PALBA.CZ

Pánové vaše slova o tom, že po jistou dobu námořní mina torpédo jedno byly potvrzuje do dnešních dob ruský jazyk. Tento jazyk je na tom tak, že torpédoborec je označován jako:

jesminec - tedy foneticky a nebo plným termínem jeskadrennyj minonosec. Ten první termín je ten typický ruský zkratkismus jako kombrig, svodka a podobně.

Takže pro ruské námořnictvo to vlastně platí pořád. na druhou stranu torpédomet už v sobě termín mina nemá a je to torpednyj apparat

Mina je označována jako mina či zarjad.

Mě to vždy tak nějak překvapovalo ale je to tak. Ten druhý termín, tedy jeskadrennyj minonosec zní prostě tak nějak dobře. Líbí se mi.

vodouch - treba mať ale na pamäti, že v tom čase mala väčšina lodí aj vojnových ešte stále drevené trupy alebo drevenú obšívku, takže to mohlo stačiť.

Pátrač - ruská wiki k tomu uvádza (http://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%AD%D1% ... 0%B5%D1%86)

Русское название «миноносец» происходит от того, что в России торпеды назывались «самодвижущимися минами». Обозначение «эскадренный» указывает на способность действовать в составе эскадры в океанской и морской зоне. Первоначально корабли такого класса назывались «истребителями (миноносцев)»: считалось, что в бою они должны перехватывать и уничтожать вражеские миноносцы.

Voľne:
Ruské pomenovanie "mínonosec" pochádza z toho, že v Rusku nazývali torpéda "samohybnými mínami". Označenie "eskadrový" zasa poukazuje na schopnosť pôsobiť v zostave eskadry v morskej a oceánskej zóne. Spočiatku sa lode tejto triedy nazývali "stíhač/ničiteľ mínonosiek" - predpokladalo sa, že v boji budú vyhľadávať a ničiť nepriateľské mínonosky (v zmysle "lodí pre ukladanie mín" i v zmysle "torpédových člnov", pričom ešte v druhom prípade ruská terminológia rozlišuje dve kategórie týchto lodí - "torpédovky" a "torpédové člny")

K potopeniu Petropavlovska - loď sa po dvoch výbuchoch rozlomila na dve časti, pričom zadná časť sa otočila hore dnom. Už pri prvom výbuchu bola zo svojho uloženia vytrhnutá predná veža 305mm kanónov a silne poničené nástavby a komíny lode. To by naznačovalo, že výbuch míny zrejme zasiahol nejaké skladište munície, pričom časť explodoval okamžite a väčšina následne - po druhom výbuchu sa loď potopila (porovnaj - potopenie britského krížniku Hood). Na historickej fotke je výbuch mohutný, dymový mrak má priemer niekoľko krát väčší ako je dĺžka lode

No nebylo by od věci ten nefunkční odkaz odstranit nebo zkrátit. Nedá se to moc dobře číst.

Alchymista:
Výbuch japonské miny zasáhl na ruské bitevní lodi PETROPAVLOVSK skladiště torpéd (uloženo celkem 18 kusů). Proto ta mohutná exploze.
S tím, jak se na konci 19. století poměrně nová zbraň - námořní miny a torpéda - rozvíjela, zlepšovala se podhladinová ochrana velkých válečných lodí. Vnitřní členění se stávalo složitějším, používaly se dvojité obšívky, distanční přepážky, později protitorpédové polštáře atd. Konstruktéři navrhovali trupy nových plavidel pokud možno tak, aby po výbuchu miny nebo torpéda neztrácely ihned plavbyschopnost a důležité části vybavení - sklady munice, palivové nádrže, stroje a kotle - byly v takovém případě od účinku exploze izolovány.
Souběžně s tím se obecně vzato zesilovaly právě nálože v podhladinových výbušných prostředcích. Do jisté míry tak vznikl bludný kruh akcí a reakcí, něco jako souboj pancíř/dělo.
V obou světových konfliktech ale víceméně platilo, že obětí min se nejčastěji stávaly starší jednotky, s nižším stupněm pasivní podhladinové ochrany. Vzpomeňte si, kolik toho vydržel třeba TIRPITZ. Exploze celkem osmi tun (!) amatolu pod trupem ho sice zmrzačila, ale nepotopila.

Martin Hessler píše:Vzpomeňte si, kolik toho vydržel třeba TIRPITZ. Exploze celkem osmi tun (!) amatolu pod trupem ho sice zmrzačila, ale nepotopila.

Podle mých informací (Hubáček) byly ty tuny čtyři a neexplodovaly na trupu, ale na dně fjordu ("nálože byly odhozeny").
Jinak všechna čest odolnosti německé konstrukce. Akorát ten Tallboy, který prošil palubu i obšívku přídě a vybuchl až ve vodě ...

vodouch:
Nechci samozřejmě zpochybňovat autoritu p. Hubáčka, ale pokud se nemýlím, odhoz náloží se podařil dvěma miniponorkám typu X (čísla mi vypadla z hlavy). Velitelem jedné byl G. Place, u druhé si pamatuji jen to, že velitel byl skotského původu. Oba padli do zajetí.
Což by činilo 4x2 tuny. Tedy pokud všechny nálože explodovaly.
Jinak, nejsem si jist jaká byla v těch místech hloubka, ale vzhledem k tomu, že Němci použili dvě protiponorkové sítě, jednu visící na plovácích a druhou zakotvenou u dna, nemohla být moc velká. A když se odečte ponor Tirpitze... Při takové váze trhaviny to musel být mnohem větší nápor na trup, než obyčejná nekontaktní (např. magnetická) mina.

Verifikuji své informace. Dvě miniponorky umístily po dvou náložích hmotnosti dvě tuny; dvě na třetí je osm.

vodouch"
A ten druhý úspěšný velitel X-ka se jmenoval Donald Cameron.

Proti těmto minám existovala poměrně účinná obrana, stačilo aby vedle sebe pluly dvě lodě, a ve vhodné hloubce pod vodou mezi nimi bylo natažené lano, zhruba uprostřed ukotvené k nějakému naostřenému noži. Tím se kotvicí lana přeřízla, mina vyplavala na povrch, a střelbou byla přivedena k výbuchu.

Němci údajně vymysleli "lanovou průchodku", která tomuto "kosení" min měla zabránit. Šlo o zařízení, umístěné těsně pod minou, které umožňovalo aby to "vodorovné" lano prošlo skrz svislé kotvicí lano. Nemáte někdo podrobnosti o jeho konstrukci? Teoreticky to realizovat lze, pár konstrukcí mě napadlo, ale netuším jak by byly v praxi účinné.

zde píše:Proti těmto minám existovala poměrně účinná obrana, stačilo aby vedle sebe pluly dvě lodě, a ve vhodné hloubce pod vodou mezi nimi bylo natažené lano, zhruba uprostřed ukotvené k nějakému naostřenému noži. Tím se kotvicí lana přeřízla, mina vyplavala na povrch, a střelbou byla přivedena k výbuchu.

Jo, tomu se říká tralování, což je výraz původně snad rybářskej. Akorát bych dodal dvě věci:
- ty dvě lodě musely mít malej ponor
- když mina vyplavala, tak ji vždycky do vzduchu nevyhazovali - někdy ji vylovili a použili jinde.

Co se týče toho druhýho odstavce tak si to nějak nedovedu představit, ale možný je všechno. Takhle byla třeba proti minám a protiponorkovejm sítím vybavená příď německý ponorky UB-124. Čertví, jestli to fungovalo.

zde píše:Němci údajně vymysleli "lanovou průchodku", která tomuto "kosení" min měla zabránit. Šlo o zařízení, umístěné těsně pod minou, které umožňovalo aby to "vodorovné" lano prošlo skrz svislé kotvicí lano. Nemáte někdo podrobnosti o jeho konstrukci? Teoreticky to realizovat lze, pár konstrukcí mě napadlo, ale netuším jak by byly v praxi účinné.

Klidně napiš nějaký způsob, jak by taková průchodka mohla být ralizována a můžeme to probrat. Já si žádný představit nedokážu, ale to nic neznamená, jelikož jsem technický antitalent, ale na Palbě se jistě najdou i patřičně technicky vzdělaní uživatelé, kteří se k tomu mohou zodpovědně vyjádřit.

Možných řešení je asi více, ale nejvíc se mi zamlouvá tahle kontrukce: Představ si 4 ozubená kola umístěná ve vrcholech čtverce, zaklesnutá do sebe. Protože je kol sudý počet a převodový poměr ve smyčce je 1:1, kola nejsou zablokovaná a můžou se otáčet. Teď ten čtverec otočíme o 45 stupňů a na ložisko spodního kola připevníme lano ke kotvicímu vozíku. Zbylá 3 kola se otáčejí v nějaké pevné trojůhelníkové kontrukci, která vede nahoru k mině.

Princip činnosti by byl následující: spodní, zdánlivě volné kolo, nemůže z těch dvou dalších kterých se dotýká, vypadnout, protože to by se muselo to levé pootočit doprava, a to pravé zase doleva, a v tom jim brání to čtvrté kolo, takže ta konstrukce je pevná v tahu. Pokud budou mít spodní 3 kola o něco kratší zuby než zámky, bude možné přenášet lano z jedné strany na druhou, aniž by se poškodilo.

Problém s navedením lana na spodní kolo by se dal řešit například nějakým kuželem, který by plynule navazoval na spodní lano. Další problém by byl s tím, kdyby lano na dolní kolo dosedlo "naplocho", pak by samozřejmě nezapadlo mezi zuby a neprošlo. Tohle by šlo vyřešit tím, že by ten naváděcí kužel byl ohnutý, takže když by se o něj to vlečené lano opřelo, celý mechanismus by se natočil správným směrem. Zbývá ještě problém s bočním vedením zubů- dolní kolo by se mohlo vysunout pohybem ve směru své osy. To by řešila vhodná konstrukce zubů se zámky na boku.

Kdo se chce dozvědět podrobné informace nejenom o minonoskách Amur a Jenisej, ale i o jejich předchůdcích a vývoji ruských námořních min z období před rusko-japonskou válkou, ať se podívá sem: http://warships3.webnode.cz/products/amur-jenisej-1899/