsledku těchto opatření se zvyšovala výroba zbraní a výstavba velké armády se rozjela na plné obrátky. Stala se úkolem čislo 1.......Když jsem se (Kaplan) ho optal, zda věřil v reálnost Stalinova plánu na vítězný pochod socialismu v Evropě prostřednictvím vojenského zásahu, bez rozmýšlení a jednoznačně odpověděl: Ano!. Neměl a dodnes nemá (rozhovor se konal r.1968) pochyb o naprosto správné Stalinově analýze a o přesnosti plánu „vítězného pochodu socialismu Evropou". Považoval naopak za velkou chybu Chruščovova vedení, že jeho mezinárodně-politický kurs zhatil záměry rozpracované a připravované za Stalina. Dnes už by byla Evropa socialistická a mnohé hospodářské potíže, které pramení z ekonomické zaostalosti socialistických států, dávno překonala“
V textu pak následuje několik doplňujicich otázek Kaplana Alexeji Čepičkovi. KK: zda..si uvědomuje, že by násilné zavední socialismu bylo v rozporu s přáním obyvatel...-AČ: o tom prý neuvažoval, ale byl si jist, že by se to vše nakonec překonalo.. KK: jednalo by se vůbec o socialismus? –AČ: ano!. KK: a co ztráty národohospodářské a na životech? Vítězství nebylo jisté, mohlo by dojit k dlouhodobému konfliktu a partyzánské válce...-AČ: „ztráty by se rychle nahradily“..
Existenci plánu na taženi Evropou potvrzuje i Serge Berija s.230f., 240f.: získání vlastni at.bomby 1949 posílilo Stalinovo přesvědčení, že je mu vše dovoleno, chtěl využít toho, že diktatury se mohou rychleji rozhodnout než demokracie a této výhody chtěl využít k získání definitivního úspěchu v Evropě a na celém světě. V prosinci 1949 řekl Stalin Maovi: Japonsko se dosud nevzpamatovalo, USA o válce mluví, ale bojí se jí. Evropa je vystrašena. V dopise Maovi z řijna 1950 Stalin uznává, že USA mohou být zataženy do války ....., ale neobává se jich. SSSR a Čina...budou společně silnější než USA a Anglie, ostatní evropské státy nejsou nějakou překážkou když Němci chybí, nemohou pomoci USA. Je-li válka nevyhnutelná, je lepší ji zahájit nyní, než za několik let až se obnoví japonský militarismus.
Sovětská sebedůvěra vůči US atb.kapacitě 1951 (ca 330 at.b.): Podle sovětských vojenských periodik z let 1950-51 pro Kreml nepředstavoval bezprostřední hrozbu zániku ani mnohem gigantičtější úderný potenciál (než ten tucet či více amerických at.b. 1947 nebo 1948) v dimenzích 300-500 kusů. at. bomb! Sebejistota Kremlu ohledně přežití a úspěchu v jaderném konfliktu s USA po r. 1950 se opírala o zkušenosti z let 1941/42, kdy SSSR utrpěl daleko těžší ztráty na lidské síle a průmyslovém potenciálu (ca. 60%), než byly odhadované ztráty následkem svržení 330 at.bomb podle plánu Offtackle. Podle Vojennaja Mysl X/1951 by bylo pro porážku SSSR zapotřebí mnohem většího množství at.bomb. Jakýsi plk. M. Tolchenov se dokonce domníval, že takové množství "neni kapitalismus schopen vyrobit"! V červnu 1950 posuzoval genmjr. V.Chlopov americkou doktrinu strategického úderu a následného rozvinutí vojsk a jejich ofenzivy proti územi SSSR jako "málo účinnou"; podobně jako spojenecká bombardovací ofenziva proti Německu -odhadovaná tehdy jako ekvivalent 500 at.bomb- nevedla ke kolapsu Německa! Přitom sovětská PVO je "mnohem lépe vyzbrojená než německá" a i působení at. bomb na připravená vojska v poli bude mnohem menší, než na nechráněná japonská města! Za zásadní rozdíl považoval Chlopov především to, že na útoky USA odpoví RA nejmodernějšími zbraněmi, které ochromí pohyby sil NATO a mohutná kontraofenziva RA znemožní využít Američanům západni Evropu jako předmostí, nebot' ....dosáhne svých cílů ještě předtím, než přes Atlantik dorazí americké posily!(podle Holloway: Stalin and the Bomb, New Haven 1994 s. 238-9)
Nebo přece strach v politbyru 1950/51? -Berija s. 232-38: Nikdo v politbyru nestál o válku se Západem, ani Chruščov, .....Stalin svým naléháním nás přivedl do prekérní situace. Sergej B často slýchal Bulganina, Chruščova, Molotova a Beriju (otce) debatovat jak zabránit válce. ....Není pochyb, že podnět vyjde od nás, po r. 1949 už nikdo nevěřil v pravděpodobnost americké agrese. Berija radil předložit Stalinovi doklady o nedostatečnosti výzbroje RA. Právě tehdy nechali Američané uniknout své tajné materiály, obsahující jejich plány. (JZG: patrně plány Reaper a Offtackle). Bylo to varování, jimiž dávali najevo, že jakákoli agrese z naší strany vyvolá patřičnou reakci z jejich strany. Na schlazení Stalina to ovšem nestačilo.............po r. 1951 byl Stalin již nesnesitelný,......o zbrojení i za pomoci německých vědců a techniků v SSSR informoval Zapad defektor plk. G. A. Tokaev v knize "Stalin means war". (Londýn 1951). Podle Serge B. tito vědci pomohli zkonstruovat atomovou elektrárnu, Stalin začal výrobu atm. ponorek, zajimal se o bombardovací letoun, který by obletěl Zemi (JGZ: tzv. Saenger-Projekt) převzal německý projekt rakety R-10 (JGZ: patrně projekt A10), která by dolétla do USA, továrny na výrobu raket se budovaly dříve než jejich konstrukce byla hotova -jednou z nich byla automobilka v Dněpropetrovsku...Němci -dr. Pose -vyvinuli atm. motor pro ponorky, které chtěl mít Stalin pro útok na USA, podle projektu měly nést 2-3 balistické střely... Počátkem 50tých let se na Krymu zkoušely jaderné bombardéry TU-4 -kopie B29, měli jsme až 4 letky po 28 letounech, měly tucet at.bomb okopírovaných od Američanů.........1951 jsme měli bombardéry schopné letět 700 km/h do USA a zpět bez doplnění pohonych hmot (JZG: patrně prototyp TU 95?), 1952 tryskové bombardéry s nosností 3 t bomb (JZG patrne TU16?). Stalin chtěl, aby bombardéry pro údery v Evropě byly doprovázeny stíhačkami jako spojenecké bombardéry za války. Počítal, že s takovým arsenálem se zmocní Evropy levou rukou. Pak by neutralizoval USA, aby nezaútočily na SSSR....PVO kolem Moskvy byla dokončena 1952 -jistila 900 km okruh kolem Moskvy do výšky 25 km a do vzdálenosti 45 km. (JGZ: šlo o system Berkut /S-25/SA-1 Guild -jehož vedoucí konstruktér byl právě Sergej Berija!)
Situace 1957/1958 (poměr JZ US:SU =15:1) Během konference komunistických stran v Moskvě 1957 propagoval Mao realizaci stalinského plánu na "Pochod Evropou" v globálním měřítku. bez ohledu na at. potenciál USA Podle K.Pacner: Atomoví vyzvědači stiudené války, Praha 2009, s 98: Mao si byl jist, že atomová válka může přispět k vítězství socialismu: "Na světě žije asi 2,7 mld lidi a přibližně třetina by mohla zahynout......Pokud by došlo na nejhorší mohla by padnout i cela polovina lidstva. Avšak polovina by ještě zůstala a imperialismus by byl zašlapán do země a svět by se stal socialistickým..." Mnohé zastupce evropských komunistických stran tím šokoval....u Italů a Jugoslavců vzbudil dojem, že by mu at.válka nevadila, možná, že by ji dokonce uvítal. Edw.Kardejl: "Bylo naprosto jasné že si Mao válku přeje", i Francouzi jinak zastávající stalinistickou linii, se zhrozili! -103: Mao sám zde naopak kvalifikoval Chruščovovo sbližování s USA /JGZ: tj. politiku snižování napětí/ jako "zradu mezinárodního komunistického hnuti a revoluce". Na obavy vůdce italských komunistů Togliattimu před následky jaderné války odpověděl Mao takto: "Kdo řekl že Italie musí přežít? Zůstane 300 milionů Číňanů a to bude stačit, aby lidstvo pokračovalo" (cit z. M.Walker: The Cold War: And The Making of the Modern World. Londýn 1993, s 126). O něco pozdeji nabizel Mao (strašpytlovi) Chruščovovi 100 milionů čínských vojaků pro III. svět. válku proti USA! Vzpomínky N.S.Ch. s. 161: Mao vyčítal Chruščovovi, že počet obyv. .ČLR a SSSR by dovolil postavit nesrovnatelně více divizí než má NATO. Mao: "Čeho se máme obávat?" ...Dle něho i ztráta 300 mil.lidi -tehdy poloviny obyvatel ČLR by nebyla žádnou tragedií. Pro něho nespočíval hlavní problém v tom, jak dosáhnout mírového soužití, nýbrž jak se připravit na válku a jak válku vyhrát - i za cenu obrovských ztrát v socialistických zemích. Chruščov mu odpověděl, že tato převaha dnes díky at zbraním nemá praktický význam.
Studená válka z pohledu Kremlu: jaképak obavy!? -Čujev, s.62: Molotova termín "studená válka" nevzrušoval, byl mu "příliž chruščovovský"(!): "Co to znamena Studená válka? Zostřené vztahy. Všechno to prostě záviselo na nich, nebo bylo dáno tím, že jsme byli v nástupu. Oni se ovšem vůči nám zatvrdili a my jsme museli upevnit, co bylo vydobyto.........bylo zapotřebí všude udělat pořádek. Kapitalisty s jejich pořádky přimáčknout. Tady máte "studenou válku". Ale bylo nezbytné znát míru. Domnívám se, že v tomto směru Stalin míru velmi přísně respektoval" (ovšem o 10 str. dále už uznává, že to Stalin občas přehnal -jako právě s Tureckem) Molotovovo doznání (jedná so o interview z let 1968-1980) chápu v tom smyslu, že "napjaté vztahy" jako 1945 a násl. byl pro Kreml vlastně zcela normální stav, že SSSR se nacházel v jakési "studené válce" s ostatním světem odjakživa. Osobně bych řekl, že už od r. 1917.
Psychologii věrchušky v Kremlu objasňuje následující vyznání V.M.Molotova: "Mírové soužití, to je právě to chruščovovské krátkozraké hledisko. Velmi nebezpečné. Naopak musíme myslet na přípravu k novým válkám.....Příklad Vietnamu je přikladem pro celý svět: když se malý Vietnam může, díky pomoci přátel postavit americkému imperialismu, čeho by se měl bát Sovětský svaz? Čeho? Jen své bezmocnosti, ochablosti a lajdáctví .......Zdaleka ne každý vydržel sledovat tento kurs....bylo obtížné- vytrvat. Přímo to nebylo řečeno, ale ve skutečnosti tím Brežněv uzavřel XXIV. sj. strany, když řekl 'lehce se dýchá, dobře se pracuje, spokojeně se žije'. Bolševikům. Ano, to řekl. "spokojeně se žije!" Ale bolševici si to tak nepředstavují. Jestliže se žije spokojeně, bolševici už nejsou potřební. Absolutně nejsou potřební. Tam, kde je nezbytné něco prorazit, překonat překážky...jít kupředu, tam jsou potřební, ale pro spokojený život, k tomu už bolševici už nejsou zapotřebí. K tomu jsou lepší sociální demokraté. Právě na to se hodí. Podřídili se, jak se říká, živelnému pohybu kapitalismu.... Chruščov -ne tolik on sám, jako ho obratně využili. Všichni si chtěli oddechnout. Přáli si, aby napětí zcela pominulo... ..Chruščov prošel, protože jsme měli u nás mnoho chruščovců. Stalin měl pevnou ruku, pevná ruka to byl Stalin a všichni se orientovali na pevnou ruku. Jakmile zeslábla, začali zpívat vlastní písničku .. (Čujev s.69, 218, 249). Samotné nám starším dobře známé heslo "boj za mír" charakterizuje Molotov následovně: "Podělali jsme se před Západem. Vypadá to tak, že základním cílem není boj s imperialismem, ale boj za mír. Zajisté, vždycky je třeba bojovat za mír, ale se slovy a přáními se nikam nedostaneš, je nezbytné být silný..." (Čujev, s.79)
2 kapitulace odvážného Nikity. Ale i ve srv.s Maem a Molotovem smířlivý N.S.Chruščov, podnícen technologickými úspěchy SSSR, byl schopen odvážných tahů. Ovšem i on nakonec si prožil okamžiky strachu
1/ Vyvrcholení Berlínské krize léto/podzim 1961 (poměr at. potenciálů US:SU = 15:1) Po té co se naděje na dohodu o Berlině a na uznání NDR Eisenhowerem zhroutily, pokusil se Chruščov vynutit si to na mladém prezidentovi J.F.Kennedym,kterého považoval za slabocha, na setkání ve Vídni 11.6.1951. Ještě před setkáním s ním přesvědčoval Chruščov v Bratislavě čsl. komunistické vůdce, že Američané na 95% nebudou miít odvahu riskovat atomovou válku kvůli jednostranným akcím SSSR v Berlíně. Ovšem jeho ultimativní požadavek změny statutu západního Berlina JFK odmítl. Proto přešel Chruščov do otevřeně konfrontačního tónu:, že to tedy SSSR změní unilaterárně. Na to odpověděl JFK, že Západ bude reagovat zbraněmi! Chruščov vyhrožoval, že může udeřit proti USA a zničit je! JFK: my vás můžeme zničit 20x! Na to Chruščov: my nejsme tak krvelační, ale zničíme důležitá města v USA! Po sumitu 11.6. zveřejnil Chruščov svá ultimata avšak JFK odpověděl trojnásobným zvýšenim výdajů na zbrojení a přípravou na konvenční obranu Záp.Berlina. V případě ohrožení spojeneckých prav v Záp.Berlině měla být do města vyslána tanková brigáda. Pokud by narazila na ozbrojený odpor Sovětů, následoval by at.úder na jednu z vojenských základen RA v NDR. To by jistě vyvolalo válečný konflikt, ale Američané byli přesvědčeni, že by dokázali evropskou lokální válku udržet pod kontrolou, nebot' SSSR stále ještě neměl ICBM. Informace o americkém plánu byla podstrčena KGB. Zároveň JFK vyhlasil veřejně 25.7.1961 odhodlání USA udržet status quo Záp.Berlína i přístupů k němu. Koncem 7/61 Chruščov na své dače znovu vyhrožoval McCloyovi, že když si JFK přeje konfrontaci i on vydá rozkazy RA. Nakonec se však Chruščov, vědom si slabosti SSSR, rozhodl 5.8.61 spokojit se s minimálním řešením, s výstavbou zdi mezi Záp. a Vých.Berlínem. K tomu došlo 13.8.. Tato zed', jakkoli nepříjemná, znamenala stabilizaci situace. Moskva tím definitivně akceptovala existenci dvou německých států, upustila od svého plánu uzavření mírové smlouvy s NDR a skončila své "hrátky o Německo".(Podle Luňák, P. (ed.): Plánování nemyslitelného. Československé válečné plány 1950-1990. Praha 2007, s.29-30, Taubman, W.: Chruščov. Člověk a jeho doba. Praha 2005, s.480, Nálevka, Vladimír: Karibská krize..Praha 2001, s.16f.):
2/ Kubánská krize podzim 1962 (poměr JZ US:SU =17:1) V únoru 1962 předložil Chruščov na zasedání Rady Obrany plán umístění sovětských raket IRBM na Kubě (tzv. plán Anadyr). Tajné dodávky raket na Kubu zahájeny v červnu 1962, v srpnu už bylo na Kubě 40.000 vojáků RA. -14. X.: USA zjištují instalaci sovětských raket na Kubě. -22.X.: JFK vystoupil v TV a žádá demontáž IRBM na Kubě a vyhlašuje námořní blokádu vůči sovětským lodím. Sovětské transporty byly tajně doprovázeny čtyřmi sovětskými ponorkami typu B 641 s jadernými torpedy na palubě, zatímco na Bajkonuru byla připravována jedna R-7 k odpálení proti NY. -24.X.: sovětský frachter s raketami na palubě se blížil k demarkační linii; jeho plavba byla sledována live v přímém přenosu americkými TV stanicemi.....Těsně před demarkační liníí sovětská lod' zastavila a otočila zpět......-25.X.: Chruščov naznačuje v PÚV KSSS, že zruší raketové základny na Kubě výměnou za ujištění USA, že nepodniknou invazi na Kubu a za stažení raket z Turecka; -Noc 25-26.X. GRU hlásí, že USAF má jadernou pohotovost, kolují informace, že velitel SAC gen. LeMay navrhl Kennedymu zničit nejen Kubu, ale i SSSR co nejdřív všeobecným jaderným útokem. -26.X: pln obav, že americká invaze na Kubu je otázkou minut nadiktoval Chruščov „emocionální prosbu o mír“, v níž žádal záruky kubánské integrity. Stažení us.raket z TR nezmíněno. -27.X. ráno: po zjištění, že k invazi na Kubu (zatím) nedošlo bere Chruščov své prohlášení z 26.X. zpět; později týž den PVO RA na Kubě sestřelila U2 a napětí znovu eskaluje. Chruščov a sovětské vedení zjištují jak se jim vývoj situace na Kubě vymyká z ruko, když lokální velitelé mohou v případě nouze sami nasadit taktické at.-systémy, že jaderný konflikt proto může vypuknout každým okamžikem, třebas i nechtěně; -28.X. ráno "vystřízlivělý" Chruščov a politbyro ohlásilo dopisem přečteným veřejným vysíláním rádia Moskva (aby se předešlo zdržení nebo zkomolení při šifraci či dešifraci) stažení raket z Kuby.......dopis četl hlasatel Levitan a Chruščov jej prosil, aby četl „měkčeji“, aby to nevypadalo jako ultimatum! (Podle Taubmann, s.531f; Pacner, 2004, s. 40; Francev, V.: Až ke dnu! Vzestupy a pády ruského a sovětského ponorkového lodstva. Praha 2005, s. 128)
Able Archer 1983: náhlý strach Kremlu z jaderného napadení (poměr JZ US: SU= 1:1). Sověti plni sebedůvěry po SALT I a II, které smluvně zajistily faktickou jadernou paritu mezi SSSR a USA, přistoupili koncem 70tých let k nahrazování svých starých IRBM novými SS-20 s vícenásobnými hlavicemi namířených na plošné cíle v západní Evropě pro případ, kdyby konvenční konflikt WP x NATO eskaloval přes jaderný práh. Vlády zemí evropského křídla NATO protestovaly proti této modernizaci avšak marně. SSSR vsadil na to, že pomocí masových akci tzv. Mírového hnutí v západní Evropě zabrání jakékoli reakci NATO. Země NATO však dokázaly využiít porušení statu quo ze strany SSSR a následnou politickou konflagraci k tomu, aby v rámci "dozbrojení" rozmístily na svém územi nové velmi přesné střely (přes 500 cruisse missiles + 104 IRBM Pershing II). Tím přechází NATO definitivně na novou "counter force" strategii, v jejímž rámci si navíc zmíněnými Pershingy II zajistilo faktickou "first strike capability". Pershing II byly schopny vystartovat a udeřit na cíl i ještě před dopadem sovětských SS-20. Reorientací na "counter force strategie". NATO zároveň redukovalo strategickou reliabilitu sovětských SS-20 zaměřených proti plošným cílům/městům. Jejich použití by totiž vyprovokovalo odplatný úder alespoň anglických a francouzských jaderných prostředků (bombardéry V-Force + Force de Frappé a několk set hlavic na střelách SLBM z jaderných ponorek), což by SSSR významně oslabilo tváří v tvář ještě netknutým USA! Tím modernizace sovětských IRBM vyústila do pro SSSR méně bezpečné a méně stabilní pozice! To si uvědomil sovětský vůdce Andropov a odstartoval permanentní operaci RJAN, která měla zjištovat skryté přípravy NATO na "counter-force strike" proti SSSR Právě cvičení Able Archer 1983 vyvolalo v Kremlu náhlou paniku, že kryje přípravy na "dekapitující" úder proti SSSR! Na to reagovalo NATO pokynem, aby pro uklidnění Moskvy byly komunikace mezi cvičícími jednotkami vedeny otevřeně, nešifrovaně! (podle Pacner, 2004, s 78-95; Pitschmann, s 143f)
Co jsem zde uvedl je vyňato z mé obsáhlé recenze knihy J.Fučíka o Studené válce na Palba/Knihy, recenze ...kde jsem skluz SSSR a USA do Studené války pojednal podrobněji. Kdo je zvědav viz tam ......
ad Able Archer: NATO reagovalo?
Teprve když SSSR obětoval dvojitého agenta s přímým přístupem k Reaganovi který to zastavil (tj. to cvičení ZRUŠIL a ostentativně odletěl do Japonska a Koreje http://www.u-s-history.com/pages/h1467.html) těsně před simulovaným odpálením raket PERSHING II a aktivoval Rainera Ruppa, nejvyššího krtka ve strukturách NATO, což později vedlo k jeho odhalení.
Ano, depeše byly označeny EXERCISE ONLY, ale DEFCON 1 tomu zkrátka nenaznačoval.
Pacner píše hezky, ale je až nekriticky proamerický.
Teprve když SSSR obětoval dvojitého agenta s přímým přístupem k Reaganovi který to zastavil (tj. to cvičení ZRUŠIL a ostentativně odletěl do Japonska a Koreje http://www.u-s-history.com/pages/h1467.html) těsně před simulovaným odpálením raket PERSHING II a aktivoval Rainera Ruppa, nejvyššího krtka ve strukturách NATO, což později vedlo k jeho odhalení.
Ano, depeše byly označeny EXERCISE ONLY, ale DEFCON 1 tomu zkrátka nenaznačoval.
Pacner píše hezky, ale je až nekriticky proamerický.
P.Záloha určitě odpoví, jen ho předběhnu se svým názorem:
SSSR určitě měl obavu z jaderného útoku, proč by Stalin dal vybudovat obrovské kryty a bunkry pod Moskvou? Dále si myslím, že v r. 1962 jsme opravdu byli nejblíž k vypuknutí třetí světové válce a oboustranné použití atomových zbraní. A posléze také dislokace sovětských jaderných hlavic na území států Varšavské smlouvy napovídala, že hrozba (nebo strach) z jaderného útoku pořád trvá.
http://oko.yin.cz/18/moskevske-podzemi/
http://www.praguecoldwar.cz/rakety.htm
SSSR určitě měl obavu z jaderného útoku, proč by Stalin dal vybudovat obrovské kryty a bunkry pod Moskvou? Dále si myslím, že v r. 1962 jsme opravdu byli nejblíž k vypuknutí třetí světové válce a oboustranné použití atomových zbraní. A posléze také dislokace sovětských jaderných hlavic na území států Varšavské smlouvy napovídala, že hrozba (nebo strach) z jaderného útoku pořád trvá.
http://oko.yin.cz/18/moskevske-podzemi/
http://www.praguecoldwar.cz/rakety.htm
Pátrač - Naprosto souhlasím s vaším hodnocením. Velice mi připomíná recenzi na knihu jistého "autora" (soudruha) Fučíka, kterou zde Jři G.Záloha zveřejnil před nějakým časem, a na kterou nikdo z místních veteránů z pro mne naprosto nepochopitelných důvodů nereagoval. Četl jsem ji celou. Je vážně skvělá, ale skutečně mne nenapadlo nic, co bych k ní mohl (jakožto laik v tématu) dodat. Odpověď na vaši otázku tam ale myslím je.
No nic, zde je odkaz: http://www.palba.cz//viewtopic.php?t=4412&highlight=
Rosomak - Když už je řeč o Karlu Pacnerovi - nechápu jak může někdo říct, že "píše hezky". Autor má sice evidentně značně rozsáhlé vědomosti i znalosti, ale absolutně není schopen je literárně zpracovat. Slovo sloh mu nic neříká; míchá časy, prolíná osoby, přímou a nepřímou řeč a to všechno v rámci jednoho odstavce či dokonce souvětí! Osobně jsem nikdy nevydržel číst jeho texty tak dlouho abych zjistil, jestli je proamerický či nikoli. Obdivuji každého, kdo z jeho knih dokáže vyčíst cokoli užitečného.
No nic, zde je odkaz: http://www.palba.cz//viewtopic.php?t=4412&highlight=
Rosomak - Když už je řeč o Karlu Pacnerovi - nechápu jak může někdo říct, že "píše hezky". Autor má sice evidentně značně rozsáhlé vědomosti i znalosti, ale absolutně není schopen je literárně zpracovat. Slovo sloh mu nic neříká; míchá časy, prolíná osoby, přímou a nepřímou řeč a to všechno v rámci jednoho odstavce či dokonce souvětí! Osobně jsem nikdy nevydržel číst jeho texty tak dlouho abych zjistil, jestli je proamerický či nikoli. Obdivuji každého, kdo z jeho knih dokáže vyčíst cokoli užitečného.
Naposledy upravil(a) Horny dne 26/1/2011, 22:28, celkem upraveno 1 x.
Star Trek
* 1965
+ 2009
Stuka: Rozmístění jaderných zbraní na území států Varšavské smlouvy napovídá spíše o strategii RA než o obavách zjaderného útoku ze strany NATO.
Ostatně, kdyby SSSR chtěl jen vyvážit hrozbu USA, nemusel by tolik zbrojit. Vždyť v tonáži strategických raket pozemních i na ponorkách v polovině 80. let měl zhruba 4 násobnou převahu (USA cca 1500 Mt, SSSR cca 6000 Mt).
Ostatně, kdyby SSSR chtěl jen vyvážit hrozbu USA, nemusel by tolik zbrojit. Vždyť v tonáži strategických raket pozemních i na ponorkách v polovině 80. let měl zhruba 4 násobnou převahu (USA cca 1500 Mt, SSSR cca 6000 Mt).
Člen palby bez super hlášky pod čarou