PALBA.CZ

No u tych bonobo sa z moralnych dôvodov neinformuje, že v jednom kuse suložia a každy s každym. ŽIvotna strategia: "Jest a suložit" sama osebe vylučie agresivitu, lebo na tu nezostava čas. Nakoniec už vas niekoho napadlo po kvalitnom sexe iste jednu tresnut po hube susedovi?

O tom som chcel niečo napísať, zrejme sa u nich vyvinula stratégia utlmenia agresivity pomocou sexu.
Priznajme si, to čo v nás vzbudzuje agresivity je hlavne testosteron.
Mal by som pohľadať nejaké knihy na tému steroidné hormony a vojny.

No u tych bonobo sa z moralnych dôvodov neinformuje, že v jednom kuse suložia a každy s každym.

Ano, bonobové jsou v těchto věcech docela hippie.

O tom som chcel niečo napísať, zrejme sa u nich vyvinula stratégia utlmenia agresivity pomocou sexu.

Nejsem si úplně jistý, jestli je to opravdu tak (zatím jsem o ničem podobném ještě neslyšel), ale v souvislosti s lidmi je docela zajímavé sledovat, že ne některé lovecko-sběračské společnosti jsou méně násilné než jiné, protože dokáží násilí kompenzovat jinými strategiemi.

Také se zdroji to není úplně jednoduché: mezi jejich vzácností a mírou násilí neexistuje přímá a jasná souvislosti (Glowacki 2025,7). Vzácnost zdrojů může velmi efektivně vynahradit sociální komplexita (tj. jasně vymezené role kdy například kmenoví starší brání ambicióznějším mladým rozpoutat násilí proti sousední skupině) nebo mechanismy jak uspokojit poptávku napříč skupinami (například dělení se o bohatství nebo obchod, případně také ekonomika daru). Na stranu druhou, rostoucí komplexita společnosti může vést k prodlužování a intenzifikaci konfliktů, zvláště pokud je spojená s usedlým způsobem života.

Dobrou ukázkou je v tomto ohledu evropský mezolit, pro který postrádáme dokladu široce rozšířených konfliktů (Waller 2017, 32–33) a nacházíme spíše důkazy spolupráce skrze obchod na velké vzdálenosti. Na stranu druhou, zranění dokládající násilí mezi lidmi pochází i z tohoto období, což dokládá, že tehdejší svět nebyl jenom poklidná spolupráce, i když pouze u tří lokalit v celé Evropě jsme schopni jednoznačně říct, že jde o pozůstatky války (Waller 2017, 30). Waller, kterou cituji, ještě dodává, že nemáme specializované zbraně (oštěpy, sekery a luky jde použít i na lov nebo práci) a zcela absentují pozůstatky opevněných sídlišť, ovšem v tomto ohledu bych řekl, že například východosibiřské kmeny (Čukčové nebo Jukagirové, které rozebírá Glowacki (2024, 6–7; 2005)) také obývají otevřená sídliště, a to navzdory tomu, že u nich jsou velmi dobře doložené konflikty s jejich sousedy.

Důležitý je ale postřeh, že lovci a sběrači znají koncept míru (Glowacki 2024, 8–9), takže ani oni nežijí ve stavu permanentní války, jak si v sedmnáctém století představoval Hobbes a jak si často představují jeho následníci.

Každopádně, v souvislosti s šimpanzi a bojem o zdroje obecně je dobré zmínit ještě to, že jejich "hustota osídlení" je přibližně poloviční než u lovců a sběračů (3.3 x 6.6 obyvatele/šimpanze na km2) a přesto vedou války (Glowacki 2024, 8). Na stranu druhou, Fry (2025, 3) však hovoří o tom, že úmrtnost ve válkách šimpanzů učenlivých není až tak vysoká – pro kontrolu tohoto tvrzení bych ale musel načíst literaturu, kterou cituje, protože ve hře je ještě velikost bojujících skupin, bez které absolutní čísla nedávají moc smysl.

FRY, Douglas P., 2025. The quest for scientific objectivity: comment on Luke Glowacki’s (2024) “The controversial origins of war and peace: Apes, foragers, and human evolution”. Evolution and Human Behavior [online]. 46(1), 106650. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2024.106650
GLOWACKI, Luke, 2024. The controversial origins of war and peace: apes, foragers, and human evolution. Evolution and Human Behavior [online]. 45(6), 106618. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2024.106618
GLOWACKI, Luke, 2025. Robust evidence that mobile hunter-gatherers participated in war: Comment on Fry (2025). Evolution and Human Behavior [online]. 46(2), 106658. ISSN 1090-5138. Dostupné z: doi:10.1016/j.evolhumbehav.2025.106658
WALLER, Alison, 2017. Violence and group cohesion in the European Mesolithic. The Post Hole. (49), 25–36.

Nakoniec už vas niekoho napadlo po kvalitnom sexe ist jednu tresnut po hube susedovi?

No, ak by ten kvalitny sex mala moja manzelka s tym susedom, tak asi ano

Otazka opevnenia ako dôkaz vojen je asi len otazkou najst tieto opevnenia aj pre dobu lovcov zberačov. Zatial najstaršie sa našlo na Sibiri asi 6100 BCE.
https://en.wikipedia.org/wiki/Amnya_complex

Zajímavá diskuse a odkazy.
Mám za to, že v případě, kdy je zdrojů málo, tak likvidace protivníka převáží, před kooperací. Kooperace může být výhodnější a přinášet větší užitek, ale jen do jisté míry. Do určitého bodu řekněme, ale pak převáží výhody prosté eliminace protivníka. Jinými slovy válka je spíš přirozený stav a naopak období míru nějaká odchylka, kdy se stranám nevyplatí ještě válčit (pravděpodobná cena, kterou by zaplatili by byla větší, než získaná výhoda), ale s tím jak zdrojů ubývá, tak má systém tendenci generovat války. Je to určitě hrubé zjednodušení a možná špatné...
Proto bych se zeptal, protože zde máte přehled, jestli se někdo nepokoušel vytvořit model "válčení" v společenstvech organismů a třeba provést počítačovou simulaci apod. Zřejmě by k tomu mohla něco říct i teorie her... mám tedy na mysli, že i bez důkazů z minulosti můžeme předpokládat, že pralidé se museli chovat tak a tak, protože to byl nejvýhodnější způsob jak přežít.

bat píše: ↑24/5/2025, 13:54 Mám za to, že v případě, kdy je zdrojů málo, tak likvidace protivníka převáží, před kooperací. Kooperace může být výhodnější a přinášet větší užitek, ale jen do jisté míry. Do určitého bodu řekněme, ale pak převáží výhody prosté eliminace protivníka. Jinými slovy válka je spíš přirozený stav a naopak období míru nějaká odchylka, kdy se stranám nevyplatí ještě válčit (pravděpodobná cena, kterou by zaplatili by byla větší, než získaná výhoda), ale s tím jak zdrojů ubývá, tak má systém tendenci generovat války. Je to určitě hrubé zjednodušení a možná špatné...

Myslím, že to platí obecně, ale neznamená to podle mě, že válka je přirozený stav, a to hlavně ze dvou důvodů.

1) V každém válečném konfliktu je potřeba počítat i se ztrátami a tím, jestli je možné ho vyhrát. Užitek z kooperace může být velmi nízký, ale pokud je pro společnost (skupinu) likvidační konflikt likvidační, vždy bude vyšší než užitek z vedení války.

Každý, kdo se nevrátí z válečné výpravy, je zároveň odepsaný lovec, bez kterého si ostatní neporadí. Například u Woodland Indians bylo v průběhu válek v raném novověku časté, že odchod lovců-bojovníků znamenal pro zbytek kmene období hladovění, protože u něj nezůstal nikdo, kdo by mu přinesl maso. V praxi díky tomu indiánská vojenská uskupení měla naprosto nepředstavitelný dosah (protože si dokázala opatřovat potraviny po cestě), ale války neměly moc příznivý efekt na kohokoli, kdo zůstal doma (Lee 2023, kap. III).

To byl také jeden z důvodů, proč se váleční náčelníci pokoušeli limitovat ztráty – nepočetné společnosti bez rozvinutého zemědělství si bez lovců nedokázaly poradit, a tak se boj limitoval na nájezdy, útoky na vesnice za úsvitu a otevřené střety, ve kterých by hrozily velké ztráty, byly spíše vzácné. Ve hře pak byl ještě ten faktor, že příliš velké ztráty snižovaly prestiž náčelníků a že prakticky neexistoval skutečně funkční mechanismus jak někoho donutit účastnit se tažení (Lee 2024, kap. IV). To je v diskusi o zdrojích ale spíše vedlejší, důležité je, že velké ztráty přinášely ekonomickou devastaci celému kmeni a že boje většinou nedokázaly zlikvidovat celý kmen najednou.

Celková likvidace protivníka je v těchto podmínkách poměrně obtížná. Nejsem úplně odborník na války severoamerických indiánů, ale například Pequotům se stala osudným až kombinace epidemie a velmi povedené politické hry evropských osadníků, kterým se proti nim podařilo mobilizovat poměrně dost ostatních indiánů. Aby jejich kmen zanikl, ale bylo potřeba kombinace dvou faktorů: nemoci a hrubá síla kombinovaná s výraznou početní převahou jejich sousedů.

Do rovnice o dvou proměnných reprezentující výnosy z kooperace a války se proto promítá další faktor, a to početnost a vojenská síla všech stran. Pokud byly strany víceméně vyrovnané, znamenal začátek války obrovské riziko, protože i když mohla válka skončit vítězstvím a likvidací protivníka, znamenalo to s velkou dávkou jistoty také velké ztráty na vlastní straně, čehož mohl využít někdo, kdo se tohoto konfliktu neúčastnil. Strategie rozhodně není moderní vynález a balanc sil hrál velkou roli i v konfliktech předstátních společností.

Extrémní případ toho, jak to vypadá, když dojde k rozbití balancu sil, je možné pozorovat na Velkých pláních v 18. a 19. století, když tam z východu přišly kmeny vyhnané americkou vládou kvůli jejich podpoře Britů za války za nezávislost. V tomto případě se ale už dost odchylujeme od pravěku, protože svou důležitou roli v tomto období sehrály palné zbraně a také koně, nicméně obecné mechaniky jsou podle mě podobné. Celou záležitost popisuje například Calloway (1982) a zajímavé čtení představuje i Hämäläinen (2009) rozebírající vznik Komančského impéria, které také vděčilo za svou existenci rozbití rovnováhy mezi kmeny.

Ve hře je tedy mnohem více faktorů než jen klesající užitek ze spolupráce.

2) Je otázka, jestli vůbec existuje něco jako přirozený stav nebo přirozené prostředí, které jsou neměnné. Přirozené prostředí anatomicky moderních lidí je z dnešního pohledu už prakticky všude na zemi, byť to původně byly africké savany. Je pochopitelné, že ne všude budou stejně bohaté zdroje a že všude budou mít lidé stejné možnosti obživy, zároveň ani prostředí, která obýváme, nejsou neměnná. Vlivem klimatických změn a přírodních katastrof se mění, což může vychýlit lidské chování na obě strany: oteplení spojené s rostoucí dostupnosti jídla povede spíše k mírovému soužití, katastrofy pak mohou konflikty vyostřit.

Svůj vliv pak mohou mít i lidé samotní, kdy ve společnostech oceňujících schopnosti bojovníka, bude pro mladé muže vždy lákavé osvědčit se ve válce proti sousedům, i když to nebude ve prospěch kmene. Tuto sílu však mohou limitovat kmenoví starší a je otázka, kdy se jim to přestane dařit, což přidává další proměnnou, společenskou dynamiku. Chci tím říct, že ani hobbesovský model (bojují všichni se všemi a to neustále) ani rousseauovský (nebojuje nikdo s nikým, a to nikdy) podle mě nereflektují realitu, protože počítají s konstantními podmínkami a snažit se dospět k nějakému "přirozenému stavu" podle mě nedává moc smysl.

Proto bych se zeptal, protože zde máte přehled, jestli se někdo nepokoušel vytvořit model "válčení" v společenstvech organismů a třeba provést počítačovou simulaci apod. Zřejmě by k tomu mohla něco říct i teorie her... mám tedy na mysli, že i bez důkazů z minulosti můžeme předpokládat, že pralidé se museli chovat tak a tak, protože to byl nejvýhodnější způsob jak přežít.

Nikdy jsem o tom neslyšel. Simulace se pokud vím v archeologii začaly před několika lety používat, ale vždy jsem je viděl jen v souvislosti se vzorci osídlení nebo ekonomikou. S využitím pro výzkum válek jsem se ještě nesetkal.

CALLOWAY, Colin G., 1982. The Inter-Tribal Balance of Power on the Great Plains, 1760-1850. Journal of American Studies. 16(1), 25–47. ISSN 0021-8758.
HÄMÄLÄINEN, Pekka, 2009. The Comanche Empire. New Haven: Yale University Press. ISBN 978-0-300-15117-6.
LEE, Wayne, 2023. The Cutting-Off Way. 1st EPUB edition. Chapel Hill: The University of North Carolina Press. ISBN 978-1-4696-7379-0.

Pravekí ľudia nepoznali teoriu hier, no.

> Pravekí ľudia nepoznali teoriu hier, no.
Ale měli inteligenci stejnou a možná vyšší, než my v průměru. To, že neměli znalost teorie neznamená, že nedokázali strategicky uvažovat nebo komplexně analyzovat svoje možnosti.

@heiss
Díky za obsáhlý komentář. Zajímavé postřehy a budu nad tím rozvažovat. Přirozeným stavem jsem myslel tím, který je motorem evoluce a to je permanentní boj o přežití resp. předání DNA. Nástroje mohou být různé, ale vnímám, že živočišná říše je o požírání kořisti, rozmnožování nebo zabíjení protivníků (ukončení předávání jejich DNA a zde poznamenám, že pokud by byly nekonečné zdroje, tak by to nebylo potřeba). A ještě bych doplnil to co právě nevím resp. nalézt ty indicie, že takové chování člověka (jako živočicha) se nějak promítá i do společnosti, kterou vytváří. Proto píši, že lidská společnost je o permanentním válčení, protože my jako živočichové jsme takoví (a jiní být ani nemůžeme). Viděno tímto prizmatem se muselo pravěku válčit pořád a byly to války vyhlazovací.

A ano souhlasím, že pokud je deterrent příliš velký, tak k válce nedojde. Proto lidé zbrojí, opevňují se, vytváří větší celky, vytváří aliance, aby dopředu odradili protivníka a také byli silnější a v okamžiku, kdy zjistí, že můžou udeřit s malým rizikem, tak to udělají (to je ta přirozenost) místo vyčkávání a snahy třeba o kooperaci. Např. ti lidojedové asi historicky byli vystaveni velkému tlaku na přežití díky omezeným zdrojům na ostrově, proto se u nich "dědí" ta nenávist. Ani jedna skupina nebyla schopná tu druhou vyhladit, ale je možné, že dříve tam byly skupiny ještě jiné a ty skutečně podlehly.
Dnes by asi mohli kooperovat (za pomoci "bílého muže"), ale nebyl by to jen dočasný únik mimo jejich šachovnici do jiné, kde zdrojů je zatím dost? Až zdroje dojdou, tak se situace bude opakovat IMO.

Podla mna cele je otazka "mladych samcov". V prirode je to bežne, že mlady samci sa chcu dostat k pareniu a bojuju s majitelmi haremu. Velmi sa nelišime. Aj dnes stačo asi 3% populacie pozostavajucej z mladych samcov a v tom lepšom a zriedkavejšom pripade zvrhu diktatora a zavedu demokraciu, ale častejšie je, že zavedu vojensku chuntu alebo islamsky štat.
Čital so zaujimavu knihu o Indianoch na Velkych preriach (planach). Indiani pestovali kukuricu, ale akonahle skrotili mustangov mladi samci si uvedomili, že nielenže môžu ziskat uznaie a sex pri love bizonov, ale môžu prepadat nielen svojích indianskych spolubratov, ktori žiju daleko, ale hlavne roztrusenych pristahovalcov - farmarov. Nakoniec to viedlo k tomu, že kašlali na rozhodnutia starších a aj na represie štatnych ozbrojenych sil zvanich kavalerie a bojovali až do uplneho zničenia vlastnych komunit. Ono tento proces ma aj svol odborny nazov "zahodenie kukurice".
Indiani neboli vynimkou. Rozvnako sa spravali nomadi, ked skrotili kona v euroazijskej stepi a najmä potom, čo sa rozhodli na kone nasadnut.
Toto su samozrejme udalosti z čias ktore su zname, ale predpokladam, že akakolvek vyhoda aj nespravne pochopena nad niekym cudzim vedie k jednoduchemu riešeniu: tresnut niekoho po kotrbe a zobrat mu žvanec alebo samičku. Mierove spolunaživanie môže vzniknut ked mate spoločny modus vivendi a hlavne ked spolupraca vedie k okamžitemu užitku. Vykopanie zavlahovacich kanalov s Sumere bola prave ta mierova strategia, ale nakoniec Sumerov zničili pastieri, ktorym sa naramne pačilo, ked ich kozy a ovce mohli vyžierať polia a nemuseli sa s nimi plahočit po temer beztravej pušti. Mojžiš sa takto motal so židmi 40 rokov po púšti, než židia po jeho smrti, došli na to, že uspešnejšie bude, ked budu trubit pri Jerichu.

Pali, neviem čo je dobré porovnávať hormony mladých samcov a boje so staršími v skupine s psychopatickým jednaním vodcov milionového organizovaného spoločenstva. Tí vodcovia, čo vyrábajú v spoločnosti zlú krv sú väčšinou chlapi v strednom a preddôchodkovom veku, ktorí už svoje gény predali mladej generácii. Ide im o moc kvôli zabezpečeniu si pohodlného života a niekedy túžbe hrať sa na bohov.

P.S. Mojžiš sa motal so židmi 40 rokov po púšti, pretože chcel aby vymrela generácia,ktorá si pamätá pobyt v egypte. Títo nasiakli ich náboženstvom a radi stavali zlaté teľatá.

A co teorie alfa samců?

@bat

I'm doing my part. 🫡

Myslím, že chápu, kam míříš, a shodneme se na tom, že přirozený stav je skutečně snaha předat své geny další generaci, ale dále mám pár výhrad:

Nástroje mohou být různé, ale vnímám, že živočišná říše je o požírání kořisti, rozmnožování nebo zabíjení protivníků (ukončení předávání jejich DNA a zde poznamenám, že pokud by byly nekonečné zdroje, tak by to nebylo potřeba).

Zabíjení protivníků a příslušníků stejného druhu je pokud vím ve zvířecí říši velmi vzácné. Z hlavy mě napadají snad jenom kudlanky (kde je to podmíněno tím, že samička získá ze svého partnera živiny), mravenci a pak ještě slepýši, z větší části proto, že jsem jednou viděl dva, kteří do sebe byli navzájem zaklesnutí jak se zakousli pod hlavou. U savců mě popravdě nenapadají žádné případy, kdy by se samci cíleně zabíjeli. Nejsem ale zoolog, takže možná je to mnohem častější jev než si myslím, nicméně s mými vědomostmi bychom v tomto ohledu byli obrovská výjimka.

Viděno tímto prizmatem se muselo pravěku válčit pořád a byly to války vyhlazovací.

V souvislosti s vyhlazováním a zachováním genů mě napadá ještě to, že Glowacki ještě píše o tom, že válka (pokud je evoluční adaptací) na jednu stranu umožňuje přežít genům, které dávají schopnosti v ní obstát, ale zároveň to samé dělá s geny, které svým nositelům dávají dovednosti, které umožňují se jí nějak vyhnout.

Efekt by tedy byl dvojí a nevedl by jen k přežití válečníků.

Při rychlém procházení Glowackého bibliografie jsem si všiml, že tam měl článek, který byl pojmenovaný ve smyslu 'Evoluce míru'. Měl bych se k němu být schopný dostat, tak dám pak vědět, o čem je. Jinak, tohle je téma, které se v diskusi o válce v pravěku podle všeho skloňuje docela často, ale bojím se toho rabbit holeu.

Např. ti lidojedové asi historicky byli vystaveni velkému tlaku na přežití díky omezeným zdrojům na ostrově, proto se u nich "dědí" ta nenávist.

Myslím, že to předávání války do dalších generací může být způsobeno i jinými vlivy než jenom nedostatkem zdrojů: může se tím upevňovat i skupinová identita a svou roli může hrát i obraz válečníka v dané společnosti. Nechci tím říct, že je to tak zrovna na Papui, ale řekl bych, že to může hrát svou roli i tam.

Ale měli inteligenci stejnou a možná vyšší, než my v průměru. To, že neměli znalost teorie neznamená, že nedokázali strategicky uvažovat nebo komplexně analyzovat svoje možnosti.

Zcela souhlasím – dokonce ani většina dnešních lidí teorii her vůbec nezná a to se podle ní dá jejich chování předpovídat nebo vysvětlit.

Čital so zaujimavu knihu o Indianoch na Velkych preriach (planach).

Vzpomeneš si na název? Tohle je hodně zajímavé téma.

Indiani neboli vynimkou. Rozvnako sa spravali nomadi, ked skrotili kona v euroazijskej stepi a najmä potom, čo sa rozhodli na kone nasadnut.

S tím souhlasím, ale nezobecňoval bych ten závěr i na lovce a sběrače. Přeci jen, nomádi žili v mnohem diferenciovanějším prostředí se zcela jinou úrovní technologie a dostupnosti zdrojů. V jejich době rozhodně bylo o co bojovat: stepi jsou na tom velmi špatně co do výnosnosti kalorií potřebných k uživení velkých populací a zcela samostatnou kapitolu v tomto ohledu představují kovy a výrobky z nich. Prostředí společností doby kamenné bylo mnohem chudší (i když krádež nástrojů nebo jídla stále šetřila čas a práci, která mohla být investována jinde), takže incentivy pro vedení válek byly podle mě menší. Rozhodně ale nějaké byly.

Napríklad niektoré mačkovité šelmy aj medvede zabíjajú cudzie mláďatá aby mohli samicu znova oplodniť.

... stepi jsou na tom velmi špatně co do výnosnosti kalorií potřebných k uživení velkých populací.....

To platí pre ľudí a pestovanie plodín ale nie pre chov zvierat. V skutočnosti sú stepi a savany najúživnejšie biomy pre dnešné kopytníky, vyvinuli sa spolu s nimi. Rozšírenie stepí bolo zapríčinené ochladzovaním klímy a väčším suchom v nížinách okolo 30tej rovnobežky.

Pekné pojednanie na tému evolúcia trávnatych biomov a spásačov:
https://www.researchgate.net/publicatio ... u_in_Czech

https://theses.cz/id/3rgp9d/zaverecna_p ... aHXqXVtN0Y

> Zabíjení protivníků a příslušníků stejného druhu je pokud vím ve zvířecí říši velmi vzácné.
Předpokládal bych to samé. V jedné populaci totiž budou docela podobně vybavení/vyzbrojení samci a s počtem soubojů pravděpodobnost, že jedinec přežije klesá. Takže příliš agresivní jedinec nebude mít šanci předat geny dál. Někde jsem četl, že hrdinů jsou plné hřbitovy a já bych dodal, že ne nadarmo se říká, kdo uteče vyhraje
Moje argumentace je v tom, že násilí se projeví hlavně v situaci, kdy je jedinec nějak ohrožen. U zvířat je to asi jasné - útok, nedostatek potravy, sok v lásce nebo cizí jedinec na území tlupy. U rozumně uvažujících lidí se však tato nutnost může projevit ***výrazně dříve*** na základě úvahy, ale důvody jsou stejné. Nepředpokládám, že výsledkem bylo vybití všech, ale minimálně zabití dospělých mužů a tedy eliminace nebezpečí. Zbytek mohl být přijat do tlupy pokud to situace dovolovala. IMO důvody náboženské, ideologické, rasové jsou jen projekcí obavy z někoho cizího/jiného, kdo nepatří do naší tlupy (rodiny).

PS. to co píše jaro je zdokumentované dokonce i u kočky domácí (taky šelma ). Je to však právě ten případ, že kotě nebude pro samce riziko smrti / zranění (i tak např. lev riskuje, že bude čelit skupině samic a to už je pro něj problém).

Bat: nelze směšovat agresivitu v rámci skupiny (spojenou vesměs s uspokojením základních potřeb, ponejvíce přímo nebo nepřímo souvisejících s rozmnožováním) a agresivitu mezi skupinami, kdy zpravidla o uspokojení základních potřeb (ani toho hladu), nejde. Jsou samozřejmě výjimky. Ono je to u lidí tak složité, že hledání vysvětlení v oblasti sobeckého genu většinou nedává rozumné závěry. Téměř vždy lze totiž dosáhnout spoluprací víc než konfliktem. Kdyby tomu tak nebylo, nejsou lidí sociální. Nepříznivost prostředí může spíše podporovat spolupráci než konflikt. Stačí srovnat, jak fungují komunity v tropech, kde je vlastně všeho poměrně dost po celý rok, s komunitami žijícími tam, kde dochází k sezónní limitaci potravních zdrojů. Alespoň teď, jak to fungovalo před desítkami tisíc let v různých prostředích, nevím. Ten vliv prostředí bude hrát velmi významnou roli, jako už tu padlo, například nomádi budou mít úplně jinou tendenci k boji než usedlíci.
Konflikt v rámci skupiny se zpravidla řeší beze zbraní, je při něm proto důležitá velikost těla (proto ženy preferují vysoké muže), a k zabití protivníka dochází relativně vzácně (vrahy komunita většinou moc netrpí). V meziskupinovém konfliktu hrají mnohem větší roli zbraně, a organizace skupiny je mnohem důležitější než velikost těl. Prostě to je něco odlišného. Ovšem úspěšnost jedince uvnitř skupiny může souviset s úspěšností v meziskupinovém konfliktu. To je téma na tlustou knihu.

Heiss: cílené zabíjení jedinců stejného druhu je celkem běžné, ale zpravidla jde o kořist. Nebo o to zabíjení mláďat, aby samice byla dřív plodná. Že třeba při souboji dvou samců jeden nebo oba utrpí zranění neslučitelná se životem, to se holt stává.
Vedení válek velkého rozsahu je kromě lidí typické opravdu snad jen pro mravence. A u těch je to velmi zajímavé. Předně i v rámci jednoho rodu (tedy u velmi blízce příbuzných zvířat) se vyskytují druhy, které jsou agresivní a teritoriální a tráví podstatnou část existence kolonie válkou o hranice, zdroje potravy... Bývají to druhy s velkými koloniemi, války jsou zejména mezi různými koloniemi téhož druhu, účastní se jich desetitisíce jedinců a velká část jich při tom hyne. Každé jaro takhle u nás válčí tzv. lesní mravenci (Formica s.str.) nebo přes léto mrňaví mravenci rodu Tetramorium. Ale blízce příbuzný druh může být zcela nekonfliktní a žádné války nikdy nevede (např. mravenec otročící, Formica fusca). Dalším zajímavým jevem jsou samozřejmě i známí otrokáři (např. Polyergus rufescens), kteří pravidelně útočí na kolonie jiných druhů mravenců, kradou jim potomstvo a to dochovávají, takže pak v jejich kolonie je většina dělnic jiného druhu, a o ty otrokáře a jejich potomstvo se starají... Ona má každá ta strategie výhody a nevýhody v ekologickém i evolučním smyslu, a bez znalosti dalších věcí ty rozdíly v agresivitě nelze pochopit. Šla by o tom napsat hromada věcí, ale biologie mravenců, především jejich rozmnožování a uspořádání kolonií, je od lidských komunit tak odlišná, že by to k tématu válek v pravěku sotva něco užitečného přineslo. Čímž končím vsuvku o mravencích

Jednou byl na ČT nějaký (myslím) antropolog, který tam říkal, že tenkrát tu agresivitu u jedinců kontrolovali. Víceméně tím, že byli zabíjeni či vyhnáni. Protože byť určitá byla potřeba, tak přílišná škodila i životu v tom tehdejším společenství. Tím se vlastně i vyřazovali z genofondu.

pjaro77 píše: ↑24/5/2025, 17:42 Pravekí ľudia nepoznali teoriu hier, no.

Možná neznali obecnou teorii, ale konkrétní jevy rozhodně ano. Bez toho by asi těžko mohli lovit kolektivně, pom. různých pastí apod.
Zahnat mamuty na útes chce taktiku, strategii, ekonomickou rozvahu (kdo, co, kolik, a kam ponese), apod. A rozhodně i úvahy o tom, jestli je únosné riziko ztráty Kopčema, kdyby se sám z toho útesu smekl.
O tom, kolik je toho třeba na válečné tažení, i když jde o boj "deset na deset" hned za protějším kopcem, ani nemluvě.
Dnešek je jiný "jen" v měřítcích. A možná v těch obecných teoriích, a jejich aplikaci na konkrétní věci.
A to ani nemluvím o tom, kolik teorií bylo vynalezeno několikrát, a zapomenuto... a znovu objeveno... třeba kvůli neznalosti písma, ať už jakéhokoli, nebo nalezených záznamů před jejich rozluštěním.

Pročetl jsem si ten článek The evolution of peace a ukazuje se, že s tím „přirozeným stavem“ míru a války to mohlo být ještě trochu jinak.

Glowacki (2024b, 12) se totiž snaží rekonstruovat dějiny vztahů mezi lidskými skupinami na základě paleoarcheologických nálezů a vychází mu tato chronologie:

• před cca 700 000 lety se objevují první kamenné nástroje, které z kontaktů a bojů mezi skupinami dělaly velmi nebezpečný podnik
• před 615–499 000 lety se objevují doklady využívání kamenů z lokalit, které jsou docela vzdálené od míst, kde lidé žili, což znamená, že kontakty s ostatními skupinami musely být v tomto období intenzivnější, protože lidé migrovali a migrace dávala více prostoru pro vzájemné styky
• před 300 000 lety se objevují doklady používání kamení z lokalit mimo dosah typických loveckých společností, což naznačuje ještě intenzivnější vztahy. To ještě potvrzuje ještě používání okru, který bylo potřeba získávat ze vzdálenějších území.

Před 300 000 lety navíc začínají být lidské ostatky také méně robustní a to poukazuje na sníženou míru násilí a fyzického ohrožení (str. 13). Z toho všeho vyvozuje, že ve stejné době lidé začali být více prosociální, byli schopni tolerovat příslušníky cizích skupin a vzájemné vztahy jim umožňovaly dostat se k vzácným zdrojům.

Problém je v tom, že sociální organizace v období 300–100 000 bp (nemluvě o dřívějších stádiích evoluce) byla minimální a Glowacki ji považuje za klíčovou podmínku uzavření míru. Proto usuzuje, že zvýšení počtu interakcí mezi skupinami znamenalo také větší úroveň násilí.

Sociální komplexita podle Glowackého rostla teprve v období 100–75 000 bp. Dokládá to například to, že se před 50 000 lety objevují korále vyráběné z pštrosích vajec obchodované až na vzdálenost 3 000 kilometrů. Tyto indikátory statusu však na druhou stranu představovaly incentivu pro vedení válek (str. 13). Každopádně, zvýšená sociální komplexita v této době usnadňovala poklidné soužití a uzavření míru, pokud z jakéhokoli důvodu došlo k bojům.

Co se týče podmínek míru, píše Glowacki (2024b, 7) o této trojici:

* členové skupiny musí být ochotní spolupracovat s cizinci
* tato spolupráce pro ně musí být výhodná
* členové skupiny musí očekávat, že tato interakce nebude agresivní

Zatímco u bonobů podle něj většinou vítězí vyhýbání se cizím skupinám, u lidí se vyvinula skupinová identita a normy, které se dají vymáhat.

Tyto normy však musí někdo vymáhat (str. 8), což vyžaduje větší sociální komplexitu. Jinými slovy, v nejstarších lidských společnostech, které byly zřejmě velmi egalitářské, tato autorita neexistovala, takže ukončit války bylo o něco těžší než později.

Každopádně, podmínky uzavření míru u lovců a sběračů popisuje tak, že jsou většinou založené na nějaké formě reparací. Může jít majetkové vyrovnání nebo také zabití členů útočníkova kmene (str. 8).

S ohledem na uzavírání míru ale Glowacki (2024b, 4–5) upozorňuje, že se tento proces dá popsat jako prisoner's dilemma nebo game of chicken. Pointa je v tom, že pro jednotlivce je lepší začít válku, zatímco pro kmen jako celek je lepší fungovat v míru. Tyto dvě protichůdné síly je potřeba nějak skloubit.

Rozdílné motivace pramení z toho, že ve válkách lovců a sběračů hraje svou důležitou roli prestiž, kterou bojovníci získávají. Důležité je také materiální zabezpečení, což dělá válečná tažení velmi atraktivními. Na stranu druhou, odplata v kmenových válkách dopadá na celý kmen a ne na konkrétní útočníky. Jejich šance na přežití jsou díky tomu prakticky stejné jako šance všech ostatních v jejich kmeni a v jejích prospěch hovoří hlavně to, že identifikace skutečných útočníků je prakticky nemožná.

To vytváří paradoxní stav, kdy je válka prospěšná pro jednotlivce, ale zničující pro kmen jako celek. To však činí uzavření míru docela obtížným. Zároveň s tím je také velmi obtížné udržet mír, protože jediná akce jediného člena kmene spouští v tomto prostředí eskalační spirálu (str. 5).

Záchranným mechanismem mohou být třetí strany (např. moderní státní společnosti, které si nepřejí, aby na jejich území lovci a sběrači bojovali), nebo osobnosti a vůdci uvnitř kmene (podle Sahlinsovy typologie to jsou tzv. big men, kteří své postavení získávají díky hmotnému bohatství, které rozdělují mezi ostatní). Díky jejich postavení a moci je pro ně jednodušší sankcionovat bojechtivé členy kmene, kteří svými akcemi mohou ohrozit vyjednávání nebo mír jako takový (str. 8–9).

Glowacki (2024b, 11–12) také popisuje vliv kontaktu loveckých společností s Evropany a státy. V některých případech (Etiopie, Austrálie, Arktida) vedl kontakt a příliv evropského zboží k tomu, že se války přestaly vyplácet a bylo lepší s Evropany obchodovat.

Na stranu druhou, existují i příklady toho, kdy evropské zboží konflikty pouze vyostřilo. Zmiňoval jsem tady už indiány na Pláních soupeřících o pušky a koně (Calloway 1982, 31) a na Sibiři jde něco podobného vidět u Čukčů. U nich se ekonomické důvody pro vedení válek objevují až v 18. století a Čukčům šlo hlavně o ruské železné produkty, které neuměli sami vyrobit. Nešlo jen o zbraně, ale také o předměty denní potřeby jako jsou kotle nebo sekery. (Нафёдкин 2017, 206)

Soupis kořisti z roku 1754 hovoří o zbraních, nástrojích, kotlech, tabáku, oděvech, pokrývkách hlavy, botech, stanových plachtách, lyžích, saních a sobech (Нафёдкин 2017, 209).

Kromě toho bojovali také o soby a pastviny (Нафёдкин 2017, 207–208), nicméně to už jsou věci, které paleolitičtí lovci neznali. Na stranu druhou, i Čukčové válčili kvůli sporům, únosům žen, hádkám vedoucí k zabití a z toho pramenící krevní mstě. V dřívějším období mohly boje propuknout také kvůli loveckým revírům, což se stávalo často zvláště na pobřeží, pokud se loď kvůli špatnému počasí zatoulala na cizí území (Нафёдкин 2017, 205), což se mohlo dít i v paleolitu.

V souvislosti s rozdílem mezi lovci a pozdějšími hortikulturalisty vysvětluje Glowacki (2024b, 16) menší ztráty ve společnostech lovců a sběračů tím, že jejich jednodušší společenská struktura neumožňuje mobilizovat takové zdroje a vést tak dlouhé války a připomíná, že poukazovat na mírumilovné lovecké společnosti není příliš dobrá argumentace. Většinou se totiž jedná o malé komunity (do 1000 členů) izolované na více než 100 kilometrů od svých sousedů (Polynésané nebo Copper Inuits považovaní za příkladně mírumilovné společnosti; str. 2).

Druhou možností vysvětlení mírumilovnosti některých skupin je přítomnost silnějších společností, jako v případě Semai v Malajsii. Ti neútočí na své silnější usedlé sousedy, ale je to spíše proto, že se bojí odplaty, a tak své děti učí strachu z cizinců. Zároveň si však představují, že by mohli Malajce ze své země vyhnat, jen na to nemají sílu (str. 2–3).

Glowacki se kloní k výkladu, že dnešní mírumilovní lovci a sběrači jsou lidé zatlačení svými silnějšími sousedy na své území a každý jejich odpor skončí špatně. Mezi tyto skupiny dále patří například Semai, Hadza, Mbuti, !Kung, Ju/'hoasi, G/wi, Paliyans, Batek nebo Amish.

Ke Glowackému článku je ještě asi padesát stránek komentářů ostatních vědců, ale k těm jsem se ještě nedostal. Až si je pročtu, dám sem alespoň krátké shrnutí.

pjaro77 píše: ↑24/5/2025, 21:09 https://theses.cz/id/3rgp9d/zaverecna_p ... aHXqXVtN0Y

Díky za odkazy, ale je ta práce dostupná veřejně? Theses mě k ní nechce pustit. :/

Napríklad niektoré mačkovité šelmy aj medvede zabíjajú cudzie mláďatá aby mohli samicu znova oplodniť.

Na ně jsem zapomněl, díky za doplnění.

CALLOWAY, Colin G., 1982. The Inter-Tribal Balance of Power on the Great Plains, 1760-1850. Journal of American Studies. 16(1), 25–47. ISSN 0021-8758.
GLOWACKI, L., 2024. The evolution of peace. Behavioral and Brain Sciences [online]. 47. Dostupné z: doi:10.1017/S0140525X22002862
НЕФЁДКИН, Александр, 2017. Военное дело чукчей. Первая иллюстрированная энциклопедия. Москва: Яуза. ISBN 978-5-04-088815-3.