jarl píše: ↑19/7/2025, 10:35
A ještě než jí dostavěli začala rusko-japonská válka, ve které se ukázalo, že děla střední ráže jsou proti soudobým pancířům bitevních lodí neúčinná, takže tudy cesta nevede a bude naopak nutné posílit těžké dělostřelectvo. Ale to se dá konstatovat a řadě dalších konstrukčních řešení, která se v praxi neosvědčila.
Tohle není tak úplně pravda.
1) Opět - Je moderní zpětně aplikovat nějaký konsenzus, ale ten tehdy neexistoval. Zaprvé existovaly dva celkem vyrovnané tábory, které si braly z R-J války dost rozdílné lekce. Zadruhé každý národ to vyhodnotil různě.
2) Úkolem středního/"sekundárního" dělostřelectva té doby bylo s prominutím roz**bat protivníka na maděru při stále se zmenšující vzdálenosti od úvodu střetu (která ani na začátku nebyla nijak velká a to se nezměnilo prakticky až do doby těsně před WWI), než pak nablízko dostane ránu z milosti od těžkých děl do míst, kde je pancíř pro střední děla příliš silný. Role středního dělostřelectva nikdy (!) nebyla bojovat s pancířem, respektive ne s pancířem přílišné tloušťky. Ale měly si při očesávání protivníka logicky poradit i s jeho středním dělostřelectvem, jehož ochrana postupně rostla (aneb v podstatě hlavní prvek baterie bylo třeba chránit) až na sílu kolem cca v horním spektru kolem 150mm, navíc tvrzených. To už bylo pro děla ráže max. totožných cca 6 palců (150/152mm) dost až moc. Plus o něco rostla i vzdálenost, na kterou tato děla musela pracovat (jak díky lepšícímu se řízení palby, tak díky dokonalejším torpédům). Takže přišlo zvyšování ráže středních děl, které mělo tento vývoj kompenzovat. Tohle je výslovně i jeden z několika důvodů, proč Němci přešli na 170mm typ. Zároveň se nepočítalo s tím, že ochrana středních děl bude dále růst (což se potvrdilo...těsně před WWI ale pak začala výrazně opět růst bojová vzdálenost).
Nutno říci, že ani později mnoho států na střední dělostřelectvo nezanevřelo a nadále se plánovala jeho role ve střetu bitevních linií - patří tam přinejmenším Němci, Francouzi atp. Zároveň bitevní lodě si stále držely rozvrstvené pancéřování orientované více do plochy (což je, kromě těžkých HE granátů, i ochrana před smrští středního dělostřelectva). Nesmíme zapomínat na to, že Němci před válkou důsledně cvičili střelby ze 150mm baterií na dlouhé vzdálenosti (13-14 km) a při těchto cvičeních dosahovali úctyhodného procenta zásahů (z hlavy teď neřeknu, ale je to fakt hodně). Německé baterie dreadnoughtů byly určeny proti kapitálním jednotkám nepřítele (role proti torpédovým plavidlům byla čistě sekundární, ostatně byla tu proto určená terciární ráže). V reálu to později za války úplně nezafungovalo (například u Jutska na sebe obě strany vyflusaly tisícovky granátů střední ráže, které obvykle plují pod radarem, leč bez účinku), ale to neznamená, že nad tím někdo ještě na počátku války ohrnoval nos (a to i přes to, že při tehdejších rostoucích vzdálenostech už bude účinek středních děl i proti střednímu pancíři malý...i tak se účinek HE zdál být přínosný).
3) Těžké dělostřelectvo bylo třeba posílit tak jako tak kvůli rostoucí vzdálenosti a tedy řízení palby. Ale viz. výše, ani u prvních dreadnoughtů kvůli tomu střední dělostřelectvo moc netrpělo - pořád mělo svou roli a rozhodně to nebyl jen boj proti torpédovým plavidlům.
4) Za R-J války byly například proti pancíři neúčinné i japonské těžké granáty (protože se takto měly chovat) a zase tak moc je to netrápilo. Bitvu u Cušimy vyhrály (spolu se stavem ruských lodí odpovídajícímu zatížení pro dlouhou cestu a stavem moře) HE granáty. A nepotřebovaly k tomu prorazit žádný jen zbla silnější pancíř. Přičemž díky procentu plnění i takový 152mm granát dělal divy a že jich na Rusy přiletělo a zasáhlo. Největší sranda je, že se většinou ignorují ponaučení a dojmy obou přímých aktérů bojů (Japonsko a Rusko), kteří do toho mají co nejvíc kecat a zažili to na vlastní kůži
jarl píše: ↑19/7/2025, 22:47
Když se podíváme na tu bitvu u ústí řeky Ja-lu, tak se sice japonské rychlopalné dělostřelectvo střední ráže prosadilo proti čínským křižníkům, které jednoduše rozstřílelo, ale na čínských obrněncích (které rozhodně nepatřily k nejsilnějším na světě) si vylámalo zuby a nebylo schopné si s jejich pancíři poradit. Takže pokud z této bitvy někdo vyvodil záměr, že v souboji bitevních lodí budou hrát důležitou roli děla střední ráže, bylo to v rozporu se skutečností.
No vidíš...a přitom ére "hail of fire" trvala dalších 10-15 let (celkově jsou to cca dvě desetiletí, kdy to bylo v módě a mělo to zároveň smysl) a u Cušimy vvydobili Japonci své snové vítězství právě i s velkou dopomocí středních děl. Možná to byla staromódní bitva v době přechodu k něčemu vyššímu/lepšímu, ale stále se počítá.