Já mu tak familiárně říkám
, jinak asi je známý jako "Vikinger Schiff mit Flügeln"
Převzato z návodu, dnes již zaniklé, modelářské firmy Wingnut Wings:
LFG (Luftfahrzeug-Gesellschaft), která později změnila svůj název na Roland, aby se vyhnula záměně s LVG (Luft-Verkehrs-Gesellschaft), byla zodpovědná za některé z nejaerodynamičtějších a nejinovativnějších návrhů první světové války, včetně vysoce pokročilého a úspěšného dvoumístného průzkumného letounu Roland C.II „Walfisch“ s motorem Daimler-Mercedes D.III o výkonu 160 koní z roku 1916, letadla schopného překonat většinu tehdejších jednomístných stíhaček. Následovaly relativně neúspěšné jednomístné stíhačky D.1, D.II a D.III, které byly znevýhodněny především nevýraznými motory Argus. Roland D.III byl v polovině výroby zrušen společností Idflieg (německý inspektorát leteckých vojsk) ve prospěch letounu Pfalz D.III s motorem Daimler-Mercedes o výkonu 160 koní. Je ironií, že se Pfalz naučil své úspěšné konstrukční techniky od Rolanda při stavbě svých letadel na základě licence.
Dalším úspěšným Rolandovým návrhem byl inovativní model D.VI, který se vyznačoval velmi aerodynamickým trupem vyrobeným z překrývajících se překližkových „prken“ podobným způsobem jako u lodí „stavěných z klinkeru“. Křidélka byla ovládána trubkami procházejícími uvnitř jednodílného horního křídla, které byly spojeny s řídícími "nátrubky" v blízkosti trupu. Dalšími zajímavými prvky byla poloha spodních křídel pod trupem a instalace kompasu v horním křídle. Prototyp Rolandu D.VI, poháněný spolehlivým, ale tehdy již poměrně starým motorem Daimler-Mercedes D.III o výkonu 160 koní, se poprvé objevil v říjnu 1917, krátce poté se objevily druhý a třetí prototyp , přičemž třetí byl poháněn novým motorem Benz Bz.IIIa o výkonu 185 koní (v americké zprávě o Rolandu D.VIb 7502/18 z listopadu 1920 byl naměřen výkon 200 koní). Tyto prototypy byly 3 měsíce hodnoceny, než byly v únoru 1918 objednány do výroby jako Roland D.VIa s motorem Daimler-Mercedes D.III a v dubnu jako D.IVb s motorem Benz Bz.IIIa.
Provozní zpráva z Jasty 23b popsala viditelnost z letounu Roland D.VIa s motorem Daimler-Mercedes jako velmi dobrou a jeho ovladatelnost lepší než u Pfalz D.IIIa a Albatros DV, ale výkon v jiných oblastech zaostával. Roland D.VIb, poháněný novým motorem Benz Bz.IIIa o výkonu 185 koní, si vedl lépe, ale zásoby nového motoru byly velmi omezené. Na druhé stíhací soutěži v červnu a červenci 1918 létal Herman Göring s D.VIb s přetlakovým (vysokokompresním) motorem Benz Bz.IIIav pro vysokou stoupavost a poznamenal, že dokázal držet krok s Fokkerem D.VII F s motorem BMW IIIa, ačkoli údaje o výkonu naznačují spíše výrazně nižší stoupavost. Rané sériové modely Roland D.VIb využívaly řídicí plochy D.VIa, ale pozdější letadla se vyznačovala vyváženými výškovkami a křidélky se zvětšenými vyvažovacími plochami, což zlepšilo manévrovatelnost. Stejně jako všechny ostatní německé stíhačky uvedené do služby v roce 1918 měl i Roland D.VIb tu smůlu, že nesplnil vysoká očekávání pilotů Jasty, která nastavil mimořádný Fokker D.VII. Veškerá historie tohoto letadla zde je nutně velmi stručná, proto vám doporučujeme vyhledat si Windsock Datafile 037 Roland D.VI, abyste se o tomto zajímavém letadle dozvěděli mnohem více.
O české stopě
z webu válka.cz:
Za řízením tohoto Rolandu se vystřídala plejáda největších hvězd československého letectví raného období. Po dodání na chebské letiště v únoru 1920 jej 11. března téhož roku přelétl do Prahy Václav Kahovec. V Praze kontrolní let, po němž byla stroji vystavena Průvodní kniha, provedl Vilém Stanovský. Stroj se nakonec opět vrátil do Chebu, kde byl přidělen Pokračovací jednosedadlové letecké škole. Zde jej pilotovali také bývalí stíhači rakousko-uherského letectva, např. Bohumil Munzar a Jindřich Kostrba.
LFG Roland D.VIb - Vznikající československé letectvo zakoupilo celkem dva kusy strojů typu Roland D.VIb. Zobrazený stroj sériového čísla 2250/18 byl dodán v únoru 1920 na chebské letiště. Nejprve byl přidělen Pilotní škole Náhradního praporu čs. voj. letectví v Praze, kam jej přelétl 11. března 1920 V. Kahovec, avšak později se opět vrátil k letecké škole do Chebu. Letoun během své kariéry zažil celou řadu havárií, přičemž osudnou se mu stalo nouzové přistání rtm. Machovce v Chebu dne 9. 7. 1922, při němž havaroval a byl rozštípán na třísky.
