Tempik píše:Jestli takto vypadá cikán, tak je drtivá většina jižní itálie, francie cikánského původu.
To že by byl nějaký cikán přijat židovskou vírou bych viděl jako opravdu velmi nepravděpodobné. I dnes by měl pravděpodobně problém konvertovat (tedy pokud by jeho matka nebyla židovkou a otes cikánem).
Proto si také oficiálně říkají "Římané" (Roma = Řím), ne? :-)
A jaká je původní cikánská víra? Hinduismus? Islám? Budhismus? Křesťanství?
Říkají si podle slova Đrom, Đromo, což znamená cesta, silnice, ale též cestování, putování. Cestovatel se ve dnešní Romštině řekne Dromengero. Ve znaku mají kolo, podobné Krišnovu kolu z Indického znaku.
Prakticky všechny ostatní národy jim říkají podobně - cikáni, židané, dzigané, džitános, džipsís, sinthi. Etymologie tohoto slova mi není známa a z wiki zmizela již před nějakou dobou. Asi nebyla politicky korektní.
Na druhou stranu, v hesle Rom na wiki se píše že je možnost že toto označení vzniklo od řeckého Athiganoi, což značilo jednu sektu zabývající se věštěním.
Historicky byli Romové křesťané - ale jedné odnože nepovažované zrovna za "tu správnou" dle jejich výkladu se člověk neměl ani tak obracet k Bohu jako za pomoci darů si naklonit Ďábla - pokud to není pomluva ze strany katolických kněží. Osobně bych více věřil tomu že jde o pomluvu, s katolíky nemám moc dobré zkušenosti co se pravdy a pravdomluvnosti týče
"Ivane, Ivane. Ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil!" Dědeček Hříbeček
Alfik píše:Říkají si podle slova Đrom, Đromo, což znamená cesta, silnice, ale též cestování, putování. Cestovatel se ve dnešní Romštině řekne Dromengero.
No nevím, ale podle politicky korektních serverů Róm = člověk. Tedy ostatní nejsou lidé. Jinak v patnáctém a šestnáctém století působili jako pátá kolona pro turecké muslimy, klasika - vyzvědačství, paličství a vraždy, takže s tím křesťanstvím to asi nebude příliš žhavé.
Alfik píše:Říkají si podle slova Đrom, Đromo, což znamená cesta, silnice, ale též cestování, putování. Cestovatel se ve dnešní Romštině řekne Dromengero.
No nevím, ale podle politicky korektních serverů Róm = člověk..
nevim jestli podle politicky korektnich serveru, ale podle Cesko-Romskeho slovniku, ktery kamos nekdy na zacatku 90tych let sehnal a prinesl do skoly to tak je
ale k otazce Zidu ve sluzbach nacistu ... vite nekdo jak je to s Goebblesem? o nem se sveho casu hodne mluvilo
Tak kromě Goebblese se také dost hovořilo o židovském původu samotného vůdce A.Hitlera. Nicméně na toto téma toho už bylo napsáno více než hodně, ale nic nebylo zcela přesvědčivé. Takže bych toto téma ani neotvíral a raději se držel úvodního článku.
kacermiroslav píše:Tak kromě Goebblese se také dost hovořilo o židovském původu samotného vůdce A.Hitlera. Nicméně na toto téma toho už bylo napsáno více než hodně, ale nic nebylo zcela přesvědčivé. Takže bych toto téma ani neotvíral a raději se držel úvodního článku.
Göbbels snad ne, ale jeho manželka Martha byla (snad) nevlastní dcerou židovského průmyslníka (podle některých informací to její matka s ním táhla už před narozením Marthy) a před první válkou chodila na srazy židovské mládeže s davidovou hvězdou na řetízku na krku.
Ostatně i Göring neustále tahal z problémů svého bratra, který na rozdíl od Hermanna pomáhal Židům a po válce ho naopak museli z problémů dostat někteří zachránění.
Goebbels byl sice malý a nevzhledný, ale židem dle mého nebyl i když je pravda že na mnohé součastníky tak působit mohl. Nějací židovští předci by se v historii jeho rodiny možná našli, ale to samo o sobě z člověka žida ještě nedělá. To by pak byli židy skoro všichni obyvatelé Evropy. Jasné je že pocházel z katolické rodiny z Porúří. Původně se chtěl stát knězem, ale později se od katolické víry vzdálil. Jak si povšiml Joachim Fest: "Goebbels nalezl v čím dál tím volnějším praktikování státního antisemitismu nové možnosti, do nichž se ponořil s vervou ctižádostivého muže pronásledovaného neustálým snižováním své moci." Fest rovněž podsouvá psychologický motiv: "Člověk, který tak málo odpovídal nacionálně socialistickému ideálu elity... měl možná důvod nabídnout v mocenských bojích v Hitlerově okolí svůj horlivý antisemitismus jako protiváhu své neschopnosti odpovídat typu." Ať už však byly jeho motivy jakékoli, Goebbels nevynechal žádnou příležitost k útoku na Židy.
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Tak sem našel tehdejší tabulku ve které se podle rodokmenu určovalo zda budete prohlášeni ještě za žida, němce a míšence prvního nebo druhého řádu. Tabulka není moc čitelná, ale lepšího sem nic nesehnal. Za žida jse byl prohlášen pokud jste měl tři a více židovských prarodičů (černých teček). Kdo měl jednoho až dva židovské prarodiče byl prohlášen za míšence. V tabulce jsou i rozpisy vašich potencionálních dětí atd. v tom se ale už nevyznám. Upřímě vzato sem čekal že byly tehdejší kritéria mnohem náročnější.
Krátká citace: Hitler do té doby údajně nejeví žádné ultrapravicové a radikální sklony, naopak je zmítán mezi různými proudy, přičemž tím silnějším je v té době proud sociálnědemokratický: zúčastní se prý dokonce pohřbu levicového politika židovského původu Kurta Eisnera, na kterého v lednu 1919 spáchá atentát německý nacionalista, a nejen to. Během krátkého trvání tzv. Bavorské republiky rad je dokonce členem jedné lokální vojenské rady. V čele této jepičí městské komuny, která po vzoru ruských bolševiků vyhlašuje v Mnichově proletářskou revoluci, přičemž rozpoutá něco na způsob bolševického teroru (později značně přifouknutého), stojí přitom Židé...
Vždycky mě potěší když se najde souvislost mezi mými články. Více o bavorské republice rad se dočtete zde: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4690
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
První světová válka byla hlavně soubojem velkých světových mnohonárodních impérií a etnickou či náboženskou linii sledovala jen v omezené míře. V praxi to tak znamenalo, že se pro různá etnika, národy či náboženství stala tato válka bratrovražedným bojem. To byl přesně i případ Židů, neboť členové nejrůznějších světových židovských komunit se najednou ocitli proti sobě v zákopech, na mořích i ve vzduchu takřka na všech jejích frontách a bojištích. S výjimkou některých dálněvýchodních zemí bojujících v první světové válce, je možné narazit na osudy židovských vojáků prakticky ve všech armádách, včetně turecké, srbské či italské. Celkové počty židovských vojáků bojujících na všech frontách není jednoznačně určen, ale jejich počty se pohybují v řádech stovek tisíců, přičemž největší počet vojáků židovského původu působil v řadách ruské armády (až 350 tisíc). Ruští Židé také velmi často zažívali diskriminaci, na což reagovali nenávistí vůči carskému režimu a náklonností k ruským nepřátelům. Němci si byli židovských postojů k ruskému režimu vědomi a pokoušeli se ho tak využít ve svůj prospěch, což celkově stavělo ruské Židy do ještě komplikovanější situace. Podobně jako československé legie přispěly k zformování Československa, tak i některé židovské jednotky – např. známý „Zion Mule Corps“ v britské armádě – měly podíl na tom, že se vítězné velmoci světové války začaly zajímat o sionismus a hlavně Británie se pak stala hlavním garantem zájmů sionistického hnutí. To byla role, která před válkou připadala nejvíce Německu. Právě tam se pozice Židů po válce začala výrazně zhoršovat. Němečtí Židé, kterých bojovalo za císařské Německo kolem 100 tisíc (12 tisíc jich padlo, 19 tisíc jich bylo v průběhu války povýšeno a 30 tisíc dekorováno válečnými vyznamenáními), byli po válce konzervativními a pro-monarchistickými Němci obviňováni z válečného neúspěchu. Začali být také spojováni s Výmarskou republikou, za níž stáli podle nich ti, kdož „vrazili dýku do zad vlasti“. Boj formujícího se nacistického hnutí proti Výmarské republice tak šel po roce 1918 ruku v ruce s antisemitismem. O duchovní potřeby vojáků se v bojujících armádách starali vedle polních kurátů a imámů i vojenští rabíni. Jen v německé armádě jich bylo kolem třiceti, přičemž nejznámější z nich, Leo Baeck, vytvořil i modlitební knihu pro židovské vojáky a v roce 1916 vydal polní Bibli. Celkově zahynulo v první světové válce kolem čtvrt miliónu Židů. Často to ale byli i židovští civilisté, kdo se stávali oběťmi bojů. Ty nejničivější bojiště východní fronty totiž často probíhaly místy, kde žily největší východoevropské židovské komunity.
"Nekupujte u Židů!" "Čechové, kupujte u Čechů!" "Němci, kupujte u Němců!" Tyto tři nápisy a cedule z posledních desetiletí existence Rakouska-Uherska názorně ukazují, jak byl tento mnohonárodnostní stát semeništěm nacionalismů. Zejména v Předlitavsku se v 90. letech 19. století začal projevovat vyhrocený nacionalismus, který měl také svoji ekonomickou komponentu. Češi měli ideálně nakupovat u Čechů, ukládat své peníze v českých spořitelnách a využívat práci českých rukou (u Němců to samozřejmě bylo stejně, jen v opačné režii). Židé se ocitli mezi mlýnskými kameny českého a německého šovinismu, neboť Češi je vnímali spíše jako Němce a Němci je zase považovali za neárijce. Je pouze otázkou, jakým způsobem se tyto obchodní bariéry projevovaly na celkovém ekonomickém rozvoji Rakouska-Uherska.
Zdroj: SOUDOBÉ DĚJINY - Libor Toman
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
V knize Kdybych byl císařem z roku 1912 Henrich Class hýří antisemitskými opatřeními: 1. Německé hranice by se měly uzavřít před další židovskou emigrací. 2. Židé žijící v Německu bez německého občanství by měli být "co nejrychleji a bez milosti" vyhoštění. 3. Židé s německým občanstvím, včetně konvertitů ke křesťanství a potomků smíšených manželství, by měli dostat zákonný status cizinců. 4. Židé by měli být vyloučeni z veřejných úřadů. 5. Židům by nemělo být povoleno sloužit v armádě či námořnictvu. 6. Židům by měla být odebrána občanská práva. 7. Židé by měli být vyloučeni z učitelských profesí a z právnictví a z vedení divadel. 8. Židovští novináři by měli pracovat pouze v periodicích označených jako "židovské". 9. Židům by nemělo být povoleno vést banky. 10. Židé by neměli vlastnit zemědělskou půdu či zástavní právo na zemědělskou půdu.11. Židé by měli platit dvojnásobek daní vybíraných od Němců "jako kompenzaci za ochranu, které požívají coby etničtí Němci."
Kdo nechtěl antisemitsky číst, tak si aspoň koupil pohled. Německá antisemitská pohlednice ze začátku 20. století pracuje s mýtem, že Židé prostřednictvím peněz vládnou Německu. Antisemité spojovali "židovského ducha" se všemi negativními důsledky modernizace, a to zvláště s liberálním kapitalismem a socialismem (marxismem). Tento "bezduchý materialismus" byl dáván do kontrastu s německým idealismem.
Zdroj: SOUDOBÉ DĚJINY - Libor Toman
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Německý nacionalismus se zrodil z odporu proti napoleonské okupaci. A protože německá knížátka vesměs kolaborovala s okupantem, přinejmenším platila výpalné aby se udržela na seslích, získal i silné sociální, liberální až revoluční směřování podle občanských zásad francouzské revoluce, formálně platících i v císařství. To k smrti vyděsilo pruského krále Fridricha Viléma a pověřil filosofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela, aby to hnutí nějak "kanalizoval". Hegel proto na objednávku přišel s "filozofií" - spíš ale s mystikou, že nacionální = státní a že nacionalismus existuje jenom ve státě a jenom ve prospěch státu. Zároveň, že neexistují individuální práva, ale pouze kolektivní, státní. Zároveň postavil stát na úroveň boha, hybatele dějin a dal mu právo požadovat svoje nároky i násilím, vůči ostatním států, které se ukáží jako méněcenné - protože porazitelné. Odtud byl už jenom krůček k tvrzení, že stát = národ = rasa. Příznečné je i Hegelovo duchaření: Stát,... absolutní moc na zemi..je duch národa sám. Národ je sjednocován duchem státu, který vládne dějinám. A další "filozofové" přidávali: aby byl národ silný, musí být rasově "čistý". A vyšší rasy mají moc vytvářet státy, které vítězí nad ostatními. Tak německá kultura od Fichteho, přes Hegela a desítku rasových "filozofů" až k Heideggerovi spěla k fašizmu, nacismu a antisemitismu až k plynovým komorám. Od Norimberského procesu už radši Německo nefilozofuje.
Jestli vám to připomíná zásady současného rusského Putinismu, tek vězte, že existuje i další shoda: Hegelova filozofie trpěla silným komplexem méněcennosti vůči Velké Británii (pruská univerzita byla založená až v roce 1809 a to ještě jenom jako svého druhu vojenské učiliště) zatímco Rusko trpí komplexem méněcennosti vůči Západu už od Petra Velikého.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Zajímavé, dík. Na druhou stranu je třeba dodat, že antisemitismu, jak jej známe, Vilémovské císařství nebo Rakousko-Uhersko, docela dobře odolávaly. Viz někteří vojáci hrdinové, stíhací esa židovského původu. Nebo se snad pletu?
"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Zemakt píše: ↑13/9/2024, 18:47
Zajímavé, dík. Na druhou stranu je třeba dodat, že antisemitismu, jak jej známe, Vilémovské císařství nebo Rakousko-Uhersko, docela dobře odolávaly. Viz někteří vojáci hrdinové, stíhací esa židovského původu. Nebo se snad pletu?
Nepleteš, máš pravdu, Bismarck je držel v lati a Habsburkové taky - dokonce měli i židovskou šlechtu. Byla to jenom ideologie "filozofů", normální lidi byli normální. Až přišel Röhm, Áda a už to jelo - podle pořekadla "myšlenky mají důsledky".
Známá je historka z Jihlavy, kde očekávali příjezd Adolfa a tak na přivítanou pochytali pár Židů, pod záminkou, že na něj chtěli spáchat atentát. Otec jednoho z nich si připnul všechna vyznamenání z I. války a šel za něj prosit. Tak ho zhaftli taky a mazali všichni do koncentráku. A to všichni mluvili jenom německy - Iglau byl jazykový ostrov.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Dám sem zajímavou část z knihy co zrovna čtu. Předchází jí část o tom, jak (koncem 19. století) spolu se sbližováním vztahů s Ruskem, sílily ve Francii protižidovské nálady - a věnuje se Dreyfusově aféře, která toho byla asi nejjasnějším důkazem. Primárně jsem chtěl dát jen ten druhý odstavec, ale nechám i ten předchozí, ať lépe pochopíte kontext:
...Židé se tváří v tvář antisemitismu sílícímu v celé Evropě začínali bránit. V místech zakládali organizace sebeobrany nebo strany, například Bund založený roku 1897 pod názvem Všeobecný svaz židovských pracujících Ruska a Polska. Židé se rovněž snažili vyvíjet finanční a diplomatický tlak ve prospěch svých souvěrců. Začátkem devadesátých let 19. století Rothschildové, Bismarckův důvěrník Gerson Bleichroeder a další židovští bankéři na protest proti pogromům v roce 1881, vypovězení z Kyjeva roku 1886, deportacím z Moskvy a Sankt Peterburgu v roce 1891 a dalším diskriminačním krokům bojkotovali půjčky Rusku. Někteří Židé ovšem začínali pomýšlet na radikálnější odpověď na šíření mezinárodního antisemitismu. K zásadnímu zvratu došlo, když rakouský Žid Theodor Herzl v roce 1896 vydal spis Der Judenstaat (Židovský stát), což byl manifest volající po založení židovského národního státu. Nově vzniklé hnutí bylo ve všem všudy vědomým pokusem o utužení morální a fyzické povahy Židovstva prostřednictvím proměny "nervózních kavárenských Židů" v to, co Max Nordau nazval "dělné Židy". Avšak čím účinněji se Židé mobilizovali na svou obranu, tím byli antisemité přesvědčenější, že mají co do činění s jakýmsi mezinárodním spiknutím, a takové obavy se brzy dočkaly výrazu v podvržených "Protokolech sionských mudrců", jež byly vydány v roce 1903 na podnět carské tajné policie a měly vzbuzovat dojem, že názorně ukazují sionistické spiknutí, jehož cílem je ovládnutí světa. Takové tehdy bylo židovské bezpečnostní dilema.
"Sionistické" hnutí - které uspořádalo svůj první sjezd v roce 1897 v Basileji - nebylo jen sekulární, ale svou povahou a zaměřením i velice německé. Sám Herzl byl Bismarckovým horlivým obdivovatelem, jednacím jazykem sionistického hnutí byla němčina a neoficiálním ústředním sídlem Světové sionistické organizace se brzy stal Berlín. Sionisté nepočítali s tím, že by byli s to dosáhnout vzniku svého vlastního státu - uvědomovali si, že v budoucnosti budou potřebovat nějakého velmocenského ochránce, a Herzl očekával a doufal, že se jím stane nejpokročilejší státní útvar v Evropě z konce 19. století, za nějž považoval císařské Německo. Napsal o tom: "Povaha Židů se pod ochranou tohoto velkého, mocného morálního Německa s jeho praktickou správou a přísnou organizací může stát jen zdravější. Sionismus Židům umožní, aby znovu milovali Německo, jemuž navzdory všemu patří naše srdce. "Za to, že jsme se znovu stali Židy, vděčíme tomu německému v nás," napsal německý sionista Moses Calvary a nakonec dospěl k následujícímu závěru: "V tom tkví živý důkaz, jak rozsáhlé je vychování našeho vlastního tvůrčího bytí - politický sionismus je dar, který přinesla Evropa judaismu."
Ten rozvoj Židů v Německu a tamní vznik sionismu byl logický ze dvou důvodů. Zaprvé v Německu vznikla Hegelova nacionalistická filozofie, ze které zakladatel sionistického hnutí Theodor Herzl vycházel a za druhé státním náboženstvím alespoň v císařském Prusku a na severu byl protestantismus, znatelně méně antisemitský, než katolictví. Židé byli taky svou obchodní sítí významnou ekonomickou silou v nově sjednoceném Německu, na rozdíl od lokální ekonomiky starých států. Sionismus pak vycházel z myšlenky, že respekt a rovnoprávnost Židům v Evropě - dohromady tvořili poměrně velký "národ" - ale rozptýlený po celé Evropě a středomoří - zajistí jenom jejich stát, který získá klíčové Hegelovy principy.
Sionismus ale byl po svém vzniku i ze strany Židů kritizovaný. Za prvé silně věřícími, protože podle ortodoxního výkladu měl rozptýlené Židy soustředit teprve Mesiáš, za druhé asimilovanými Židy, kteří se domnívali, že už jsou bráni jako Francouzi nebo Němci židovského vyznání a nyní budou obvinění z konfliktu loajality a za třetí levicí, vyznávající třídní internacionalismus. Sionismus se přesto stal dominantním sjednocujícím hnutím a uvedená negativní hodnocení zůstala okrajová. V Izraeli se stal zástupným pojmem pro státotvornost. Dodnes jsou ale v Izraeli a především v USA ortodoxní židovské obce a hnutí, které vznik státu Izrael odsuzují a protestují proti němu. A iluzi o asimilaci Židům sebrala jak Dreyfusova aféra, tak tragické běsnění v nacistickém Německu.
Po debaklu Stalinovy politiky okolo Izraele se pak z pojmu sionismus stala nadávka a smrtící označení nepřátel pokroku (Slánský a kol.), ochotně přejatá arabskými nacionalisty. Dneska ale v Izraeli vnikl tzv. biblický sionismus, extrémismus, který neuznává žádnou ze smiřovacích aktivit s Araby (stejně vždycky Araby porušenou) a hlásá obnovu státu v hranicích bájných Davidových a Šalamounových království a vyhnání všech nežidovských elementů. I když není nijak početný, jeho zastánci už pronikli do Netanjahuovy vlády z důvodu dosažení alespoň minimální většiny pro stranu Likud.
dle jejich výkladu se člověk neměl ani tak obracet k Bohu jako za pomoci darů si naklonit Ďábla - pokud to není pomluva ze strany katolických kněží. Osobně bych více věřil tomu že jde o pomluvu, s katolíky nemám moc dobré zkušenosti co se pravdy a pravdomluvnosti týče 
