Modernizace italských tanků C1 Ariete
Italské ministerstvo obrany oznámilo, že v srpnu 2019 podepsalo smlouvu s konsorciem firem Iveco Defence Vehicles a OTO Melara na modernizaci italských hlavních bojových tanků C1 Ariete. Modernizační balíček má být v první fázi důkladně otestován na třech zkušebních vozidlech, která mají být dodána italským ozbrojeným silám v roce 2021. Výsledky testování této trojice vozidel se pravděpodobně následně odrazí na další úpravách požadavků na budoucí modernizované tanky. V druhé fázi kontraktu má být na odsouhlasený standard modernizovány všechny italské tanky. Těch je celkem 200 a tvoří výzbroj čtyř řadových tankových praporů a jednoho výcvikového praporu tankové školy. Modernizované tanky by měly v této podobě sloužit do roku 2035. Již dnes jisté, že modernizované tanky dostanou nový výkonnější motor a novou odpovídající převodovku. Původní sestavu motoru FIAT-Iveco V-12 MTCA a převodovky ZF LSG3000 má nahradit motor Iveco VECTOR 12 o výkonu 1119 kW (1500 koní) a převodovka Renk HSWL 295TM. Nový motor Iveco VECTOR 12 je odvozen z motoru Iveco VECTOR 8V, které je používán v kolových obrněných vozidlech B2 Centauro II. Modernizované tanky budou vybaveny novými pojezdovými a širšími pásy. To naznačuje, že se počítá s určitým nárůstem hmotnosti. Upraveny budou také torzní tyče pérování a brzdové systémy. Balistická ochrana tanku má být zesílena především o reaktivní pancíř Royal Ordnance ROMOR-A. Zcela nový má být také automatický protipožární systém, systém ochrany proti zbraním hromadného ničení a spojovací a navigační systém. Modernizované tanky Ariete budou disponovat systémem řízení palby odvozeným od typu Selex Galileo TURMS-T vozidel B2 Centauro II. Zlepšena má být stabilizace zbraní a všechny současné elektro-hydraulické pohony mají být nahrazeny čistě elektrickými.
Vývoj italského tanku C1 Ariete (původně OF-45) byl zahájen v polovině osmdesátých let minulého století a ujalo se ho konsorcium Iveco-Fiat a OTO Melara. Podle požadavků italské armády měl mít tank hmotnost do 50 tun, stabilizovaný kanón ráže 120 mm a moderní elektronický systém řízení palby. Mobilita tanku a jeho pancéřová ochrana neměla být horší než u tanku Leopard 2. Vozidlo mělo být připraveno na budoucí modernizace. Pro testy bylo vyrobeno celkem šest prototypů. První z nich byl připraven v lednu 1987, a v březnu téhož roku byl oficiálně představen vysokým vládním a armádním představitelům a zástupcům tisku. Do konce roku 1988 byly ve zkušebním programu zapojeny všechny prototypy a očekávalo se, že již koncem roku 1990 nebo nejpozději v roce 1991 bude zahájena sériová výroba. Jak to u většiny velkých zbrojních programů bývá, termíny se začaly postupně posunovat a skončily až na letopočtu 1995. Začaly se také upravovat předpokládané počty tanků, a z původně zamýšlených 700 zůstalo pouze 200. Pokusy prodat tanky C1 Ariete do některých asijských zemí, Řecka nebo Španělska byly neúspěšné a nikdy se o nich příliš nehovořilo. Itálie neměla dost síly a vůle soupeřit na trhu se zavedenějšími producenty tanků. Řecko i Španělsko zvolilo licenční výrobu německých obrněnců Leopard 2. Tank C1 Ariete má klasické uspořádání s prostorem řidiče v přední části korby, bojovým prostorem s otočnou osádkovou věží ve střední části a motorovo-převodovým prostorem v zadní části. Pracoviště řidiče je po vzoru německých Leopardů posunuto napravo od podélné osy stroje. Pro ovládání pohybu tanku je stanoviště řidiče vybaveno volantem, pedály plynu a brzdy a poměrně velmi moderními kontrolními přístroji. Sedadlo řidiče je hydraulicky výškově nastavitelné. Přístup k pracovišti řidiče probíhá skrze otvor ve stropě korby, který je krytý příklopem. Pozorování prostoru před tankem je zajištěno pomocí trojice periskopů, přičemž prostřední může být pro operace v noci nahrazen pasivním infrapřístrojem MEL VG / DIL 100. Za prostorem řidiče se ve dně korby nachází nouzový únikový uzavíratelný otvor. V bojové věži jsou umístěna pracoviště tří členů osádky - nabíječe vlevo, střelce a velitele vpravo. Přístup do věže je dvěma otvory s příklopy na její horní části. Korba i věž tanku C1 Ariete je svařovaná a tvořená plochými válcovanými ocelovými pancíři o velké tvrdosti, které jsou na některých místech doplněny keramikou a Kevlarem. Vnitřní prostory osádky mají protistřepinové polstrování. Úroveň pancéřové ochrany by měla být podle italských tvrzení srovnatelná s tanky Leopard 2A4 nebo Abrams verze M1A1. Přední a boční stěny věže, stejně jako velká část vnějších bočnic korby mohou být opatřeny přídavnými pancéřovými bloky.
Hlavní výzbrojí tanku C1 Ariete je kanón ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně, která má délku 44 ráží. Kanón byl vyvinut společností OTO Melara a je srovnatelný s německým tankovým kanónem Rheinmetall L/44. Má závěrový klín s vertikálním chodem, plynový ejektor k usměrňování toku plynů umístěný přibližně v polovině délky hlavně a brzdovratné zařízení tvořené hydraulickou brzdou a hydropneumatickým vratníkem. Náměrový rozsah kanónu je od -9 do +20 stupňů. Pohony kanónu v náměru i odměru jsou elektro-hydraulické s ruční zálohou. Zbraň je vybavena stabilizačním systémem, který zajišťuje stabilizaci ve vertikále i horizontále. Střelivo pro kanón je jednodílné dle normy NATO s několika různými druhy projektilů. Používá se především protitanková podkaliberní munice DM33 a DM43 (počáteční rychlost 1600 m/s, respektive 1740 m/s) a protipancéřová kumulativní munice DM12 a M325. Palebný průměr kanónu je tvořen 42 kusy munice - 15 kusů je umístěno v pohotovostním uložišti v zadní části věže a 27 kusů v korbě u nabíječe a vlevo od stanoviště řidiče. Kanónovou munice lze do tanku nakládat speciálním otvorem v levé boční stěně věže. Pomocná výzbroj tanku je tvořena až třemi kulomety MG3 ráže 7,62x51 mm, z nichž jeden je spřažen s kanónem. Další dva kulomety s ručním ovládáním mohou být umístěny na střeše věže u příklopů velitele a nabíječe. Většinou je však montován pouze jeden kulomet. Na bocích věže jsou umístěny dvě čtveřice vrhačů dýmových granátů kalibru 80 mm, které jsou napojeny na výstražný systém ozáření laserovým paprskem a mohou fungovat zcela automaticky bez přičinění osádky. Tank C1 Ariete je vybaven elektronickým systémem řízení palby OG14L3 TURMS vyvinutým firmou Officine Galileo (modifikace tohoto SŘP jsou používány na BVP Dardo, palebných vozidlech Centauro, českých tancích T-72M4CZ a dalších). Jeho jádrem je balistický počítač COSMO. Do SŘP integrovaný střelecký zaměřovač je monokulární se zorným polem 5 stupňů a desetinásobným zvětšením. Doplňuje ho infračervené pozorovací - zaměřovací zařízení VTG-120 pracující v rozsahu vlnových délek 8 až 12 μm a umožňující identifikaci objektů do vzdálenosti kolem 1,5 km. Obraz z VTG-120 může být přenášen i na monitor velitele. Střelec má pro měření vzdáleností k dispozici laserový dálkoměr MTL 8. Rozsah jeho měření je od 400 do 9000 m s přesností +/- 10 m. Střelec má na svém stanovišti také záložní jednoduchý optický, s kanónem spřažený zaměřovač C-102 se zorným polem 8 stupňů a osminásobným zvětšením. Velitel tanku C1 Ariete má binokulární panoramatický stabilizovaný pozorovací a zaměřovací přístroj SP-T-694 s proměnným zvětšením - 2,5 krát a 10 krát, který má integrován i termovizní kanál. Přístroj byl vyvinut ve spolupráci s francouzskou firmou SFIM a vyznačuje se značným rozsahem náměru, a to od -10 do +60 stupňů. Osádka tanku C1 Ariete má k dispozici radiostanici a vnitřní tankové hovorové zařízení (tyto systémy byly průběžně modernizovány), automatický systém protipožární ochrany, ventilační systém a systém ochrany proti účinkům zbraní hromadného ničení. Tank je poháněn kapalinou chlazeným dvanáctiválcovým čtyřtaktním vznětovým motorem Fiat - Iveco V-12 MTCA s dvěma turbodmychadly a přímým vstřikováním paliva. Výkon motoru je 970 kW při 2300 ot/min (starší provedení má podle různých zdrojů 932 nebo 937 kW, existuje však i verze s výkonem 1200 kW). Motor je spojen s automatickou převodovkou ZF LSG 3000 se čtyřmi rychlostními stupni vpřed a dvěma rychlostními stupni vzad. Tyto populární německé převodovky byly vyrobeny v Itálii na základě licence. Podvozek italského tanku je podobný podvozku použitému na německém tanku Leopard 2 a obsahuje na každé straně sedm pojezdových kol, čtyři nosné kladky, napínací kolo vpředu a hnací rozetu vzadu. Pojezdová kola jsou zavěšena na kyvných ramenech s hydraulickými dorazy a odpružena pomocí torzních tyčí. První, druhé, třetí, šesté a sedmé pojezdové kolo je opatřeno hydraulickým tlumičem. Použité pásy jsou kovopryžové o šířce 618 mm a jsou opatřeny pryžovými patkami.
Ing. Zbyněk Novotný, napsáno Militaryboxem pro Armyweb