ROK 1938 - Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Moderátor: Zemakt
Proc se ale Benes nebranil, jen vzdal bez boje? Co si myslite? Ja myslim, ze se rozhodne Cesi branit meli, meli armadu a opevneni lepsi, nez byla maginotova linie. Ceska vlada to nemela vzdavat, a nechat stat Hitlerovi,- mela se branit od sameho zacatku, tak, jak to delali jini, napr. Norove. I Norsko nakonec bylo obsazeno, ale branili se jak mohli.
A co měli Maďaři za tak úžasnou útočnou armádu? Každá válka je o strategii a taktice.Alchymista píše:V samostatnej vojne proti Maďarsku by to bolo možné, ale nie vo vojne proti Nemecku a Maďarsku súčasne, ktorá by bola v prípade vojny s Nemeckom prakticky istá. Za takýchto okolností by bolo veľkým úspechom už zadržanie maďarských vojsk na hraniciach alebo v ich blízkosti.
Že Maďaři by dopadli špatně, viz např. Mobilizace v roce 1938
Na československo-maďarské hranici panoval až do počátku října poměrný klid. Maďarsko sice také usilovalo o připojení rozsáhlých oblastí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale bylo si vědomo vlastní slabosti. Teprve po souhlasu Československa s odstoupením území Německu a Polsku vzneslo i své požadavky a rozhodlo se je vojensky podpořit. K prvními střetu došlo 5. října, když maďarská armáda napadla československé pozice u Rimavské Soboty a po celodenních bojích a nasazení posil se ji podařilo vytlačit. O dva dny později se maďarští vojáci pokusili o násilné překročení Dunaje a opět neuspěli.
Další útoky proti Československu převzaly už zvláštní polovojenské oddíly Rongyosgárda (též Szabadcsapatók) cvičené v Maďarsku. Jejich úkolem bylo provádět záškodnickou činnost na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. První oddíly překročily hranice Podkarpatské Rusi 10. října, byly však rychle odhaleny a v následujících dnech s pomocí tanků a letectva postupně rozbity. Další skupiny pak opakovaně útočily na obranné pozice na Podkarpatské Rusi, kde koncem října a počátkem listopadu docházelo téměř každou noc k přestřelkám., které si vyžádaly mnoho zraněných. Přepadení 31. října dokonce vyústilo v boj o obec Kosiny, do něhož musely znovu zasáhnout československé tanky.
Do akcí proti Československu se aktivně zapojilo i maďarské vojenské letectvo, jehož stíhačka 25. října sestřelila nad jižním Slovenskem československý pozorovací letoun. Z dvoučlenné posádky byl pilot těžce raněn, pozorovatel zahynul. Na tento bezprecedentní čin zareagovalo velení československé armády rozkazem sestřelit všechna maďarská letadla, která naruší československý vzdušný prostor. Rozkaz, který hrozil vypuknutím války, však musel být na příkaz vlády v Praze vzápětí zrušen.
Beneš byl teoretik, politik a diplomat. Nebyl to nikdy vůdce, neměl se stát nikdy prezidentem. Zradil národ a utekl do bezpečného exilu.Inger píše:Proc se ale Benes nebranil, jen vzdal bez boje? Co si myslite?
Za jeho největší selhání na poli diplomatickém je neexistence dohody s Polskem.
V současné době se začíná jevit i další problém, a to právnický. Podal totiž jako prezident demisi (abdikoval), takže jeho veškeré kroky - ustanovení exilové vlády, podepsání smlouvy se SSSR v roce 1943 a následujících kroků jsou v podstatě protiprávní.
Naše soudy s tím začínají mít problém při restitucích...
Počky, bereš to moc jednostranně. Utekl a nechal zemi byt. Jenže tady je důležitá věc. Kdyby se nepodvolil a dal příkaz (teda ne on, ale vláda) k obraně, tak by nás celý svět považoval za tvůrce války. Takže by nepomohla ani Británie ani Francie.
A že utekl? Republika vlastně už neexistovala. To bylo torzo, které se bránit nedalo. I obyvatelstvo ztratilo odhodlanost po této zradě.
Snad sem to nenapsal nejak nepochopitelně.
A že utekl? Republika vlastně už neexistovala. To bylo torzo, které se bránit nedalo. I obyvatelstvo ztratilo odhodlanost po této zradě.
Snad sem to nenapsal nejak nepochopitelně.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Napsal jsi to trochu nepochopitelně. Generálnímu štábu bylo jasné, že kapitulace je pouze první krok. V podstatě to muselo být jasné každému, kdo viděl mapy a znal text Mnichovské smlouvy. Tedy přesněji diktátu. Území nebylo totiž recipročně vyměněno, pouze postoupeno. V podstatě to byla bezpodmínečná kapitulace, vždyť si armáda nemohla ani vzít své zbraně!
Jak jsi chtěl bránit II. republiku, když jsi ztratil výzbroj za 5 mld předválečných korun? Pouze jednotky na Slovensku byly bojeschopné, viz stať s Maďarskem. Proto také Hitler dal Slovákům ultimatum. Pacifikoval tím Slovensko, zavázal si Maďarsko, ukolébal Polsko. Jen by mne zajímalo, jestli Poláci měli nějaké zprávy z dešifrovacího oddělení Enigmy, že se již tehdy proti nim připravuje útok. Velmi zajímavé by byly rozšifrované depeše z návštěvy Geebelse ve Varšavě. Za rok již nároky na dešifrování vzrostly natolik, že Poláci na to už neměli kyslík - spíše nepochopili, že jim to mohlo až tak pomoci, jinak by potřebné prostředky na zhotovení "bomb" přidělili. Jinak možná měli i slušnou šanci koordinovat protiútoky, kdyby znali plány Němců - ti totiž útoky silně koordinovali, takže pokud by vypadla jedna složka, celý útok na daném úseku by se zhroutil.
Prezident Beneš byl prvním z řady narcisů v postu prezidenta republiky. Fascinuje určité masy, ale jeho kroky jsou v důsledku snahy získat zpět moc pro Československo destruktivní. Bohužel, Štefánik byl mrtev, Krejčí byl až příliš loajální, což si až do své smrti nepřestal vyčítat.
Jak jsi chtěl bránit II. republiku, když jsi ztratil výzbroj za 5 mld předválečných korun? Pouze jednotky na Slovensku byly bojeschopné, viz stať s Maďarskem. Proto také Hitler dal Slovákům ultimatum. Pacifikoval tím Slovensko, zavázal si Maďarsko, ukolébal Polsko. Jen by mne zajímalo, jestli Poláci měli nějaké zprávy z dešifrovacího oddělení Enigmy, že se již tehdy proti nim připravuje útok. Velmi zajímavé by byly rozšifrované depeše z návštěvy Geebelse ve Varšavě. Za rok již nároky na dešifrování vzrostly natolik, že Poláci na to už neměli kyslík - spíše nepochopili, že jim to mohlo až tak pomoci, jinak by potřebné prostředky na zhotovení "bomb" přidělili. Jinak možná měli i slušnou šanci koordinovat protiútoky, kdyby znali plány Němců - ti totiž útoky silně koordinovali, takže pokud by vypadla jedna složka, celý útok na daném úseku by se zhroutil.
Prezident Beneš byl prvním z řady narcisů v postu prezidenta republiky. Fascinuje určité masy, ale jeho kroky jsou v důsledku snahy získat zpět moc pro Československo destruktivní. Bohužel, Štefánik byl mrtev, Krejčí byl až příliš loajální, což si až do své smrti nepřestal vyčítat.
Takto souhlas.
Jinak jsem někde četl pojednání, že vláda a Beneš neměli dle ústavy vůbec mandát o Mnichovské smlouvě jednat, natož ji přijmout (viz demise Hodžovy vlády po přijetí francouzské nóty k odstoupení pohraničí), tj. že je smlouva neplatná od samého počátku. Němci jsou samozřejmě proti, protože by to pěkně zahýbalo některými majetkovými přesuny, např. jeden nejznámější případ je prodej značky Budweiser...
Některé výklady jdou ještě dál a označují Benešovo jednání přímo za vlastizradu - což ostatně už řešil tehdejší parlament, protože území nemohly být postoupeny Německu bez ústavního zákona...
Velmi dobré čtení je zde: http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=25
Také když si čtete sněmovní tisky té doby, je tam patrný dost velký nesoulad.
No ale nález ÚS z roku 1995 je také zajímavý:
ODŮVODNĚNÍ US:
1) Beneš legitimován k dekretální normotvorbě:
a) neplatná abdikace Beneše – jednal pod nátlakem + znovu potvrzen vládou PSZ v r. 1942
b) MN uznání exilového státního zřízení
c) dekret 2/1940 o prozatímním výkon moci zákonodárné – návaznost na ústavní principy – stav ústavní nouze
d) dekret 11/1944 – formální kontinuita právního řádu s 1. republikou; od 30.9. 38 do 4.5. 45 doba nesvobody
e) ústavní zákon 57/45 o potvrzení dekretů za zákony a ú.z.
Dekret je legálním i legitimním aktem. Po 40 letech již nezakládá právní vztahy, nemá konstitutivní charakter, proto nelze jeho rozpor zkoumat se současnými ústavními zákony nebo MN smlouvami. Zpochybnilo by to princip právní jistoty.
Takže nechápu, proč se soudy stále zabývají spory kolem dekretů, když tu existuje tento rozsudek ÚS...
Jinak jsem někde četl pojednání, že vláda a Beneš neměli dle ústavy vůbec mandát o Mnichovské smlouvě jednat, natož ji přijmout (viz demise Hodžovy vlády po přijetí francouzské nóty k odstoupení pohraničí), tj. že je smlouva neplatná od samého počátku. Němci jsou samozřejmě proti, protože by to pěkně zahýbalo některými majetkovými přesuny, např. jeden nejznámější případ je prodej značky Budweiser...
Některé výklady jdou ještě dál a označují Benešovo jednání přímo za vlastizradu - což ostatně už řešil tehdejší parlament, protože území nemohly být postoupeny Německu bez ústavního zákona...
Velmi dobré čtení je zde: http://www.zasvobodu.cz/clanek.php?c=25
Také když si čtete sněmovní tisky té doby, je tam patrný dost velký nesoulad.
No ale nález ÚS z roku 1995 je také zajímavý:
ODŮVODNĚNÍ US:
1) Beneš legitimován k dekretální normotvorbě:
a) neplatná abdikace Beneše – jednal pod nátlakem + znovu potvrzen vládou PSZ v r. 1942
b) MN uznání exilového státního zřízení
c) dekret 2/1940 o prozatímním výkon moci zákonodárné – návaznost na ústavní principy – stav ústavní nouze
d) dekret 11/1944 – formální kontinuita právního řádu s 1. republikou; od 30.9. 38 do 4.5. 45 doba nesvobody
e) ústavní zákon 57/45 o potvrzení dekretů za zákony a ú.z.
Dekret je legálním i legitimním aktem. Po 40 letech již nezakládá právní vztahy, nemá konstitutivní charakter, proto nelze jeho rozpor zkoumat se současnými ústavními zákony nebo MN smlouvami. Zpochybnilo by to princip právní jistoty.
Takže nechápu, proč se soudy stále zabývají spory kolem dekretů, když tu existuje tento rozsudek ÚS...
Ať jen planě netlacháme
Srovnejte výzbroj Německa a Československa a uvědomte si (jak je v poznámce uvedeno), že Německá hranice byla nepoměrně delší.
Zajímavé by byly také přesnější počty moderních stíhaček, tj. Bf 109, He 112 z uváděných 750 ks, když tu někteří uváděli, že bychom přišli ihned o letectvo, tj. 326 ks B-534.
Co jsem zjistil, tak verze E se začala vyrábět v ověřovací sérii až na podzim 1938, prakticky až v zimě 1939 v souvislosti s problémy motorů, souběžně probíhala výroba verze D (exportní) které se celkem vyrobilo 647 ks - ale tato výroba probíhala minimálně do roku 1940... Takže k dispozici bylo teoreticky pouze 341 ks verzí B a 58 ks verzí C (bohužel nevím, jestli tyto verze se také ještě nevyráběly po roce 1938 - protože legie Condor jich dostala 17 ks až v březnu 1937), přičemž verze B byly převážně ve Španělsku - ztráty cca 22 ks.
Pravdou ovšem je, že také ve Španělsku získali velkou nadvládu ve vzduchu.
Zajímavé by byly také přesnější počty moderních stíhaček, tj. Bf 109, He 112 z uváděných 750 ks, když tu někteří uváděli, že bychom přišli ihned o letectvo, tj. 326 ks B-534.
Co jsem zjistil, tak verze E se začala vyrábět v ověřovací sérii až na podzim 1938, prakticky až v zimě 1939 v souvislosti s problémy motorů, souběžně probíhala výroba verze D (exportní) které se celkem vyrobilo 647 ks - ale tato výroba probíhala minimálně do roku 1940... Takže k dispozici bylo teoreticky pouze 341 ks verzí B a 58 ks verzí C (bohužel nevím, jestli tyto verze se také ještě nevyráběly po roce 1938 - protože legie Condor jich dostala 17 ks až v březnu 1937), přičemž verze B byly převážně ve Španělsku - ztráty cca 22 ks.
Pravdou ovšem je, že také ve Španělsku získali velkou nadvládu ve vzduchu.
Dotaz
Včera jsem k tématu:"Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl" zaslal obsáhlý příspěvek. Dosud nebyl zveřejněn. Netvrdím, že chyba nemůže být na mé straně, ale rád bych věděl o co jde a co se stalo.
Předem děkuji.
Předem děkuji.
Rok 1938-Mohli jsme se bránit? A ubránit? 2.díl
Tak tedy ještě jednou zkouším zaslání svého příspěvku do diskuse k roku 1938. Považuji se za vlastence, avšak ne národovce nebo nacionalistu. Jako takový jsem monarchistou a, dle možností, i Austroslavistou. Staré monarchii se zkusím věnovat trochu podrobněji někdy jindy a jinde, bude-li jen trocha času, odhodlání a sil. Na každý pád shledávám, že od poslední 1/4 19.století má český národ postavení, které se v mnoha směrech blíží rovnoprávnosti (včetně uznávání Češtiny v Čechách i na Moravě!) a reformou Karla I.pro Předlitavsko, z roku 1917, získáváme dokonce více, než jsme kdy žádali.
Vývoj událostí roku 1938 vnímám jako soubor fatálních pochybení na mnoha stranách. V československém případě šlo jen o dovršení průšvihů, které odstartoval právě rozpad R-U. Nejhorší na tom je, že všichni naši vůdčí představitelé věděli a vědí jakou chybou Československo (pro český i slovenský národ) bylo!
Bavíme-li se ovšem o situaci roku 1938 jsme v mnoha směrech před uplně jinou volbou. Nejsem germanofilem, ale Austroslavistou! R-U bylo solidním, demokratickým, tolerantním, právním a relativně bohatým státem. Ve všech těchto ohledech ČSR zaostávala. Leč R-U i ČSR bych si ve většině ohledů (zvláště co do tolerance) netroufl srovnávat s Německem-byť tím před rokem 1918, natož-pak s Německem éry nacistické! To je zjevně i příčinou věrnosti české šlechty vůči ČSR, ač ta vůči šlechtě s přízní "škudlila". Zvlášť trpkou příchuť to má při srovnání s aktivitami odporu vůči pozdější okupaci u šlechty a u masy většinového národo a státotvorného obyvatelstva a i později-předně po roce 1948.
Mám velké pochopení pro "p. Ingra" a jeho nepochopení
událostí z roku 1938. V zásadě nechci vůbec odpovídat na to, zda jseme se tehdy měli bránit. Stát, který není připraven přijmout svou POVINNOST k sebeobraně nemá právo na existenci. Tím jsem neřekl nic o tom zda zmiňovaná sebeobrana musí být úspěšná.
Vůči Benešovi a republikanismu (českému zvláště) pociťuji značný odpor i proto, že neznám jediného krále, který "by to zabalil" bez jediného výstřelu. Co mne ovšem naprosto deptá je aureola pro Beneše. Aureola toho, kdo (1938) zachránil národ a za 2.sv.v.!porazil! Hitlera (na tom opravdu
měli zásluhu jiní). Ten člověk měl plán, a to eroplán a rovněž později dokonale selhal vždy, když to bylo důležité! A co se spásy národa týče měl by být spíše zatracován, jako naprostý hazardér! Německý nacismus se nikterak netajil přesvědčením, že slovanské národy nemají právo na existenci, nebo alespň existenci svobodnou-neotrockou. A, jak "p. Ingr" správně podotýká na příkladě Židů, již rámcově bylo jasné co si pod tím náckové představují. Benšův eroplán tedy vydával národ na pospas, on to věděl a naprosto ho to netížilo 
Budoucnost tehdy nemohl předjímat nikdo.
Roku 1938 jsme tedy stáli před volbou mezi obranou a cestou k pravděpodobnému národnímu zániku. To co zvolili naši politici nebylo národní spásou, ale nakročením tím 2.směrem. To, že národ přežil je spíše věcí souhry náhod než jejich zásluhou. Zbývá však otázka, zda jsme se mohli ubránit.
K věci:
Bez ohledu na výsledek Mnichovského diktátu (tedy před jeho přijetím námi) zůstává základní otázkou mezinárodní politická hra. Mnichov byl projevem politiky ústupků. V tom nalézáme odpověď i na otázku co by s ČSR, jako rušitelem evropského míru, udělaly západní velmoce.
Odpověď zní, že nic. Politiku ústupků totiž musíme správně chápat. Všeobecně se má za to, že jejím důsledkem byla válka. A je to pravda. Všeobecně se má též za to, že sama byla důsledkem války. A i to je pravda, jenže se nemůžeme bavit jen o traumatu ztrát z 1.světové.
Obě velmoci, jak Británie (dále jen GB), tak i Francie (dále jen F), měly mají a budou mít celosvětové zájmy. V tomto ohledu hraje Evropa jen takovou roli ... jaká je zrovna situace. A střední Evropa je pak spíše na periferii dění. Politika ústupků tedy měla F i GB uvolnit ruce, a to pro možné bojiště, které jimi bylo vnímáno jako významnější. Tedy pro Asii-a proti expandujícímu Japonsku. Neudělali by tedy nic. Tak jako neudělali nic ve věci španělské a později ve věci polské.
Stranou by zůstala i Itálie. Jednak byla velmi vyčerpána vlastními válkami. Jednak bylo středobodem jejích zájmů Španělsko. Ještě roku 1939 Itálie odmítá vstoupit do války a spojenecká smlouva s Němci měla doložku, že žádná ze stran nerozpoutá velkou evropskou válku alespň (tuším) 12 let. Italský odpor vůči středoevropskému válčení šel až tak daleko, že nechtěli případně povolit ani přelet strojů legie Condor (pro nás důležité Bf 109 by to zřejmě stejně nedokázaly) a ty by tak musely zůstat ve Španělsku. To ovšem bylo cílem Říma. Co do velkých spojenců tak byli Němci, stejně jako my, osamoceni.
Všeobecně se pak soudí, že Malá dohoda (dále jen MD) nefungovala. To není zcela přesné. Po celá 30-tá léta Německo usilovalo o oslabení ČSR na Balkáně. A bylo úspěšné. I díky součinnosti E.Beneše.
MD totiž nebyla paktem se všeobecnou zárukou. De-facto šlo o pakt, který měl reagovat v případě
jen a pouze Maďarské agrese. Na všeobecný ho nejprve chtěla rozšířit Jugoslávie, a to tak, aby jí byly poskytnuty záruky vůči Itálii. To Beneš, se svou příslovečnou 
prozíravostí, zablokoval. Pak se divil (a on se OPRAVDU divl!!!), že mu MD nechce poskytnout pomoc proti Německu.
Jenže roku 1938 nabraly události překotný spád. V zásadě platí, že zahraniční dobrovolníci nikdy nemohou mít potenciál, aby zvrátili nebo ovlivnili průběh válečných událostí. V případě ČSR mohlo jít o vyjímku. Do naší armády se hlásily opravdu masy dobrovolníků. Jen z USA desetitisíce (dle údajů našich zastupitelských úřadů). U balkánských států se někdy objevuje stejný údaj, ambasády ovše střízlivěji referují o tisícovkách zájemců, a to jak z Jugoslávie, tak i z Rumunska a Bulharska (dále jen Jug., RO a BG). Nejdůležitější ovšem byla skladba těchto žadatelů o vojenskou službu. V nezanedbatelné míře šlo o důstojníky, a to z velké části i generálních štábů (o jejich případné prospěšnosti naší věci netřeba pochybovati).
Za takových podmínek si vlády všech 3 zemí uvědomovaly, že čelí klasickému hlasování o důvěře nohama. V případě, že by v československo-německém konfliktu zůstaly (byť i jen) mimo hru, hrozil by jejich armádm reálně rozval. Proto BG předává, v čase mnichovské krize, do Prahy, diplomatickými kanály, informaci, že v případě konfliktu s Německem bude zachovávat blahosklonou neutralitu. V BG brali slovanskou vzájemnost dost vážně, takže se ani příliš aktivně později nezapojují do války proti SSSR. Zajímavé je i to , že sama vláda BG zastávala názor, že i blahoskloná neutralita je neudržitelná za předpokladu delšího konfliktu mezi Čechoslováky a Němci. Řecko navíc, o své ochtě k blahoskloné neutralitě, ČSR informovalo ještě dříve.
Jug. a RO byli v jiné, ač obdobné, situaci. Byli totiž členy MD. Proto v předvečer Mnichova předali Maďarsku nótu (a informovali o tom Prahu), ve které Budapešť varují, že vstoupí-li do konfliktu československo-německého budou to obě mocnosti, v souladu s MD-ými závazky, považovat za důvod k válce. Existuje názor, ne neopodstatněný, že šlo jen o formalitu. Maďarské jednotky tou dobou již totiž proti našemu území vystoupily. Na každý pád tímto ČSR nemusela mít obavy o své zásobovací trasy.
Snad nejzajímavější byl postoj SSSR. Nehodlali nám přispěchat přímo na pomoc, tak jak fedrují komunisté. Ale nepřímo ano. Ruský zájem o Polsko již narůstal a dohoda s Hitlerem tu ještě nebyla. Proto Moskva předává Polsku svou nótu, ve které ho varuje, že vstoupí-li do konfliktu ČSR a Německa bude to považovat za důvod k přehodnocení vzájemných smluvních závazků, včetně těch rozhraničovacích. Co tím v SSSR mysleli objasnili, když ke společné hranici přisunuli 40 divizí. Samozřejmě, že nešlo o pomoc ČSR, ale z našeho úhlu pohledu to Polsko vyřazovalo ze hry.
Pomnichovská mezinárodní situace nebyla dobrá. Ale stále ještě nelze říci (karetní terminologií), že by ČSR držela v ruce jenom plívy.
O vojenském poměru sil toho bylo řečeno již mnoho. Je celkem zjevné, že po materiální stránce na tom Německo bylo citelně hůře než ČSR.
Nelze přehlížet ani kvalitativní rozdíly ve výzbroji. ČSR disponovala cca.750 tanky (50 jich stálo v ČKD a jednalo se o jejich ceně). Ty převyšovaly německé stroje minimálně o třídu. U 60% německých tanků (výzbroj pouze 2 kulomety) nelze ani uvažovat, že by dokázali probít pancéřování kteréhokoliv z našich. U zbytku to bylo spíše teoretické (20 mm.kanón/ek/ by dokázal přervat pás, ale trefte se na bojišti a v pohybu
). Němci měli jen 45 KUSŮ tanků, které by dokázaly probít naše pancíře, ale ty střílely pomaleji a s kratším dostřelem, než naše stroje. Naproti tomu každý jeden náš tank dokázal velmi hladce proděravět libovolný německý. Nesmíme přehlížet ani to, že velká část našich obrněných aut předčila německé tanky v mnoha ohledech ( PA II, PA III-vz 27). To poněkud snižovalo Němcům i jejich početní převahu. A nepřehlížejme ani skvělé dělostřelectvo, kde to protitankové bylo oprávněně považováno za nejlepší v Evropě. Navíc naše kulomety disponovaly střelivem, které dokázalo jít skrz pancíře velké většiny německých tanků. A toto "vybavení" nebylo poskytováno pouze kulometům v opevněních.
Nezanedbatelnou sílu měla ČSR ve vzduchu. A ani zde bych nepodceňoval kvalitativní stránku věci. Jednak to byli piloti. Ti předvedli co umí již v Polsku, a to na podstatně horších strojích, než jaké nechali doma. Z konceptu pak Němce vyváděli v zásadě po celou dobu 2.sv.v.
Co se strojů týče nejde jen o Avii B-534,ale i. To co jsem zde četl mne velmi zaujalo. Musíme si ovšem uvědomit, že je otázkou, jak moc brát vůbec "vážně" Bf 109-D. Byl jich značný nedostatek a ptejme se tedy jak moc by zavážily. Zároveň lze pominout obavy z nasazení Bf 109-E. To by bylo opravdu hrozivé, jenže LW tou dobou, jako hlavní stihačku, upřednostňovala projekt Bf 110. Bf 109-E byl tehdy ještě ve vývoji. A kdyby Bf 110 opravdu něak (také nebyla zrovna moc k disposici) přišla na frontu byl by to opravdu hezký dárek našim pilotům
Srovnáme-li technické možnosti obou hlavních strojů, tak z toho Avia opět nevychází vůbec špatně. Konec-konců B-534 se osvědčila nad Polskem, Ruskem a za SNP i nad Slovenskem (neúspěchy proti Maďarsku byly spíše způsobeny tehdejším stavem slovenského letectva, tedy jeho tehdejší desorganisací). Bf 109-D byl ze sestav LW posléze vyřazen.
Maximální rychlost posledních modelů B-534 byla 405 Km/h. To citelně umenšovalo výhody Bf 109-D. Navíc musíme brát opravdu vážně absolutní údaj o stoupavosti B-534 15m/s a Bf 109-D 9m/s. Nešlo totiž o to stoupat, stoupat, stoupat ... a doufat, že soupeř odpadne. Byl to jen 1.z manévrů. V zásadě šlo o to stoupáním uniknout a dostat se pak (nejčastěji přes záda) soupeři za ocas. Při pronásledování B-534 by se tedy Bf 109-D mohl (doslova) obratem ocitnout ve velmi nezáviděníhodném postavení.
Navíc jsme si my mohli připočítat k dobru násobitel sil. To je něco co sama LW 2x přehlédla a prohrálo jí to válku. Jednak u GB a jednak u SSSR. Zjednodušeně šlo o to, že když Němci byli sestřeleni a přežili, tak končili v zajetí. Za stejných okolností Angláni i Rusové často ještě týž den znovu startovali proti nepříteli. Dalším faktorem byla odolnost strojů. Hurricany, Lavočka nebo Jaky snesly až neskutečnou míru poškození v boji a dokázali svého pilota bezpečně dopravit domů. Naopak německé letouny byly v tomto ohledu spíše křehčí (a Bf 109-D extrémě). V GB k násobení sil přispíval i radar. U Rusů (krom neskutečných lidských zdrojů) ještě mimořádně jednoduchá údržba.
Radar jsme neměli, ale i tak bylo naše protivzdušné varování na velmi solidní úrovni. Všechny další výhody pak nalézáme na straně B-534. Když to přeženu tak ji dokázal vrátit do vzduchu troch solidnější klempíř, automechanik a švadlena.
Navzdory taktice "udeř-uteč" bitvu o GB vyhráli manévrovatelnější Hurricany a Spitfiry. Proč? Jste-li agresorem má "udeř-uteč" své limity. Při byť i jen relativní vyrovnanosti vzdušných sil (a o tom u nás není sporu) se totiž musíte vrátit a bojovat při ochraně svých bombardérů. A v tu chvíli máte proti manévrovatelnějším strojům vážný problém.
A ani onen klasický únik střemhlav k zemi by zřejmě nefungoval tak-jako nad GB. Nad mořem se sice létá ve velkých výškách, ale nad pevninou (viz boje nad SSSR) v malých. Vezmu-li výsledky fašistických slovenských pilotů (i LW hodnocených vysoko, a to slovenská vzdušná elita "kopala" za GB), pak vidím důsledky. Při střemhlavém letu musíte dříve či později vybrat. Nad pevninou dříve-letíte níže. Pronásleduje-li vás B-534 tak jí stačí si počkat. Vzdálíte se jí, ale neuletíte. A když rudí letci vybrali, tak byli rázem jak terč na střelnici. Jenže, sedíte-li v Jak nebo La, pak nemusí být nic straceno. Pořád, byť i poškození, máte dobrou šanci doletět k vlastním. V Bf 109-D, sedíce přímo na nechráněných nádržích, by vám bylo zřejmě mnohem hůře!
Ohromnou výhodou ČSR se mohl stát Šmolík Š-328. Zní to hloupě-takový staroch. Jenže naši letci se na něm cvičili v bitevním létání a za 2.sv.v.se Š-328 v této úloze velmi hezky osvědčil (opět viz např.:SNP). Kouzlo je v tom, že Němci, až do pádu F, nemají bitevník schopný operačního nasazení.
K slabinám naší armády patřila protivzdušná obrana, malá vybavenost vysílačkami a nedostatek těžších bombardérů. Tady lze sice namítat, že jsme jich měli cca.75, a to by v 1.fázi zřejmě stačilo. Jenže pak je tu, do dalších fází, velmi slabá výrobní základna. Na 2.str.zásoby munice pro ně byly podstatně větší, než jaké dokázalo shromáždit Německo a při bojích na krátké vzdálenosti, jaké bylo možno předpokládat, by se k bombardování dali využívat i jiné stroje (A-100), a to v době, kdy by již bombardovací kampaň LW zřejmě trochu drhla.
Naopak-problémem nebyla v oblasti zásobování a nákladní přepravy často zmiňovaná selská vozba. Němci na tom nebyli lépe a čekal by je pohyb na mnohem větší vzdálenosti.
Co o tom ale mohli vědět naši představitelé? Dost! Německé ozbrojené síly své slabiny celkem zjevně předvedli při obsazování Rakouska. A to nečelili žádnému odporu. Naše v obdobné situaci, za mobilisace, naopak předvedly své schopnosti. Totéž později platilo o změnách ve Fall Grün. Ten nápad z počátku nebyl tak imbecilní. Šlo totiž o to obejít naše obrněné hroty. Jenže ČS vyzvědači zapracovali dobře a Němci rázem znovu stáli proti našim obrněncům, a to ještě posíleným. A na další manévr již neměly materiál, předně PHM.
Vojáci předvedli skvělý výkon. Mohli jsme vidět velmi pohyblivou armádu se 4-mi rychlími divizemi. Ty využívaly jízdu tak, jak je dnes používáno motostřelectvo a měly za úkol centralisovat pohyblivou obrněnou palebnou sílu. V mnoha ohledech blesková válka.
Němci navíc chtěli začít boje až z jara 1939. Zřejmě by jim to nepomohlo s vybaveností a zásobeností. Nám však ano. Mohla by se totiž rozeběhnout zbrojní výroba přesunutá na východ.
Chyběla ovšem politická vůle k obraně. Vzpomeňme 2 momentů. V určitém období vojáci žádají 3-oj směnný provoz zbrojovek a válečné státní úvěry ve výši k 15-ti mld. Korun (za cenu rozpočtových škrtů to bylo možné). Požadavek byl zamítnut, protože by se tím porušil civilní ráz života státu. Za dané situace argument z říše neskutečna. A konečně samotný Mnichov: Otázku obraných možností s vojáky vůbec NIKDO neprobíral!!!
Leč, co do potenciálu, jsme se ubránit mohli. Měli jsme na to. "Jen" by politici nesměli vojákům kecat do řemesla. Vojáci by nesměli (a na to ani nevypadali) udělat zásadnější chybu. A Krejčí by musel včas sebrat odvahu vypustit své "dobrmany"(Vojcechovský, Prchala, Kutlvašr...) ze řetězu. Guderian by zřejmě překvapen nebyl-nepodceňoval nás, ale co Hitler
P.S.:
Později se možná zkusím podívat ještě na národnostní otázku československou, ale to již v menším rozsahu. Avšak jen na okraj-Slováci se chovali velice loajálně.[font=Arial] [/font]
Vývoj událostí roku 1938 vnímám jako soubor fatálních pochybení na mnoha stranách. V československém případě šlo jen o dovršení průšvihů, které odstartoval právě rozpad R-U. Nejhorší na tom je, že všichni naši vůdčí představitelé věděli a vědí jakou chybou Československo (pro český i slovenský národ) bylo!
Bavíme-li se ovšem o situaci roku 1938 jsme v mnoha směrech před uplně jinou volbou. Nejsem germanofilem, ale Austroslavistou! R-U bylo solidním, demokratickým, tolerantním, právním a relativně bohatým státem. Ve všech těchto ohledech ČSR zaostávala. Leč R-U i ČSR bych si ve většině ohledů (zvláště co do tolerance) netroufl srovnávat s Německem-byť tím před rokem 1918, natož-pak s Německem éry nacistické! To je zjevně i příčinou věrnosti české šlechty vůči ČSR, ač ta vůči šlechtě s přízní "škudlila". Zvlášť trpkou příchuť to má při srovnání s aktivitami odporu vůči pozdější okupaci u šlechty a u masy většinového národo a státotvorného obyvatelstva a i později-předně po roce 1948.
Mám velké pochopení pro "p. Ingra" a jeho nepochopení
událostí z roku 1938. V zásadě nechci vůbec odpovídat na to, zda jseme se tehdy měli bránit. Stát, který není připraven přijmout svou POVINNOST k sebeobraně nemá právo na existenci. Tím jsem neřekl nic o tom zda zmiňovaná sebeobrana musí být úspěšná.Vůči Benešovi a republikanismu (českému zvláště) pociťuji značný odpor i proto, že neznám jediného krále, který "by to zabalil" bez jediného výstřelu. Co mne ovšem naprosto deptá je aureola pro Beneše. Aureola toho, kdo (1938) zachránil národ a za 2.sv.v.!porazil! Hitlera (na tom opravdu
měli zásluhu jiní). Ten člověk měl plán, a to eroplán a rovněž později dokonale selhal vždy, když to bylo důležité! A co se spásy národa týče měl by být spíše zatracován, jako naprostý hazardér! Německý nacismus se nikterak netajil přesvědčením, že slovanské národy nemají právo na existenci, nebo alespň existenci svobodnou-neotrockou. A, jak "p. Ingr" správně podotýká na příkladě Židů, již rámcově bylo jasné co si pod tím náckové představují. Benšův eroplán tedy vydával národ na pospas, on to věděl a naprosto ho to netížilo Budoucnost tehdy nemohl předjímat nikdo.Roku 1938 jsme tedy stáli před volbou mezi obranou a cestou k pravděpodobnému národnímu zániku. To co zvolili naši politici nebylo národní spásou, ale nakročením tím 2.směrem. To, že národ přežil je spíše věcí souhry náhod než jejich zásluhou. Zbývá však otázka, zda jsme se mohli ubránit.
K věci:
Bez ohledu na výsledek Mnichovského diktátu (tedy před jeho přijetím námi) zůstává základní otázkou mezinárodní politická hra. Mnichov byl projevem politiky ústupků. V tom nalézáme odpověď i na otázku co by s ČSR, jako rušitelem evropského míru, udělaly západní velmoce.
Odpověď zní, že nic. Politiku ústupků totiž musíme správně chápat. Všeobecně se má za to, že jejím důsledkem byla válka. A je to pravda. Všeobecně se má též za to, že sama byla důsledkem války. A i to je pravda, jenže se nemůžeme bavit jen o traumatu ztrát z 1.světové.
Obě velmoci, jak Británie (dále jen GB), tak i Francie (dále jen F), měly mají a budou mít celosvětové zájmy. V tomto ohledu hraje Evropa jen takovou roli ... jaká je zrovna situace. A střední Evropa je pak spíše na periferii dění. Politika ústupků tedy měla F i GB uvolnit ruce, a to pro možné bojiště, které jimi bylo vnímáno jako významnější. Tedy pro Asii-a proti expandujícímu Japonsku. Neudělali by tedy nic. Tak jako neudělali nic ve věci španělské a později ve věci polské.
Stranou by zůstala i Itálie. Jednak byla velmi vyčerpána vlastními válkami. Jednak bylo středobodem jejích zájmů Španělsko. Ještě roku 1939 Itálie odmítá vstoupit do války a spojenecká smlouva s Němci měla doložku, že žádná ze stran nerozpoutá velkou evropskou válku alespň (tuším) 12 let. Italský odpor vůči středoevropskému válčení šel až tak daleko, že nechtěli případně povolit ani přelet strojů legie Condor (pro nás důležité Bf 109 by to zřejmě stejně nedokázaly) a ty by tak musely zůstat ve Španělsku. To ovšem bylo cílem Říma. Co do velkých spojenců tak byli Němci, stejně jako my, osamoceni.
Všeobecně se pak soudí, že Malá dohoda (dále jen MD) nefungovala. To není zcela přesné. Po celá 30-tá léta Německo usilovalo o oslabení ČSR na Balkáně. A bylo úspěšné. I díky
součinnosti E.Beneše.MD totiž nebyla paktem se všeobecnou zárukou. De-facto šlo o pakt, který měl reagovat v případě
jen a pouze Maďarské agrese. Na všeobecný ho nejprve chtěla rozšířit Jugoslávie, a to tak, aby jí byly poskytnuty záruky vůči Itálii. To Beneš, se svou příslovečnou prozíravostí, zablokoval. Pak se divil (a on se OPRAVDU divl!!!), že mu MD nechce poskytnout pomoc proti Německu.Jenže roku 1938 nabraly události překotný spád. V zásadě platí, že zahraniční dobrovolníci nikdy nemohou mít potenciál, aby zvrátili nebo ovlivnili průběh válečných událostí. V případě ČSR mohlo jít o vyjímku. Do naší armády se hlásily opravdu masy dobrovolníků. Jen z USA desetitisíce (dle údajů našich zastupitelských úřadů). U balkánských států se někdy objevuje stejný údaj, ambasády ovše střízlivěji referují o tisícovkách zájemců, a to jak z Jugoslávie, tak i z Rumunska a Bulharska (dále jen Jug., RO a BG). Nejdůležitější ovšem byla skladba těchto žadatelů o vojenskou službu. V nezanedbatelné míře šlo o důstojníky, a to z velké části i generálních štábů (o jejich případné prospěšnosti naší věci netřeba pochybovati).
Za takových podmínek si vlády všech 3 zemí uvědomovaly, že čelí klasickému hlasování o důvěře nohama. V případě, že by v československo-německém konfliktu zůstaly (byť i jen) mimo hru, hrozil by jejich armádm reálně rozval. Proto BG předává, v čase mnichovské krize, do Prahy, diplomatickými kanály, informaci, že v případě konfliktu s Německem bude zachovávat blahosklonou neutralitu. V BG brali slovanskou vzájemnost dost vážně, takže se ani příliš aktivně později nezapojují do války proti SSSR. Zajímavé je i to , že sama vláda BG zastávala názor, že i blahoskloná neutralita je neudržitelná za předpokladu delšího konfliktu mezi Čechoslováky a Němci. Řecko navíc, o své ochtě k blahoskloné neutralitě, ČSR informovalo ještě dříve.
Jug. a RO byli v jiné, ač obdobné, situaci. Byli totiž členy MD. Proto v předvečer Mnichova předali Maďarsku nótu (a informovali o tom Prahu), ve které Budapešť varují, že vstoupí-li do konfliktu československo-německého budou to obě mocnosti, v souladu s MD-ými závazky, považovat za důvod k válce. Existuje názor, ne neopodstatněný, že šlo jen o formalitu. Maďarské jednotky tou dobou již totiž proti našemu území vystoupily. Na každý pád tímto ČSR nemusela mít obavy o své zásobovací trasy.
Snad nejzajímavější byl postoj SSSR. Nehodlali nám přispěchat přímo na pomoc, tak jak fedrují komunisté. Ale nepřímo ano. Ruský zájem o Polsko již narůstal a dohoda s Hitlerem tu ještě nebyla. Proto Moskva předává Polsku svou nótu, ve které ho varuje, že vstoupí-li do konfliktu ČSR a Německa bude to považovat za důvod k přehodnocení vzájemných smluvních závazků, včetně těch rozhraničovacích. Co tím v SSSR mysleli objasnili, když ke společné hranici přisunuli 40 divizí. Samozřejmě, že nešlo o pomoc ČSR, ale z našeho úhlu pohledu to Polsko vyřazovalo ze hry.
Pomnichovská mezinárodní situace nebyla dobrá. Ale stále ještě nelze říci (karetní terminologií), že by ČSR držela v ruce jenom plívy.
O vojenském poměru sil toho bylo řečeno již mnoho. Je celkem zjevné, že po materiální stránce na tom Německo bylo citelně hůře než ČSR.
Nelze přehlížet ani kvalitativní rozdíly ve výzbroji. ČSR disponovala cca.750 tanky (50 jich stálo v ČKD a jednalo se o jejich ceně). Ty převyšovaly německé stroje minimálně o třídu. U 60% německých tanků (výzbroj pouze 2 kulomety) nelze ani uvažovat, že by dokázali probít pancéřování kteréhokoliv z našich. U zbytku to bylo spíše teoretické (20 mm.kanón/ek/ by dokázal přervat pás, ale trefte se na bojišti a v pohybu
). Němci měli jen 45 KUSŮ tanků, které by dokázaly probít naše pancíře, ale ty střílely pomaleji a s kratším dostřelem, než naše stroje. Naproti tomu každý jeden náš tank dokázal velmi hladce proděravět libovolný německý. Nesmíme přehlížet ani to, že velká část našich obrněných aut předčila německé tanky v mnoha ohledech ( PA II, PA III-vz 27). To poněkud snižovalo Němcům i jejich početní převahu. A nepřehlížejme ani skvělé dělostřelectvo, kde to protitankové bylo oprávněně považováno za nejlepší v Evropě. Navíc naše kulomety disponovaly střelivem, které dokázalo jít skrz pancíře velké většiny německých tanků. A toto "vybavení" nebylo poskytováno pouze kulometům v opevněních.Nezanedbatelnou sílu měla ČSR ve vzduchu. A ani zde bych nepodceňoval kvalitativní stránku věci. Jednak to byli piloti. Ti předvedli co umí již v Polsku, a to na podstatně horších strojích, než jaké nechali doma. Z konceptu pak Němce vyváděli v zásadě po celou dobu 2.sv.v.
Co se strojů týče nejde jen o Avii B-534,ale i. To co jsem zde četl mne velmi zaujalo. Musíme si ovšem uvědomit, že je otázkou, jak moc brát vůbec "vážně" Bf 109-D. Byl jich značný nedostatek a ptejme se tedy jak moc by zavážily. Zároveň lze pominout obavy z nasazení Bf 109-E. To by bylo opravdu hrozivé, jenže LW tou dobou, jako hlavní stihačku, upřednostňovala projekt Bf 110. Bf 109-E byl tehdy ještě ve vývoji. A kdyby Bf 110 opravdu něak (také nebyla zrovna moc k disposici) přišla na frontu byl by to opravdu hezký dárek našim pilotům
Srovnáme-li technické možnosti obou hlavních strojů, tak z toho Avia opět nevychází vůbec špatně. Konec-konců B-534 se osvědčila nad Polskem, Ruskem a za SNP i nad Slovenskem (neúspěchy proti Maďarsku byly spíše způsobeny tehdejším stavem slovenského letectva, tedy jeho tehdejší desorganisací). Bf 109-D byl ze sestav LW posléze vyřazen.
Maximální rychlost posledních modelů B-534 byla 405 Km/h. To citelně umenšovalo výhody Bf 109-D. Navíc musíme brát opravdu vážně absolutní údaj o stoupavosti B-534 15m/s a Bf 109-D 9m/s. Nešlo totiž o to stoupat, stoupat, stoupat ... a doufat, že soupeř odpadne. Byl to jen 1.z manévrů. V zásadě šlo o to stoupáním uniknout a dostat se pak (nejčastěji přes záda) soupeři za ocas. Při pronásledování B-534 by se tedy Bf 109-D mohl (doslova) obratem ocitnout ve velmi nezáviděníhodném postavení.
Navíc jsme si my mohli připočítat k dobru násobitel sil. To je něco co sama LW 2x přehlédla a prohrálo jí to válku. Jednak u GB a jednak u SSSR. Zjednodušeně šlo o to, že když Němci byli sestřeleni a přežili, tak končili v zajetí. Za stejných okolností Angláni i Rusové často ještě týž den znovu startovali proti nepříteli. Dalším faktorem byla odolnost strojů. Hurricany, Lavočka nebo Jaky snesly až neskutečnou míru poškození v boji a dokázali svého pilota bezpečně dopravit domů. Naopak německé letouny byly v tomto ohledu spíše křehčí (a Bf 109-D extrémě). V GB k násobení sil přispíval i radar. U Rusů (krom neskutečných lidských zdrojů) ještě mimořádně jednoduchá údržba.
Radar jsme neměli, ale i tak bylo naše protivzdušné varování na velmi solidní úrovni. Všechny další výhody pak nalézáme na straně B-534. Když to přeženu tak ji dokázal vrátit do vzduchu troch solidnější klempíř, automechanik a švadlena.
Navzdory taktice "udeř-uteč" bitvu o GB vyhráli manévrovatelnější Hurricany a Spitfiry. Proč? Jste-li agresorem má "udeř-uteč" své limity. Při byť i jen relativní vyrovnanosti vzdušných sil (a o tom u nás není sporu) se totiž musíte vrátit a bojovat při ochraně svých bombardérů. A v tu chvíli máte proti manévrovatelnějším strojům vážný problém.
A ani onen klasický únik střemhlav k zemi by zřejmě nefungoval tak-jako nad GB. Nad mořem se sice létá ve velkých výškách, ale nad pevninou (viz boje nad SSSR) v malých. Vezmu-li výsledky fašistických slovenských pilotů (i LW hodnocených vysoko, a to slovenská vzdušná elita "kopala" za GB), pak vidím důsledky. Při střemhlavém letu musíte dříve či později vybrat. Nad pevninou dříve-letíte níže. Pronásleduje-li vás B-534 tak jí stačí si počkat. Vzdálíte se jí, ale neuletíte. A když rudí letci vybrali, tak byli rázem jak terč na střelnici. Jenže, sedíte-li v Jak nebo La, pak nemusí být nic straceno. Pořád, byť i poškození, máte dobrou šanci doletět k vlastním. V Bf 109-D, sedíce přímo na nechráněných nádržích, by vám bylo zřejmě mnohem hůře!
Ohromnou výhodou ČSR se mohl stát Šmolík Š-328. Zní to hloupě-takový staroch. Jenže naši letci se na něm cvičili v bitevním létání a za 2.sv.v.se Š-328 v této úloze velmi hezky osvědčil (opět viz např.:SNP). Kouzlo je v tom, že Němci, až do pádu F, nemají bitevník schopný operačního nasazení.
K slabinám naší armády patřila protivzdušná obrana, malá vybavenost vysílačkami a nedostatek těžších bombardérů. Tady lze sice namítat, že jsme jich měli cca.75, a to by v 1.fázi zřejmě stačilo. Jenže pak je tu, do dalších fází, velmi slabá výrobní základna. Na 2.str.zásoby munice pro ně byly podstatně větší, než jaké dokázalo shromáždit Německo a při bojích na krátké vzdálenosti, jaké bylo možno předpokládat, by se k bombardování dali využívat i jiné stroje (A-100), a to v době, kdy by již bombardovací kampaň LW zřejmě trochu drhla.
Naopak-problémem nebyla v oblasti zásobování a nákladní přepravy často zmiňovaná selská vozba. Němci na tom nebyli lépe a čekal by je pohyb na mnohem větší vzdálenosti.
Co o tom ale mohli vědět naši představitelé? Dost! Německé ozbrojené síly své slabiny celkem zjevně předvedli při obsazování Rakouska. A to nečelili žádnému odporu. Naše v obdobné situaci, za mobilisace, naopak předvedly své schopnosti. Totéž později platilo o změnách ve Fall Grün. Ten nápad z počátku nebyl tak imbecilní. Šlo totiž o to obejít naše obrněné hroty. Jenže ČS vyzvědači zapracovali dobře a Němci rázem znovu stáli proti našim obrněncům, a to ještě posíleným. A na další manévr již neměly materiál, předně PHM.
Vojáci předvedli skvělý výkon. Mohli jsme vidět velmi pohyblivou armádu se 4-mi rychlími divizemi. Ty využívaly jízdu tak, jak je dnes používáno motostřelectvo a měly za úkol centralisovat pohyblivou obrněnou palebnou sílu. V mnoha ohledech blesková válka.
Němci navíc chtěli začít boje až z jara 1939. Zřejmě by jim to nepomohlo s vybaveností a zásobeností. Nám však ano. Mohla by se totiž rozeběhnout zbrojní výroba přesunutá na východ.
Chyběla ovšem politická vůle k obraně. Vzpomeňme 2 momentů. V určitém období vojáci žádají 3-oj směnný provoz zbrojovek a válečné státní úvěry ve výši k 15-ti mld. Korun (za cenu rozpočtových škrtů to bylo možné). Požadavek byl zamítnut, protože by se tím porušil civilní ráz života státu. Za dané situace argument z říše neskutečna. A konečně samotný Mnichov: Otázku obraných možností s vojáky vůbec NIKDO neprobíral!!!
Leč, co do potenciálu, jsme se ubránit mohli. Měli jsme na to. "Jen" by politici nesměli vojákům kecat do řemesla. Vojáci by nesměli (a na to ani nevypadali) udělat zásadnější chybu. A Krejčí by musel včas sebrat odvahu vypustit své "dobrmany"(Vojcechovský, Prchala, Kutlvašr...) ze řetězu. Guderian by zřejmě překvapen nebyl-nepodceňoval nás, ale co Hitler
P.S.:
Později se možná zkusím podívat ještě na národnostní otázku československou, ale to již v menším rozsahu. Avšak jen na okraj-Slováci se chovali velice loajálně.[font=Arial] [/font]
V jinak poměrně dobrém článku, některé pasáže se mě líbí, je zapomínáno na "Dohody".
Nejen Johan, ale mnoho dalších hodnotitelů zapomíná co je slovo " Dohoda" a to i přesto, že je z pozdějšího hlediska historie hodnocena jako špatná!!!
Zde je Dohoda Francie, SSSR a ČSR, která vylučuje pomoc jednoho, když nepomůže druhý.
Automaticky ustavuje jednoho, kdo jí poruší, za nevěrohodného a může z něho dělat i agresora.
Že se později dohody nedodržovaly je druhá věc.
Také bych nejraději, abychom se bránili.
Ale - říkejme zde aspoň vše!!!
Nejen Johan, ale mnoho dalších hodnotitelů zapomíná co je slovo " Dohoda" a to i přesto, že je z pozdějšího hlediska historie hodnocena jako špatná!!!
Zde je Dohoda Francie, SSSR a ČSR, která vylučuje pomoc jednoho, když nepomůže druhý.
Automaticky ustavuje jednoho, kdo jí poruší, za nevěrohodného a může z něho dělat i agresora.
Že se později dohody nedodržovaly je druhá věc.
Také bych nejraději, abychom se bránili.
Ale - říkejme zde aspoň vše!!!
-
sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
750 tanků? To snad ne...
1.3.1939 měla čs. armáda ve výzbroji celkem 493 obrněných vozidel:
298 LT vz. 35
50 LT vz. 34
70 Tč. vz. 33
9 OA vz. 25
15 OA vz. 27
51 OA vz. 30
dále to bylo cca 30 cvičných, zkušebních a prototypových vozidel.
O obrněných automobilech nemá cenu ani mluvit. Problémem byla neexistující infrastruktura opravárenských podniků, větší poruchy tanků musely být odstraněny u výrobce.
Rychlá divize byl slepenec obrněné techniky, jezdectva, cyklistů, dělostřelectvaj a pěchoty. Nevím, jak by to fungovalo v reálu...
1.3.1939 měla čs. armáda ve výzbroji celkem 493 obrněných vozidel:
298 LT vz. 35
50 LT vz. 34
70 Tč. vz. 33
9 OA vz. 25
15 OA vz. 27
51 OA vz. 30
dále to bylo cca 30 cvičných, zkušebních a prototypových vozidel.
O obrněných automobilech nemá cenu ani mluvit. Problémem byla neexistující infrastruktura opravárenských podniků, větší poruchy tanků musely být odstraněny u výrobce.
Rychlá divize byl slepenec obrněné techniky, jezdectva, cyklistů, dělostřelectvaj a pěchoty. Nevím, jak by to fungovalo v reálu...
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
-
sa58
- 1. Armádní generál
- Příspěvky: 3477
- Registrován: 4/2/2005, 12:43
- Bydliště: Zlínsko
- Kontaktovat uživatele:
Kolik kilometrů hranice mezi FIN a SSSR lze použít v mechanizované válce? FIN nebylo obklíčeno jako ČSR a zima na severu je asi o něčem jiném než ve střední evropě.Inger píše:S timto souhlasim. Me se libi, jak se Finove branili, kdyz byli napadeni Ruskem a hrozila jim okupace. Finove se nedali a bojovali. Tak meli delat i Cesi. Benes nebyl, zadny vudce a hrdina. Vzdat bez boje Cesi nemeli.
"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Bylo jich více. Počet 493 ks je k září 1938 a ne k 1. 3. 1939!
Ve výrobě bylo tehdy 174 tanků pro exportní účely (hotové již byly zabaveny, ostatní to čekalo). Škodovka vyráběla v září 1938 za směnu cca 10 tanků + ostatní výroba.
Nechci opisovat, podrobnosti zde.
Ve výrobě bylo tehdy 174 tanků pro exportní účely (hotové již byly zabaveny, ostatní to čekalo). Škodovka vyráběla v září 1938 za směnu cca 10 tanků + ostatní výroba.
Nechci opisovat, podrobnosti zde.
Johan: Malá vsuvka/oprava: LW disponovala velice účinným bitevním letounem, a to Hs-123.
Jsem rád, že se někdo konečně postavil rozumně za "Šmolíka". Jako pozorovací letouny by je čekal masakr. Jako bitevní možná vavříny slávy. Uvědomme si, že Š-328 disponoval až čtyřmi vpřed pálícími kulomety vz.30, jeho excelentní obrannou výzbroj dvou totožných kulometů na špičkové lafetě, která dokázala střílet i pod letoun.
Jsem rád, že se někdo konečně postavil rozumně za "Šmolíka". Jako pozorovací letouny by je čekal masakr. Jako bitevní možná vavříny slávy. Uvědomme si, že Š-328 disponoval až čtyřmi vpřed pálícími kulomety vz.30, jeho excelentní obrannou výzbroj dvou totožných kulometů na špičkové lafetě, která dokázala střílet i pod letoun.
Neexistují zoufalé situace, existují pouze zoufalí lidé.
Dost špatný příklad, délka hranice s Ruskem je v současné době 1.313 km, dříve byla ještě delší. 70% území lesy, 10% jezera. Průměrná výška 150 m, většina území rovina, 20 m nad hladinou moře.sa58 píše:Kolik kilometrů hranice mezi FIN a SSSR lze použít v mechanizované válce? FIN nebylo obklíčeno jako ČSR a zima na severu je asi o něčem jiném než ve střední evropě.
SSSR postupoval tak, že si prostě budoval cesty - dobyl území, vykácel les...
Kolem velká části hranic vedla železnice...
Pokud jsi četl pořádně Michanovo povídání, tak útok SSSR se právě tříštil na pásmu opevnění, které přitom nebylo bůhvíjak silné. Na jeho proražení v roce 1944 měl myslím cca 400 hlavní na 1 km fronty. Bohužel, finská rozvědka selhala a Finové nestačili posílit nejohroženější úsek, takže se SSSR podařil průnik o několik desítek km, než se jej podařilo zastavit...
Ztráty SSSR byly v této válce obrovské, ale znáte to, nás mnogo....
Německo si podobné ztráty dovolit v této době nemohlo. Hitler měl ještě pořád slabou pozici.