Protože selhal počítač na zpracování dat potřebných pro střelbu, odpálil kapitán v 9.09 salvu šesti torpéd ze vzdálenosti asi 1800 m jen odhadem a okamžitě musel pod hladinu. Vysunutý periskop totiž zaregistrovaly tři torpédoborce a začaly se přibližovat. Další osud Taihó je popsán zde. Až do konce války se nevědělo, že Albacore letadlovou loď potopila, ponorce byl přiznán jen jeden až dva zásahy a pravděpodobné poškození protivníka.
Jen o několik hodin později v 11.52 narazila ponorka Cavalla na stejnou skupinu nepřátelských lodí. Ve 12.20 z 900 m odpálila salvu šesti torpéd na Šokaku a dosáhla tří zásahů. Havarijní čety sice brzy lokalizovaly požáry ale stejně jako v případě Taihó se trup Šokaku naplnil výpary z nerafinované ropy. Dvě hodiny se zdálo, že se loď podaří zachránit. Potom však došlo ke vznícení par a po několika výbuších se Šokaku doslova rozpadla na několik kusů a v 15.01 se nad ní zavřela hladina.
V té době již probíhaly v prostoru amerického TF 58 velké letecké souboje. Již v 5.30 zjistily obsluhy radarů japonskou aktivitu nad asi 100 mil vzdáleným Guamem. Kontraadmirál Clark, velitel TG 58.1 vyslal do boje 33 Hellcatů, které nad ostrovem narazily na přibližně 50 japonských letadel. Většina Japonců byla sestřelena a stejně se vedlo kolem 8.10 i jejich druhé formaci která přilétla z ostrova Yap. V 9.59 se na obrazovkách radarů objevila první vlna z Ozawových lodí a většina amerických letadel byla odvolána zpět k ochraně vlastního svazu.
V 10.23 se celá TF 58 obrátila proti větru a vyslala do vzduchu přes 450 stíhaček. Poté odstartovaly i bombardéry a stáhly se k východu kde jen kroužily ve vzduchu. Letové paluby tak zůstaly prázdné, umožňovalo to jednodušší obsluhu stíhaček a zároveň toto opatření výrazně snížilo ohrožení lodí při případném zásahu.
První japonskou vlnu tvořilo celkem 16 stíhaček Zeke a Hamp, 45 stíhacích bombardérů Zeke a 8 torpédových bombardérů Jill. Při prvním americkém úderu přišla o 25 strojů, zbytek však pokračoval dál a narazil na bitevní skupinu viceadmirála Leeho. Těsně před ní napadla Japonce obrovská skupina Hellcatů a k bitevním lodím se dostaly jen 3-4 letouny. Jednomu z nich se podařilo zasáhnout South Dakotu. Materiální škody byly minimální, bitevní loď však přišla o 27 členů posádky většinou obsluh protiletadlových zbraní. Když se v 10.57 japonské letouny otočily k návratu, z původních 69 jich zbývalo jen 27.
V 8.56 odstartovala z Ozawových lodí druhá úderná vlna složená z 48 stíhaček Zeke, 53 střemhlavých bombardérů Judy a 27 torpédových bombardérů Jill. Jeden letoun z Taihó byl pilotován poručíkem Sakio Komacuem. Ten svůj stroj namířil proti jednomu z torpéd ponorky Albacore a přímým nárazem ho zničil. Dalších 8 se vrátilo kvůli poruchám. Při přeletu předsunutých japonských lodí byly 2 sestřeleny a 8 dalších bylo kvůli škodám přinuceno k návratu. Tato formace byla zjištěna v 11.07 a v 11.39 ji napadla první vlna Hellcatů. Japonci přišli o přibližně 70 letadel a zbylé se zaměřily opět na Leeovu bitevní skupinu. Alabamě, Iowě i South Dakotě se podařilo vyhnout se zásahům, jen do boku vlajkové Indiany narazil sestřelený letoun. 6 japonských letadel našlo letadlové lodě TG 58.2 kontraadmirála Montgomeryho a jednou pumou lehce poškodily letovou palubu Waspu a dvěma blízkými zásahy které způsobily menší požáry na Bunker Hillu. Z této japonské formace se vrátilo jen 31 letadel (včetně těch které se vrátily hned po startu).
Třetí japonská vlna odstartovala těsně po 10.00 ve složení 15 stíhaček Zeke, 25 stíhacích bombardérů Zeke a 7 torpédových bombardérů Jill. Tato skupina byla mylně nasměrována mnohem severněji na špatnou pozici. Asi 20 letounů však po radiovém upřesnění pozice nabralo kurz k TG 58.4 kontraadmirála Harrilla. Byly však napadeny Hellcaty které jich 7 sestřelily. Všechny zbývající stroje se vrátily na paluby japonských lodí.
Také čtvrtá vlna (30 stíhaček Zeke, 10 stíhacích bombardérů Zeke, 36 střemhlavých bombardérů Val a Judy a 6 torpédových bombardérů Jill) dostala špatnou pozici cíle a zamířilo zase jižněji od Američanů. Část z nich objevila TG 58.2 kontraadmirála Montgomeryho a devíti letounům se podařilo proniknout až k letadlovým lodím. Nedosáhly však žádného úspěchu a osm z nich bylo sestřeleno.
Zbylé stroje pokračovaly na letiště Orote na Guamu. V blízkosti ostrova začali odhazovat nepoužitou munici a v té chvíli je napadlo 27 Hellcatů z letadlových lodí Cowpens, Essex a Hornet. Japonci přišli o dalších 30 letadel a dalších 19 kterým se podařilo přistát bylo těžce poškozeno. Celkem tato čtvrtá vlna přišla o 73 letadel, zpět se jich vrátilo jen 9.
Ještě několik hodin pokračovaly letecké souboje nad Guamem odkud stále startovaly malé skupinky Japonců snažících se napadnout TF 58. Celkem vzlétlo z Ozawových lodí 373 letadel a 243 jich bylo sestřeleno, 1. vzdušné loďstvo přišlo o dalších 50-60 strojů. Americké ztráty činily zatím jen 29 letadel (včetně šesti při operačních nehodách), přičemž velkou část pilotů se podařilo zachránit.
Poodražení čtvrté vlny byla TG 58.4 kvůli nízkým zásobám paliva ponechána v oblasti a zbylé americké lodě nabraly ve 20.00 po přistání letadel kurz na západ.
Admirál Ozawa neměl přehled o výsledcích japonských útoků (vztyčil vlajku na těžkém křižníku Haguro jehož vysílačka neměla dostatečný výkon) a tak v 18.20 nařídil stažení k severu. Chtěl doplnit palivo a další den znovu zaútočit. Japonští piloti jimž se podařilo vrátit totiž hlásili potopení minimálně čtyř amerických letadlových lodí a velké množství sestřelených Hellcatů. Navíc Ozawa netušil kolik letounů mu vlastně zbylo. Skutečný stav zjistil až když 20.6. v 13.00 přenesl svou standartu na letadlovou loď Zuikaku. Ještě v té době věřil v úspěch, počítal totiž s pomocí již zničeného 1. vzdušného loďstva z Marian. Pak však napadly jeho skupinu americké letouny.
Po mnohahodinové plavbě se dostala TF 58 na hranici doletu svých strojů a v 16.21 začaly startovat americké letouny k jedinému úderu. Celkem vzlétlo 85 Hellcatů, 54 Avengerů a 77 Helldiverů které Japonce v 18.40 objevily. Ozawa poslal do vzduchu 75 letadel a celý jeho svaz zamířil plnou rychlostí k severovýchodu. Část Helldiverů napadla japonské tankery a dva těžce poškodila (později se potopily). Skupina Avengerů napadla letadlovou loď Hijó a zasáhla ji dvěma torpédy. Loď zachvátil obrovský požár a po krátké době se po výbuchu muničních skladů potopila. Avengerům z Lexingtonu se podařilo poškodit i letadlové lodě Džunjó a Rjúhó. Třemi pumami byla zasažena i Zuikaku, dokonce ji začala opouštět posádka. Havarijním četám se však podařilo požáry zvládnout a těžce poškozená loď se vrátila do Kure.
Další skupina letounů zasáhla pumami letadlovou loď Čijoda a bitevní loď Haruna ( na ní bylo nutno vzhledem k rozsáhlénu požáru zaplavit muniční sklady. Další, tentokrát blízký zásah, způsobil požár na křižníku Maja.
I po tomto náletu ještě Ozawa uvažoval o útoku na Američany, tentokrát chtěl poslat do útoku bitevní lodě a křižníky. V 20.46 však dostal od admirála Tojody rozkaz k ústupu a obrátil tedy na západ. Po odletu Američanů mu zbylo pouhých 35 letadel a 12 hydroplánů.
Návrat amerických letadel byl velmi dramatický. Protože útočily na velkou vzdálenost nezbylo jim mnoho paliva na nějaké manévrování v blízkosti cíle a hned po odhození pum nebo torpéd se jednotlivě vracely. V blízkosti TF 58 se tak první objevily kolem 20.45. V té době celá americká formace mířila vysokou rychlostí na západ, lodě se natočily proti větru a začaly přijímat přibližující se stroje. Všechna plavidla měla rozsvícena poziční světla, plně osvětlené paluby a vlajková loď každé skupiny namířila své světlomety vzhůru jako majáky. Podle vracejících se pilotů vypadaly lodě jako vánoční stromky, ideání cíl pro případné ponorky. Celkem TF 58 ztratila 92 letadel, 20 jich bylo sestřeleno zbytku došlo palivo nebo byly zničeny při přistáních. Z 209 pohřešovaných letců se jich podařilo v následujících dnech najít 160.
Celý svaz se 23.6. vrátil k Saipanu a tři TG odpluly na základnu Eniwetok k odpočinku. V oblasti zůstala jen Clarkova TG 58.3 a podařilo se jí rozprášit asi 120 letounů které zatím Japonci přisunuli na Tinian a Guam.
Po bitvě byl admirál Spruance kritizován hlavně za to, že nedokázal zničit japonské letadlové lodě (o skutečných japonských ztrátách se nevědělo, odhadovaly se však mnohem nižší než ve skutečnosti byly. Nikdo z kritiků se však nepozastavil nad tím, že po příšerných ztrátách palubního letectva mají jejich nosiče prakticky nulovou bojovou hodnotu. Na obhajobu Spruance je třeba uvést, že jeho jediným úkolem bylo zabezpečit obsazení Marian. V rozkazech od Nimitze to bylo uvedeno jako absolutní priorita. V dalším střetnutí s japonským loďstvem v zálivu Leyte neměl Halsey tak přesně definován úkol a málem to skončilo katastrofou.
Související články:
Bitva ve Filipínském moři - 1. část
Japonská formace při náletu
Japonská formace při náletu
Letecké souboje nad TF 58
