Nebývá obvyklé, aby si člověk napsal své vlastní úmrtní oznámení, a dokonce si dlouho dopředu zaplatil jeho zveřejnění ve společenské rubrice několika významných německých a francouzských listů. Osobně si vzpomínám jen na jednoho muže, který tak učinil. Byl jím důstojník československé i francouzské armády podplukovník Ferdinand Otto Miksche.
Do celosvětového povědomí vstoupil poprvé v roce 1941, kdy londýnské nakladatelství Faber and Faber vydalo jeho knihu „Blitzkrieg“, jež svým obsahem i vybroušeným stylem vzbudila mimořádný zájem jak ve spojeneckých vojenských kruzích, tak u široké veřejnosti. Vzhledem k tomu, že jméno jejího autora nikomu nic neříkalo, panovalo zpočátku přesvědčení, že jde o pseudonym, pod nímž se skrývá vysoce postavený důstojník některého ze spojeneckých generálních štábů. Těžko by si byl někdo schopen představit, že muž tohoto jména skutečně existuje, a navíc jde o pouhého čs. poručíka, i když momentálně sloužícího ve francouzské armádě generála Charlese de Gaulla.
Tato Mikscheho prvotina však nezůstala nadlouho osamocena. Brzy následovaly další knihy i stovky odborných studií, které svět přesvědčily o zrození významného vojenského teoretika, jenž svými názory výrazně předběhl svou dobu a právem se řadí mezi nejvýznamnější vojenské myslitele 20. století. Je přitom smutné, že i když spatřil světlo světa v Karviné, tedy na území dnešní České republiky, většina lidí u nás nemá o jeho existenci ani tušení.
Ferdinand Otto Miksche se narodil 11. dubna 1905 v rodině důstojníka z povolání rakousko-uherské armády. Nejprve navštěvoval obecnou školu s vyučovacím jazykem německým v Těšíně a později slovenské reálné gymnázium v Košicích. Po složení maturity nastoupil dle otcova přání v říjnu 1922 na maďarskou vojenskou akademii v Budapešti, avšak studium nedokončil a vrátil se zpět do Československa. Zde absolvoval dvouletou vojenskou prezenční službu, po níž se vrátil do civilního života. Ne však nadlouho. V důsledku hospodářské krize nenalezl odpovídající zaměstnání a od dubna 1931 až do května 1935 proto konal tzv. „další dobrovolnou činnou službu“ u dělostřeleckého pluku 112 v Mukačevu na Podkarpatské Rusi.
Když vypukla občanská válka ve Španělsku, opustil Ferdinand Otto Miksche v říjnu 1936 Československo a vstoupil jako důstojník do republikánské armády. Obratem mu byla přiznána hodnost majora a díky svým schopnostem začal přednášet na tamní vojenské dělostřelecké škole. Toto zařazení ho však neuspokojovalo a usiloval o odeslání na frontu. To se mu splnilo v květnu 1937, kdy převzal velení nad nově postavenou dělostřeleckou jednotkou, která působila na jižní frontě u Posso Blanca.
Jako apolitický důstojník se však opakovaně dostával do konfliktů s politickými představiteli jednotky, které nakonec dokonce vyvrcholily jeho zatčením. Na zákrok španělských pravicových socialistů byl sice z vězení propuštěn, a dokonce se vrátil na své původní místo, avšak nedlouho poté přišla porážka republikánské armády a jeho odchod do francouzského exilu.
Ihned po vypuknutí 2. světové války se Ferdinand Otto Miksche přihlásil do čs. zahraniční armády a na konci září 1939 nastoupl službu jako poručík dělostřelectva u 1. čs. dělostřeleckého pluku v Agde. Do bojů na západní frontě však nezasáhl a po porážce Francie odplul spolu se svou jednotkou do Velké Británie. Zde byl zařazen do tzv. důstojnické zálohy, což ho ani v nejmenším neuspokojovalo, a proto v polovině dubna 1941 čs. armádu opustil a spolu s několika dalšími čs. důstojníky vstoupil do armády Svobodné Francie.
Jeho široký rozhled a vysoká inteligence ho již na počátku listopadu 1941 přivedly do štábu generála Charlese de Gaulla v Londýně. V květnu 1943 byl zařazen ke 3. oddělení francouzského podzemního hnutí, kde se mimo jiné podílel i na přípravě spojenecké invaze do Francie. Po osvobození Paříže odjel společně s de Gaullovým štábem do francouzské metropole, kde se v hodnosti podplukovníka dočkal konce války.
Již 15. května 1945, tedy záhy po skončení bojů, požádal o demobilizaci z francouzské armády a přešel do armády československé, kde působil nejdříve u čs. vojenské mise při Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAEF), a na počátku prosince 1945 byl díky svým mimořádným kontaktům na nejvyšších francouzských místech ustanoven čs. vojenským atašé v Paříži.
Z tohoto diplomatického postu byl však Ferdinand Otto Miksche koncem srpna 1947 odvolán a přemístěn na běžnou velitelskou funkci k 151. dělostřeleckému pluku, což ho přimělo k tomu, aby Ministerstvo národní obrany požádal o uvolnění ze svazku armády. Krátce před komunistickým pučem uprchl do Francie, kde byl vzápětí zařazen do protišpionážního oddělení francouzské armády.
V letech 1950-1955 vyučoval taktiku na portugalské Vysoké válečné škole v Caxias a po návratu do Francie pracoval na Zbrojním úřadu v Paříži. Kromě toho se i nadále se věnoval rozsáhlé publikační činnosti. Napsal řadu knih, které se dočkaly mnoha vydání i překladů do všech světových jazyků. Kromě toho spolupracoval s významnými světovými listy, z nichž je možné namátkou uvést New York Times, Picture Post, nebo Manchester Guardian.
Životní pouť tohoto mimořádného muže se uzavřela v předvečer vánočních svátků roku 1992 ve francouzském Le Chesnay. O několik dní později se na stránkách několika francouzských a německých listů objevila stručná zpráva následujícího znění: „Důstojník Čestné legie a spolupracovník osobního štábu generála de Gaulla podplukovník Ferdinand Otto Miksche si klade za čest Vám oznámit, že byl 23. 12. 1992 povolán na věčnost.“ Toto vlastnoručně sepsané úmrtní oznámení uzavírala čtyři slova: „Bez květin. Bez slz.“
https://www.facebook.com/plk.stehlik/po ... JegvMjH9bl
?
před nedávnem jsem o něm četl.