Re: Nové vrtulníky pro AČR
Napsal: 12/7/2017, 12:30
Slíbený větší výcuc z L + K o programu H-1 od Fojtíka.
Program byl koncipován pro potřeby USMC s úmyslem co nejvíce sjednotit logistické zabezpečení pro vrtulníky řady UH-1 a AH-1, které už z počátku mají obdobné aspekty, ale průběhem služby a postupnými modernizacemi se u nich začalo vše rozcházet. Původně se počítalo s přestavbou sloužících strojů, ale díky intenzitě nasazení v Afghánistánu a Iráku se nakonec rozhodlo ve větší míře použít novostavbu. Výsledek je, že 160 UH-1Y bude komplet novovýroba a ze 189 AH-1Z bude 152 novovýroba a zbytek přestavba. Výsledné stroje mají mít potom životnost minimálně 10 000 letových hodin a bez omezení sloužit 25 let. Živostnost se netýká hlavního reduktoru, který ji má 5 000 letových hodin. Celkově udává Fojtík, že životnost je tak výrazně lepší, než dosahují jiné vojensky nasaditelné modely.
Hlavní požadavek programu byla univerzálnost, což se mělo projevit jako výhodné v rámci provozu, zásobování a i konstrukčních prací, kdy se zrychlil vývoj, zmenšili se výrobní náklady a celý koncept se daleko rychleji uvedl do praxe. Výsledek splnil očekávání na výbornou, neboť se požadovala shodnost dílů z 80 – 85 procent a výsledná byla 84 procent. Jedná se o shodnost dílů bez draku, kde je stejný pouze ocasní nosník. Výhoda velké unifikovanosti se má projevit i v budoucnu v rámci modernizací, kdy značná část bude snadno aplikovatelná na oba modely.
Pro oba stroje byly stanoveny vysoké provozní požadavky např. protikorozní schopnost pro provoz na nekryté palubě lodí s ochranou pouze plachtováním, pevnost draku pro krátkodobá přetížení 20g v podélné a kolmé ose a 10g v boční ose, bezproblémové nasazení v rozmezí teplot -50 – +50 stupňů Celsia a schopnost působit v prostředí elektromagnetických pulsů. Transmisní systém je navržen na potenciální růst výkonu motoru až o 30 procent a hlavní reduktor umožňuje let až 30 minut po úplné ztrátě oleje.
Oba modely mají plně automatizovanou a integrovanou avioniku a až na pár výjimek i plně totožnou, což umožňuje rychlé přeškolení pilotů z jednoho typu na druhý. Naváděcí systém je schopen sám volit nejlepší trasu na základě příchozích dat a to i bez zásahu pilota pouze na základě přijetí informace o cíli. Veškerá zjištěná data poskytuje pilotovi a sám provádí značnou část rutinních operací, což posádce umožňuje se více věnovat sledování okolí a vyhodnocování taktické situace a volbu nejlepšího postupu.
Co se týká reálného provozu, výkony UH-1Y vzrostly velmi vysoko, hlavně co se operačního rádiusu (oproti staršímu typu trojnásobný), přepravních kapacit (dvojnásobná) a operační nasaditelnosti (výrazně lepší možnosti letu v noci a stížených povětrnostních podmínkách) týká. Díky zvýšeným letovým výkonům dokáže UH-1Y plně spolupracovat s AH-1Z, který se mu nemusí přizpůsobovat a výrazně tak vrostla efektivita plánování a nasaditelnosti obou typů v rámci prováděných společných operací. Potvrdila se výhoda unifikovanosti, kdy oba typy sdílejí servisní zázemí se shodnými náhradními díly a údržbovými postupy. Zmenšil se tak i prostor, který je nutno věnovat pro převoz a uskladnění náhradních dílů. Po překonání dětských nemocí tak zásobování obou typů dosahuje asi poloviny ceny zásobování předchozí generace (UH-1N a AH-1W), počet nakoupených náhradních dílů poklesl na 42 procent předchozího, zmenšil se servisní tým a zlepšila se jeho dostupnost, kdy v současné době může provádět střední opravy na předsunutých základnách, zatímco dříve bylo nutno stahovat techniku do servisních center. Zvýšila se i letová způsobilost, která dosahuje 98 procent. Při ní se velmi osvědčila možnost prohazovat jednotlivé agregáty mezi vrtulníky.
Pro působení v AČR uvádí Fojtík možné následující nedostatky. Jak už jsem psal dříve, bylo by nutno změnit techniku výsadku, kdy v Mi-17 se převážejí větší počty vojáků, materiál se primárně převáží uvnitř trupu než v podvěsu a samotný výsadek se provádí jinou taktikou výstupu. Plus je, že naše armáda má už zavedenou funkci palubního střelce což v jiných armádách mající Mi-17 není běžné. Současně pokročila výrazně kupředu v jejich výcviku a zkušenostech.
Změní se koncept údržby. Dosavadní praxe byla zaběhlá domácí údržba s možností generálních oprav v místních opravárenských závodech. Ty by musely hledat jiný způsob zapojení. U Mi-17 byla zajištěna kompletní možnost opravy všech součástí, zatímco u UH-1Y by se mohl opravovat jen drak, zatímco pro většinu agregátů servis zajišťuje přímo výrobce. Mohlo by tak dojít k útlumu některých schopností domácího průmysl a tak i přes zavedené nejmodernějšího vrtulníku by poklesla úroveň technologické vyspělosti domácích opravárenských závodů. Část prvků podléhá regulaci exportní kategorii ITAR což by mohlo být omezující pro transfer technologií. Samozřejmě jako možnou nevýhodu uvádí i pořizovací cenu.
Na závěr ale opět připomíná, že v podobě UH-1Y bychom dostali špičkový bojový stroj, který byl od počátku vyvýjen pro plnohodnotné vojenské nasazení a oproti jiným platformám postrádá nutnost kompromisu pro civilní sféru.
Program byl koncipován pro potřeby USMC s úmyslem co nejvíce sjednotit logistické zabezpečení pro vrtulníky řady UH-1 a AH-1, které už z počátku mají obdobné aspekty, ale průběhem služby a postupnými modernizacemi se u nich začalo vše rozcházet. Původně se počítalo s přestavbou sloužících strojů, ale díky intenzitě nasazení v Afghánistánu a Iráku se nakonec rozhodlo ve větší míře použít novostavbu. Výsledek je, že 160 UH-1Y bude komplet novovýroba a ze 189 AH-1Z bude 152 novovýroba a zbytek přestavba. Výsledné stroje mají mít potom životnost minimálně 10 000 letových hodin a bez omezení sloužit 25 let. Živostnost se netýká hlavního reduktoru, který ji má 5 000 letových hodin. Celkově udává Fojtík, že životnost je tak výrazně lepší, než dosahují jiné vojensky nasaditelné modely.
Hlavní požadavek programu byla univerzálnost, což se mělo projevit jako výhodné v rámci provozu, zásobování a i konstrukčních prací, kdy se zrychlil vývoj, zmenšili se výrobní náklady a celý koncept se daleko rychleji uvedl do praxe. Výsledek splnil očekávání na výbornou, neboť se požadovala shodnost dílů z 80 – 85 procent a výsledná byla 84 procent. Jedná se o shodnost dílů bez draku, kde je stejný pouze ocasní nosník. Výhoda velké unifikovanosti se má projevit i v budoucnu v rámci modernizací, kdy značná část bude snadno aplikovatelná na oba modely.
Pro oba stroje byly stanoveny vysoké provozní požadavky např. protikorozní schopnost pro provoz na nekryté palubě lodí s ochranou pouze plachtováním, pevnost draku pro krátkodobá přetížení 20g v podélné a kolmé ose a 10g v boční ose, bezproblémové nasazení v rozmezí teplot -50 – +50 stupňů Celsia a schopnost působit v prostředí elektromagnetických pulsů. Transmisní systém je navržen na potenciální růst výkonu motoru až o 30 procent a hlavní reduktor umožňuje let až 30 minut po úplné ztrátě oleje.
Oba modely mají plně automatizovanou a integrovanou avioniku a až na pár výjimek i plně totožnou, což umožňuje rychlé přeškolení pilotů z jednoho typu na druhý. Naváděcí systém je schopen sám volit nejlepší trasu na základě příchozích dat a to i bez zásahu pilota pouze na základě přijetí informace o cíli. Veškerá zjištěná data poskytuje pilotovi a sám provádí značnou část rutinních operací, což posádce umožňuje se více věnovat sledování okolí a vyhodnocování taktické situace a volbu nejlepšího postupu.
Co se týká reálného provozu, výkony UH-1Y vzrostly velmi vysoko, hlavně co se operačního rádiusu (oproti staršímu typu trojnásobný), přepravních kapacit (dvojnásobná) a operační nasaditelnosti (výrazně lepší možnosti letu v noci a stížených povětrnostních podmínkách) týká. Díky zvýšeným letovým výkonům dokáže UH-1Y plně spolupracovat s AH-1Z, který se mu nemusí přizpůsobovat a výrazně tak vrostla efektivita plánování a nasaditelnosti obou typů v rámci prováděných společných operací. Potvrdila se výhoda unifikovanosti, kdy oba typy sdílejí servisní zázemí se shodnými náhradními díly a údržbovými postupy. Zmenšil se tak i prostor, který je nutno věnovat pro převoz a uskladnění náhradních dílů. Po překonání dětských nemocí tak zásobování obou typů dosahuje asi poloviny ceny zásobování předchozí generace (UH-1N a AH-1W), počet nakoupených náhradních dílů poklesl na 42 procent předchozího, zmenšil se servisní tým a zlepšila se jeho dostupnost, kdy v současné době může provádět střední opravy na předsunutých základnách, zatímco dříve bylo nutno stahovat techniku do servisních center. Zvýšila se i letová způsobilost, která dosahuje 98 procent. Při ní se velmi osvědčila možnost prohazovat jednotlivé agregáty mezi vrtulníky.
Pro působení v AČR uvádí Fojtík možné následující nedostatky. Jak už jsem psal dříve, bylo by nutno změnit techniku výsadku, kdy v Mi-17 se převážejí větší počty vojáků, materiál se primárně převáží uvnitř trupu než v podvěsu a samotný výsadek se provádí jinou taktikou výstupu. Plus je, že naše armáda má už zavedenou funkci palubního střelce což v jiných armádách mající Mi-17 není běžné. Současně pokročila výrazně kupředu v jejich výcviku a zkušenostech.
Změní se koncept údržby. Dosavadní praxe byla zaběhlá domácí údržba s možností generálních oprav v místních opravárenských závodech. Ty by musely hledat jiný způsob zapojení. U Mi-17 byla zajištěna kompletní možnost opravy všech součástí, zatímco u UH-1Y by se mohl opravovat jen drak, zatímco pro většinu agregátů servis zajišťuje přímo výrobce. Mohlo by tak dojít k útlumu některých schopností domácího průmysl a tak i přes zavedené nejmodernějšího vrtulníku by poklesla úroveň technologické vyspělosti domácích opravárenských závodů. Část prvků podléhá regulaci exportní kategorii ITAR což by mohlo být omezující pro transfer technologií. Samozřejmě jako možnou nevýhodu uvádí i pořizovací cenu.
Na závěr ale opět připomíná, že v podobě UH-1Y bychom dostali špičkový bojový stroj, který byl od počátku vyvýjen pro plnohodnotné vojenské nasazení a oproti jiným platformám postrádá nutnost kompromisu pro civilní sféru.
