Zabíjení po česku ČT2 6.5.2010

[YAMATO]

jinak masakry na německém obyvatelstvu nepopírám, ale je mi to takříkajíc jedno

Hmm, jen jsem si skusil predstavit ten rachot, kdyby neco takového napsal Milanxyz o deportacich Zidu...

Přátelé, tahle poznámka má svou váhu. Aby nebylo s vodou vylito i dítě...

[Milda]

Mě vyprávěla teta moji ženy, jak šla kolona věznů z Terezína a jeden chudák sebral řepu ze země a ihned ho ten strážný na místě zastřelil. Teta dělala na poli a byla u toho!
Takže si tohle odpusť, něco si přečti a pak mě poučuj, jak mám litovat němce, kteří byli určitě hodní a čistí.
Přečti si něco o KT, to ti pomůže, tady je toho dost, jen si to najdi.
Pardon, to je pro Bleu.

[skelet]

jinak masakry na německém obyvatelstvu nepopírám, ale je mi to takříkajíc jedno

Hmm, jen jsem si skusil predstavit ten rachot, kdyby neco takového napsal Milanxyz o deportacich Zidu...
Sakra, ja jsem to prespal. Myslim, ze porad lepsi nez kdyz na STV davaj dokola serial Ruska valka.

Když se mě někdo zeptá "byli po válce u Vás zabíjeni němečtí civilisté?" Klidně a beze studu odpovím: "ano". A proč beze studu? Protože se neumím vcítit do dané nálady tehdejšího obyvatelstva. Umím se vcítit do pozice Sovětského vojáka a Amerického vojáka v Pacifiku. Oba dva chcípali v hnusu a špíně, s vědomím, že buď přežijí a zvítězí nebo budou poražení a chcípnou jak krysy. Takže u nich chápu, že se chovali do velké míry jako nelítostná zvířata, jenž své protivníky brali jako obtížný hmyz, který je chce zabít. Ale vůbec si nedokážu představit co se odehrávalo v hlavě mého dědka nebo babky, když bylo gestapo všude, a byly vyhlazeny Lidice a Ležáky. Já to fakt netuším a oni mi to neřeknou ..
Chování obyvatel ČSR po válce mě může pobouřit, zhrozit, ale JÁ nemám právo je odsoudit a ani se za jejich počínání omluvit. Ale taky JÁ nemám potřebu a právo slyšet od každého Němce, aby se mi omluvil za to, že můj prastrýc zahynul v Hamburku a nebo, že pratetka byla nuceně nasazená. Pro mne to je už pouze historie z které se máme poučit.
Falešné a prázdné omluvy mě neberou, po takové době to už není na omluvu, ale na to si říct do očí: Bylo to strašné, nemělo se to stát, ale pojďme udělat všechno proto, aby se to nikdy neopakovalo.

[YAMATO]

No nevím, jestli potřebuji nějaké mentorování. V rodině jsme měli za války také mrtvé. Na obou stranách, mimochodem...jak ironické...jak typické pro tuto zemi.

Takové řeči jsou prostě dvousečné. Předchozí zločiny nejsou omluvou pro zločiny jiné. Je rozdíl mezi trestem a masakrem! Jistě, je pochopitelné, že se toto dělo (jsme stále jen krvelačné opice)...ale bagatelisovat to tímto způsobem je nemravné.

[Bleu]

to milda: máš dojem, že obhajuju nebo lituju někde v tom co jsem napsal Němce? Myslím že ne... Jediné co tvrdím je, že excesy které tu byly pachany na německém obyvatelstvu jsou 1) odsouzení hodné 2) zkoumání hodné.

O KT nejakou představu mam, dokonce jsem i o tom něco četl (překvapen?!), kromě toho takřka cela rodina ze strany tátovi matky zůstala v Osvětimi, to jen tak pro zajímavost.

[Tunac]

Tady jsem něco vybral ze "Vzpomínky F.P. na Brno 1939-1945"

20.VI. pátek: Projíždějící rozhlasový vůz oznamuje“ „Dnes do 18. hodin je poslední lhůta k evakuaci Němců.“ Bojíme se, aby nás Němci z našeho krytu na poště Brno I, v poštovské ulici nevyhnali a neobsadili naše místo. Na nádraží vojáci rozdávali cukr a obdarovaní jsou střílení pro plenění. Zmatek kolem nádraží.

Pokud se takto chovali němečtí vojáci 6 dnů před osvobozením Brna, t.j. 18 dní před koncem války, tak se vůbec nedivím, jestli se podobně zachovali jinde, že byla likvidace zbylých Němců (německých rodin). K tomu vzplanutí stačí málo, i bol po zastřeleném, umučeném. A že se toho chopili jiní kvůli vlastnímu prospěchu? Vzpomínejme, rok 1989 není tak daleko.
Nikdo nevzpoměl, že se většinou toto odehrálo v oblastech, ze kterých bylo vyhnáno české obyvatelstvo v roce 1938! Babička vzpomínala, že při zabrání Sudet (Mor. Třebová), dědovi zachránilo život, že byl ve ve Svitavách, hned si pro něj došli "sousedé", když ho doma nenašli, tak je aspoň zbili a okradli. Moje "teta" (ze smíšené rodiny) byla odsunuta a když jsem ji ve Vídni navštívil, tak vždy říkala, zasloužili jsme si to. Češi nebyli tak hrozní jak Němci. Němci by nás neodsunuli, ale postavili ke zdi.
V každém z nás je, vrátit zlo tomu, který nám ublížil.

Tímto tyto masakry neomlouvám, ani s nimi nesouhlasím. Ale tuto dobu jsem neprožil, ale dovedu pochopit, proč se staly. Každý z nás není Velký Humanista, aby za to, že mu někdo ublížil, poděkoval.

P.S. Kdo vzpoměl před vysíláním pořadu třeba na Adofa Cihláře (ubit při výslechu), Richarda Situ, Jiřího Justa a ostatní. Tito kdyby promluili při výslechu, tak bych svého dědu neviděl. Kdo si vzpoměl na JUC F. Vaška z Palonína, kterého zachránilo osvobození Waldheimu před popravou, L. Černého z Podivína (měl vysílačku), popraveného 25.1.1945 ve Vratislavi, Müllera z Jevíčka, popraveného 26.11.1944 a ostatní. Nikdo. A o takových lidech by měli být pořady k výročí konce války. Tento pořad se dal vysílat jindy.

[Cassius Chaerea]

Tuňáku nesouhlasím, pořády se nejlépe májí vysílat k výročí dané události, je to stejná součást květnového povstání, jako boj o rozhlas, příjezd Rudé armády, či popravy povstalců.

[Tunac]

Tuňáku nesouhlasím, pořády se nejlépe májí vysílat k výročí dané události, je to stejná součást květnového povstání, jako boj o rozhlas, příjezd Rudé armády, či popravy povstalců.

V tom máš pravdu, ale tyto události se odehrály až po 9. květnu. Bylo to po 9. květnu, viz šeřík a Studebakr, tak je mají vysílat až po 9.

[major.plk]

Tady jedna reakce z blistů ...celkem výstižné

Což takhle „zabíjení po německu“?

http://www.blisty.cz/2010/5/7/art52402.html

[Destroyman]

Koukám, že konec války je ještě hodně citlivý téma. Pro zajímavost budu citovat sám sebe (odkaz na článek bych dát mohl, ale je děsně dlouhej a nikdo by to nečetl) a jen pro ilustraci sem vrazím, jak na tom bylo na konci války jedno malé městečko v Sudetech. Snažil jsem se zpracovat fakta, mou ideologií totiž je, že mi jsou všechny ideologie buřt. Zde je citace:

Vraťme se do května 1945. Kolem České Kamenice se žádné velké boje nekonaly. 8. května byla Kamenice sice bombardována, ale sovětští letci příliš dobrou mušku neměli (jedna nevybuchlá bomba byla v r. 2001 nelezena až u Rynartic, tj. asi šest kilometrů od českokamenického náměstí - cíle náletu). Přesto bylo ve městě zničeno či poškozeno šest domů a řada civilistů byla napadena střelbou z palubních kulometů.
9. května večer dorazil 1. obrněný sbor 2. polské armády generála Józefa Kimbara, a to byl konec války i v této části Sudet. To, co následovalo, bylo pravděpodobně tenkrát naprosto běžné. Polští a sovětští vojáci nejprve vyrabovali trafiky a obchody s oděvy. Stranou pozornosti nezůstala ani výrobna likérů, o zásoby lihu přišla i místní lékárna. Opilí vojáci se následně dopustili celé řady znásilnění.
Několik místních Čechů, kteří tenkrát v Kamenici žili, takřka okamžitě založilo Národní výbor (předsedal mu holič Josef Smetana) a statečně se snažilo s pomocí některých bývalých českých totálně nasazených dělníků udržet jakýs takýs pořádek. Ale tyto pokusy nebyly úspěšné. Například bývalý dělník Josef Urban byl Poláky málem zastřelen, když se jim snažil vysvětlit, že Bůh zakázal zlodějny. K násilnostem vojáků se přidali i někteří bývalí totálně nasazení dělníci, situace se ale zlepšila poté, co se Národnímu výboru nabídly k policejní práci tři stovky bývalých belgických a francouzských zajatců. Ti částečně obnovili pořádek a dokonce začali zatýkat a vyslýchat první německé vojáky a členy NSDAP.
Ale ne všichni bývalí zajatci měli podobné mírumilovné úmysly, pomstychtiví byli především bývalí „ostarbajtři“ ze SSSR. Například 10. května byla na záchodě hotelu Ross nalezena mrtvola bývalého velitele rabštejnského koncentráku Oskara Junga se střelnou ránu v zádech.
Ten samý den byl zabit i Franz Beitlich-Hillbauer, majitel firmy, která WFG (WFG = Weser Flugzeugbau, letecká továrna) dodávala stavební materiál a potraviny, a která zaměstnávala značné množství zajatců - především sovětských. Takto na Hillbauerovu smrt vzpomínal Henry Storch, tehdy malý kluk ze sousedství: „V noci po náletu nás vzbudil hluk. Hillbauer právě nakládal své nákladní auto a chystal se zmizet na západ. Říkalo se, že Američané už stojí západně od Labe. Zahraniční dělníci ho ale přesvědčili, že se nemá čeho bát. „Du guter chef“, slyšeli jsme je říkat… Když přišly ruské oddíly, přivedli východní dělníci ruského komisaře a několik vojáků, kteří přišli za Hillbauerem do kanceláře. A pak ho v dlouhé chodbě ubili. Padlo i několik výstřelů. Moje matka a malá sestra ho slyšeli křičet a sténat. Později jsem viděl na parketách dlouhou kaluž krve. Mojí matce a sestře se nic nestalo. Před naším bytem stála stráž zahraničních dělníků. Matka byla celou dobu soucitná duše a občas těmto ubožákům něco dala, i když to bylo zakázané. Kousek chleba, pár brambor nebo zbytek jídla se prostě „nechal ležet“. Tyto malé a bezvýznamné laskavosti ji teď uchránily před nejhorším. Zatímco se všude rabovalo a ničilo, my jsme zůstali uchráněni.“
Podobně jako Hillbauer dopadl i majitel cihelny Josef Eichhorn, dodavatel cihel jak pro WFG, tak pro rabštejnský koncentrák. I s ním si přišli sovětští zajatci srovnat účty a byla to pomsta krutá. Zajatci obklíčili a zapálili Eichhornův dům. Eichhorn pak v hořícím domě nejprve zastřelil svou ženu, čtyři děti a nakonec i sebe. Další civilisty postříleli polští vojáci, situace se dostala z anarchie do relativního normálu až koncem května 1945, když armády odtáhly pryč.
Vlády nad Českou Kamenicí a okolím se chopil Národní výbor v čele s novým předsedou – inženýrem Karlem Caidlerem, čerstvě se přistěhovavším bojovníkem z pražských barikád. Ten se pokusil zavést aspoň jakýs takýs zákonný stav. Aby bylo zabráněno dalším násilnostem, Národní výbor vydal vyhlášku o odevzdání zbraní. Dále bylo nutno zvládnout zásobování obyvatel. Kromě toho se Národní výbor snažil zavést do praxe Benešovy dekrety, především ten o „vyvlastnění majetku zrádců a kolaborantů“ a dosazení národních správců. Obecně se dá říci, že se Caidlerovi během několika dnů podařilo situaci celkem se ctí zvládnout. Sudetští Němci byli sice perzekuováni (fasovali např. potravinové lístky pro menší objem potravin než Češi), ale nikdo už nebyl ohrožován na zdraví a na životě. O konečném osudu českokamenických Němců měla rozhodnout Postupimská konference.
Idylka ale netrvala dlouho. V polovině června 1945 přišla do České Kamenice jednotka nechvalně známého Reicinova Obranného zpravodajství pod velením štábního kapitána Viléma Dovary. Sám Dovara byl za války konfident pražské policie a po válce se snažil revoluční horlivostí získat zásluhy. Ihned po příchodu Dovara zorganizoval několik černých odsunů, do začátku srpna - tedy do doby než začaly platit závěry Postupimské konference - Dovarova parta vysídlila nebo pozabíjela asi 4 000 Němců - tedy 60-70% obyvatel České Kamenice. Jedním z vysídlenců byl i jakýsi Helmut Schmidt, tehdy dvouleté batole, o mnoho let později primátor Brandenburgu za SPD (neplést se stejnojmenným západoněmeckým kancléřem).
Vítanou pomoc dovarovcům poskytl oddíl Revolučních gard údajného partyzána Adolfa Charouse, který přitáhl z Teplicka, odkud byl místními úřady vyhnán. O Charousově partyzánské činnosti za války není známo nic, prokazatelně se později jen zjistilo, že si odseděl rok basy za podvod. Leč protože byl Charous čerstvým členem KSČ, pro vydání partyzánské legitimace to stačilo. Následně si Charous a Dovara přes zoufalý odpor Národního výboru udělali z Českokamenicka jakousi gubernii, ve které byli neomezenými hrůzovládci. Jedno odhalené protistátní spiknutí střídalo druhé, přičemž obětmi nebyli jen Němci, ale i noví čeští osídlenci z vnitrozemí. Důležité bylo, aby „odhalení zločinci“ vlastnili majetek, který se dal ukrást. Není tedy divu, že všichni partyzáni záhy pohádkově zbohatli. Věci došly tak daleko, že Dovara uvěznil a osobně mlátil a mučil i čelné představitele Národního výboru, včetně předsedy Caidlera. Ten na základě osobních zkušeností později vypověděl: „Osoby, proti kterým nebylo zavedeno trestní řízení, a u kterých chyběl důvod k zatčení, byly týrány tímto způsobem: přes holá chodidla byly tlučeny a celé tělo jim bylo rozšviháno karabáčem. Tlučení pěstí do obličeje a kopání do břicha bylo docela běžným jevem. Jiný např. musel dát hlavu mezi židle, svléci kalhoty a byl řezán tak dlouho, až omdlel. Byl polit studenou vodou a když nabyl vědomí, byl tlučen znova. Dále např. jedna dívka byla seřezána tak, že se pokálela, načež musela svoje výkaly snísti. Jinému byla propálena plamenem ruka… Toto týrání bylo prováděno bez ohledu na to, zda se jedná o Němce či Čecha.“
Když byl zbaven moci Národní výbor, do čela města byl – a dost možná za nějaký ten úplateček – 24. července jmenován Okresní správní komisí právě Charous. V České Kamenici pak nastala opravdová vláda teroru. V místní šatlavě o čtyřech celách se běžně tísnily desítky zatčených, které Charousovi lidé brutálně vyslýchali. Dále byl z města vyhnán sovětský přidělenec pátrající po budyšínském archívu jako „srbský špión“. Charousova a Dovarova éra trvala do podzimu 1945, ale pak i jim začala hořet půda pod nohama. V říjnu Českou Kamenici opustila jednotka prozíravějšího Dovary, Dovara sám se usadil v Kladně, kde žil jako „vážený občan, čestný komunista a protifašistický bojovník“. V listopadu byl z vazby v Děčíně konečně propuštěn bývalý předseda Národního výboru Caidler a okamžitě začal jednat. Podal trestní oznámení na všechny jemu známé organizátory mučení. Charous se na oplátku hájil kampaní, ve které tvrdil, že jen „důsledně prosazoval Košický vládní program a dekrety prezidenta republiky“. Caidler však posbíral další svědecké výpovědi a 5. prosince 1945 zahájil soud v České Lípě s Charousem trestní stíhání. Avšak Charous se nedal, postavilo se za něj několik jím dosazených národních správců, ozvala se i KSČ a žádala, aby mu byl „za zásluhy“ ztrojnásoben plat. Caidler se obrátil na prezidentskou kancelář a na úřad vlády a teprve to konečně zlomilo Charousovi vaz. KSČ ho odepsala a v březnu 1946 byl z jejích řad vyloučen. O tři dny později byl Charous čele Městské správní komise nahrazen Josefem Klímou. A nakonec došlo i k soudnímu řízení. Bylo obviněno několik osob, včetně Dovary a Charouse. Dovara byl vojenským soudem zbaven hodnosti a odsouzen na pět měsíců zostřeného žaláře. Ostatní obviněné vyšetřoval soud civilní, avšak jednání se vleklo a po převratu v roce 1948 bylo zastaveno.
A to nejlepší nakonec – Dovara se po únoru 1948 stal konfidentem StB a osobně dostal do kriminálů a pracovních táborů několik desítek lidí, což mu vyneslo hodnost plukovníka. Co se stalo s Charousem, to netuším, ale protože byl pro tuberkulózu propuštěn z vyšetřovací vazby, nezbývá než doufat, že někde chcípnul jako pes.

Obrázek o tom, kdo byl lump nechť si každý udělá sám.

[skelet]

smutné, ale proč to tajit. Dobrá práce Destroymane

[Milda]

Destroymane, ještě nám něco napiš, jak šel u vás život od roku 38-45. Aby to bylo vyvážené!

[Warthog]

Excesy se při válce dějí vždy. Je to způsobeno hlavně tím, že část lidí jsou prostě agresivní paka. Ostatně ve většině případů se vražd němců neúčastnili místní, ale přivandrovalci. Osobně tomu říkám válečná "turistika". Tento fenomén existuje dodnes, kdy agresivní paka (civilisté) si jezdí zastřílet do válečných zón. Vím o případu z balkánských válek, kdy si jel do Srbska zastřílet jeden český blbeček.
Zločiny proti lidskosti většinou za války dělají podobní blbečci, proto nemám nejmenší problém jejich činy odsoudit a jak tady někdo uvedl, jsou zkoumáníhodné a je škoda, že dané osoby nezavřeli. Problém je totiž ten, že tito lidé byli schopni zabít kohokoliv, i čechy. Většinou to nebyly psychické oběti války (jako u vojáků), ale amorální lidé už před válkou.
Většina skutečných obětí byli rádi, že je válka za nimi a neměli náladu na nějakou pomstu, zvláště pak na někom, koho ani neznali, nebo věděli, že s danou křivdou nemá nic společného.
K vysílání toho pořadu 6.5. snad jen tolik, že mi to nevadí, ale teď bych čekal od ČT nějaký dokument na téma osvobození a něco o excesech němců na češích.

[YAMATO]

Správně...nejlépe začni hned od příchodu Slovanů

[Rosomak]

http://www.ustrcr.cz/cs/perzekuce-za-nacisticke-okupace

V tisku jsem to našel jen na aktualne.cz...
http://aktualne.centrum.cz/domaci/spole ... -masakrov/

Možná by se spíše hodilo, než psát popraven, psát zavražděn... Aspoň v německém tisku (což je většina našich periodik) se takto o Němcích píše.

[Destroyman]

Destroymane, ještě nám něco napiš, jak šel u vás život od roku 38-45. Aby to bylo vyvážené!

Warum nicht?
Na vyváženost a politickou korektnost obvykle a s radostí zvysoka dělám scheisse, ale jestli se chceš kouknout, jak to tu vypadalo v letech cca 1810-2008, koukni se SEM. Ale nejdřív si uvař kafe, je to totiž děsně dlouhý. I z tohoto důvodu se bohužel na příchod Slovanů nedostalo.

[Mantra]

Letošní rok mám z oslav osvobození hodně špatný pocit.
ČEkal jsem dokumenty o osvoboování ČSR a jiné válečné dokumenty, ale kde nic tu nic. A najednou nám v TV naservírují jenom to špatné co češi udělali.

Přijde mi to jako by ČT dostala úkol srazit českou hrdost v rámci oslav pod bod mrazu.

Opravdu můj militaristický duch má absťák jako nikdy a ještě pociťuji tak nějak víc zlobu nad němci, za to všechno co tady napachali. A nejvíc mě děsí přirovnání ke Katyni!!!!!!!!!

[Milda]

Už jsi to sem jednou dával, takže nic nového akorát nové je to korektnost, s radosti a z vysoka dělám šajze. To je od tebe nové a vše vysvětlujíci. Díky, milda.

[YAMATO]

Spíš než toto mi vadí zatlačování významu SSSR do marginality...všude samej Jeep, Star and Stripes...prostě Česko jedna velká Plzeň...v jednom pořadu (bohužel už si nevzpomenu) jsem totiž dokonce zaslech hlášku o Praze osvobozené Američany!

[sa58]

Copak sověti, nás osvobodila Rumunská královská armáda. A o té se už vůbec nemluví, těch více jak 30.000 mrtvých Rumunů dneska nikoho nezajímá.... O američanech se furt mele od roku 90, o Rumunech se nemluvilo za komančů a nemluví se o nich ani dnes....