Cover72 ve svém vstupu požádal o trochu vysvětlení ohledně podkopové války při obléhání měst. Já slíbil, že se na to trošku lépe podívám. Sliby se mají plnit tak proč ne nyní?
PODKOPOVÁ VÁLKA.
Pokud obléhatel chce dobýt bráněný objekt – pevnost, město, hrad má určitou nevýhodu. Tak jak třeba námořnictvo řešilo neustále konflikt pancíř – dělo což je problém i tankové techniky. Stejně tak obléhací činnost musí vyřešit problém jak zdolat souvislý pás opevnění. A je jedno, jestli je to jen hradba nebo složitý systém hradeb, parkánů, bašt a podobných opevňovacích vychytávek středověku až po složité systémy pevnostních systémů novověku.
V době obléhání Vídně jednoho i druhého se oproti starověku hodně změnilo. Myslím si že užití obléhacích věží už nebylo aktuální- proti dělostřelbě obránců by neobstály. Zrovna tak ani beranidla by nebyla to pravé ořechové. V té době se používaly tři základní metody boje proti opevnění. Ale než se k nim mohl uchýlit bylo potřeba předběžné práce. Byla to výstavba vlastních opevnění. V čem spočívala?
Ve vybudování KONTRAVALANČNÍHO OPEVNĚNÍ opevnění. Co to bylo? Souvislá fortifikace obléhacího ležení na straně k hradu, městu či pevnosti která bránila obléhatele před výpady obléhaných. A pokud byl chytrý a předpokládal že by mohla dorazit vyprošťovací armáda, tak vybudoval pro jistotu i CIRKUM VALACI. To byl pro změnu vnější okruh opevnění kolem obléhacího ležení, který zabraňuje útoku zezadu, vedenému spojenci obléhaných se snahou jim pomoci. Kdo byl pilný a dostatečně moudrý, uspěl. Kdo ne, neuspěl. Příklady:
A/ Caesar u Alesia vybudoval za cenu obrovského úsilí oboje a nakonec mu to umožnilo vyhrát nad Vencitegorixem
B/ Turci u druhého obléhání Vídně díky tomu že se považovali za neporazitelné nepostavili cirkumvalaci a tím ztratili možnost se bránit vyprošťovací armádě za opevněním a museli přijmout otevřený boj, který je přivedl ke katastrofální porážce.
Z tohoto opevnění pak bylo možno působit na hradby různě:
Primo: na vyvýšená palebná postavení byla umístěny těžká obléhací děla a moždíře. Z těch potom byla vedena soustavná palba na vybraná místa v opevnění:
- brány a zazděné brány
- vybrané místu hradeb kde byl nejjednodušší přístup a nejmenší hrozba bočních, tedy flankovacích paleb
- plošně na město za účelem vyvolání požárů, paniky obléhaného civilního obyvatelstva
Po vytvoření průrvy pak bylo možno zahájit rozhodnou zteč hradeb v místě průlomu a pokusit se v boji v tomto místě porazit posádku a vniknout do města
Secundo: bylo zahájeno budování přibližovacího opevnění. Toto se nazývalo SAPA. Byl to přibližovací zákop, užívaný při obléhacích pracích. Umožnil krytý přesun obléhatelů nejčastěji z obléhacího tábora do předpolí obléhaného objektu. Jeho průběh většinou nebýval přímočarý. Sapa se velmi dobře dochovala např. v rámci pozůstatků obléhacích prací před Novým hradem u Kunratic. Po dosažení potřebného přiblížení se tak mohla do ostřelování města zapojit i lehká děla, a ruční zbraně. Díky tomu, že sapa kryla útočníky bylo zní potom možno zahajovat zteče vybraných úseků opevnění pomocí útočných žebříků, hatí pro zavalení příkopů a podobných stále používaných prostředků. Ve své podstatě šlo o to, zachytit se v takzvaném MRTVÉM PROSTORU. To byl prostor v nejbližším okolí opevnění, v němž nemohou obránci bez nebezpečí spočívající v nutném vyklonění se zasáhnout útočníky. Mrtvý prostor se vyskytuje často u opevnění s pasivní obrannou schopností, zvláště při patě hradeb a dalších objektů.
Tertio: byla zahájena minová nebo podzemní válka. A to je to na co se ptal kolega. Trochu se odpověď zpozdila. Musel jsem napřed namalovat tři obrázky. Osobně si myslím, že kladení min pod hradby a jejich odpalování byla nejúčinnější metoda, jak prorazit do velmi pevných hradeb, bašty či bastionu.
Základní ideovou představu jak by to mělo vypadat ukazuje obrázek číslo1:
Pokud by se vše podařilo tak jak je namalováno, při použití dostatečně velké nálože by došlo ke zborcení části hradeb. velikost destrukce by odpovídala samotné mase hradby a , a velikosti nálože. Při druhém obléhání Vídně dokázali miny vyrobit průlomy i 20 metrů široké.
Jenže život není jednoduchý a od vybudování prvních podkopů kdysi ve starověku byly vymýšleny metody jak podkopy odhalit. Hlavní bylo zpozorovat známky těchto aktivit. Podle místa umístění hlavní šachty pak odhadnout kam podkop bude směrovat a neprodleně vyhloubit pozorovací šachty a naslouchat. Podle naslouchání pak řídit budování vlastního protipodkopu.
Traduje se, že za prvního obléhání Vídně byl trumfem v rukách hraběte Salma byl pravděpodobně i systém jakési včasné výstrahy. Byly to velké bubny položené na zem a hrách nasypaný na napjatých kůžích. Když turečtí minéři kopali pod hradbu v příslušném směru a dostali se do dostatečné blízkosti začal hrách na bubnu "nervózně" poskakovat. Prostě otřesy vyvolávané důlní činností bylo najedno vidět.
Další obrázek ukazuje metodu kdy budovaný protipodkop je směrován pod útočný podkop. Je ukončen vlastní minou a ta odpálením vytvoří kráter, který zničí práci protivníka , zabije pracovníky a jejich ostrahu.
Třetí obrázek ukazuje skoro to samé akorát protipodkop je veden nad útočný a mina je uložena tak, aby co největší část energie exploze směřovala směrem dolů. Útočná podkop je tak ničen tlakem
U některých obléhaní bylo použito obléhanými něco jiného. Vykopaný protipodkop se neukončil minou ale byla do něj přivedena voda a útočný podkop byl zaplaven vodou.
Jednu variantu jsem nekreslil. je to ta nejstarší a nekrutější . Protipodkop se ukončí tak, aby se spojil s útočným podkopem. Pokud se to podařilo, v podzemí se odehrávaly kruté boje muže proti muži. Ty někdy trvaly po celou dobu obléhání a oběma stranám přinesly velké ztráty.
Jak doba šla a začaly se budovat protipodkopové prvky jako trvalá součást nových opevnění. Potom se tento prvek nazýval minové galerie a byla to soustava zděných tunelů. Tyto v případě zahájení obléhání byly osazeny stálou naslouchací službou. Pokud byly zjištěny příznaky přibližování podkopů, byla ihned konána protiopatření.
Následující obrázek ukazuje schéma dolního patra minové galerie. Samotného mě překvapilo jaké to bylo složité stavební zařízení.
Poslední obrázek ukazuje pohled do minové galerie - je vidět robustnost provedení těchto fortifikačních prvků.
Tím bych téma podkopové bitvy při obléhání pevností, hradů a měst vyčerpal.
Poslední dva obrázky jsem čerpal ze skvělé knihy Pevnost Olomouc, autorů Vladimíra Kupky a Miloslava Kuch-Beburby, 2003
Covere- stačí Ti to takto?
To je sice pravda 
Pane kolego-poznal jsem to a, protože nejsem členem OSA, je potěšení na mé straně 
) věci dřive rovněž řešené. Tak jsem jen nadhodil, aby se kolegové mohly kouknout i "za roh". Nebo, jak tuším vy na Moravě říkáte, "za rožek".
jsem si na to co jsi popsal nevzpoměl