Takže pro pozemní mobilní variantu byly v CKB MAZ (Minskyj Avtomobilnyj Závod) pod vedením B.L.Šapošnika vyvinuty hned dva podvozky o nosnosti 140t na nichž měly být rakety umístněny. OZ je jednou částí komplexu a velitelská stanoviště a pomocné prostředky byly umístněny na poněkud konvenčnějších podvozcích. Podvozky byly vyvíjeny v programu Celina-2 což bylo označení mobilní verze RT-23 na kolovém podvozku. proběhly zkoušky obou podvozků vyrobených v roce 1984, ale jak vímě, do výzbroje systém přijat nebyl.
MAZ-7906 byl podvozek o délce 28m, výšce 5-5,5m a šířce 3,2m. Nosnost byla 140t a poháněn byl pravděpodobně dieselovým motorem o výkonu cca 1200 hp. Princip pohonu byl diesel elektrický s motory v kolech podvozku a poháněny bylo všech 16 kol, takže schéma 16x16.
MAZ-7907 byl druhou zkoušenou variantou, měl schéma 24x24 a za pohon podvozku o délce 29m, výšce 5-5,5m a šíšce 3,2m se starala plynová turbína GTD-1250A, kterou jako militaristi známe z pohonu tanku T-80. Podobně jako u předchozího byla transmise vyřešena pomocí elektromotorů v kolech podvozku. Hmotnost i s nákladem dosahovala 240t.
S RT-23 to už nesouvisí, ale pokud se Vám zdá nosnost 140t málo, je zde ještě podvozek MAZ-7904. Nosnost 200t a celková hmotnost 360t !!!! Délka 32,2m, výška 3,45 a šířka 6,8m. Pohon o výkonu 1500 hp zajišťoval Dieselový lodní motor a druhý o výkonu 330 hp jako pomocný. Hydromechanická transmise poháněla podvozkové schéma 12x12. Vývoj byl ukončen v roce 1982 a vozidlo podniklo zkoušky na Bajkonuru, ale vyráběn nebyl. Možná nebylo na co.
. Pokiaľ ju zamaskuješ tak v podstate nie. Výnimku tvoria Hollywoodske filmy, kde zistíš všetko aj napriek fyzikálnym zákonom. 
