K tomu dostřelu, máš asi pravdu, je to z toho zdroje - ale třeba to je myšleno trošku jinak, o tom dále.
Dostřel silnějších raně středověkých luků se pohybuje mezi 200-250 metry, a i na tuto vzdálenost mohou šípy přilétající po balistické křivce a zrychlující vlivem gravitace při návratu k zemi zraňovat a zabíjet.
Je ovšem nasnadě, že tato nepřímá střelba byla použitelná pouze proti větším útvarům protivníků. Vzhledem k primitivnímu způsobu napínání a míření, který je zřetelný prakticky ve všech dobových ikonografických pramenech lze předpokládat, že dobrý lukostřelec si mohl „vybrat“ svůj cíl (čili nepřátelského vojáka) zhruba na vzdálenost mezi 50-70 metry.
Jinak je třeba rozlišovat dostřel kuše, luku po balistické křivce. Pak přímý mířený, který je kratší, a pak mířený účinný dostřel kuše, luku, a ten je nejkratší.
Zdroj: Bývalo pravidlem, že věže byly od sebe na dostřel luku, v českých podmínkách zhruba 20-60 metrů.
Zemakt: Spíš bych řekl, že ta vzdálenost byla 100 až 150 metrů. Dostřel kuše a to i ten luk dost podceňuješ.
Zemakte viz rámeček citace, viz v ní Zdroj a tvoje REAKCE, pak informace nad touto citací kurzívou, a z toho plyne...
Myslí tím, ale spíše rozestup věží od sebe /min. 20 m/ než účinný dostřel luku, který je kolem těch 60 metrů.
Nicméně u nás se ty věže stavěli blízko sebe, možná až zbytečně, a bylo to drahý, viz
Týřov. V době svého postavení byl tento typ hradu ve střední Evropě ojedinělý a výjimečný a notně předběhl dobu.
Tak zrovna tenhle problém řešily flankovací věže, či? To že na tomto konkrétním hradu nejsou, a i vzhledem k jeho rozměrům, bych si tipnul že chybka se kdysi vloudila.
Ano, stačilo dát do hradby třeba jen jakýsi menší budníky pro flankování, tzv. Flankovací věžice.
Pátrač už o této problematice psal.
Boční střelba, ostřelování paty opevnění z vystupujících opevňovacích prvků původně věží a věžic a později i bašt. Flankování pokrývá tzv. mrtvý prostor, tedy takový, který obránci hradu nemohli z ochozu zasáhnout, pokud by se neměli vyklonit. Flankování představuje výrazné zlepšení obranyschopnosti objektu a najdou se názory, že jde o základní princip aktivní obrany.
K tomu dodám, že aktivní prvek může být i parkán, podsebití, a bašty.
Vztahuješ-li to tedy na městské hradby.
No většina flankovacích věží v Čechách mohla postřelovat pouze prostor před a podél hradeb.
Hrad Týřov byl pokládán za nedobytný i proto, že flankovací věže vystupují jak před hradby, tak mají i palebný vějíř na nádvoří.
U Helfštýna jsou nějaké půlkruhové bašty se střílnami podél hradeb, ale i střílny u věží směřující do nádvoří. Záleží, jakou stavební etapu bereš do úvahy.
V plném rozsahu má několik linií obrany a to už je dobrý
Pokud ale bereš do úvahy nějaký raný stav, tak u něj to bylo výrazně slabší. Ke skutečné změně obranného systému pomocí flankování docházelo v českých zemích až později, na počátku 15. století.
V období let 1420–1550 začínají být převážně pravidelné kvadratické hmoty objektů členěny vedle vyloženého nejvyššího patra s věžičkami a arkýřových prevétů i nárožními rizality či věžicemi.
