Článek o ASU-85 najdete tady
Po druhé světové válce se v Sovětském svazu rozběhl poměrně intenzivní vývoj nových typů zbraní a techniky. Tento vývoj probíhal ve všech oblastech, ale poměrně vyjímečné postavení v něm zaujímaly výsadková vojska. Zatímco všechny ostatní druhy vojsk v podstatě je pokračovaly v nepřerušeném vývoji, rozběhnutém už v průběhu války,u výsadkových vojsk byla situace poněkud jiná . Hlavní důvod tohoto stavu je poměrně zřejmý, Sovětští výsadkáři byly v průběhu války, kromě několika operací na jejím začátku, nasazováni především jako "lehká pěchota", případně jako partyzáni. Jistou vyjímkou bylo pouze nasazení proti Japonsku na úplném konci války. V něčem se sice dalo navázat na předválečný vývoj, ale mezera způsobená válkou byla značná. Naštěstí se dalo využít zkušeností odjinud. Zkušenosti jak od Anglo-Amerických výsadkářů, tak i vlastních průzkumných jednotek které používaly hlavní uvažovanou oporu výsadkových jednotek, lehký tank, byly poměrně jasné. Totiž, že není možné vyvinout lehký tank, který by byl dostatečně účinný a přitom přepravitelný výsadkovými kluzáky. Částečné řešení se nabízelo v podobě protitankových kanónů, ale ty se ani ve verzích vybavených pomocným motorem nedaly použít na přepravu výsadkářů,což byl vedle protitankové obrany jeden s největších problémů výsadkářů.
Dá se říct, že jediným řešením byla samohybná děla. Jediné SD ( samohybné dělo ) které alespoň částečně odpovídalo požadavku výsadkářů, byl SU-76. Tedy kromě hmotnosti, SU-76 totiž váží přes 10 t a nejsilnější připravovaný kluzák, Il-32 měl nosnost 7 t. Proto byl v roce 1946 zahájen vývoj nového SD, určeného pro výsadkové jednotky.
ASU-76
Jako výzbroj nového SD byl logicky zvolen kanon ráže 76mm, který byl schopný nejen boje proti tankům, ale i palebné podpory výsadkářům. Jednalo se typ, D-56s z větší části shodný s typem D-56T z tanku PT-76. Maximální dostřel činil 11 800 m, 4 000 m přímou PALBOU. Průbojnost ve vzdálenosti 2 000 m - 60 mm pancíře skloněného 60° ( později až 75 mm ) . Zkoušky čtyř prototypů proběhly v roce 1949 a ASU-76 bylo 17.12.1949 zavedeno do výzbroje.
Korba vozidla vyrobená z 6-13 mm pancéřových plechů je zhora otevřená a poskytuje ochranu proti puškovým nábojům a střepinám dělostřeleckých granátů. Uprostřed SD je lafetovaný kanón D-56s, vlevo od něj je místo střelce a v pravo poněkud netypicky místo řidiče. Nabíječ má místo za střelcem a na pravo od něj vyplňuje zbytek vozidla motorový prostor. Do SD se nastupuje dvířky vlevo vzadu, nebo přes horní hranu korby. Vzhledem k absenci střechy vozidlo není vybaveno pozorovacími přístroji, jediným výhledem je kromě zaměřovače kanónu, průzor řdiče.
Podvozek má na každé straně čtyři pojezdová kola odpružená torzními tyčemi, vepředu hnací nápravu a dvě opěrné kladky.
Po začátku výroby bylo vyrobeno jen několik málo kusů a hlavním důvodem pro kompletní ukončení v roce 1953 byla příliš vysoká hmotnost. Plánovaný kluzák Il-32 s požadovanou nosností nakonec nebyl zařazen do výzbroje a další kluzák, Jak-14 unesl s přetížením jeden mnohem lehčí ASU-57...
TTD ASU-76:
Ráže -------------------------------- 76 mm
Osádka ----------------------------- 3 os.
Rychlost PALBY---------------------12 r.m.
Náměr----------------------------- -17° / +17°
Odměr----------------------------- -5 +12
Hmotnost----------------------------5,8 t
Délka--------------------------------4.67 m
Šířka---------------------------------2.34 m
Výška--------------------------------1.6 m
Motor---------------------------------6-válec GAZ-51E
Max. rychlost------------------------45 km/h
Dojezd-------------------------------220-250 km
ASU-57
Už v době přípravy návrhu samochodky ASU-76 bylo jasné že vzniká sice poměrně solidně vyzbrojený stroj, ale výsadková vojska požadovala ještě větší mobilitu a navýšení schopností boje s tanky i za cenu snížení odolnosti a poměrně značného omezení využitelnosti zbraně pro palebnou podporu. Příprava projektu byla zahájena v roce 1948 a jako výzbroj byl zvolen protitankový kanón ráže 57 mm. Tažené kanóny této ráže byly zavedeny jak ve výzbroji armády, tak i výsadkářů a především v případě použití podkaliberních nábojů byly schopny ničit většinu zavedených tanků i při PALBĚ na čelo věže.
ASU-57,první pokus
Tento stroj byl vyroben jen v jednom prototypu, dá se říct že svým provedením navazoval na válečné stroje SU-85/100. Vzhledem k nutnosti udržet velikost a hlavně hmotnost v přijatelných mezích byla osádka omezena na dva vojáky. Jako výzbroj byl použit automatický ( pravděpodobně pouze samonabíjecí...) kanón 11ZP r.57 mm se zásobou 51 nábojů. Zbraň měla bohužel jen velmi omezenou možnost pohybu-odměr -/+ 7 ° i náměr 8 ° což v podstatě neumožňovalo zaměřování.
Pohonná jednotka GAZ-M byla spolu s převodovkou umístěna v zadní části SD a umožňovala dosažení rychlosti až 40km/hod. Další údaje jsou , alespoň pro mne nedostupné a nemůžu než se přiznat, že ještě včera jsem o tomto SD neměl ani tušení...
ASU-57 K-73
Projektů byl řešeno více, ale do prototypové podoby se podařilo dotáhnout dva. Začnu nezavedeným K-73, v tomto případě se jednalo dokonce o plovoucí SD. Výzbroj tvořil samozřejmě kanón r.57 mm CH-51 se zásobou 30ti nábojů a dva kulomety r 7,62 mm. SD sice splňovalo TTD soutěže, ale při jízdních zkouškách došlo k problémům, způsobeným nedostatečnou pevností podvozku. Byla to daň za plavební schopnost a způsobilo to vítězství neplovoucího ASU-57.
ASU-57 ( "objekt 572" )
ASU-57 ( "objekt 572" ) byl testován armádou v roce 1949, k zavedení došlo o dva roky později současně s náběhem sériové výroby ( závod MMZ ). Veřejnost si, tak jak bylo u Sovětské techniky zvykem, musela ještě pár let počkat, na Rudém náměstí se ASU-57 ukázali až v roce 1957.
Rabo:
" Za úspěšné zvládnutí prác na tomto stroji bola OKB-40 / konštruktéri / a závodu MMZ / výroba / udelená Štátna cena ZSSR."
Jedinou výzbroj ASU-57 tvořil již zmíněný protitankový kanón CH-51 r.57 mm poloautomatickým blokovým závěrem. Dosahovaná rychlost PALBY činila 6-10 ran za minutu při odměru + / - 8 ° a náměru - 5 až + 12 °. Maximální dostřel je až 6 000 m z toho přímou PALBOU 3 400 m.
SD ASU-57 vezlo 30 ks nábojů:
Tříštivo-trhavé: hmotnost střely 3,75 kg a náboje 6,79 kg
Průbojné: hmotnost střely 3,14 kg a náboje 6,61 kg. Probíjí 85 mm pancíř ve vzdálenosti 1 000 m.
Podkaliberní: hmotnost střely 2,4 kg a náboje 5,94 kg. Probíjí 100 ( 72 ) mm pancíř ve vzdálenosti 1 000 ( 2 000 ) m.
Jako doplňková výzbroj byl zpočátku přidělován kulomet, později AK-47 ( AKM ), světlicová pistole s 20ti náboji a 20 kusů ručních granátů.
Nízké hmotnosti SD bylo dosaženo použitím slitin na bázi hliníku na méně exponované části korby, na více namáhané části pancéřová ocel. Část pancéřování mohlo být sklopeno pro snížení přepravní výšky.
Jako pohonná jednotka byl použit čtyřválcový motor F-20E o výkonu 37/50 kW/HP při 3 600 ot-min ( stejný motor jako GAZ-69 ) umístěný v předu napravo. Motor s převodovkou je spojený do jednoho montážního bloku, chladič vody a oleje je vlevo. Podvozek je stejného typu jako u ASU-76 a má na každé straně čtyři pojezdová kola odpružená torzními tyčemi, vepředu hnací nápravu a dvě opěrné kladky.
ASU-57 vzhledem k absenci střechy nedisponuje pozorovacími přístroji, kromě zaměřovače kanónu OP2-50 a průzorů před řidičem i střelcem. Vzhledem k době vzniku se v SD nenachází příliš elektroniky, kromě radiostanice 10RT-12 a tankohovorného zařízení TPU-47 se třemi přípojkami. Rádiová stanice se nachází u sedadla střelce a umožňuje použití antény o délce 1-4 m. U vozidel vyrobených po roce 1961 ( a v případě modernizací ) byla radiostanice nahrazena typem R-113 s dosahem 20 km a tankohovorné zařízení typem TPU-R 120 a navíc byl doplněn infračervený systém nočního vidění pro řidiče. Další modernizací bylo zavedení kanónu CH-51m v roce 1954, zbraň se od původního typu lišila novou úsťovou brzdou a poloautomatem závěru.
Dá se říct, že konstruktéři typem ASU-57 vyřešili problém trvající ( aspoň v SSSR ) již od poloviny třicátých let a to získání malého, mobilního vozidla s palebnou silou dostačující k ničení běžných tanků protivníka pro výsadkáře. Do vozidla se při přesunech běžně nasoukalo 4-6 dalších výsadkářů, ale v tomto případě se rozhodně nedá mluvit o funkci obrněného transportéru, ale jde o Sovětskou klasiku, tankový výsadek...
TTD ASU-57:
Ráže -------------------------------- 57 mm
Osádka ----------------------------- 3 + 4-6 výsadek
Rychlost PALBY---------------------6-10 r.m.
Náměr----------------------------- + / - 8 °
Odměr----------------------------- - 5 až + 12 °
Pancéřování----------------------- 4 - 6 mm
Hmotnost----------------------------3,6 t
Délka--------------------------------4,99 m
Šířka---------------------------------2,08 m
Výška--------------------------------1.46 m
Motor---------------------------------4-válec F-20E 37/50 kW/HP při 3 600 ot-min
Max. rychlost------------------------45 km/h
Dojezd-------------------------------250 km
ASU-57P ( objekt 574 )
V roce 1951 došlo k dalšímu pokusu o vývoj plovoucí varianty ASU-57. Vývoj byl zjednodušen použitím některých celků z ASU-57, první prototyp byl dokončen v dalším roce. Do konce roku 1954 probíhaly testy , ke kterým se průběžně přidaly další čtyři prototypy. Oproti původnímu ASU-57 byl v přední části prodloužen trup pro zvýšení výtlaku, u pohonné jednotky se podařilo zvýšit výkon až na 60 HP.
Kanón byl pužit o něco modernější CH-51P.
Pro plavbu byly původně požity dva lodní šrouby, každý z nich byl poháněn od jednoho pásu. Toto řešení sice umožnilo dosáhnout velké obratnosti na vodě, ale vzhledem k nemožnosti vypnutí šroubů za pohybu se z výjezdu na břeh stala noční můra. Problémy nastávali v případě, kdy SD při nájezdu začalo stoupat do svahu v době kdy lodní šrouby ještě neopustili vodu. Toto řešení bylo nakonec zavrhnuto a další prototypy měly řešení z lehkého tanku T-40 tj. jeden šroub, částečně krytým tunelem.
V roce 1955 se začalo uvažovat o zavedení do výzbroje, k rozběhu výroby ale nakonec nedošlo, protože padlo rozhodnutí počkat na výkonnější SD.
Další experimentální vozidlo vzniklo montáž 107mm bezzákluzového kanónu B-11. Při zkouškách toto SD dopadlo poměrně dobře, účinek 107mm kumulativních nábojů byl poměrně na výši a dokázal zneškodnit jakýkoli tehdejší tank. Problémem naopak bylo malé množství vezené munice a demaskující efekty při střelbě.
Malá část podvozků byla přestavěna na velitelská vozidla vyzbrojená kulometem nad demontovanou lafetou kanónu, jiná zase na tahače.
Přeprava
U ASU-57 bylo zkoušeno několik způsobů vysazování a dopravy na místo určení. Původní využíval těžký nákladní kluzák Jak-14, ale při vývoji musel nastat nějaký problém, protože k transportu připravená ASU-57 je o 100kg těžší kolik dělá nosnost Jaku-14. Problém vyřešila až nová verze Jaku-14M, která konečně měla nosnost 3 600kg. Přes úspěch se zavedením Jaku-14M bylo jasné, že do budoucna bude potřeba vyřešit nové způsoby transportu, protože vlek kluzáku měl několik poměrně dost nevýhod, mezi ty hlavní patřila nízká rychlost a značná zranitelnost vleku.
Při dalších pokusech byly mimo jiné využity letouny Tu-4D ( 1953, plošina P-98M, následně využívaná jen 85mm SD-44 ), Tu-107 ( 1958, vojenská verze Tu-104, pouze přistávací výsadky ) a konečně An-12.
An-12 znamenal ( alespoň pro SSSR ) přelom, umožňoval dopravu a vysazení výsadku v dostatečném množství a v případě použití přistávacích výsadků i dopravu materiálu a techniky kterou nešlo shazovat pomocí padáků.
SD ASU-57 samozřejmě mohlo být dopravováno i na padáku, nejdříve pomocí plošiny PP-128-500 ( An-12B ), později na plošině P-7 ( An-12B, An-22 a IL-76 ). Další přelom potom znamenalo zavedení vrtulníku Mi-6.
ZDROJE:
БОЕВЫЕ МАШИНЫ ДЕСАНТА: М.Барятинский ( «МОДЕЛИСТ-КОНСТРУКТОР» )
http://www.russianwarrior.com/STMMain.h ... SU57.htm&1
http://legion.wplus.net/guide/army/ar/asu-57.shtml
http://topgun.rin.ru/index_e.html
http://desantura.ru/
http://home.tiscali.cz/ca275164/ruzne/azbuka.htm
www.army.lv/?id=346&s=740 - 31k
http://ru.youtube.com/watch?v=A53TSrsWwJM ASU57 Russian Airborne
http://ru.youtube.com/watch?v=kWQl4GtJr ... re=related VDV jumping
http://ru.youtube.com/watch?v=xVbWjFQnN ... re=related ВДВ
