Re: OMS - Operačně manévrovací skupina
Napsal: 8/2/2014, 15:14
Ke článku jen tolik: ZVS jsem si poctivě odsloužil se všemi "radostmi" od 2. 4. 1985 po 30. 3. 1987. Již na PŠ v Michaľovciach jsme na PŠM měli téma: za tři týdny u Atlantiku, kdy věčně ožralý "ujo Murdzik" (nějaký generál co tam pěstoval kolem buzeráku svoje "kycinky") přednášel připravované plány VS na BAMSech.
Tyto bláboly vznikly na základě stavu poznání, že celý socialismus je v tak říkajíc zadeli. Zbývala jediná možnost a to zabrat bohaté státy a ceckat je, jinak nebyla šance udržet "turecké" hospodářství. Tohle byl výplod naprosto chorých mozků sovětskéhé velení, starých jestřábů, kteří už nic nechápali.
V první řadě: ani prvosledové ani jiné T-55 ani další vozidla by nikam nedojely. Při jediném ostrém poplachu v roce 1986 ve Stříbře, nám nevyjelo u pluku z různých technických příčin 85% techniky a to se o tomhle "ostrém vyvedení techniky" vědělo dlouho dopředu. Nikdo nechěl slyšet, že vozidla nenastartujeme. Nebyly totiž baterie do vozidel, fungovalo jen pár "provozek" na občasný výcvik. (Vozidel byla jinak ukrutná spousta).
Vozidla neměla ani jediné rektifikované zbraně. Kdo jste to zažil, můžete potvrdit. Co by i vyjelo, nebylo bojeschopné. Na střelnici se střílelo systémem, že nejprve velitel praporu nastřelil jednotlivé cíle, zakreslil si na který smrček na stráni za cílovou plochou mířil, každý střelec si toto měl zapamatovat a podle toho střílet. Řešení: napáskování každého třetího svítícího a podle stopovek odměr a náměr.
Nebylo palivo, nebyly náhradní díly. Ve vozidlech nefungovalo téměř nic, ani jediné vozidlo nemělo funkční noční vidění, ani jedinému nefungovalo automatické nabíjení. Žrát jsme nedostávali ani za mírových podmínek i tři dny v kuse (VVP Boletice), nenašla nás POKA, natož aby nás našly nějaké cisterny. Na cvičení Štít 86 musel skládat potřebná pojízdná vozidla celý ZVO.
Při PSM padaly stále směšnějí otázky a ještě směšnější odpovědi. Např. po seznámení se z TTD protivníka začaly padat dotazy, jak asi máme složit tu a tu techniku Bundeswehru, když ji ještě ani neuvidíme a ona do nás už bude pražit? Když budeme ničeni aniž budeme s protivníkem ve zrakovém kontaktu?
Odpověď: nikdo to, na co jsme poukazovali, nijak nevyvracel. Napřed nám řekli, že musíme rychle postupovat a přemoci protivníka jen množstvím. Pak nám řekli docela otevřeně, že ČSLA je určena Rusy jen k tomu, aby vykrvácela na hranicích Německa. Nikdo nezastíral, že se nebudeme bránit, ale budeme jen útočit.
Na toto následoval dotaz, kde nás jako Němci budou ničit, když nám technika ani nenastartuje. Odpověď: nechajte to koňovi ten má väčšiu hlavu.
Pak jsem četl knížku "Poslední let pilota MiG-25". Bělenko měl naprosto stejné dotazy jako my. Stejné problémy. Pak jsem četl dílo Col Wardena. I on měl za to, že NATO nedokáže VS zastavit svou palebnou kapacitou. Měl nevím z jakého důvodu měl za to, že ruský šrot někam dojede. On přišel s tím, že zaútočí na ruský idiotský systém zásobování palivem, cca do třiceti snadných stacionárních cílů a celá lavina ruského železného šrotu do tří dnů stojí bez paliva.
Tento plán, který tady tak pracně a krásně zpracováváš, byl v době ještě před svým vznikem samotnými tvůrci hodnocen jako ideologický, ne jako proveditený. V podstatě jsme na konci PŠM mohli říct: a teď tu o Budulínkovi.
Tyto bláboly vznikly na základě stavu poznání, že celý socialismus je v tak říkajíc zadeli. Zbývala jediná možnost a to zabrat bohaté státy a ceckat je, jinak nebyla šance udržet "turecké" hospodářství. Tohle byl výplod naprosto chorých mozků sovětskéhé velení, starých jestřábů, kteří už nic nechápali.
V první řadě: ani prvosledové ani jiné T-55 ani další vozidla by nikam nedojely. Při jediném ostrém poplachu v roce 1986 ve Stříbře, nám nevyjelo u pluku z různých technických příčin 85% techniky a to se o tomhle "ostrém vyvedení techniky" vědělo dlouho dopředu. Nikdo nechěl slyšet, že vozidla nenastartujeme. Nebyly totiž baterie do vozidel, fungovalo jen pár "provozek" na občasný výcvik. (Vozidel byla jinak ukrutná spousta).
Vozidla neměla ani jediné rektifikované zbraně. Kdo jste to zažil, můžete potvrdit. Co by i vyjelo, nebylo bojeschopné. Na střelnici se střílelo systémem, že nejprve velitel praporu nastřelil jednotlivé cíle, zakreslil si na který smrček na stráni za cílovou plochou mířil, každý střelec si toto měl zapamatovat a podle toho střílet. Řešení: napáskování každého třetího svítícího a podle stopovek odměr a náměr.
Nebylo palivo, nebyly náhradní díly. Ve vozidlech nefungovalo téměř nic, ani jediné vozidlo nemělo funkční noční vidění, ani jedinému nefungovalo automatické nabíjení. Žrát jsme nedostávali ani za mírových podmínek i tři dny v kuse (VVP Boletice), nenašla nás POKA, natož aby nás našly nějaké cisterny. Na cvičení Štít 86 musel skládat potřebná pojízdná vozidla celý ZVO.
Při PSM padaly stále směšnějí otázky a ještě směšnější odpovědi. Např. po seznámení se z TTD protivníka začaly padat dotazy, jak asi máme složit tu a tu techniku Bundeswehru, když ji ještě ani neuvidíme a ona do nás už bude pražit? Když budeme ničeni aniž budeme s protivníkem ve zrakovém kontaktu?
Odpověď: nikdo to, na co jsme poukazovali, nijak nevyvracel. Napřed nám řekli, že musíme rychle postupovat a přemoci protivníka jen množstvím. Pak nám řekli docela otevřeně, že ČSLA je určena Rusy jen k tomu, aby vykrvácela na hranicích Německa. Nikdo nezastíral, že se nebudeme bránit, ale budeme jen útočit.
Na toto následoval dotaz, kde nás jako Němci budou ničit, když nám technika ani nenastartuje. Odpověď: nechajte to koňovi ten má väčšiu hlavu.
Pak jsem četl knížku "Poslední let pilota MiG-25". Bělenko měl naprosto stejné dotazy jako my. Stejné problémy. Pak jsem četl dílo Col Wardena. I on měl za to, že NATO nedokáže VS zastavit svou palebnou kapacitou. Měl nevím z jakého důvodu měl za to, že ruský šrot někam dojede. On přišel s tím, že zaútočí na ruský idiotský systém zásobování palivem, cca do třiceti snadných stacionárních cílů a celá lavina ruského železného šrotu do tří dnů stojí bez paliva.
Tento plán, který tady tak pracně a krásně zpracováváš, byl v době ještě před svým vznikem samotnými tvůrci hodnocen jako ideologický, ne jako proveditený. V podstatě jsme na konci PŠM mohli říct: a teď tu o Budulínkovi.